pátek 28. dubna 2017

Nové objevy z počátky rodu Homo

Počátky rodu Homo sahají do doby před více než 2 milióny lety. Vůbec nejstarší nález, který lze přiřadit k rodu Homo je z doby před 2,8 milióny lety.

Později se objevují jednotlivé druhy našeho rodu, jsou to:

Jaký je vztah mezi jednotlivými druhy a jak vznikaly? Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět a celou rekonstrukci vývoje znesnadňuje fakt, že vůbec nemusí souhlasit stáří nálezu a doba vzniku druhu. Obecně se předpokládá, že Homo habilis a Homo rudolfensis jsou nejstaršími druhy a ostatní vznikly později, postupně byli však nahrazeni úspěšným Homo erectem, který jako jediný osídlil kromě Afriky také Eurasii. Nové objevy naznačují, že skutečnost byla mnohem složitější.

Zatím nejkomplexnější analýza kostí Homo floresiensis ukázala, že tento druh, který žil na indonéském ostrově Flores v době před 50 tisíci lety, tvoří sesterskou linii k Homo habilis. Nebo se dokonce od rodu Homo oddělil ještě před vznikem Homo habilis. Jeho stáří je tedy určitě přes 2 milióny let a do Asie se dostal zřejmě ještě před migrací Homo erectus před 1,8 milióny lety.

Dalším zjištěním je pravděpodobné stáří Homo naledi. To je podle morfologie odhadováno na 2,5-1,5 miliónu let, ale zdá se, že nálezy tohoto záhadného druhu z jižní Afriky jsou staré jen 250 tisíc let. Zřejmě tady dokázal na jihu Afriky přežít 1,75 miliónu let. To by nemusel být taková problém, protože něco podobného se podařilo i Homo gautengensis, který žil v této části světa více než milión let.

Může se také ukázat, že rod Homo není vůbec monofyletický. K jasné odpovědi musíme ale znát více informací, v průběhů posledních let se ale ukázalo, že každý další objev situaci ještě více komplikuje a vytváří další otázky aniž by odpověděl na předchozí,

Nejstarší zástupce Mandibulata


Tokummia katalepsis je členovec starý 508 miliónů let z burgesských břidlic. Důkladná analýza tohoto druhu ukázala, že se zcela jednoznačně jedná o zástupce skupiny Mandibulata (šestinohé, korýše a stonožkovce). Tím se posouvá celá tato skupina dále do minulosti a přibližuje se druhé velké skupině členovců - chelicerata (pavoukovci, trilobiti, nohatky a hrotnatci), která má původ snad už před 525 milióny lety.

https://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature22080.html#figures

úterý 11. dubna 2017

Tvrzení wakaškých Hejlcuků o starodávném původu bylo potvrzeno

Kmen Hejlcuků dodnes žije na západokanadském pobřeží Ameriky. Lidé tohoto kmene tvrdí, že do své země přišli po skončení doby ledové. Archeologové to nyní potvrdili, když na ostrově Triquet našli jedny z nejstarších stop lidí v Severní Americe z doby před 14 tisíci lety.

http://www.cbc.ca/news/canada/british-columbia/archeological-find-affirms-heiltsuk-nation-s-oral-history-1.4046088

Jazyk Hejlcuků patří mezi wakašské jazyky a nedávné lingvistické studie ukázaly, že tato skupina je vzdáleně spřízněná s jazykem Nivchů z povodí Amuru v jihozápadní Sibiři.

https://www.academia.edu/28569450/S.L.Nikolaev._2016._Toward_the_reconstruction_of_Proto-Algonquian-Wakashan._Part_2_Algonquian-Wakashan_sound_correspondences



pondělí 10. dubna 2017

Genetické stopy mezolitických Sardiňanů

Několik haploskupin mitochondriální DNA, které se nacházejí pouze v Sardinii, vykazuje stáří, které odpovídá mezolitickému období a předchází příchod zemědělců před 8 tisíci lety. Haploskupiny K1a2d a U5B1i1 mají velmi podobné stáří 15 tisíc let a obě vznikly spolu s příbuznými haploskupinami v době, kdy docházelo k expanzi mezolitických evropanů. Je velmi pravděpodobné, že tyto haploskupiny představují populaci, která osídlila Sardinii před příchodem zemědělců.

https://academic.oup.com/mbe/article/2977388/Mitogenome-Diversity-in-Sardinians-a-Genetic?searchresult=1

čtvrtek 6. dubna 2017

Šuká Káa byla testována na jadernou DNA

Šuká Káa, v jazyce Tlingitů "člověk před námi", je název indiána, který žil před 10 300 lety na ostrově Prince z Welsu na jižním cípu Aljašky. Byla nalezena pouze jeho stolička. To však stačí na to, aby byla provedena analýza DNA a srovnána s jinými ostatky dávných indiánů i se současnými indiány.

Výsledkem je, že všechny zkoumané vzorky mají velmi blízko k současným indiánům. Tři vzorky ze sledované oblasti o stáří 6000, 2500 a 1750 jsou prakticky totožné s indiány, kteří zde žijí dodnes. Šuká Káa je ale v něčem jiný, má ještě výraznou komponentu jihoamerických indiánů a také obsahuje složku lidí z východní Sibiře. V tom se liší od DNA, o něco mladšího, ale slavnějšího, člověka Kennewick, který má výraznou služku středoamerickou.

Co z toho vyvodit? Nabízí se hypotéza, že Šuká Káa je pozůstatek nejstarší osidlovací vlny z doby před 15 tisíci lety, která dospěla až do jižní Ameriky. Současní indiáni severozápadního pobřeží jsou jimi také, ale před 10-6 tisíci lety prodělali nějakou menší populační změnu. Prošli úzkým hrdlem, nebo přijali jinou menší migrační událost.

Přímá ženská ani mužská linie se nedochovala ani u jednoho ze 4 vzorků, pozoruhodné ovšem je, že spoluautorkou práce je dr. Rosit Worl původem indiánka z kmene Tlingitů.

https://www.sciencedaily.com/releases/2017/04/170404160034.htm