pátek 11. prosince 2015

Rypečka z jižní Číny stará 530 miliónů let

V jižní Číně byla nalezena fosílie rypečky stará 530 miliónů let. To je pozoruhodné, protože dosud se žádná fosílie rypečky nenašla a teď tady máme rypečku, jako jeden z nejsatrších přesně doložených kmenů ze všech bilateria.

Jestliže stopy z úplného počátku kambria přisoudíme hlavatcům, pak to vypadá, že počátek kambria fortunian, který trval  zhruba 10 miliónů let, patřil nejen prvním měkkýšům - tedy spiralia/lophotrochozoa, ale také rypečkám a hlavatcům, kteří jsou bazálními ecdysozoa.

http://www.vtnews.vt.edu/articles/2015/12/121015-science-kinofossilgeosci.html

středa 18. listopadu 2015

Stoličky Denisovanů

V roce 2010 byl proveden test DNA části článku malíčku starého 40 tisíc let, z jeskyně Děnisova v jižní Sibiři. Překvapující výsledek dal vzniknout novém druhu člověka Homo denisovan. K popsání nové druhu je ovšem třeba znát morfologii, DNA nestačí. Naštěstí další nález na sebe nenechal dlouho čekat, genetika potvrdila, že zuby (stoličky) nalezené v jeskyni patří také Denisovanům. Jejich stoličky byly velmi masivní, podobné velikosti měl běžně několik miliónů let starý australopithecus z Afriky. Dalším homininem s podobně velkou stoličkou byl nález ze severní Číny, starý přibližně 100 tisíc let, který bývá označován jako člověk Xujiayao. Ten se zdá být hybridem mezi nově příchozími lidmi a staršími pekingskými erekty. Ovšem objevují se spekulace, že člověk Xujiayao by mohl být Denisovan. Nový nález stoličky přidává na váze druhé hypotéze.

http://johnhawks.net/weblog/reviews/denisova/sawyer-2015-denisova-8.html

Populace bazálních Euroasiatů konečně nalezena

Genetický profil obyvatel Evropy se formoval v poledové době. Žili zde dvě hlavní skupiny západní (vzorky ze Španělska, Lucemburska a Skandinávie) a východní lovci (vzorky z Ruska). Situace se výrazně změnila s příchodem zemědělců z Blízkého východu před 8-7 tisíci lety. Ti ve většině Evropy (kromě severní a východní) prakticky nahradili původní obyvatele. Další změna nastala s příchodem indoevropanů před 5 tisíci lety. Současní Evropané jsou mixem zemědělské populace a indoevropských pastevců ze středoasijských stepí, přičemž různě odlehlé oblasti si uchovali různé množství původního genomu. U všech zmiňovaných populací existují vzorky archeologických nálezů. Při detailním pohledu na indoevropany a blízkovýchodní zemědělce se ukazuje, že obě dvě skupiny mají společný genetický základ, který byl označen jako bazální Euroasiaté, ale nebyl dosud odhalen v žádném archeologickém nálezu.

To se nyní podařilo. Kostra stará 10 000 let ze západní Gruzie patřila právě do populace bazálních Euroasiatů. Ti se rozešli s ostatními populacemi před 45 tisíci lety, tedy zhruba v době, kdy začalo osidlování Euroasie. Před 25 tisíci lety, tedy během doby ledové, se od bazálních Euroasiatů oddělila jižní skupina, která po spojení s afričany vytvořila populaci blízkovýchodních zemědělců. Indoevropani pak vznikli smíšením bazálních Euroasiatů s východoevropskými lovci.

Pro doplnění: Analyzovaný jedinec z Gruzie patřil do haploskupiny J2a chromozmu Y a H13c mitochondriální DNA. Druhá kostra z Gruzie, stará 13 tisíc let, měla s první velmi podobný genetický profil, její mitochondriální DNA však patřila do haploskupiny K3, chromozom Y do J.

http://www.nature.com/ncomms/2015/151116/ncomms9912/full/ncomms9912.html

pondělí 9. listopadu 2015

Namacalathus je Lophotrochozoa

Namacalathus, nalezený v pozdním Ediakarnu v Namibi, byl záhadou od svého objevení v roce 2000. Nyní, po důkladné analýze, se zjistilo, že jeho tělo je tvořeno z vápenité kostry, která vykazuje podobnosti s růstovým vzorem ramenonožců a mechovců. Namacalathus je zřejmě příbuzným jejich společného předka. Patří tedy do skupiny Lophotrochozoa (nebo také Spiralia). Pokud je tomu skutečně tak, jedná se o nejstarší nález Lophotrochozoa vůbec. Vznik této skupiny živočichů se tím posouvá před kambrijskou explozi.


http://www.sciencedaily.com/releases/2015/11/151106091139.htm

pátek 16. října 2015

Zuby moderních lidí z jižní Číny staré 100 tisíc let.

