Dějiny orangutanů

Populace orangutanů, žijících jižně do Toby je samostatným druhem. To už vědci tušili na základě výzkumu chování této populace a také na základě analýzy DNA. Nyní se to potvrdilo i zkoumáním kostry jednoho uhynulého jedince. Nový druh dostal název orangutan tapanuli (Pongo tapanuliensis).

Z analýzy DNA jednotlivých populací orangutanů pak vyplývají informace o jejich historii. K prvnímu rozdělení orangutanů došlo před více než 3 milióny lety. Vznikly dvě populace, první dnes žije severně od Toby, druhá jižně. K jejich míšení docházelo sporadicky, méně než jeden jedinec za generaci.

Zhruba před jedním miliónem let došlo k výrazné redukci severo-Sumaterské populace. Tato událost může souviset s výbuchem Toby před zhruba 800 tisíci lety.

Před přibližně 700 tisíci lety osídlili potomci z jižní skupiny ostrov Borneo a vznikl tak Orangutan bornejský. Další významná událost je pak výbuch Toby před 75 tisíci lety, který způsobil redukci všech tří druhů orangutanů

http://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(17)31245-9

Genetika původních obyvatel Newfoundlanfu

Při příjezdu Evropanů žili na Newfoundlandu Beotukové (poslední zemřeli v roce 1829). Ti však zdaleka nebyli na ostrově první. Před nimi zde žily různé kultury. Otázkou je, zda byli lidé těchto starších kultur geneticky příbuzní s Beotuky. Ukazuje se, že nikoliv. Nejstarší kultura, která na ostrov dorazila před 8 tisíci lety byli archaičtí námořníci. Nyní se podařilo analyzovat několik vzorků jejich DNA a potvrdit, že nebyli předky Beotuků. Archaičtí námořníci zřejmě zcela vymřeli před více než 3000 lety, kdy se na ostrově začínají objevovat Inuité. Beotukové na ostrov přišli někdy před 2000 lety, kdy se po celém severovýchodě Severní Ameriky rozšířili lidé mluvící algonkinskými jazyky, mezi které velmi chabě zdokumentovaná Beotukština velmi pravděpodobně patřila.

http://www.cell.com/current-biology/abstract/S0960-9822(17)31091-6

Žně starověké DNA z Afriky

Afrika je považována za oblast, kde hledání starověké DNA pšenka nekvete, protože v horkém vlhkém klimatu DNA rychle degeneruje. Poslední dobou se však objevují pozoruhodné výsledky i z Afriky. Nejnovější studie přinesla hned několik starověkých DNA z různých míst včetně zatím nejstarší africké genetické informace z ostatků starých 8 tisíc let z Malawi. Co nového nám tyto informace přinášejí?

• Lovci a sběrači v Malawi, kteří žili před 8 až 2,5 tisíci lety byli ze 2/3 příbuzní s dnešními lovci z jižní Afriky a z 1/3 s lovci v Tanzanii. Tři vzorky z Malawi, starší než 5000 let měly dnes neexistující haploskupinu chromozomu Y BT
• Vzorek z Tanzánie starý 3100 let už vykazuje 38% podíl komponenty prvních zemědělců z Blízkého východu.
• Starší vzorky z Tanzanie a Zanzibaru však vykazují nejvyšší příbuznost s lovci Tuu z jižního Kalahari, dokonce větší než skupiny Ju|'hoan ze severního Kalahari.
• Vzorek starý 1200 let z jižní Afriky už obsahuje geny typické pro KhoeKhoe skupiny, které v sobě mají východoafrické, blízko-výchdoní (euroasijské) a jihoafrické geny. Ukazuje to na příchod před-bantuských pastevců z východní Afriky v této době.
• Jihoafričtí pastevci obsahují téměř polovinu genů z Tanzanských lovců z doby před 3000 lety. Je evidentní, že pastevectví se na jih Afriky dostalo právě odsud.
• Starší jihoafričané (před 2000 lety), měli mnohem více alel z nejstarších východoafrických populací.
• Na základě modelování možných scénářů vědci došli k závěru, že západoafričané byla první oddělená populace moderních lidí. Oddělila se ještě před jihoafričany, kterým se to stalo někdy před 200-300 tisíci lety. Tato nejstarší lidská populace pak byla později "naředěna" pozdějšími migračními vlnami z východní Afriky.

