Poslední dobou se objevilo několik zajímavých prací, které objasňují, jak to bylo s vývojem transeuroasijké jazykové rodiny. Shodují se v tom, že původ této jazykové rodiny lze hledat v povodí řeky Liao a expanzi jednotlivých skupin jazyků lze spojovat s rozšířením zemědělství založeném na pěstování prosa.
Domestikace prosa a následná populační exploze v 7 až 5 tisíciletí př. n. l. znamenala rozdělení transeuroasijké jazykové rodiny na severní altajské jazyky a jižní japonsko-korejské.
Altajské jazyky (mongolské, turkické a tunguské) migrovaly na sever před zhruba 7 tisíci lety, zatímco korejské a japonské jazyky mají původ v expanzi na jih, na polostrov Liaodong a Shandong, před přibližně 5 a půl tisíci lety.
Počátkem doby bronzové je zaznamenán vliv ze Střední Asie, který je patrný na turkických a mongolských jazycích. Před 3300 lety migrovali zemědělci z oblasti Liaodong a Shandong do Koreje a místní zemědělství založené na prosu doplnili o rýži, pšenici a ječmen.
V prvním tisíciletí př. n. l. pak přichází do Japonska první zemědělci kultury Jajoi, kteří mluvili proto-japonštinou.