Skupina výzkumníků našla v jeskyni v jižní Číně několik zubů, které patřily moderním lidem. Jejich stáří bylo stanoveno na 80-120 tisíc let. Je to pozoruhodný nález, nejstarší dosud známý moderní člověk z jihovýchodní Asie totiž pochází z období před 64-46 tisíci lety. Na druhou stranu v nedaleké indické poušti Thar byly nalezeny zbytky technologie, která je přisuzována moderním lidem, a jsou staré přibližně 100 let. Nálezy z Indie mohou souviset s novým objevem z Číny.

Existuje také několik nálezů z Číny, jejichž stáří se pohybuje kolem 100 tisíce let a jsou spojovány s anatomicky moderní lidmi. Jsou to zuby z jeskyně Huanglong v provincii Hubei a spodní čelist z jeskyně Zhiren v Guangxi u hranice s Vietnamem.

http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0121193
http://www.livescience.com/52481-modern-humans-reached-china-before-europe.html

úterý 13. října 2015

Nová fylogeneze ptáků

Nová fylogeneze ptáků, kterou provedli na univerzitě v Yale, je velmi překvapivá. Tři nejstarší skupiny ptáků (běžciGalloanserae - hrabaví a vrubozobí a Cypselomorphae) se oddělily zřejmě ještě před velkým vymíráním Křída/Paleogén. Takže vymírání přežily 4 skupiny. Ihned po katastrofě došlo k rychlé expanzi hlavně čtvrté skupiny. Skupiny Strisores/CypselomorphaeColumbaves(asi Holubovití) a Gruiformes(Krátkokřídlí) jsou starší než vodní ptáci(Aequorlitornithes), což je poměrně překvapivé. Velmi zajímavé je sjednocení všech vodních ptáků(Aequorlitornithes) (kromě hrubozobých, kteří jsou ve skupině s hrabavými). V neposlední řadě to vypadá, že je konečně vyřešen případ podivného Hoacina, který skutečně tvoří samostatnou starobylou větev, a jehož spojitost s holuby je dána zřejmě také starým původem skupiny Columbaves.




http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature15697.html
http://news.yale.edu/2015/10/07/tree-life-birds-almost-complete

pondělí 12. října 2015

Co říká analýza DNA z jeskyně Mota v Africe

V jeskyni Mota v horách jižní Etiopie byla nalezena kostra muže stará 4500 let. Později se podařilo analyzovat jeho genom, což je pro tak staré ostatky z vlhké a horké Afriky obdivuhodné. Ze současných Etiopanů se starý genom nejvíce podobá lidem Aari, kteří dnes žijí desítky kilometrů jižně od jeskyně. Ještě více se však podobá lidem Sandawe, z Tanzanie. Lidé Sandawe jsou jedni z posledních lovců a sběračů v Africe s naprosto jedinečným jazykem a vypadá to, že dříve byli rozšířeni více na severu až do Etiopie a do své současné domoviny byli možná vytlačeni zemědělskými Kušity. Lidé Aari mluví omotickým jazykem. Mluvčí této jazykové rodiny přišli do Etiopie ještě před Kušity, asimilovali původní obyvatele, příbuzné kmeni Sandawe a později byli silně ovlivněni Kušity. Nalezený muž z jeskyně Mota je ještě velmi málo ovlivněn omotickými kmeny, i když už žil v jejich době. Podobně jako jsou dnes Aari velmi málo ovlivněni příchodem Kušitů.

http://www.nature.com/news/first-ancient-african-genome-reveals-vast-eurasian-migration-1.18531
http://forwhattheywereweare.blogspot.cz/

pátek 9. října 2015

Osidlování Sahary v holocénu

Během ledové doby bylo velké sucho a pouště pokrývaly většinu Afriky. Saharská poušť byla mnohonásobně větší než dnes. Čadské i Viktorino jezero byla zcela vyschlá. Toto nepříznivé období skončilo před 11 700 lety, kdy pouště začaly pomalu ustupovat savanám. S novým životem se na Saharu vrátili také lidé. Před 9 tisíci lety už většinu Sahary pokrývala step a na mnoha místech vznikala jezera a močály.

