DNA lidí pravěké civilzace poříčí Indu

Objevil se dlouho očekávaný výzkum pravěké DNA lidí z povodí Indu. Výsledky jsou překvapivé. Lidé této velmi vyspělé zemědělské civilizace totiž neměli žádné stopy v DNA po příbuznosti s prvními zemědělci z úrodného půlměsíce. (Jak velký rozdíl s Evropou, kde lidé z Blézkého východu s příchodem zemědělství téměř nahradili původní obyvatele).

Lidé harappské civilizace pocházeli z velké části z lovců z východní íránské náhorní plošiny. Menší část jejich DNA pochází od původních obyvatel Indie, kteří měli velmi blízko k lovcům z Andamanských ostrocvů (žijícím dodnes izolovaně a stejným způsobem života).

https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(19)30967-5

Předek členovců a možná i kroužkovců z Číny

V Číně byla objevena nejstarší fosílie živočicha, který žil před 550 miliony let (551 - 539). Tvora  nazvali Yilingia spiciformis podle města I-ling, poblíž kterého byl nález učiněn. 

Yilingia vypadá jako členovec, přičemž jednotlivé články těla mají 3 laloky podobně jako u trilobitů. Vypadá to, že by se mohlo jednat o prvního členovce (arthropod), kteří se začínají bjevovat před 540 milióny lety, nebo snad o panarthropoda, či dokonce ecdysozoa. Jedním z nejprimitivnějších kmenů ecdysozoa jsou rypečky, které se Yilingii podobají. Nově objevený živočich tedy zřejmě stál na u samého kořene vývoje členovců. Je zajímavé, že se objevuje na konci ediakaru, ještě před kamrbijskou explozí.

https://www.nature.com/articles/d41586-019-02556-x

Další doklad o přítomnosti Indiánů v Americe starší než Clovis

Jak už jsme psali dříve (http://pravek-t1.blogspot.com/2018/07/pred-cloviske-osidleni-ameriky-potvrzeno.html a http://pravek-t1.blogspot.com/2018/10/nejstarsi-hrot-kopi-v-americe.html) dokladů o osídlení Ameriky, které jsou staré 16 tisíc a více let, roste.

Nyní přibyl další ze západního Idaho u Hadí řeky (Snake river). Tam byly nalezeny hrotové nástroje podobné technologiím z východní Sibiře té doby. Jejich stáří bylo radiokarbonovou metodou stanoveno na 15 280 až 16 560 roky.

Hadí řeka mohla sloužit jako vstupní brána do severoamerckého kontinentu, který je ze západní strany, odkud idniáni přišli, chráněn hradbou nepřístupných hor.

https://science.sciencemag.org/content/365/6456/891
https://today.oregonstate.edu/news/new-artifacts-suggest-first-people-arrived-north-america-earlier-previously-thought

Kompletní lebka Australopithecus anamensis

V Etiopii, ve středozápadním Afaru, v lokalitě Woranso-Mille, byla nalezena téměř kompletní lebka druhu Australopithecus anamensis. Ten byl dosud znám pouze podle čelistí a zubů. Stáří nálezu je 3.8 miliónů let, tím se stává také nejmladším nálezem svého druhu.

Nález ještě více potvrzuje doměnku, že Australopithecus anamensis (před 4.2 - 3.8 milióny lety) nebyl přímým předkem Australopithecus afarensis (před 3.9 - 2.9 milióny lety), ke kterému řadíme slavnou Lucy. Oba druhy žily částečně současně. Primitivní rysy Australopithecus anamensis byly stále stejné i v době, kdy už žil modernější Australopithecus afarensis.

https://www.mpg.de/13828990/a-face-for-lucy-s-ancestor

Nejstarší fosílie moderního člověka mimo Afriku.

Za dosud nejstraší fosílii moderního člověka mimo Afriku byla považována část čelisti z izraelské jeskyně Misliya stará 180 tisíc let, která byla objevena v roce 2018. Nyní toto prvenstí získala část lebky nalezená už v sedmdesátých letech v řecké jeskyni Apidima (lebka Apidima 1). Po důkladné analýze bylo její stáří určeno na 210 tisíc let a byla jednoznačně přiřazena modernímu člověku Homo sapiens.

