Nová genetická analýza opět ukázala, že Etruskové se geneticky nijak nelišili od svých sousedů mluvících latinskými jazyky. Novinkou je, že mezi Etrusky bylo odhaleno několik jedinců se silnou příměsí ze severní Afriky, střední Evropy a Blízkého východu.
https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abi7673#F1
Je tedy vidět, že etruská společnost těžila z různorodého středomořského světa. To mohlo být důvodem jejího úspěchu a rychlého civilizačního vývoje. Stále však zůstává otázkou, odkud se vzal etruský jazyk. Na to nová genetická studie opět nenašla ani náznak odpovědi a etruština se stává snad jediným jazykem v Evropě, kde genetická analýza jeho mluvčích nedokáže ani naznačit nic o jeho původu.
Předně je třeba říci, že "geny nemluví" a jazyk je záležitostí kultury. Silný kulturní vliv může změnit jazyk populace bez detekovatelné změny genů. Takový kulturní vliv by měl být ale viditelný i ve hmotné kultuře a tu máme velmi dobře zdokumentovanou díky práci archeologů. Ale také naopak. Změna genů nebo kultury nemusí vždy nutně znamenat změnu jazyka společnosti, proto je třeba být obezřetný v ukvapených soudech a dbát na řadu dalších okolností uvedených změn. Podívejme se tedy, jaký je kulturní vývoj v Etrurii.
Etruskové jsou spojováni s kulturou Villanova, která se nachází přesně v oblastech, kde žili a dokonce se její poslední fáze kryje s nejstaršími nápisy v etruštině. Je tedy evidentní, že etruská společnost vznikla z kultury Villanova. Kde se ovšem vzala villanovská kultura? Ta pochází z proto-villanovské kultury, která se objevuje ve 12. století př. n. l. v severní Itálii a v povodí středního Dunaje jako součást širších změn v celé střední Evropě. Proto-villanovská kultura zasáhla převážně severní a střední Itálii, ale částečně se objevuje až na Sicílii. Postupně plynule přešla do villanovské, ale také do latialské kultury (jižně od villanovské) a kultury Este. Tak jako villanovská kultura reprezentuje Etrusky, tak latialská kultura reprezentuje Latiny - předchůdce Římanů. Je tedy evidentní, že proto-villanovská kultura nebyla jazykově a tedy etnicky homogenní. Je velmi pravděpodobné, že přísun nových obyvatel s touto kulturou byl minimální, nebo vůbec žádný a jednalo se pouze o silný kulturní vliv z Podunají, který neměl etnický dopad na původní obyvatelstvo. Ve střední Evropě a v Podunají jsou totiž kultury popelnicových polí (mezi něž proto-villanovská kultura spadá) spojovány s Kelty, kteří se v následujícím období v severovýchodní Itálii vůbec nevyskytovali.
Pokud tady proto-villanovská kultura neznamenala žádnou výraznou etnicko-lingvistickou změnu pro obyvatele Etrurie a Latia, je třeba hledat původ obou etnik hlouběji v minulosti. Příchod indoevropských Latinů je velmi pravděpodobně spojený s kulturou Polada (2100 - 1600 př. n. l.), která přišla do severní Itálie z pomezí Švýcarska a Bavorska. Doba i místo vzniku odpovídají oddělení Latinů od Keltů a také řada atributů této kultury je evidentně indoevropská. Latinské jazyky jsou ovliněné etruštinou, muselo tedy dojít k jejich kontaktu už v počátcích jejich vziku (to znamená při příchodu do Latia - 2100 př. n. l). Etruskové tedy už tou dobou museli žít v Etrurii.
Ještě starší než kultura Polada je v Etrurii kultura Rinaldone (3700 - 2100 př. n. l). Pokud lidé této kultury mluvili proto-etruštinou, pak poměrně dobře navazuje její konec na začátek Polada - příchod Latinů. Střet s Indoevropany ze severu znamenal konec kultury Proto-etrusků. Došlo ke genetickému mísení mezi oběma etniky a vzájemnému ovlivňování obou jazyků. Geneticky obě etnika zcela splynula, jazykově však nikoli.
