pátek 16. října 2015

Zuby moderních lidí z jižní Číny staré 100 tisíc let.

Skupina výzkumníků našla v jeskyni v jižní Číně několik zubů, které patřily moderním lidem. Jejich stáří bylo stanoveno na 80-120 tisíc let. Je to pozoruhodný nález, nejstarší dosud známý moderní člověk z jihovýchodní Asie totiž pochází z období před 64-46 tisíci lety. Na druhou stranu v nedaleké indické poušti Thar byly nalezeny zbytky technologie, která je přisuzována moderním lidem, a jsou staré přibližně 100 let. Nálezy z Indie mohou souviset s novým objevem z Číny.

Existuje také několik nálezů z Číny, jejichž stáří se pohybuje kolem 100 tisíce let a jsou spojovány s anatomicky moderní lidmi. Jsou to zuby z jeskyně Huanglong v provincii Hubei a spodní čelist z jeskyně Zhiren v Guangxi u hranice s Vietnamem.

http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0121193
http://www.livescience.com/52481-modern-humans-reached-china-before-europe.html

úterý 13. října 2015

Nová fylogeneze ptáků

Nová fylogeneze ptáků, kterou provedli na univerzitě v Yale, je velmi překvapivá. Tři nejstarší skupiny ptáků (běžciGalloanserae - hrabaví a vrubozobí a Cypselomorphae) se oddělily zřejmě ještě před velkým vymíráním Křída/Paleogén. Takže vymírání přežily 4 skupiny. Ihned po katastrofě došlo k rychlé expanzi hlavně čtvrté skupiny. Skupiny Strisores/CypselomorphaeColumbaves(asi Holubovití) a Gruiformes(Krátkokřídlí) jsou starší než vodní ptáci(Aequorlitornithes), což je poměrně překvapivé. Velmi zajímavé je sjednocení všech vodních ptáků(Aequorlitornithes) (kromě hrubozobých, kteří jsou ve skupině s hrabavými). V neposlední řadě to vypadá, že je konečně vyřešen případ podivného Hoacina, který skutečně tvoří samostatnou starobylou větev, a jehož spojitost s holuby je dána zřejmě také starým původem skupiny Columbaves.




http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature15697.html
http://news.yale.edu/2015/10/07/tree-life-birds-almost-complete

pondělí 12. října 2015

Co říká analýza DNA z jeskyně Mota v Africe

V jeskyni Mota v horách jižní Etiopie byla nalezena kostra muže stará 4500 let. Později se podařilo analyzovat jeho genom, což je pro tak staré ostatky z vlhké a horké Afriky obdivuhodné. Ze současných Etiopanů se starý genom nejvíce podobá lidem Aari, kteří dnes žijí desítky kilometrů jižně od jeskyně. Ještě více se však podobá lidem Sandawe, z Tanzanie. Lidé Sandawe jsou jedni z posledních lovců a sběračů v Africe s naprosto jedinečným jazykem a vypadá to, že dříve byli rozšířeni více na severu až do Etiopie a do své současné domoviny byli možná vytlačeni zemědělskými Kušity. Lidé Aari mluví omotickým jazykem. Mluvčí této jazykové rodiny přišli do Etiopie ještě před Kušity, asimilovali původní obyvatele, příbuzné kmeni Sandawe a později byli silně ovlivněni Kušity. Nalezený muž z jeskyně Mota je ještě velmi málo ovlivněn omotickými kmeny, i když už žil v jejich době. Podobně jako jsou dnes Aari velmi málo ovlivněni příchodem Kušitů.

http://www.nature.com/news/first-ancient-african-genome-reveals-vast-eurasian-migration-1.18531
http://forwhattheywereweare.blogspot.cz/

pátek 9. října 2015

Osidlování Sahary v holocénu

Během ledové doby bylo velké sucho a pouště pokrývaly většinu Afriky. Saharská poušť byla mnohonásobně větší než dnes. Čadské i Viktorino jezero byla zcela vyschlá. Toto nepříznivé období skončilo před 11 700 lety, kdy pouště začaly pomalu ustupovat savanám. S novým životem se na Saharu vrátili také lidé. Před 9 tisíci lety už většinu Sahary pokrývala step a na mnoha místech vznikala jezera a močály.

