Genetika a příchod pastevců do východní Afriky

O šíření pastevců do východní Afriky toho víme poměrně málo. Víme, že se na břehu Keňských jezer před 5 tisíci lety začala objevovat propracovaná pohřebiště pastevců. Ti zřejmě přišli z dnešního Egypta, kde se poprvé objevují před 8 tisíci lety. Před 3 tisíci lety už bylo pastevectví rozšířené ve většině východní Afriky a před 2 tisíci lety se obejvuje v jižní Africe.

Analýza archaické DNA ze 41 vzorů z východní Afriky pomohla blíže objasnit process zavádění chovu dobytka. Z jejich výsledků je zřejmé, že:

• před 4.5 až 3,5 tisíci lety se zdješí pastevci začali mísit s populací, která pochází částečně z Blízkého východu a částečně od předků dnešních Súdánců. (Bezpochyby jde o lid mluvící kušitským jazykem)
• před 3,5 tisíci lety toto míšení ustalo. Příčina je nejsná. 
• před 1200 lety do oblasti přišly dvě skupiny. Súdánci (jde o šíření východsúdánských jazyků) a západoafričané (lidé bantu), kteří zpracovávali železnou rudu a znali zemědělství.

http://theconversation.com/ancient-dna-is-revealing-the-origins-of-livestock-herding-in-africa-114387

Genetická příměs Denisovanů u moderních lidí

Příměs denisovanů v lidské DNA pochází ze dvou různých populací. Altajských denisovanů, jejichž genom obohatil východoasiaty, a druhé skupiny, která dodala genetickou příměs Papuáncům. O původu druhé skupiny toho moc nevíme. Nyní se ukazuje, že s příměsí u Papuánců to není tak jednoduché. I zde jsou totiž dvě různé genetické linie denisvovanské DNA, které jsou od sebe vzdáleny přibližně 350 tisíc let. Jedna z nich se dostával do genomu Papuánců až na konci Pleistocénu, tedy v době, kdy už dávno žili za Wallecovo linií.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/30981557

Jak je to s rozdělením populace moderních lidí a neandrtálců

Nedávno vyšel článek, který tvrdí, že podle analýzy morfologie zubů se neandrtálci a lidé rozešli před 800 tisíci lety. V článku se dále uvádí, že to je v rozporu s analýzou DNA, která tuto dobu stanovuje na přibližně 400 tisíc let.

Rozdělení neandrtálců a moderních lidí je složitější a nejde vyjádřit jedním číslem. Obě populace mají společného předka staršího než 800 tisíc let. Od tét doby se různě separovaly ale také mísily. Výsledkem je to, že existují 3 naprosto odlišné časové odhady pro rozdělení jaderné DNA, mitochondriální DNA (dědí se pouze v linii matky) a DNA chromozomu Y (dědí se pouze v linii otce) a to sice 765-550 tisíc, 470-220 tisíc a přibližně 600 tisíc let. I kdyby náhododu všechny tyto odhady padly do stejného rozmezí, nic to nemění na faktu, že k finálnímu rozdělení došlo na vrcholu doby ledové před 350 tisíci lety. Tehdy žili předci neandrtálců v Evropě a předci lidí na jihu Afriky. Obě popualce prošli úzkým hrdlem a jejich DNA dostala víceméně jednotnou formu, takovou jakou dnes známe. Odráží se v ní statisíce let různých rozdělení a sblížení, která už nejdou analyzovat právě kvůli onomu úzkému hrdlu na konci.

Se zuby je to jinak. Jejich tvar podléhá evolučnímu tlaku a ten mohl být vytvale různý pro obě populace už od prvního rozdělení. Nahrává tomu skutečnost, že předci obou populací žili v tom svém prostředí už od doby před 800 tisíci lety a nic na tom neměnila skutečnost občasných křížení.

https://www.shh.mpg.de/464174/neandertaler-dna-posth
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4833433/

Sinotibetské jazyky

Sineotibetské jazyky patří mezi nejzajímavější jayzkové rodiny. Dosud není zřejmé, jaké je její vnitřní členení a o původu se vedou vleklé spory. Komplexní analýza sinotobeských jazyků, při které se spojily týmy lingvistů, matematiků a dalších vedců, přinesla možná řešení totoho lignistického rébusu.

Původ všech sinotibetských jazyků je kladen do doby před 7200 lety na sever Číny a je spojován s kulturou Cishan, která začala s pěstováním prosa a chovem prasat, ale také s kulturou Yangshao, která zemědělství rozšířila v povodí Žluté řeky. Obě slova prase i proso jsou na rozdíl od ostatních zemědělských komodit v sinotibetských jazycích podobné.

Matematický model rozlišil 7 základních skupin sinotibetských jazyků, jsou to:

• Sal ve východní Iniii a Bangladéši
• Čínské jazyky
• Kuki-Čin a Karbi - severovýchodní Indie a přilehlé oblasti
• Tani a Yidu(Digaro) - severovýchdo Indie a přilehlé oblasti
• Kiranti - v Nepáplu a Sikkimu
• Západohimalájské jazyky - západní Nepál a okolí
• Tibetobarmské - rozsáhlá skupina v Tibetu, Burmě, východní Číně a okolí

Lze také zařadit problematické skupiny:
Derung - jazyk na východě Číny má nejblíže k Tibetobarmským a lze je spojit do Tibeto-dulong skupiny.
Čangla - jazyky východního Bhútánu mají nejblíže k Tani a Yidu(Digaro)
Čepang - jazyk z Nepálu má pak blízko k celé předchozí skupině

K primárnímu rozdělení sinotibetských jazyků došlo poměrně záhy po rozšíření zemědělství na východní a západní skupinu. Z východní skupiny vznkly Čínské jazyky a jazyky Sal, ze západní skupiny pak všechny ostatní. K rozdělení na dalších 7 skupin pak došlo před 5 až 6 tisíci lety.

https://www.pnas.org/content/early/2019/04/30/1817972116
https://www.shh.mpg.de/1285923/sino-tibetan-origin
https://www.sciencedaily.com/releases/2019/05/190506151822.htm

Spodní čelist ze severovýchodního Tibetu patřila Denisovanovi

Spodní čelist stará 160 tisíc let, která byla nalezena v jeskyni v severovýchodním Tibetu, patřila Denosovanovi. To prokázala molekulární analýza. Jedná se o nejstarší osídlení Tibetu, takže Denosované byli zřejmě prvními byvateli tohoto regionu a s nimi se zřejmě setkali i první lidí, kteří od nich získali geny potřebné k přežití v velkých nadmořských výškách.

Současně jsem se konečně dozvěděli, jak přibližně Denisované mohli vypadat. Čelist je podobná  lidské, ale má výrazní neandrtálské rysy.

https://www.mpg.de/13386452/first-hominins-on-the-tibetan-plateau-were-denisovans