Z jezkyně pochází ještě druhá lebka - Apidima 2, která má zachovalou obličejovou část. Jejíž stáří bylo stanoveno na 170 tisíc let, ale patřila jednoznačně neandrtálci.

https://www.sciencemag.org/news/2019/07/skull-fragment-greek-cave-suggests-modern-humans-were-europe-more-200000-years-ago
https://www.nature.com/articles/s41586-019-1376-z

AKTUALIZACE:

Podle novější studie tato lebka napatří Homo sapiens: 

https://pravek-t1.blogspot.com/2022/02/lebky-z-recke-jeskyne-apidima-nepatrili.html

Původ Gravettienu

Původ Gravettienu se podle srovnávání nástrojů klade na dnešní Ukrajinu. Genetická analýza lidské kosti z Krymu (BuranKaya3A) stará 36 tisíc let to potvrzuje. Analyzovaný vzorek DNA je příbuzný jak současníkům ze Sibiře, tak pozdějším nositelům Gravettienu v celé Evropě.

https://www.biorxiv.org/content/10.1101/685404v1.full

Populace pravěké Sibiře

Tým vědců analyzoval 34 vzorků archaické DNA nalezené na Sibiři, jejíž stáří se pohybuje od 31 tisíc to 600 let. Nejstarší vzorek pochází ze zubů nalezených v povodí řeky Jana na severovýchodě Sibiře. Tento vzorek patřil populaci, která jako první z moderních lidí osídlila Sibiř. Lidé této populace byli příbuzní prvním lovcům západní Evropy a dostali název "starověcí severo-sibiřané". Před 18-20 tisíci lety začali na Sibiř migrovat východoasiaté a mísili se s touto dosud neznámou populací. Výsledkem byl vznik starověkých paleo-sibiřanů, kteří jsou předky dnešních Korjaků a amerických indiánů. Jejich DNA je tvořena ze 17% starověkými severo-sibiřany.

Většina dnešních domorodých obyvatel Sibiře (neo-sibiřanů) má původ ve východní Asii odkud migrovali jejich předci a nahradili předchozí populace. Neo-sibiřané, po té co se oddělili od východoasiatů, získali do svých genů pouze 4% DNA paleo-sibiřanů.

https://www.nature.com/articles/s41586-019-1279-z

Genetika a příchod pastevců do východní Afriky

O šíření pastevců do východní Afriky toho víme poměrně málo. Víme, že se na břehu Keňských jezer před 5 tisíci lety začala objevovat propracovaná pohřebiště pastevců. Ti zřejmě přišli z dnešního Egypta, kde se poprvé objevují před 8 tisíci lety. Před 3 tisíci lety už bylo pastevectví rozšířené ve většině východní Afriky a před 2 tisíci lety se obejvuje v jižní Africe.

Analýza archaické DNA ze 41 vzorů z východní Afriky pomohla blíže objasnit process zavádění chovu dobytka. Z jejich výsledků je zřejmé, že:

• před 4.5 až 3,5 tisíci lety se zdješí pastevci začali mísit s populací, která pochází částečně z Blízkého východu a částečně od předků dnešních Súdánců. (Bezpochyby jde o lid mluvící kušitským jazykem)
• před 3,5 tisíci lety toto míšení ustalo. Příčina je nejsná. 
• před 1200 lety do oblasti přišly dvě skupiny. Súdánci (jde o šíření východsúdánských jazyků) a západoafričané (lidé bantu), kteří zpracovávali železnou rudu a znali zemědělství.

http://theconversation.com/ancient-dna-is-revealing-the-origins-of-livestock-herding-in-africa-114387

