Genetika stavitelů megalitů

Nedávno byla zveřejněna analýza stáří magalitických staveb v Západní Evropě

http://pravek-t1.blogspot.com/2019/02/spolecny-puvod-megalitickych-staveb-v.html

Nyní byla provedena analýza DNA v některých stavbách (Okrneje, Irsko, Skotsko a Gotland). Celkem 24 vzorků z rozmení 3800 až 2600 let BC. Pod obřími kamenými stavbami jsou pohřbeni převážně muži a většinou se jedná o příbuzné. Příbuzní byli pohřbeni i pod dvěma stavbami vzdálenými od sebe 2 km. Obecně se jednalo o populaci západoevropských zemědělců, kteří se mírně lišili od prvních středoevropských zemědělců mírnou příměsí genů západoevropských lovců. Na ostrově Gotland se stavitelé megalitů objevili mezi lovci a rozdílnost v jejich genech patrná. Nově příchozí zemědělci byli spřízněni s populací ze Skotska a Irska.

Zajímavé je také to, že většina mužů patřila do haploskupiny I, přesněji zjištěné vzorky do I2 a nejpřesněji zjištěné do I2a2a2a marker L1228.

V této souvislosti je zajímavé, že genetická analýza Gruzínců ukazuje drobnou příměs právě západoevropských zemědělců (konkrétně Kultury kulovitých amfor, která má původ v severním Německu) http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/armenians-vs-georgians_12.html

Příčinou této příměsi může být rozšíření magalitické kultury do Středomoří a následně až na východní pobřeží Černého moře. Tam jsou skutečně nacházeny četné magalitické stavby. V stejných  místech se zřejmě formovala gruzínská jazyková rodina, protože na severovýchodní pobřeží Černého moře lidé dodnes mluví nejdříve odděleným jazykem této rodiny - svanštinou. Vznik gruzínštiny tedy může souviset s Kolchidskou kulturou z této doby a z této oblasti. Jádro gruzínské jazykové rodiny má ale podobnosti s indoevropskými jazyky. Genetická analýza skutečně odhaluje vliv střední Asie (domoviny indoevropských jazyků) ve východní části kultury kultury Kura Araxes, která předcházela Kolchidskou kulturu (http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/early-chariot-drivers-of-transcaucasia.html).

https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2810968011013721602#editor/target=post;postID=8964519545608970253

Genetika kultury kulovitých amfor

Kultura kulovitých amfor se objevila v Polsku a jeho okolí 3300 BC. Zasahoval až do západních Čech, Moldavska, či k Jutskému poloostrovu. Dříve se spekulovalo o tom, že se jedná o první vlnu indoevropanů, kteří předcházeli masivní migraci kultury šňůrové keramiky. Důvodem byla hlavně změna v pohřbívání, která na některých nelazištích přopomínala indoevropské kurgany. Jiní tvrdí, že kultura kulovitých amfor pochází ze starší neindoevropské kultury s nálevkovitými poháry.

Genetická analýza z 6 různých horbů kultury kulovitých amfor ukazuje, že pravdě blíže je zřejmě druhá teorie. Lidé této kultry mají totiž velmi blízko k prvním zeměndělcům (kultury s lineární keramikou) a s pozdější invazí indoevropanů z Pontických stepí nemají nic společného.

https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2017.1540

Homo luzonensis - nově popsaný druh člověka

Na hlavním filipínském ostrově Luzon v jeskyni Callao byly nalezeny zuby a několik kostí nohy, které patříli dosud neznámému druho člověka. Výzkumu probíhalu v letech 2007-2015. Do roku 2019 pak trvala analýza nálezů jejichž výsledkem byl nově popsaný druh Homo luzonensis. Z toho málého množství ostatků je zřejmé, že Homo luzonensis byl podobný Australopithékům. Vykazuje také podobnosti s Homo floresiensis z indonéskoho ostrova Flores. Nálezy Homo luzonensis z jeskyně Callao jsou staré 50-67 tisíc let. Homo floresiensis žil před 50 až 200 tisíci lety. Oba druhy jsou zřejmě potomky jednoho předka, který přišel z Afriky do Asie před více než 2 milióny lety. Kdy došlo k jejich rozdělení, nelze podle malého množství nálezů ani odhadnout.

https://www.nature.com/articles/s41586-019-1067-9