http://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(17)31008-5

Genetika Mínojců a Mykéňanů

Mínojská civilizace vzkvétala na ostrově Kréta před 4600 až 3100 lety. Její úzké kontakty s Egyptem byli důvodem bohatého kulturního rozvoje, který vyústil v první používání písma v Evropě. Mykénská civilizace řecké pevniny, která na tu Mínojskou částečně navázala, se objevila před 3600 lety.  Jaký byl původ lidí těchto kultur zkoumali genetici z Max Plankova institutu podle 19 ostatků z obou oblastí. Výsledek není až tak překvapivý. Obě populace jsou z více než tří čtvrtin stejné s prvními zemědělci z Anatolie a egejské oblasti. Zbytek pochází z Kavkazu a Íránu. Mykénci však v sobě mají ještě stopy po východoevropských lovcích. Současní Řekové jsou velmi podobní Mykéncům s tím, že přijali ještě malé stopy genů od dalších populací.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature23310.html?foxtrotcallback=true

Kdo jsou potomci Kanaánců?

Analýza DNA z kostí 5 lidí starých 4000 let z města Sidónu ukázala, že tehdejší Kanaánci byli zčásti původní obyvatelé a zčásti východní migranti, kteří přišli před 5000 lety. Ze současných populací mají k tehdejším Kanaáncům nejblíže Libanonci, kteří do svých genů přijali menší množství euroasijské migrace před 3.8 až 2,2 tisíci lety. To byla doba, kdy do Kanaánu přicházeli invaze Asyřanů, Peršanů a dalších.

https://www.sciencedaily.com/releases/2017/07/170727122039.htm

Tajemný předek ve slinách subsaharských Afričanů

Populace subsaharských Afričanů má ve své DNA velmi zvláštní gen MUC7 pro tvorbu trávícího proteinu mucinu-7. Liší se od ostatních populací ještě víc než varianta jakou měli neandrtálci. Pomocí statistických výpočtů bylo zjištěno, že tento gen subsaharští Afričané získali zřejmě od cizí populace před přibližně 150 tisíci lety a tato cizí populace byla od lidí geneticky oddělena 1,5-2 milióny let.

Pokud bychom chtěli pátrat, kdo by mohl být tím tajemným dárcem genu z cizí populace, při současných znalostech se nabízí jediné možné řešení. Jediný hominid, který žil ještě před 200 tisíci lety v subsaharské Africe a od lidí se oddělil před 1,5-2 milióny lety je Homo naledi.

http://www.buffalo.edu/news/releases/2017/07/028.html

Lidé údajně osídlili Austrálii už před 65 tisíci lety

Data osídlení různých oblastí se stále posouvají tak, jak se objevují nové archeologické nálezy, které svým stářím občas předčí ty předchozí. Všechno má ale své meze a nález středověké mince na keltském hradišti vyvolá spíš otázky týkající se okolností nálezu než by posunul obecně přijímanou hranici středověku.

Podobný překvapivý nález se podařil v Austrálii. Kamenné nástroje nalezené pod skalním převisem na severu kontinentu byly datovány pomocí opticky stimulované luminiscence na 65 tisíc let. Za nejzazší datum příchodu australských domorodců se přitom považuje 55 tisíc let. Posunout tuto hranici o 10 tisíc let není bohužel tak jednoduché, protože stáří 55 tisíc pro Austrálce neposkytovala doposud jen archeologie, ale také genetika. Z celé situace existují pouze tato východiska:

1. Do Austrálie skutečně přišli lidé před 65 tisíci lety, ale nebyli to předci současných Austrálců. Měli jiný genetický profil.
2. Poměrně mladá metoda opticky stimulované luminiscence má metodickou chybu, nebo byla špatně použita.
3. Je třeba revidovat genetické hodiny pro mitochondriální DNA, chromozom Y a jadernou DNA, přestože v celé řadě jiných situací celkem dobře odpovídají archeologickým nálezům.

