pondělí 28. ledna 2013

DNA Tianyuanského člověka a DNA Indonésie

Byla anlayzována DNA Tianyuanského člověka (stáří 40 000 let). Mitochondriální DNA patří do haplogrupy B, jak jsem správně předpokládal. Haplogrupa B se tedy rychle rozšířila i na sever Číny, možná zde byla jako vůbec první ještě před příchodem lidí s haplogrupou M, kteří snad přišli do Číny ze západu.

Masivní analýza DNA Indonésie odhalila zajímavé informace. První migrační vlna do Indonésie osídlila souostroví haplogrupami M17a, M73, M47, N21, N22, R21, R22 a R23 před 50 tisíci lety. Tato migrační vlna osídlila také Novou Guineu a Austrálii (haplogroupy S, P, Q, ...).

Druhá migrační vlna přišla z Asie v mladším paleolitu a přinesla haplogrupy B4a, B4b, B4c, B4c1b3, B5a, B5b, B5b1, D a E. Stáří těchto podskupin haplogrupy B se pohybuje mezi 30 a 25 tisíci lety, podskupiny D mají podobné stáří a haplogrupa E je stará přibližně 27 tiscí let. Zhruba v této době tady došlo k této druhé  migraci.

Je vidět, že haplogrupa B, byla v té době velmi rozšířena po celé východní a jihovýchodní Asii. Její původ lze hledat tedy v Číně (odtud pochází právě zmíněná 40 tisíc let stará haplogrupa B z Tainyuanského člověka) a zřejmě v této době se dostala také na Nikobary.

Třetí migrační vlna je invaze Austronésanů před 4 tiscíci lety a přinesla haplogrupy M7b3, E1a1a, M7c3c a Y2 (stáří 5 tisíc let).

Poslední, čtvrtou migrací je přísun čínských obchodníků z východu a arabských a indických ze západu. Je poznat hlavně na mužské části polulace a nejvíce na ostrově Bali, který zasáhla silná migrační vlna z Indie.

úterý 22. ledna 2013

Osídlení Eurasie moderními lidmi

K finálnímu a rozhodujícímu osídlení Eurasie moderními lidmi došlo po výbuchu Toby tedy před přibližně 70 tisíci lety. Podrobný scénář celého procesu lze velmi dobře rekonstruovat na základě důkladné analýzy mitochondriální DNA. Pozdější migrace totiž z velké části mění mužskou část populace zatímco ženská část (mitochondriální DNA) zůstává, eventuálně se pouze přidávají další skupiny. Scénář je tedy následující:


  • Před 70 tisíci lety se v Indii objevuje haplogrupa N, která je přímým potomkem africké L3. Lidé z afrického rohu se podél pobřeží dostaly do Indie a pokračovali dále na východ. Hladina moře byla mnohem níže, a tak dnes nemáme žádné archeologické doklady.
  • Před 67 tisíci lety se v Indii z haplogrupy N vzniká R a z L3  M.
  • Před 65 tisíci lidé pravděpodobně podél Indu pronikají na íránskou vysočinu (haplogrupy N, R a M). Na vysočině vzniká z R haplogrupa U.
  • Před 60 tisíci lety část íránské skupiny proniká na západ a osidluje Blízký východ haplogrupami N, R a U (později (před 45 tisíci lety) se dostanou až do Evropy).
  • Před 58 tisíci lety pobřežní skupina dorazila do Austrálie, tehdy spojené s Novou Guineou v jeden kontintnent Sahul (haplogrupy N, M a R).
  • Před 55 tisíci lety skupina z iránské vysočiny pronikla pravděpodobně přes východní Afganistán do západního Tibetu a brzy osídlí celý sever Číny až po Koreu. Tam vznikají nové haplogrupy M7, M9, M16, R9, B a N9. Haplogrupy M7 a M16 se dochovaly v Tibetu ostatní v Japonsku a na Dálném východě.


Tým vědců z Max Plankova institutu zveřejnil informaci, že se jim podařilo analyzovat DNA z kostí nejstaršího nálezu moderního člověka v Číně. Bohužel zpráva neuvádí haplogrupu mitochondriální DNA, říká pouze, že tento člověk byl předkem východoasiatů (včetně amerických indiámů) a již byl oddělen od Evropanů. To je vzhledem ke stáří (40 000 let) a místu (okolí Pekingu) nálezu samozřejmě v souladu s uvedeným scénářem.

Pro úplnost je třeba dodat, že výše popsané skupiny se na své cestě setkávali jak s předchozími nemoderními lidmy (minimálně neandrtálci, denisovany, florensiensis a red-deer-cave lidmi), tak velmi pravděpodobně i s archaickými moderními lidmi (člověk z Dali, člověk z Narmady, člověk z Jiniushan).

středa 16. ledna 2013

Migrace z Indie do Austrálie před 4000 lety

V roce 2002 byla publikována studie, která na základě analýzy chromozomu Y zjistila, že před 4000 lety došlo k migraci z Indie do Austrálie. Výsledky však nevzešly do obecného povědomí a až nyní se ukazuje, že tomu tak zřejmě opravdu bylo. Nová studie z respektovaného Max-Plankova institutu ukazuje že, tato migrace skutečně proběhla. Uvádí se zde, že migrace byla odhalena na základě analýzy genů, neuvádí se však jakých genů (zřejmě jaderní DNA).

Závěry, že pes Dingo se do Austrálie dostal s touto migrací je asi chybný, protože Dingo zřejmě pochází z jihovýchodní Asie.

V této době (před 4000 lety) došlo také k rozšíření Pama-Nuyngan jazyků v Austrálii, u kterých odborník na australské jazyky R.M.W.Dixon ukazuje na fonetickou podobnost na drávidské jazyky z Indie.

Před 4000 lety dochází v Austrálii také ke změně technologie, objevují se mikrolitické nástroje.

středa 9. ledna 2013

Ketové

Ketové jsou známým Sibiřským kmenem, jediný přeživší z Jenisejské jazykové rodiny. Historii Ketů lze přibližně analyzovat na základě jazykové analýzy. Z ní je vidět, že někdy v začátkem prvního tisíciletí se tato rodina rozpadla, respektive její členové expandovali. Otázkou je, odkud. Část odpovědi se našla v čínských análech, kde byla zaznamenána věta v proto-jenisejštině, kterou pronesl velitel lidu Jie. Jie, ze skupiny kmenů Xiongu, tedy velmi pravděpodobně byli Jenisejané. Jestli patřili všechny kmeny Xiongu mezi Jenisajany není jasné. Xiongu totiž podle čínských pramenů žili na mongolských pláních minimálně od 3 století před Kristem. Přišli tedy Jie do Mongolska z východu? Potom tedy Jenisejané pochází z Altaje. Nebo Jenisejané sídlili původně v Mongolsku a do povodí Jeniseje se dostali až později? Napovědět by opět mohla lingivstická analýza. Jenisejské jazyky jsou ovlivněny samojedskými a tureckými jazyky. Se samojedskými se dostaly do kontaktu až v povodí Jeniseje. Vlivy tureckých jazyků skutečně napovídají tomu, že Jenisejané byly před příchodem do povodí Jeniseje v úzkém kontaktu s tureckými kmeny, které pocházejí z Mongolska. Jenisejané tedy zřejmě pocházejí z východního Mongolska.