Genetická příměs Denisovanů u moderních lidí

Příměs denisovanů v lidské DNA pochází ze dvou různých populací. Altajských denisovanů, jejichž genom obohatil východoasiaty, a druhé skupiny, která dodala genetickou příměs Papuáncům. O původu druhé skupiny toho moc nevíme. Nyní se ukazuje, že s příměsí u Papuánců to není tak jednoduché. I zde jsou totiž dvě různé genetické linie denisvovanské DNA, které jsou od sebe vzdáleny přibližně 350 tisíc let. Jedna z nich se dostával do genomu Papuánců až na konci Pleistocénu, tedy v době, kdy už dávno žili za Wallecovo linií.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/30981557

Jak je to s rozdělením populace moderních lidí a neandrtálců

Nedávno vyšel článek, který tvrdí, že podle analýzy morfologie zubů se neandrtálci a lidé rozešli před 800 tisíci lety. V článku se dále uvádí, že to je v rozporu s analýzou DNA, která tuto dobu stanovuje na přibližně 400 tisíc let.

Rozdělení neandrtálců a moderních lidí je složitější a nejde vyjádřit jedním číslem. Obě populace mají společného předka staršího než 800 tisíc let. Od tét doby se různě separovaly ale také mísily. Výsledkem je to, že existují 3 naprosto odlišné časové odhady pro rozdělení jaderné DNA, mitochondriální DNA (dědí se pouze v linii matky) a DNA chromozomu Y (dědí se pouze v linii otce) a to sice 765-550 tisíc, 470-220 tisíc a přibližně 600 tisíc let. I kdyby náhododu všechny tyto odhady padly do stejného rozmezí, nic to nemění na faktu, že k finálnímu rozdělení došlo na vrcholu doby ledové před 350 tisíci lety. Tehdy žili předci neandrtálců v Evropě a předci lidí na jihu Afriky. Obě popualce prošli úzkým hrdlem a jejich DNA dostala víceméně jednotnou formu, takovou jakou dnes známe. Odráží se v ní statisíce let různých rozdělení a sblížení, která už nejdou analyzovat právě kvůli onomu úzkému hrdlu na konci.

Se zuby je to jinak. Jejich tvar podléhá evolučnímu tlaku a ten mohl být vytvale různý pro obě populace už od prvního rozdělení. Nahrává tomu skutečnost, že předci obou populací žili v tom svém prostředí už od doby před 800 tisíci lety a nic na tom neměnila skutečnost občasných křížení.

https://www.shh.mpg.de/464174/neandertaler-dna-posth
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4833433/

Sinotibetské jazyky

Sineotibetské jazyky patří mezi nejzajímavější jayzkové rodiny. Dosud není zřejmé, jaké je její vnitřní členení a o původu se vedou vleklé spory. Komplexní analýza sinotobeských jazyků, při které se spojily týmy lingvistů, matematiků a dalších vedců, přinesla možná řešení totoho lignistického rébusu.

Původ všech sinotibetských jazyků je kladen do doby před 7200 lety na sever Číny a je spojován s kulturou Cishan, která začala s pěstováním prosa a chovem prasat, ale také s kulturou Yangshao, která zemědělství rozšířila v povodí Žluté řeky. Obě slova prase i proso jsou na rozdíl od ostatních zemědělských komodit v sinotibetských jazycích podobné.

Matematický model rozlišil 7 základních skupin sinotibetských jazyků, jsou to:

• Sal ve východní Iniii a Bangladéši
• Čínské jazyky
• Kuki-Čin a Karbi - severovýchodní Indie a přilehlé oblasti
• Tani a Yidu(Digaro) - severovýchdo Indie a přilehlé oblasti
• Kiranti - v Nepáplu a Sikkimu
• Západohimalájské jazyky - západní Nepál a okolí
• Tibetobarmské - rozsáhlá skupina v Tibetu, Burmě, východní Číně a okolí

Lze také zařadit problematické skupiny:
Derung - jazyk na východě Číny má nejblíže k Tibetobarmským a lze je spojit do Tibeto-dulong skupiny.
Čangla - jazyky východního Bhútánu mají nejblíže k Tani a Yidu(Digaro)
Čepang - jazyk z Nepálu má pak blízko k celé předchozí skupině

K primárnímu rozdělení sinotibetských jazyků došlo poměrně záhy po rozšíření zemědělství na východní a západní skupinu. Z východní skupiny vznkly Čínské jazyky a jazyky Sal, ze západní skupiny pak všechny ostatní. K rozdělení na dalších 7 skupin pak došlo před 5 až 6 tisíci lety.

https://www.pnas.org/content/early/2019/04/30/1817972116
https://www.shh.mpg.de/1285923/sino-tibetan-origin
https://www.sciencedaily.com/releases/2019/05/190506151822.htm

Spodní čelist ze severovýchodního Tibetu patřila Denisovanovi

Spodní čelist stará 160 tisíc let, která byla nalezena v jeskyni v severovýchodním Tibetu, patřila Denosovanovi. To prokázala molekulární analýza. Jedná se o nejstarší osídlení Tibetu, takže Denosované byli zřejmě prvními byvateli tohoto regionu a s nimi se zřejmě setkali i první lidí, kteří od nich získali geny potřebné k přežití v velkých nadmořských výškách.

Současně jsem se konečně dozvěděli, jak přibližně Denisované mohli vypadat. Čelist je podobná  lidské, ale má výrazní neandrtálské rysy.

https://www.mpg.de/13386452/first-hominins-on-the-tibetan-plateau-were-denisovans

Genetika stavitelů megalitů

Nedávno byla zveřejněna analýza stáří magalitických staveb v Západní Evropě

http://pravek-t1.blogspot.com/2019/02/spolecny-puvod-megalitickych-staveb-v.html

Nyní byla provedena analýza DNA v některých stavbách (Okrneje, Irsko, Skotsko a Gotland). Celkem 24 vzorků z rozmení 3800 až 2600 let BC. Pod obřími kamenými stavbami jsou pohřbeni převážně muži a většinou se jedná o příbuzné. Příbuzní byli pohřbeni i pod dvěma stavbami vzdálenými od sebe 2 km. Obecně se jednalo o populaci západoevropských zemědělců, kteří se mírně lišili od prvních středoevropských zemědělců mírnou příměsí genů západoevropských lovců. Na ostrově Gotland se stavitelé megalitů objevili mezi lovci a rozdílnost v jejich genech patrná. Nově příchozí zemědělci byli spřízněni s populací ze Skotska a Irska.

Zajímavé je také to, že většina mužů patřila do haploskupiny I, přesněji zjištěné vzorky do I2 a nejpřesněji zjištěné do I2a2a2a marker L1228.

V této souvislosti je zajímavé, že genetická analýza Gruzínců ukazuje drobnou příměs právě západoevropských zemědělců (konkrétně Kultury kulovitých amfor, která má původ v severním Německu) http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/armenians-vs-georgians_12.html

Příčinou této příměsi může být rozšíření magalitické kultury do Středomoří a následně až na východní pobřeží Černého moře. Tam jsou skutečně nacházeny četné magalitické stavby. V stejných  místech se zřejmě formovala gruzínská jazyková rodina, protože na severovýchodní pobřeží Černého moře lidé dodnes mluví nejdříve odděleným jazykem této rodiny - svanštinou. Vznik gruzínštiny tedy může souviset s Kolchidskou kulturou z této doby a z této oblasti. Jádro gruzínské jazykové rodiny má ale podobnosti s indoevropskými jazyky. Genetická analýza skutečně odhaluje vliv střední Asie (domoviny indoevropských jazyků) ve východní části kultury kultury Kura Araxes, která předcházela Kolchidskou kulturu (http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/early-chariot-drivers-of-transcaucasia.html).

https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2810968011013721602#editor/target=post;postID=8964519545608970253

Genetika kultury kulovitých amfor

Kultura kulovitých amfor se objevila v Polsku a jeho okolí 3300 BC. Zasahoval až do západních Čech, Moldavska, či k Jutskému poloostrovu. Dříve se spekulovalo o tom, že se jedná o první vlnu indoevropanů, kteří předcházeli masivní migraci kultury šňůrové keramiky. Důvodem byla hlavně změna v pohřbívání, která na některých nelazištích přopomínala indoevropské kurgany. Jiní tvrdí, že kultura kulovitých amfor pochází ze starší neindoevropské kultury s nálevkovitými poháry.