Taková krajina byla rájem pro tehdejší lovce, kteří ji velmi rychle osídlili. Od Mauretánie po Súdán jsou nalézány zbytky keramických nádob, které vyráběli. Nejstarší keramika byla objevena na jihozápadě, ve středním Mali, a pochází z doby před 11 500 lety. Z těchto míst se šířila také technologie výroby hrotů šípů zvaná Ounanian. Její výskyt se přibližně kryje s nálezy zbytků keramiky. Luk a šíp nabízel lovcům savany neuvěřitelné možnosti a není proto divu, že jeho využití znamenalo obrovský populační růst a expanzi.

Současně se z jihozápadu, z jižního Súdánu, rozšířila technologie ostnatých kostěných hrotů, které byly používány k lovu v řekách a jezerech. Lidé s touto technologií brzy osídlili okolí Čadského jezera, které bylo tehdy mnohonásobně větší než dnes, a od něj se dostali až do povodí řeky Niger. Panuje všeobecná shoda, že lidé s technologií ostnatých kostěných hrotů byli předci dnešních Nilo-saharitů. Tato skupina jazyků má nejvyšší diverzitu právě v jižním Súdánu, oblasti odkud pochází technologie ostnatých kostěných hrotů, a dodnes se výskyt jazyků této skupiny celkem kryje s výskytem této technologie. Navíc lingvistický odhad doby expanze nilosaharských jazyků je přibližně stejný jako doba rozšíření hrotů.

S technologií Ounanian je to složitější. V místech jejího výskytu žijí dnes převážně Arabové, kteří vytlačili nebo asimilovali původní Berbery. Sami Berbeři ale také nejsou původními obyvateli a přišli na Saharu později jako pastevci dobytka z východu. Kdo obýval Saharu pře nim? Velmi pravděpodobně to byli předci dnešních mluvčích nigero-konžských jazyků. Nejvyšší diverzita této jazykové rodiny je v západní Africe, ovšem malá skupina velmi starých, takzvaných kordofánských jazyků, se nachází také na východě v jižním Súdánu. Právě kordofánské jazyky se zřejmě, spolu s jazyky Dogon z Mali, oddělil od celé rodiny jako první. Stáří této rodiny je odhadováno na 10 tisíc let a všechny jazyky mají podobné slovo pro luk a šíp.

Zajímavá je ještě skupina lovců na severozápadě Sahary, zvaná Mechtioté, která pochází z Evropy (z ní utekla před chladnou ledovou dobou). Ti zřejmě patří také mezi první obyvatele Sahary a byli později asimilováni Berbery. Berberští Tuaregové mají skutečně dodnes genom blízký Evropanům.

Jak již bylo napsáno, první obyvatelé Sahary, Nigerokonžané, byli později vytlačeni Berbery z východu. Berberští pastevci se na severu Sahary rozšířili přibližně před 6000 lety, kdy už Sahara začala zase pomalu vysychat. Podobně se ve stejné době na jihu Sahary rozšiřovali jejich příbuzní, pastevci mluvící čadskými jazyky a vytlačili či asimilovali jak Nilosaharity na jihu, tak Nigerokonžany na severu. Z nejstarších obyvatel Sahary se dodnes udržela saharská skupina nilo-saharských jazyků vklíněná mezi čadské a berberské jazyky. Songhajové, příbuzní Saharanů, kteří pronikli až k řece Niger, byli silně ovlivněni zdejšími Nigerokonžany a dnes bývá jejich jazyková skupina řazena do obou rodin.

Malé skupiny velmi rozdílných kordofanských jazyků z nigerokonžské rodiny dodnes přežívají na jihu Súdánů v odlehlém pohoří Nuba. Vzhledem k řadě konfliktů a genocid v této oblasti nevypadá jejich budoucnost příliš dobře.

