pondělí 30. srpna 2021

Genetická mapa českého pravěku

Vynikající práce pod vedením vědců ze Společnosti Maxe Planka analyzovala velké množství genomu z ostatků z doby přechodu od neolitu do doby bronzové na území Čech. Čechy se tak stávají jedním z nejlépe geneticky zmapovaných území v Evropě a na světě (pochopitelně co se týká pravěké DNA).

Co jsem se dozvěděli nového:

- Vzestup genů lovečsko-sběračské populace v neolitu se odehrál ve dvou fázích v průběhu 5 tisíciletí BC. První fáze je spojována s kulturou s nálevkovitými poháry (5079 - 4748 BCE) a komponentou Loschbour, druhá fáze pak kulturou Jordanów/Lengyel (4636 - 4310 BCE) a komponentou Körös.

Kultura kulovitých amfor nesla vůbec nejvyšší podíl lovečsko-sběračských genů (26%). Pochází z dnešního Polska a vznikla míšením anatolských zemědělců a evropských lovců a spěračů (Loschbour). Zatímco dřívější Řivnáčská kultura má podobný původ jako Jordanów/Lengyel. Obě kultury žili na českém území po nějakou dobu současně na stejných místech.

Šňůrová keramika přenesla do Čech severský genom spojovaný s Pobaltím, dolním Polabím a neolitickou Ukrajinou více než se stepními oblastmi východní Evropy. Původní obyvatelé zanechali genetický otisk hlavně v ženských liniích. V mužské lini došlo k velmi úzké profilaci. Dominovala haploskupina chromozomu Y R1a-M417(xZ645).

Zajímavé je, že vesnice Vliněves v době rané Šňůrové keramiku vykazovala větší genetickou roznamitost (díky přítomnosti genomu předchozí populace) než celá současná Evropa.

Příchod Kultury zvoncových pohárů znamenal další redukci mužské genetické diverzity způsobenou zřejmě dominantními náčelníky, kteří ovládali reprodukci celé společnosti. Zpočátků 55%  haploskupin chromozomu Y patří R1b-P312, většina z toho R1b-L2/S116 (R1b1a1a2b1), která má původ v dolním Porýní. Koncem této kultury se zvyšuje podíl před-šňůrového genomu o zhruba 20%, ale podíl R1b-P312 v mužské linii stoupl na 100%.

S počátkem Únětické kultury dochází k výrazné změně v mužské linii, která se opět stává různorodější. Celkový genom je kombinací 3 zdrojů: pozdních zvoncových pohárů, ranné šňůrové keramiky a genomu doby bronzové z Lotyšska (více než 40%). Z Pobaltí pochází také nový chromozom Y R1a-Z645. Přes 80% genomu v mužské linii v Čechách přichází ze severovýchodu. Společnost je nyní opět rovnoprávnější což dokládají podobně bohaté hroby žen i mužů.

Zdroj:https://advances.sciencemag.org/content/7/35/eabi6941

pátek 27. srpna 2021

Nejstarší genom za Wallaceovou linií

Podařilo se analyzovat genom z ostatků jedince (mladé dívky) starých 7,3-7,2 tisíce let z jižní části ostrova Sulawesi z jeskyně Leang Panninge. Ostatky patřily jedinci kulturního komplexu Toalean, který se na jižním Sulawesu nacházel před 8 až 1,5 tiscíci lety.

Autosomální DNA je kombinací dvou různých populací. Jedna pochází od nejstraších zemědělců jihovýchodní Asie (referenční vzorek z jižní číny Qihe starý ~8,4 tisíce let)

Druhá polovina má blízko Papuáncům a Austrálcům a tvoří třetí větev, která se oddělila od těchto dvou populací přibližně ve stejné době jako ony od sebe, tedy před 37 tisíci lety.

Příměs Denisovanů se podobá té, jakou známe z Oceánie, ale je nízká -zřejmě v důsledku "ředění" od jihočínských zemědělců.

https://www.nature.com/articles/s41586-021-03823-6



úterý 17. srpna 2021

Další informace o genech Denisovanů mezi lidmi

Poměrně často se objevují další a další studie, které více do hloubky analyzují příměs DNA u moderních lidí od Denisovanů. (Například zde: http://pravek-t1.blogspot.com/2020/02/superarchaicky-clovek-se-misil-s.html)

Nyní se objevila studie, která na rozdíl od příchozích přináší také více informací z "terénu". Konkrétně více vzorků z Filipín a zdejší populace Aetů. Ukazuje se totiž, že právě tito původní Filipínci mají největší podíl denisvovanské DNA ze všech moderních lidí na světě. Některé skupiny Aetů, konktrétně Aetové Magbukon na západě centrálního Luzonu, mají téměř dvakrát více DNA od Denisovanů, než Papuánci, kteří byli dosud považováni za rekordmany.


Schéma DNA příměsí mezi jednitlivými populacemi s důrazem na Denisovany a jihovýchodní Asii.

Zdroj:http://dx.doi.org/10.1016/j.cub.2021.07.022