Nejpravděpodobnější je bod 2. protože by to nebylo poprvé, kdy datování pomocí OSL dává mnohem vyšší výsledky než ostatní metody (jako třeba v případě Mungo).

http://www.washington.edu/news/2017/07/19/artifacts-suggest-humans-arrived-in-australia-earlier-than-thought/

Nejstarší mtDNA neandrtálce

Vědci z Max Plankova Institutu analyzovali nejstarší mitochondriální DNA neandrtálce ze stehenní kosti nalezené v Německu v roce 1937. Její stáří bylo stanoveno na 124 tisíc let.

Existuje mnohem starší analyzovaná mitochondriální DNA neandrtálce, shodou okolností také ze stehenní kosti, ale ze Španělska. Ta ovšem nepatří do linie neandrtálců, ale má blíže k Denisovanům. Jaderná DNA je však neandrtálská.

Jak je to vůbec možné a co to znamená? Znamená to, že evoluce není zdaleka přímočará a jednoduchá. Předci neandrtálců, kteří se od lidí oddělili před přibližně 700 tisíci lety, měli blízko k Denisovanům. Ovšem později získali mitochondriální DNA od lidské linie. Současný nález pomohl přibližně určit událost, kdy k tomu došlo. Bylo to před 470-220 tisíci lety.

Někdy v této době se do Evropy mezi neandrtálce dostala mitochondriální DNA, která pochází z lidského rodu. Střední doba rozsahu je 345 tisíc let. To je velmi pozoruhodné, protože nejstarší lidská lebka byla nedávno předatována na 280-350 tisíc let. Také nejstarší mužský předek byl datován na podobné stáří - 291 tisíc let.

Skutečně to vypadá, že před více než 300 tisíci lety předci moderních lidí zažívali dobré časy. Rozšířili se po Africe a snad až do Evropy a všude po sobě zanechali stopy. V Evropě v neandrtálské mtDNA, v severní Africe po nich zůstaly lebky a v západní Africe dodnes přežila jedna mužská linie chromozomu Y.

http://www.shh.mpg.de/464174/neandertaler-dna-posth

Homo sapiens z Jebel Irhoud je starý 300 tisíc let

Několik lidských ostatků archaických Homo sapiens z marockého Jebel Irhoud bylo nalezeno už v šedesátých letech. Další nálezy, převážně opracovaných kostí zvířat, pak pochází z devadesátých a nultých let. Celou dobu se předpokládalo stáří naleziště kolem 160 tisíce let.

Nyní však skupina vědců z Max Plankova institutu provedla přesné datování pomocí termoluminiscence a zjistila, že stáří archaických lidí je neuvěřitelných 300 tisíc let. Do této doby zapadají i další kosti zvířat zde nalezených, ale hlavně velká podobnost lidské lebky s jihoafrickou fosílií z Florisbad, která je stará 260 tisíc let. (Nález z Florisbad je považována ze přechodný druh mezi Homo heidelbergensis a  Homo sapiens a dostal název Homo helmei)

To je převratný objev. Etiopská lebka Omo II, která byla se svým stářím 200 tisíc let považována za nejstarší fosílii člověka se řadí na druhé místo. Neandrtálci, jejichž nejstarší ostatky z Británie, dosahují pouhých 230 tisíc let, jsou tím pádem mnohem mladší než moderní lidé.

https://en.wikipedia.org/wiki/Jebel_Irhoud

Nejstarší osídlení Jižní Ameriky

Pod haldami vytvořenými pravěkými lidmi na archeologickém nalezišti Huaca Prieta byly nalezeny nástroje a různé předměty svědčící o činnosti lidí staré 15 000 let. Dosud nejstarší stopy lidí v jižní Americky pocházely z Monte Verde z jižního Čile a byly jen o 200 let mladší. V Monte Verde se však nachází vrstva stará 33 tisíc let, o které někteří badatelé tvrdí, že také obsahuje pozůstatky po činnosti lidí.