Odkazy:



pondělí 14. září 2015

Jaderná DNA stará 300 tisíc let

Zatím nejstarší jaderná DNA analyzovaná z lidských ostatků pochází ze Sibiře a je stará 45 tisíc let. Nyní se podařilo tento rekord překonat několikanásobně na neuvěřitelných 350 tisíc let. Jednalo se o kosti ze španělské jeskyně Sima de los Huesos (díra kostí), odkud pochází řada zachovalých koster Homo heidelbergensis s rysy neandrtálců. Z kostí z této jeskyně se nedávno podařilo analyzovat mitochondriální DNA, ta byla blízká Denisovanům. Jaderná DNA je na tom však jinak, nejblíž má k neandrtálcům. Ovšem je třeba si ještě počkat na podrobnější informace.

http://news.sciencemag.org/archaeology/2015/09/dna-neandertal-relative-may-shake-human-family-tree#disqus_thread

čtvrtek 10. září 2015

Homo naledi - je to skutečně Homo?

National geogrphic publikoval zprávu o tom, že v jižní Africe byl nalezen nový druh člověka. Dostal název Homo naledi. Jeho stáří se pohybuje mezi 2 a 3 milióny lety. Vzhledem k uvedené charakteristice je pozoruhodné, že se někdo odvážil zařadit ho do rodu Homo. Jeho mozek je totiž menší než mozek australopitheca, stejně tak lebka je velmi primitivní a celé tělo se podobá australopithekům. To, čím si údajně zasloužil zařazení mezi lidské druhy, jsou ruce a chodila, které se velmi podobají lidským. To je podle mého názoru velmi slabé, protože může jít o konvergentní vývoj (tak jako třeba nohy u Orrorina) a při posuzování hominidů je vždy stěžejní tvar lebky a objem mozkovny.

Vzhledem k tomu, že o novém druhu dosud nevyšla ani zmínka v žádném prestižním časopise, bylo by dobré si počkat. U National geographic by to nebylo poprvé, kdy se mírně řečeno "unáhlil".

http://www.iflscience.com/editors-blog/newly-discovered-human-ancestor-likely-ritualistically-disposed-its-dead

úterý 8. září 2015

DNA prvního zemědělce Středomoří

Zemědělci se do Středomoří rozšířili z Řecka, jejich typická keramik s otisky mušlí srdcovek se poprvé objevila před 8 a půl tisíci lety na Korfu, o tisíc let později už tito lidé vstoupili na území dnešního Španělska. Právě odsud pochází kostra jedince patřícího k této zemědělské kultuře, jehož jadernou DNA se podařilo analyzovat. Výsledek není nijak překvapivý. Byli velmi podobní zemědělcům, kteří tou dobou osidlovali Evropu z Balkánu (obě skupiny mají stejný původ v Sýrii) a jsou prakticky totožní s pozdější populací středního neolitu na Iberském poloostrově, jejichž vzorky se podařilo analyzovat dříve. Pozdější migrace indoevropanů z východu, proměnila celou Evropu včetně současného Španělska. Pouze lidé na Sardinii zůstali izolováni do těchto změn a uchovali si svoji genetickou jedinečnost. Ze současných populací se jsou Sardiňané jedineční právě svojí velkou podobností k prvním zemědělcům.

Lidé kultury s oticky mušlí měli tmavé oči a světlou pleť a vystřídali lovce Iberského poloostrova, kteří měli naopak tmavou pleť a modré oči. Mitochondriální DNA se podařilo analyzovat u více vzorků, patřily do haploskupin: K1a2a, X2c, H4a1aH3H4a1a K1a4a1


http://dx.doi.org/10.1093/molbev/msv181

http://mbe.oxfordjournals.org/content/suppl/2015/09/02/msv181.DC1/cardial_supplementary_MBE_submission.pdf

středa 2. září 2015

Pelištejci přinesli do Palestiny zemědělskou revoluci

Příchod jednoho z mořských národů, indoevropských Palištejců, na konci 13 století B.C. do Palestiny, neznamenal jen plenění a zkázu, jak je prezentováno v učebnicích, ale také zemědělskou revoluci. Pelištějci přinesli mnoho nových plodin, které se tu pěstují dodnes a zavedli pěstování několika místních divokých druhů. S příchodem Palištějců se tak v Palestině objevuje mimo jiné mák, kmín a fíkovník smokvoň.