Taková krajina byla rájem pro tehdejší lovce, kteří ji velmi rychle osídlili. Od Mauretánie po Súdán jsou nalézány zbytky keramických nádob, které vyráběli. Nejstarší keramika byla objevena na jihozápadě, ve středním Mali, a pochází z doby před 11 500 lety. Z těchto míst se šířila také technologie výroby hrotů šípů zvaná Ounanian. Její výskyt se přibližně kryje s nálezy zbytků keramiky. Luk a šíp nabízel lovcům savany neuvěřitelné možnosti a není proto divu, že jeho využití znamenalo obrovský populační růst a expanzi.

Současně se z jihozápadu, z jižního Súdánu, rozšířila technologie ostnatých kostěných hrotů, které byly používány k lovu v řekách a jezerech. Lidé s touto technologií brzy osídlili okolí Čadského jezera, které bylo tehdy mnohonásobně větší než dnes, a od něj se dostali až do povodí řeky Niger. Panuje všeobecná shoda, že lidé s technologií ostnatých kostěných hrotů byli předci dnešních Nilo-saharitů. Tato skupina jazyků má nejvyšší diverzitu právě v jižním Súdánu, oblasti odkud pochází technologie ostnatých kostěných hrotů, a dodnes se výskyt jazyků této skupiny celkem kryje s výskytem této technologie. Navíc lingvistický odhad doby expanze nilosaharských jazyků je přibližně stejný jako doba rozšíření hrotů.

S technologií Ounanian je to složitější. V místech jejího výskytu žijí dnes převážně Arabové, kteří vytlačili nebo asimilovali původní Berbery. Sami Berbeři ale také nejsou původními obyvateli a přišli na Saharu později jako pastevci dobytka z východu. Kdo obýval Saharu pře nim? Velmi pravděpodobně to byli předci dnešních mluvčích nigero-konžských jazyků. Nejvyšší diverzita této jazykové rodiny je v západní Africe, ovšem malá skupina velmi starých, takzvaných kordofánských jazyků, se nachází také na východě v jižním Súdánu. Právě kordofánské jazyky se zřejmě, spolu s jazyky Dogon z Mali, oddělil od celé rodiny jako první. Stáří této rodiny je odhadováno na 10 tisíc let a všechny jazyky mají podobné slovo pro luk a šíp.

Zajímavá je ještě skupina lovců na severozápadě Sahary, zvaná Mechtioté, která pochází z Evropy (z ní utekla před chladnou ledovou dobou). Ti zřejmě patří také mezi první obyvatele Sahary a byli později asimilováni Berbery. Berberští Tuaregové mají skutečně dodnes genom blízký Evropanům.

Jak již bylo napsáno, první obyvatelé Sahary, Nigerokonžané, byli později vytlačeni Berbery z východu. Berberští pastevci se na severu Sahary rozšířili přibližně před 6000 lety, kdy už Sahara začala zase pomalu vysychat. Podobně se ve stejné době na jihu Sahary rozšiřovali jejich příbuzní, pastevci mluvící čadskými jazyky a vytlačili či asimilovali jak Nilosaharity na jihu, tak Nigerokonžany na severu. Z nejstarších obyvatel Sahary se dodnes udržela saharská skupina nilo-saharských jazyků vklíněná mezi čadské a berberské jazyky. Songhajové, příbuzní Saharanů, kteří pronikli až k řece Niger, byli silně ovlivněni zdejšími Nigerokonžany a dnes bývá jejich jazyková skupina řazena do obou rodin.

Malé skupiny velmi rozdílných kordofanských jazyků z nigerokonžské rodiny dodnes přežívají na jihu Súdánů v odlehlém pohoří Nuba. Vzhledem k řadě konfliktů a genocid v této oblasti nevypadá jejich budoucnost příliš dobře.

Odkazy: