čtvrtek 26. května 2022

Záhadný jazyk kusunda

Jazykem kusunda se mluví v Nepálu. Je to umírající jazyk, protože rodilí mluvčí, původem lovci a sběrači nepálských pralesů, už tento jazyk neučí své deti.

V posledních letech se podařilo shromáždit nová data o tomto jazyce a proběhlo několik pokusů o jeho klasfikaci. Slovní zásoba se zcela vymyká všem jazykům jihovýchodní Asie. Nepatří mezi indoevropské, sinotibetské ani austroasijské jazyky.

Nejlákavější vypadá hypotéza o příbuznosti se sinotibetskými jazyky, ale u vetšiny podobných slov se zřejme jedná o výpujčky a tato teorie byla silně kritizována.

Kromě slovní zásoby má kusundu ješte řadu dalších neobvyklých vlastností. Obsahuje například uvulární souhlásky, které se vyskytují pouze na Kavkazu, na severovýchodě Severní Ameriky a také v arabštině. To by molo nahrávat souvislosti s dené-kavkazskou nadrodinou, ale nelze se opírat pouze o jednu skupinu hlásek.

Zajímavejší je práce, která našla podobnosti mezi jazykem kusunda a indo-pacifickou jazykovou rodinou. Nejvýraznejší podobnosti jsou u osobních a přivlastňovacích zájmen s andamanským jazykem juwoi.

Je taková souvislost vůbec možná? 

Původ Andamanců byl důkladně zkoumán genetiky. Podle jejich analýzy byly Andamnské ostrovy osídleny na vrcholu doby ledové (před 20 tisíci lety), kdy byly spojeny s pevninou. To je přibližně také doba, kdy se předci Andamanců oddělili od obyvatel dnešního Myanmaru. Mitochondriální DNA  napovídá, že existuje příbuznost mezi obyvateli Nepálu, severovýchodní Indie, Myanamaru a původními obyvateli Malajského poloostrova. Tato příbuznost má původ v ústupu původních obyvatel jihovýchodního Tibetu na jih během vrcholu doby ledové. Podobně jsou na tom i Andamnci, jejich mitochondriální DNA vypovídá o příbuznosti s nepálským kmenem Tharu a celou oblastí severovýchodní Indie (genetickou analýzu kmene Kusunda neznáme, ale Tharu, přestože mluví indoevrsopkým jazykem, mají ve svých genech dost z původnéch obyvatel Nepálu, kterými jsou velmi pravděpodobně Kunsunda, což je patré i na jejich jazykovém substrátu jazyka tharu).

Původ Andamanců, Kusunda a také Tharu je tedy společný a je třeba ho hledat v ústupu původních jihovýchodních tibeťanů před vrcholem doby ledové na jih do nížin severovýchodní Indie, Myanmaru a Nepálu. Zatímco kmeny Tharu přijali indoevropský jazyk (ale stále lze u nich identifikovat některá původní neindoevropská slova) Andamanci a Kusunda si uchovali svůj původní jazyk, jehož podobnost je rozpoznatelná i po neuvěřitelných 20 tisíci letech.

Pro zajímavost ještě dodojme, že v nedostupných místech ohybu Brahmaputry žijí kmeny mluvící jazyky Sinagic, které také, podobně jako Tharu, mají řadu slov neznámého původu, která nezapadají do jazyké rodiny, do které jsou řazany. Siangic na rozdíl do Tahru patří do sinotibetské jazykové rodiny, ale někteří lingvisté je považují za zcela samostatnou rodinu. Bylo by zajímavé provést jejich srovnání s jazyky kusunda a andamanskými jazyky.


čtvrtek 19. května 2022

Nález Denisovana v jihovýchodní Asii

Denisované byli poprvé popsáni v roce 2010 podle mitochondtiální DNA z článku prstu nalezeného v altajské jaskyni Denisova. Od té doby bylo na Sibiři nalezeno několik jejich zubů. V letch 2018-2019 pak byla popsána celá spodní čelist patřící denisovanovi. Tento nález pochází ze severovýchodu tibetské náhorní plošiny.

Nejvíce denisovanské krve dnes koluje překvapivě mezi Papuánci, kteří žijí tisíce kilometrů jižně od popsaných nálezů denisovanů. Proto se předpokládalo, že denisované nežili jen na Sibiři a v Tibetu, ale také jižněji v pralesích jižní a jihovýchdoní Asie. To se nyní se konečně potvrdilo nálezem zubů denisovanů v jeskyni v severním Laosu. Jejich stáří je přibližně 160-130 tisíc let.

Více zde: https://www.nature.com/articles/s41467-022-29923-z

Zajímavé je, že Papuánci mají dvě různé genetické příměsi od dvou různých populací denisovanů. Východoasiaté mají také dvě různé příměsi, jendu sdílejí s Papuánci, ale druhá patří ještě zcela jiní populaci denisovanů. Včetně té sibiřské existovaly tedy celkem 4 různé populace denisovanů, které se různě mísily s různými populacemi moderních lidí, jak je vidět na obrázku:


Více zde: https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2020803118

Původ prvních evropských zemědělců

Švýcarská studie zkoumala archaickou DNA populací, které se podílely na formování prvních evropských zemědělců v Anatolii. Ve studii bylo zveřejněno 15 nových vzorků z mezolitu a neolitu.

Výsledek srovnávání jednotlivých vzorků pomohl vytvářit možný scénář vzniku neolitické populace. Ta sice vznikla ve střední Anatolii, ale v průběhů tisíciletí (od doby před 14 tisíci lety) získala několikrát příměs evropských mezolitických lovců z Balkánu. Během migrace do Evropy pak zemědělci postupně získávali geny evropských obyvatel znovu.

Zajímavé je také to, že evropská a blízko-východní populace se rozdělily před zhruba 25 tisíci lety. Před přibližně 16 tisíci lety se rozdělili lidé žijící na íránské vysočině od obyvatel Anatolie. V době, kdy lidé z Anatolie získali první příměs z Balkánu se od nich oddělili obyvatelé Kavkazu.

genetický strom populací spřízněných s prvními zemědělci


historie změn osídlení jednotlivých populací


https://www.sciencedaily.com/releases/2022/05/220512121823.htm

https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(22)00455-X