Původ Pelištějců, kteří celé oblasti dali jméno, není zcela úplně jasný. Jedná se Pelesty z mořských národů, je téměř jisté, že to byli indoevropané, praděpodobně mykénští Řekové. Jak naznačuje keramika a také jméno, Pelištějci mohli přijít z poloostrova Peloponnes.

http://www.eurekalert.org/pub_releases/2015-08/bu-pis082815.php

středa 22. července 2015

Záhadná populace Y v Amazonii

Je všeobecně známo, že všichni Američtí Indiáni, od Kanady po Ohňovou zemi, jsou potomky malé skupiny lovců, která přišla ze Sibiře před 18 tisíci lety. To je výsledek dlouholetých genetických testů na mnoha tisících domorodých obyvatel. Ovšem archeologové občas nesouhlasí a hlásí stopy po lidském osídlení Ameriky, staré snad až 50 tisíc let. Ty jsou většinou zpochybňovány.

Důkladné genetické testy však naznačují, že s osídlením Ameriky to tak jednoduché nebylo. Nejprve byly mezi jihoamerickými indiány nalezeny stopy genů, z populace Denisovanů, shodné s těmi, které jsou rozšířeny u Austrolidní populace. Indiáni Amazonie tedy museli být v nějakém kontaktu s oblastí Oceánie. Nyní se objevila studie, která to potvrzuje a přináší další podrobnější informace.

Několik kmenů z Amazonie má geneticky blízko k populaci blízké kmenu Onge z Andamanských ostrovů. Nejedná se o přímé rodové line, ale o části jaderného genomu, které lze detekovat pouze pečlivou statistickou analýzou, proto vyšly tyto výsledky najevo až nyní. Každopádně situace vypadá tak, že v jižní Americe žila populace Y, spřízněná s obyvateli Oceánie ještě před příchodem Indiánů ze Sibiře. Tato populace byla zřejmě malá a byla výrazně "naředěna" hned dvakrát, při první populační explozi Indiánů před 13 tisíci lety a podruhé při masivním osidlování Amazonie před 4 tisíci lety.

http://www.nature.com/nature/journal/vnfv/ncurrent/full/nature14895.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2015/07/150721134827.htm

pondělí 29. června 2015

Nález Pappochelys a věčná otázka nad želvami.

Pappochelys je 240 miliónů let stará fosílie plaza z Německa, která je chybějícím článkem mezi Eunotosaurem a již želvě velmi podobným Odontochelys. Otázka evoluce želv však stále není vyřešena. Je zřejmé, že celá evoluční větev vedoucí od Eunotosaura až k želvám je sesterská k nadřádu Sauropterygia (do kterého patří slavní Plesiosauři) a obě větve vytváří skupinu Pantestudines. Kam ale patří Pantestudines? Genetické testy je řadí ke krokodýlům a ptákům (Archosauromorpha), zatímco analýza morfologie fosílií umisťuje Pantestudines spíše k ještěrům a hadům (Lepidosauromorpha). Těžko říct, kde je pravda. Původně se také na základě morfologie tvrdilo, že želvy patří mezi anapsida. Díky řadě nových nálezů a jejich důkladné analýze dnes víme, že to tak není. Možná se brzy objeví nález, který potvrdí výzkumy genetiků.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature14472.html
http://scienceblogs.com/pharyngula/2015/06/25/a-transitional-turtle-pappochelys/

pátek 19. června 2015

Tajemství Kennewického člověka odhaleno

Kostra Kennewického muže byla nalezena ve státě Washington v roce 1996 a vzbudila velkou pozornost. Jeho lebka totiž svým tvarem neodpovídala tvaru lebky současných indiánů, je spíše europoidní. Často se mluvilo o tom, že Kennewický člověk není příbuzný dnešních idniánů, rozhořel se spor o tom, jestli ho současní indiáni mají právo považovat za svého předka.

Nyní se podařilo provézt testy DNA z části kosti na ruce. Výsledek je velmi překvapivý, jeho DNA je velmi blízká inidánům Salisha žijící dodnes v této oblasti. Jejich právo na ostatky bylo tedy potvrzeno. Další zajímavostí je, že Kennewický muž má blízko k potenciálním předků všech indiánů severozápadní oblasti (přímořské i vnitrozemní). Jeho stáří, které bylo stanoveno přibližně na 8500 let, je dostatečné na to, aby byl geneticky dostatečně vzdálený od dítěte z Anzick-1 z Montany. Ten, jako jediný nález člověka kultury Clovis, má blízko k předkům středo a jiho amerických indiánům.

Chromozom Y Kennewického muže patřil do haplogrupy Q, která je typická pro indiány. Mitochondriální DNA pařila to haploskupiny X2a, která se nachází pouze u indiánů, ovšem spíš na severovýchod Severní Ameriky.

http://www.nature.com/nature/journal/vnfv/ncurrent/full/nature14625.html

čtvrtek 28. května 2015

Nový Australopithecus - Australopithecus deyiremeda

Slavný paleoantropolog Yohannes_Haile-Selassie slaví další úspěch. V Hadaru na severu Etiopie popsal nový druh Australopithéka - Australopithecus deyiremeda, který je starý 3,5 miliónu let. Popis tohoto nového druhu je založen na nálezu pouze jedné čelisti. Ta je ovšem tak odlišná od svého současníka Australopithecus afarensis, že si zřejmě právem zaslouží být považována za odlišný druh. Je-li tomu skutečně tak, potom i řada nálezů, které byly dříve přisuzovány k druhu Australopithecus afarensis, mohou být součástí nového druhu Australopithecus deyiremeda. Většinou se jedná o zlomky kostí, takže případná změna klasifikace nepřekvapí.

Stáří 3,5 miliónu let, které bylo stanoveno pro novou fosílii, spadá do období, kdy docházelo k diverzifikaci druhu Australopithecus afarensis. Ten se po Africe pohyboval již téměř půl miliónu let a v této době se začínají objevovat jeho následovníci. Kromě nově objeveného Australopithecus deyiremeda v etiopském Hadaru je to i Australopithecus bahrelghazali v Čadu. Kenyanthropus z Keni žijící také v této době, který je tak odlišný, že byl zcela vyloučen z rodu Australopithecus, je zřejmě potomkem ještě staršího Australopithecus anamensis.


                            Pozice Australopithecus deyiremeda v evolučním stromu Homininů

http://www.nature.com/nature/journal/v521/n7553/full/nature14448.html
http://anthropology.net/2015/05/28/say-hello-to-australopithecus-deyiremeda-a-newly-discovered-3-4-million-year-old-hominid/


čtvrtek 14. května 2015

Nejstarší evropani byli blízcí příbuzní neandrtálců

Genetický analýza čelisti jednoho z nejstarších evropanů, který byl nalezen v Rumunské jeskyni Peștera cu Oase, prokázala, že tento 40 tisíc let starý Homo sapiens je blízký příbuzný neandrtálců. V jeho DNA bylo nalezeno 5-11% genů neandrtálců včetně celých chromozomů (dnešní neafričané mají kolem 1-4% genů neandrtálců). Předpokládá se, že předek ve 4. až 6. generaci tohoto evropského muže byl neandrtálec. Zajímavé je, že se mezi evropany dodnes nedochovala žádná přímá linie v mužském ani v ženském rodě, která by pocházela z neandrtálců.

http://www.nature.com/news/early-european-may-have-had-neanderthal-great-great-grandparent-1.17534

středa 29. dubna 2015

Neuvěřitelné bohatství tvarů vyšších živočichů - hox geny.



Hox geny jsou sekvence DNA, které řídí vznik tělních modulů podél osy u osově symetrických živočichů (bilateria) během embryonálního vývoje. Hox geny má člověk i mihule, motýl i paraploštěnka. U všech těchto živočichů došlo v průběhu stovek miliónů let k různé modifikaci (zvětšení počtu nebo smazání některých Hoxgenů), ale v principu fungují stále stejně. Dokonce i hvězdice, která je v larválním stádiu osově symetrická má podobné hox geny jako první strunatci.

Rozvoj prvních strunatců souvisel se zvyšováním počtu hox genů, které řídí koncovou část těla živočicha. Při rozvoji obratlovců pak došlo ke zvyšování počtu centrálních hox genů. Podobný vývoj probíhal i při rozvoji členovců a měkkýšů. Zdá se, že kambrijskou exlozi umožnily právě hox geny. Při tomto pozoruhodném rozrůznění živočichů vznikala celá řada nových tělních forem, to umožňovala právě změna hox genů. Kambrijské exploze se účastnili právě živočichové s hox geny, zatímco ti bez nich (proarticulata, kteří velmi pravděpodobně patří mezi žebernatky) zmizeli.

Otázka je, kde se hox gen vzal a k čemu původně sloužil. Zřejmě nejprimitivnější bilateria je Xenoturbella, která má pouze 5 hox genů. Ještě primitivnější jsou zřejmě paraploštěnky a bezstřevky, které mají pouze základní skupinu hoxgenů, dva centrální a jeden koncový. Dva další geny jsou hox genům zatím jen částečně podobné.

Půjdeme-li ještě dále ke kořenu evolučního stromu živočichů, narazíme na žahavce a vločkovce. Ti mají také systém hox genů, který je ale odlišný od všech výše zmíněných skupin. Hox gen Cnox-2 u žahavců určuje polohu hlavy během embryonálního vývoje. Beztvarý vločkovci mají gen Trox-2, jehož funkce není zcela jasná, ale vypadá to, že je aktivován pouze u hřbetních a břišních buněk. Trox-2 se zdá být nejblíže k původnímu proto-hox genu, který začal určovat stavbu těla, a tím spustil lavinu událostí, na jejímž konci je neuvěřitelné bohatství forem vyšších živočichů.

pondělí 16. února 2015

Vývoj evropského genetického profilu

V dnešní době už máme k dispozici desítky vzorků DNA z Evropy od konce doby ledové, přes neolit, až po dobu bronzovou a lze tedy rekonstruovat její evoluci. O to se pokusil tým vědců z několika univerzit a tady je výsledek:

Na konci doby ledové žila v Evropě geneticky velmi stejnorodá populace západoevropských lovců (vzorky La Brana 1, Loschbour a Gamba) od Španělska po Maďarsko. Na východě žili také relativně uniformní avšak od západoevropanů odlišní východoevropští lovci (vzorky z Karelie a Samary).

Před 8 tisíci lety do Evropy z jihovýchodu přicházejí zcela odlišní zemědělci a nahrazují místní lovce hlavně ve Středomoří, ale také v jižní a střední Evropě. Tito zemědělci raného neolitu jsou reprezentováni hlavně kulturou lineární keramiky.

S přechodem do středního neolitu, před 6 tisíci lety, vzniká v Evropě sociálně rozvrstvená společnost a řada místních různě vyspělých kultur. S tímto rozvojem je spojena i změna genetického profilu, který se mírně posunuje od raných zemědělců směrem k původním západoevropským lovcům.

Skutečnou změnou však je až příchod Indoevropanů ze stepí Střední Asie před 5000 lety. Jejich původ sahá ke kultuře Yamna, jejíž nositelé mají blízko k východevropským lovcům. První invazi Indoevropanů do Evropy představuje Kultura se šňůrovou keramikou jejíž nositelé se geneticky velmi podobají lidem kultury Yamna. Lidé pozdějších kultur (Zvoncové poháryÚnětice a další) už jsou geneticky někde mezi lidmi kultury Yamna a lidmi středního neolitu.

Na tomto stavu se dodnes nic výrazného nezměnilo. Obyvatelé Středomoří mají nejblíže k prvním zemědělcům (úplně nejvíc Sardiňané). Původním západoevropským lovcům se nejvíc geneticky podobají lidé severovýchodní Evropy (nejvíce Estonci). Češi, zapadají spíše na sever Evropy, svým současným genetickým profilem se nejvíc podobají pravěkým lidem Kultury zvoncových pohárů. Kultuře, na jejíchž základech později vznikl svět Keltů a celá Západní Evropa.

http://biorxiv.org/content/early/2015/02/10/013433
http://dienekes.blogspot.cz/2015/02/a-story-of-69-ancient-europeans.html


čtvrtek 29. ledna 2015

Lebka z jeskyně Manot

Nově objevená část vrchní lebky moderního člověka, v izraelské jeskyni Manot, se zřejmě stane učebnicovým nálezem. Její stáří, 55 tisíc let, se totiž nejvíce blíží odhadu migrace na cestě moderních lidí z Afriky do Eurasie. To je odhadováno podle mitochondriální DNA na 70 tisíc let a podle jaderné DNA na zhruba 60 tisíc let. Jedná se tedy o nejbližšího příbuzného předků všech neafričanů.