Genetická analýza z 6 různých horbů kultury kulovitých amfor ukazuje, že pravdě blíže je zřejmě druhá teorie. Lidé této kultry mají totiž velmi blízko k prvním zeměndělcům (kultury s lineární keramikou) a s pozdější invazí indoevropanů z Pontických stepí nemají nic společného.

https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2017.1540

Homo luzonensis - nově popsaný druh člověka

Na hlavním filipínském ostrově Luzon v jeskyni Callao byly nalezeny zuby a několik kostí nohy, které patříli dosud neznámému druho člověka. Výzkumu probíhalu v letech 2007-2015. Do roku 2019 pak trvala analýza nálezů jejichž výsledkem byl nově popsaný druh Homo luzonensis. Z toho málého množství ostatků je zřejmé, že Homo luzonensis byl podobný Australopithékům. Vykazuje také podobnosti s Homo floresiensis z indonéskoho ostrova Flores. Nálezy Homo luzonensis z jeskyně Callao jsou staré 50-67 tisíc let. Homo floresiensis žil před 50 až 200 tisíci lety. Oba druhy jsou zřejmě potomky jednoho předka, který přišel z Afriky do Asie před více než 2 milióny lety. Kdy došlo k jejich rozdělení, nelze podle malého množství nálezů ani odhadnout.

https://www.nature.com/articles/s41586-019-1067-9

Přechod k zemědělství v Anatolii z pohledu DNA

Analýza DNA pravěkých lovců a sběračů z Anatolie potvrdila, že jejich přechod k zemědělství se obešel bez výrazné migrace. Zemědělství se v tu objevilo před přibližně 10 000 lety a dostalo se sem ze Sýrie, Levanty a severního Íráku. Přibližně 90% genomu prvních zemědělců v Anatolii pochází z původních lovců a sběračů. Zbývajících 10% je přakvapivě z Kavkazu a Íránu.

Přibližně před 9-8 tisíci lety dochází ke změně, zdejší populace přijímá zhruba 20% genomu z Levanty. To je přesně doba, kdy se v Levantě rozvíjel předkeramický neolit B, jehož kontakty s Anatolií jsou dobře doloženy.

https://www.shh.mpg.de/1236845/anatolia-neolithic-transition

Archaická DNA z Iberského poloostrova

Poměrně rozsáhlá studie archaické DNA analyzovala téměř 300 vzorků z období více než 12 tisíc let. Zde jsou zajímavé závěry:

- Vzorek starý 12 tisíc let je velmi podobný přibližně stejně starému vrozku ze severovýchodní Itálie (Villabruna) a jedná se o lid, který nahradil lovce Magdalenienu v Západaní Evropě.

Zajímavé je, že starší baskický vzorek (El Miron), který je z vrcholu doby ledové, má od lidu Magdalenienu poměrně dost daleko. Je geneticky přibližně stejně vzdálený od lidu Magralenienu jako od Villabruna. Co přesně se dělo po době ledové a jaké jsou vztahy mezi těmito 3 populacemi je nejasné. Scénářů se nabízí několik a žádný nelze jasně falsifikovat.

- Zemědělská populace, která dorazila na poloostrov před více než 7 tisíci lety neměla tak výrazný vliv na genetickou strukturu domorodců, tak jako v jiných částech Evropy.

- Před 4000 až 4500 lety došlo k náhlé změně. Přibližně 40% genetického profilu obyvatel nově pochází z Pontických stepí. V mužské linii došlo k téměř úplné výměně.

