Evropská mitochondriální DNA

V právě publikované studii byla zveřejněna analýza mitochondriální DNA ostatků z Dolních Věstonic. Dva vzorky mají haplogrupu U5 jeden U8. Všechny vzorky jsou staré přibližně 31 tisíc let. Dnes se U8 vyskytuje nejvíce mezi Basky, U5 je převážně v severovýchodní Evropě, nejvíce mezi Laponci. Je vidět, že Baskové jsou opravdu potomky původních předzemědělských obyvatel. Stejně tak Laponci jsou potomci prvního osídlení Skandinívie po skončení doby ledové.

Nejčastější současnou haplogrupou v Evropě je dnes H, má ji 41% Evropanů. Otázkou je, kdy došlo k rozšíření této haplogrupy. Analýza jednotlivých podskupin ukazuje, že k jejich nárůstu došlo přibližně v době před 6000 lety. Avšak z analýza DNA ostatků lidí z Německa vyšlo najevo, že rozšíření haplogrupy H je třeba spojovat s rozšířením klutury znvoncových pohárů (2800 -1800 B.C.). Lidé této kultury měli 7 z 8 vozrků patřící do mitochondriální DNA z haplogruoy H. Jediný vrozek z 8 patřil haplogrupě J. Zajímavé je, že pozdější Únětická kultura měla mnohem bohatší genetický profil a haplogrupa H zde patřila jenom jednomu vzorku z 16. Ukazuje se, že kultura zvoncových pohárů znamenala skutečný zlom v dějinách Evropy a to nejen kluturní, ale i genetický. Došlo k formování západoevropské populace, jak v ženské linii - haplogrupa H, tak v mužské linii - haplogrupa R1b.

Pro zajímavost, tohle jsem o genetice zvoncových pohárů napsal před rokem a půl.

Další před-cloviský nález z Ameriky

Existuje řada nálezů dokládající lidskou přítomnost v Americe před kulturou Clovis. Ty, které jsou starší než 20 tisíc let jsou považovány za sporné. Nově objevený nález ze severovýchodní Brazílie má nesperně přesné datování 22 tisíc let. Zdá se, že před současnými Indiány byla Amerika osídlena nějakou starší přistěhovaleckou vlnou..

Nové, neočekávané haplogrupy DNA v Americe

Jak známo, všichni domorodí Indiáni mají haplogrupu Q (M3) pouze v Severní Americe se vyskytují C MP39 a R 173. (Jinou kapitolou jsou Eskymáci, kteří se podobají východosiřanům). Domorodá populace Jižní Ameriky byla v mužské linii povážována až doposud za zcela homogení. Mitochondriální DNA amerických indiánů patří do skupin A, B, C, D a X2. Nedávno se však objevily 2 studuie, které představily zcela neočekávané haplogrupy chromozomu Y i mitochondriální DNA v Jižní Americe.

První práce je poněkud záhadná, protože ve skutečnosti nezveřejnila, o jakou haplogrupu se jedná. Uvádí se v ní, že z předkolumbovských ostatků východbrazilského kmene Botocudo je mitochondriální DNA typická pro Polynésany (že by B4?), což naznačuje poměrně starou migraci z Polynésie do Jižní Ameriky. Je ovšem třeba počkat na detailnější informace. Dnes již vymřelý kmen Botocudo je považován za potomky paleoindiánů Laguídů, jejichž neznámější fosílií je brazilská Luzia. Druhá práce je sdílnější. Upozorňuje na haplogrupu chromozomu Y C3*, která se vyskytuje u jihoamerických kmenů Kichwa a Waorani. Jejich blízkost k Tichému oceánu, také svádí k myšlence, že se sem tato haplogrupa dostala z moře. Ovšem důkladnější analýza ukazuje, že její původ je velmi pravděpodobně vnitrozemský a poměrně starý.