V Severní Americe je nejstarším nalezištěm Topper Site v Jižní Karolíně a Meadowcroft v Pensilvánii, obě stará 16 tisíc let. Nedávno však byly v Kalifornii nalezeny kosti mastodontů, které nesou stopy po opracování lidmi, jejich stáří je neuvěřitelných 130 tisíc let.

http://advances.sciencemag.org/content/3/5/e1602778

Nejstarší Hominin je z Evropy

Starý nález spodní čelisti Graecopithecus freybergi byl podroben důkladné analýze a výsledek přinesl velmi zajímavé překvapení. Tvar stoliček naznačuje, že se jedná o příslušníka tribusu Hominini, který má blíže k rodu Homo než k rodu Pan. Za dosud nejstaršího člena Hominini byl považován Sahelanthropus. Graecopithecus je o zhruba 200 tisíc let starší. Zajímavé je také to, že se pochází z Evropy a ne z Afriky jako všichni ostatní Hominini. V této době docházelo k ochlazení a vysušení Středomoří a k jednom z prvních rozšiřování Sahary. Oba nálezy Graecopithecus (čelist z Řecka a zub z Bulharska) se vyskytovaly ve stepních oblastech.

http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0177127

http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0177347

Osidlování Indie

Nová studie genetiky současných obyvatel Indie ukazuje možné scénáře osidlování tohoto subkontinentu.

Mateřská linie (mtDNA) je v Indii velmi stará a dosahuje až k příchodu prvních lidí. Mužská linie (chromozom Y) je mnohem mladší a doznala velkých změn s příchodem Indoevropanů před 3500 lety.

Brzy po výbuchy Toby, před 74 tisíci lety, se v Indii objevily mitochondriální haploskupiny M, N a R. Před 45 tisíci lety se v centrální Indie objevuje mikrolitická kultura a započala expanze z tohoto území do ostatních částí subkontinentu. Objevují se nové haploskupiny odvozené od M.

Před 20 tisíci lety přicházejí nové skupiny, které unikají před suchou dobou ledovou z jihozápadní Asie (HV, W4). Před 12 tisíci lety (mladší dryas) se přísun haploskupin (těch odvozených od N) ze západu zintenzivnil (W3a1, T2, N1a2).

S příchodem zemědělství do Indie ze západu můžou souviset haploskupiny K2a5, U1a3a, H13a2a a R0a2. Příchod Indoevropanů, nebo také Drávidů, je spojován s haploskupnami H2b, U1a1a2a. Mnohem výraznější je však pro dobu před 3 500 lety příchod haploskupiny R1a chromozomu Y.

https://bmcevolbiol.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12862-017-0936-9

Nové objevy z počátky rodu Homo

Počátky rodu Homo sahají do doby před více než 2 milióny lety. Vůbec nejstarší nález, který lze přiřadit k rodu Homo je z doby před 2,8 milióny lety.

Později se objevují jednotlivé druhy našeho rodu, jsou to:

• Homo rudolfensis
• Homo habilis
• Homo gautengensis
• Homo naledi
• Homo floresiensis
• a hlavně náš předchůdce Homo erectus

Jaký je vztah mezi jednotlivými druhy a jak vznikaly? Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět a celou rekonstrukci vývoje znesnadňuje fakt, že vůbec nemusí souhlasit stáří nálezu a doba vzniku druhu. Obecně se předpokládá, že Homo habilis a Homo rudolfensis jsou nejstaršími druhy a ostatní vznikly později, postupně byli však nahrazeni úspěšným Homo erectem, který jako jediný osídlil kromě Afriky také Eurasii. Nové objevy naznačují, že skutečnost byla mnohem složitější.

Zatím nejkomplexnější analýza kostí Homo floresiensis ukázala, že tento druh, který žil na indonéském ostrově Flores v době před 50 tisíci lety, tvoří sesterskou linii k Homo habilis. Nebo se dokonce od rodu Homo oddělil ještě před vznikem Homo habilis. Jeho stáří je tedy určitě přes 2 milióny let a do Asie se dostal zřejmě ještě před migrací Homo erectus před 1,8 milióny lety.

Dalším zjištěním je pravděpodobné stáří Homo naledi. To je podle morfologie odhadováno na 2,5-1,5 miliónu let, ale zdá se, že nálezy tohoto záhadného druhu z jižní Afriky jsou staré jen 250 tisíc let. Zřejmě tady dokázal na jihu Afriky přežít 1,75 miliónu let. To by nemusel být taková problém, protože něco podobného se podařilo i Homo gautengensis, který žil v této části světa více než milión let.

Může se také ukázat, že rod Homo není vůbec monofyletický. K jasné odpovědi musíme ale znát více informací, v průběhů posledních let se ale ukázalo, že každý další objev situaci ještě více komplikuje a vytváří další otázky aniž by odpověděl na předchozí,

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0047248417300866

https://www.newscientist.com/article/2128834-homo-naledi-is-only-250000-years-old-heres-why-that-matters/

Nejstarší zástupce Mandibulata

Tokummia katalepsis je členovec starý 508 miliónů let z burgesských břidlic. Důkladná analýza tohoto druhu ukázala, že se zcela jednoznačně jedná o zástupce skupiny Mandibulata (šestinohé, korýše a stonožkovce). Tím se posouvá celá tato skupina dále do minulosti a přibližuje se druhé velké skupině členovců - chelicerata (pavoukovci, trilobiti, nohatky a hrotnatci), která má původ snad už před 525 milióny lety.

https://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature22080.html#figures

Tvrzení wakaškých Hejlcuků o starodávném původu bylo potvrzeno

Kmen Hejlcuků dodnes žije na západokanadském pobřeží Ameriky. Lidé tohoto kmene tvrdí, že do své země přišli po skončení doby ledové. Archeologové to nyní potvrdili, když na ostrově Triquet našli jedny z nejstarších stop lidí v Severní Americe z doby před 14 tisíci lety.

http://www.cbc.ca/news/canada/british-columbia/archeological-find-affirms-heiltsuk-nation-s-oral-history-1.4046088

Jazyk Hejlcuků patří mezi wakašské jazyky a nedávné lingvistické studie ukázaly, že tato skupina je vzdáleně spřízněná s jazykem Nivchů z povodí Amuru v jihozápadní Sibiři.

https://www.academia.edu/28569450/S.L.Nikolaev._2016._Toward_the_reconstruction_of_Proto-Algonquian-Wakashan._Part_2_Algonquian-Wakashan_sound_correspondences

Genetické stopy mezolitických Sardiňanů

Několik haploskupin mitochondriální DNA, které se nacházejí pouze v Sardinii, vykazuje stáří, které odpovídá mezolitickému období a předchází příchod zemědělců před 8 tisíci lety. Haploskupiny K1a2d a U5B1i1 mají velmi podobné stáří 15 tisíc let a obě vznikly spolu s příbuznými haploskupinami v době, kdy docházelo k expanzi mezolitických evropanů. Je velmi pravděpodobné, že tyto haploskupiny představují populaci, která osídlila Sardinii před příchodem zemědělců.

https://academic.oup.com/mbe/article/2977388/Mitogenome-Diversity-in-Sardinians-a-Genetic?searchresult=1

Šuká Káa byla testována na jadernou DNA

Šuká Káa, v jazyce Tlingitů "člověk před námi", je název indiána, který žil před 10 300 lety na ostrově Prince z Welsu na jižním cípu Aljašky. Byla nalezena pouze jeho stolička. To však stačí na to, aby byla provedena analýza DNA a srovnána s jinými ostatky dávných indiánů i se současnými indiány.

Výsledkem je, že všechny zkoumané vzorky mají velmi blízko k současným indiánům. Tři vzorky ze sledované oblasti o stáří 6000, 2500 a 1750 jsou prakticky totožné s indiány, kteří zde žijí dodnes. Šuká Káa je ale v něčem jiný, má ještě výraznou komponentu jihoamerických indiánů a také obsahuje složku lidí z východní Sibiře. V tom se liší od DNA, o něco mladšího, ale slavnějšího, člověka Kennewick, který má výraznou služku středoamerickou.

Co z toho vyvodit? Nabízí se hypotéza, že Šuká Káa je pozůstatek nejstarší osidlovací vlny z doby před 15 tisíci lety, která dospěla až do jižní Ameriky. Současní indiáni severozápadního pobřeží jsou jimi také, ale před 10-6 tisíci lety prodělali nějakou menší populační změnu. Prošli úzkým hrdlem, nebo přijali jinou menší migrační událost.

Přímá ženská ani mužská linie se nedochovala ani u jednoho ze 4 vzorků, pozoruhodné ovšem je, že spoluautorkou práce je dr. Rosit Worl původem indiánka z kmene Tlingitů.

https://www.sciencedaily.com/releases/2017/04/170404160034.htm

Výrazná změna v evolučním stromu dinosaurů

Více než 100 let je uspořádání dinosaurů jasné, vychází z tvaru pánevních kostí a rozděluje dinosaury na dvě skupiny Ornithischia (ptákopánví) a Saurischia (plazopánví). Koncem 19. století se přidala skupina Theropoda (Teropodi), která je ale tradičně řazena mezi plazopánví. To, že se ptáci (kteří mají pánev jistě ptačí) vyvinuli ze skupiny plazopánví nikoho příliš nezenpokojovalo, vypadalo to, jako by se ptačí pánev vytvořila dvakrát.

Nyní se ale skupina vědců z Cambridge podíval na kostry dinosaurů komplexněji, porovnávali tisíce různých vzorů na desítkách dinosauřích rodů. Výsledkem je změna dosavadního evolučního stromu přímo v základech. Pánevní znaky ptáků se skutečně vytvořili dvakrát, ale v obou případech mají tyto dvě události k sobě evolučně blíže než se dosud myslelo.

Změna evolučního stromu je dobře patrná na přiloženém obrázku. Je zde nově zavedena skupina Ornithoscelida, která je vlastně obnovením Huxleyho návrhu z 19. století. Pokud se bude dále uvažovat o skupině palzopánví, jedná se o parafyletickou skupiny, obsahující i ptákopánví, ale lépe by bylo od takové skupiny zcela opustit a vyhnou se tak paradoxu, že ptáci patří mezi palzopánví.

http://www.cam.ac.uk/research/news/new-study-shakes-the-roots-of-the-dinosaur-family-tree

Nejstarší nález člověka v Portugalsku

Ve středním Portugalsku, v jeskyni Aroeira, byla nalezena lebka člověka stará 400 tisíc let. Je to nejstarší nález lidských ostatků v Portugalsku, ale nejen to. Lebku je zvláštní tím, že ji nelze jednoznačně přiřadit k žádnému známému druhu člověka.

Nadočnicový oblouk je podobný jako u Homo erectus, výběžek bradavkový (procesus mastoideus) je ale krátký jako u Homo heidelbergensis, jamka spodní čelisti se v něčem podobá neandrtálcům, v něčem je ale odlišná. Evidentně tady máme lebku, která tvoří přechod od erektů k Heidelbergensis, S něčím podobným jsme se ale už dříve setkali.

Turecký Kacabaş je starý 500 tisíc let a tvoří spojnici mezi asijským Homo erectus a africkými hominidy té doby, Bh-1 ze srbské Balanice je starý 400 tisíc let a připomíná jak asijské erekty, tak Homo heidelbergensis. podobně je na tom také stejně starý italský nález povýšený na nový druh - Homo cepranensis.

Zdá se, že rodina těchto přechodných druhů mezi Homo erectus a Homo heidelbergensis se rozrůstá. Můžeme jim říkat Homo cepranensis, ale nový portugalský přírůstek se liší, může se, na rozdíl od ostatních, jednat o ženu (krátký výběžek bradavkový)?