Na obrázku je vidět srovnání lebky z Manotu s ostatními lebkami nejstarších lidí(šedivě), neandrtálců (červeně) a erektů(oranžově). Podívejme se na souvislosti mezi těmito fosíliemi.

Před 200 tisíci lety se objevuje první fosílie moderního člověka na jihu Etiopie (OM1 vpravo nahoře). Nejstaršímu nálezu moderního člověka je velmi podobný o 80 tisíc let mladší nález LH18 z Tanzanie. V této době se lidstvo rozrůstalo a migrovalo ze své domoviny ve východní Africe do všech směrů, na jih, na západ i na sever. Severní skupina se dostala až do Izraele odkud máme několik nálezů moderních lidí z jeskyní Skhul a Qafzeh (na obrázku Qa a Sk). Odtud pokračovali až do Indie, kde po sobě zanechali nástroje. Před 80 tisíci z oblasti Blízkého východu zřejmě zmizeli, kvůli nastupujícímu suchu.

Velkým otazníkem je, co se dělo pak. Není jasné, jestli moderní lidé, kteří osídlili celou Eurasii pochází ze zbytků populace z jeskyně Skhul a Qafzeh a nebo se jednalo o novou migraci z Afriky. Lebka z Manotu zapadá spíše mezi africké fosílie, a tak zřejmě potvrzuje druhou možnost.

Africkým nálezům ovšem odpovídá i ženská lebka z jeskyně Qafzeh - Qa9. To by mohlo naznačovat, co se v Africe odehrálo. Došlo ke zženštění mužů, to vedlo ke zvýšení spolupráce z snížení konfliktů (link), taková společnost pak evolučně uspěla a osídlila celý zbytek světa.

středa 28. ledna 2015

Nový hominid z Číny

Rybář u ostrova Penghu nedaleko Taiwanu vytáhl ze dna moře polovinu spodní čelisti hominida, které připomíná Homo erecta, ale je o něco modernější. Nejasné je stáří fosílie, může se pohybovat od 400 tisíc let až k 10 tisícům. Větší stáří je pravděpodobnější. Čelist je podobná nálezu erecta z Hexian, jehož stáří je mezi 400 a 200 tisíci lety (opět asi blíže většímu stáří). Hexianský člověk byl zřejmě příbuzný klasického pekingského erekta, ale již jsou na něm znát moderní jemné rysy. Nález z Penghu je ještě modernější.

Nabízí se otázka, jestli "modernizace" erektů v Číně probíhala autonomně, nebo se na ní podíleli nově příchozí hominidé ze západu. Obě možnosti jsou spekulativní, ale druhá se zdá být pravděpodobnější. Oním příchozím mohl být Denisovan, který se, podle analýzy mitochondriální DNA, před 700 tisíci lety oddělil od evropských Homo heidelbergensis.

Dalším nově příchozím mohl být až člověk z Dali před 200 tisíci lety. Člověk z Penghu je ale zřejmě starší.

Pro úplnost si uveďme seznam všech různých hominidů z Číny:

  • Lantianská člověk byl zřejmě přímým potomkem erektů, kteří přišli do Číny před 1,7 milióny lety a žili zde až do doby před půl miliónem let.
  • klasický Pekingský člověk je zřejmě vyspělejším potomkem Lantianského člověka, žil mezi 700 až 400 tisíci lety,
  • na Pekingského člověka navazuje Hexianský člověk a zřejmě i nově objevený člověk od Ponghu, je otázkou do jaké míry jsou příbuzní s Denisovany. Oba jsou mladší než 400 tisíc let.
  • Člověk z Dali,z doby před 200 tisíci lety, je už archaický Homo sapiens
  • pak se objevuje člověk z MabaXujiayao, kteří jsou zřejmě příbuzní neandrtálců, nebo sapientních denisovanů (Homo sapiens, který přijal část DNA danisovanů).
  • před 50-60 tisíci lety se v jihovýchodní Asii a Číně objevuje již moderní člověk
  • ale ještě před 11 500 lety stále ještě žije v Yunanu člověk z jeskyně červeného jelena, který je zřejmě potomkem člověka z Dali nebo z Maba.

http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2928549/Have-fishermen-discovered-new-species-ancient-man-Chunky-jawbone-fossil-dredged-coast-Taiwan.html