Odkud však pochází kultura Rinaldone? Objevila se náhle, podobně jako kultura Remedello v povodí Pádu, před polovinou 4. tisíciletí. Obě kultury začaly jako první na Apeninském poloostrově zpracovávat měď. Tato dovednost, která posunula Itálii do chalokolitu, se sem dostala velmi pravděpodobně z Balkánu, kde se měď používala již delší dobu. Bylo by tedy dobré hledat původ etruštiny tam.
Právě ve 4. tisíciletí dochází na Balkáně k výrazným změnám způsobeným první velkou migrací Indoevropanů z východoevropských stepí (kolaps chalkolitické jihovýchodní Evropy). Nabízí se tedy dvě logické možnosti:
- Etruskové jsou potomky invazních indoevropských populací, které pokračovaly z Balkánu dále na západ do Středomoří (cestou se naučily zpracovávat měď).
- Etruskové jsou potomky těch, kteří před invazí Indoevropanů z východu ustoupili na západ do Středomoří.
Pokud by platila první hypotéza, etruština by se řadila mezi nejstarší indoevropské jazyky, které právě v této době přišly na Balkán a do Anatolie. Jsou to anatolské jazyky a s nimi je spojována kultura Cerna voda (4000 - 3200 př. n. l.) a Baden (3700 - 3000 př. n. l.). Někteří jsou přesvědčeni, že etruština skutečně patří mezi anatolské jazyky a otázka jejího původu je tím vyřešena.
Většina lingvistů s tím však nesouhlasí a míní, že etruština není indoevropský, natož anatolský jazyk. Má sice k proto-indoevropštině velmi blízko (zřejmě nejblíže ze všech známých jazyků), má dokonce nejblíže k nejstarší indoevropské větvi - anatolský jazykům, ale indoevropský jazyk to není. Pak by ovšem platila druhá varianta: Etruskové jsou potomky těch, kteří prchali před nájezdy anatolských kmenů po moři na západ a lze je pak spojit s jiho-balkánskými kulturami Varna (4400 - 4100 př. n. l.) nebo Karanovo v Thrákii. Obě kultury zpracovávaly měď (podobně jako kultura Rinaldone) a exportovaly svoje zboží do východního Středomoří, takže mořeplavba jim nebyla cizí.
Původ etruštiny je tím vyřešen. Do celé skládačky ještě více zapadá vyprávění starých Řeků. Podle nich byli Etruskové příbuzní Pelasgů, kteří žili v Arkádii, na Lemnu (tam byli skutečně doloženy nápisy podobné etruštině) a jižně od Thrákie - oblast kultur Varna a Karanovo. Podobnost mezi etruštinou, lemnianštinou a anatolskou lýdštinou byla pro Řeky zřejmá i po více než 3000 letech (Herodotus, Thucydidés a Strabo).
Nabízí se však zajímavá otázka. Proč mluvili lidé kultury Varna jazykem velmi podobným indoevropštině, když byli potomky prvních zemědělců, kteří bývají spojování se severokavkazskými jazyky zatímco indoevropština pochází z pontsko-kaspické stepi?
Při hledání odpovědi se musíme ponořit do ještě hlubší minulosti a tím logicky do větší nejistoty. Kultury Varna a Karanovo sice byly tvořeny prvními zemědělci, ale vliv z východu u nich existoval a je možné, že jazykově převládl. Skutečným překvapením byla genetická analýza "zlatého muže z Varny", která ukázala, že nejen on, ale další lidé kultury Varna měli ve svých genech silně zastoupenou komponentu z pontsko-kaspické stepi, která je typická pro pozdější Indoevropany. Příbuznost s Proto-indoevropany je tedy evidentní. Takhle hluboko v minulosti ji ale nikdo nečekal. Neznamená však, že Indoevropané vstoupili na Balkán dříve, než vznikli, ale že na něj vstoupili lidé ze stepí, kteří jim byli velmi příbuzní - Proto-etruskové, nebo lépe: "proto-tyrhénové". Najednou do sebe všechno zapadá.
K dalšímu čtení o formování a vlivu indoevropských genů a jazyků:
Archeologie, geny a jazyky - vlivy ze stepi