To je poměrně překvapivé, protože doba přesně odpovídá expanzi kultury zvoncových pohárů, která ale pochází z dolního povodí Rýna a ještě dříve ze západního Iberského poloostrova. Je tedy velmi pravděpodobné, že lidé kultury zvoncových pohárů, kteří se šířili podél Atlantského pobřeží, předali svoji kulturu v dolním Porýní lidem pocházejícím z Pontických stepí. Ti se pak šířili celou západní a střední Evropou. Zřejmě přijali i jazyk, protože z oblastí, kde žili lidé zvoncových pohárů máme doklady o baskických jménech, ale lidé pontických stepí mluvili indoevropským jazykem.

- V době římanů získal poloostrov hlavně příměs ze severní Afriky a Středomoří.

https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(19)30145-9?_returnURL=https%3A%2F%2Flinkinghub.elsevier.com%2Fretrieve%2Fpii%2FS0960982219301459%3Fshowall%3Dtrue

Společný původ megalitických staveb v Evropě

Radiokarbonové datovíní a beyesovský model prokázaly, že megalitické stavby v Evropě z neolitu mají skutečně společný původ. Ten se nacházel na západním pobřeží Evropy před téměř před 7000 lety. Nejstarší stavby pochází z Bretaně a šířily se podél pobřeží na jih a dále do Středomoří.

https://www.pnas.org/content/early/2019/02/05/1813268116

Hisotrie jeskyně Denisova

Důkladné datování předmětů nalezených v jeskyni Denisova odhalila, že její obyvatelé - denisované přišli zřejmě už před 300 tisíci lety. (V té době se svět začínal nořit do doby ledové, která vrcholila před 270 tisíci lety) Před 200 tisíci lety se v jeskyni objevují neandrtálci a ti v ní vydrželi až do doby před 100 lety, kdy zřejmě vymřeli. Přečkaly tedy nejsilnější dobu ledovou před 150 tisíci lety i následující oteplění před 130 tisíci lety.

Před 90 tisíci lety v jeskyni žila dívka (pojmenovaná Denny), jejíž otec by denisovan a matka neandrtálka. Otec však nebyl čistý denisovan, měl ve své DNA neandrtálskou příměs. Neandrtálská matka měla blízko k neandrtálcům žijícím v Evropě a ne k těm, kteří žili v jeskyni před 200-100 tisíci lety. Byla zřejmě dokladem migrace evropských neandrtálců na Sibiř. Nejmladší denisované pak pochází z období před 52-76 tisíci lety, opět z doby ledové.

Před 43-49 tisíci lety se v jeskyni obejvují přívěšky a výrobky z kostí. To jsou s nejvyšší pravděpodobností už výrobky moderních lidí.

https://www.nature.com/articles/s41586-018-0870-z

Jihovýchodní asiaté mají ve svých genech hybryda denisovanů a neandrtálců

Nedávno jsme psali o hybridu neandrálce a denisovanů, který byl objeven v Denisově jeskyni
(http://pravek-t1.blogspot.com/2018/08/nalezen-misenec-denisovanu-neandrtalcu.html). Podbný hybrid, i když pravděpodobně ne příbuzný tomuto sibiřskému, zanechal svoje geny v populaci moderních lidí jihovýchodní Asie.

Scánář událostí byl asi následující:

• Před 80 tisíci lety se moderní lidé vydali mimo Afriku a na Předním východě se mísili s neandrtálci.
• Velmi brzy poté se oddělila jihoasijská populace, která se smísila se zmiňovanou hybridní populací.
• Následně se od jihovýchodních asiatů oddělili papuánci, kteří se mísili s denisovany.

Zajímavé je, že denisované, kteří se mísili s papuánci, měli ve svých genech příměs hominida, který se od lidí oddělil před 1.5 až 2 milióny lety. Jedná se velmi pravděpodobně o druh Homo erectus.

Všechny zmiňované "příměsy" v DNA se pohybují v jednotkách procent (1-3%).


https://www.nature.com/articles/s41467-018-08089-7

https://www.crg.eu/en/news/artificial-intelligence-applied-genome-identifies-unknown-human-ancestor

Na obrázku je nejpravděpodobnější scénář událostí (b) spolu s dalším velmi pravděpodobným (a)