Před 420 tisíci lety skončila jedna z nejsilnějších ledových dob, která byla následována mimořádně teplou dobou meziledovou. Zajisté docházelo k velkým migracím a promíchávání homindů. Zmiňované nálezy jsou pak jejich důsledkem.

http://www.pnas.org/content/early/2017/03/07/1619040114.full

https://anthropology.net/2017/03/14/a-new-400000-year-old-portuguese-skull-may-be-an-early-neanderthal-relative/#comment-42816

Nejstarší fosílie mnohobuněčného organismu

Za nejstarší fosílie mnohobuněčného organismu byla dosud považována červená řasa z Kanady stará 1,2 miliardy let. Nyní se toto datum posunulo o 400 miliónů na dobu 1,6 miliónu let - to je stáří červené řasy z Indie. Tím se ale výrazně zvyšuje stáří všech Archaeplastida
(neboli rostlin v širším slova smyslu) a pochopitelně i eukaryot, které musely vzniknou pěkně dlouho před existencí červených řas.

http://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.2000735

Australští domorodci 50 tisíc let beze změny

Podle analýzy mitochondriální DNA ze 111 vzorků vlasů australských domorodců, které byly nasbírány od roku 1928 bylo zjištěno, že současní australští domorodci jsou přímými potomky prvních imigrantů, kteří na kontinent přišli před 50 tisíci lety. Ale nejen to. S příchodem do Austrálie ze severu se domorodci rozdělili do svou skupin, které rychle (během 2000 let) osídlily západní a východní pobřeží a setkali se na jihu kontinentu. Nejzajímavější na tom je skutečnost, že současný genetický profil domorodých obyvatel v podstatě odpovídá tomuto 50 tisíc let starému rozložení. Aboridžinci jsou tak nejpůvodnějším etnikem světa, protože zůstali stejní po neuvěřitelných 50 tisíc let.

http://www.adelaide.edu.au/news/news91042.html
https://youtu.be/R6LzbKszKhQ?t=1m11s

Našla se lebka Denisovana?

V čínské provincii Henan byla v roce 2007 nalezena lebka, stará 100-125 tisíc let, která velmi připomíná moderní lidi (jemná lebeční klenba, velká kapacita mozkovny a malé nadočnicové oblouky). Částečně však připomíná starší lebky erektů z Asie (nízká a široká mozkovna), ale také neandrtálce (tvar zadní části lebky a polokruhového kanálu).

Spojení s neandrtálci a časové zařazení přivedlo některé vědce k domněnce, že tato lebka představuje dlouho hledaného Denisovana. Denisovany známe totiž jen podle DNA z jednoho článku prstu a části zubů, které byly nalezeny na jižní Sibiři spolu s neandrtálci. Později se ale zjistilo, že DNA Denisovanů se objevuje mezi Polynésany a v jihovýchodní Asii. Rozdělení sibiřské a polynéské DNA denisovanů spadá do období před 125 tisíci lety. V té době musela tedy populace Denisovanů prodělat nějakou expanzi, jejíž centrum by mohlo být právě v Číně. Lebka z Číny z tohoto období je tedy logicky horkým kandidátem na Denisovana. Skutečné potvrzení této domněnky přinesou až testy DNA, které se zatím kvůli velkému stáří nálezu nezdařily.

http://www.sciencemag.org/news/2017/03/ancient-skulls-may-belong-elusive-humans-called-denisovans

https://anthropology.net/2017/03/04/just-what-hominid-species-are-the-two-100000-year-old-lingjing-crania/

Analýza velkého množství dat upřesňuje proces osidlování Ameriky

Nabízí se srovnání s metodikou "masového srovnávání"slavného lingvisty Josepha Greenberga. Lingvisté z Virginské univerzity provedli srovnání původních jazyků Ameriky na velkém množství dat za použití nejmodernější výpočetní techniky. Výsledky přinesly řadu nových zjištění.

1. Analýza odhalila stopy po minimálně 3 dnes mrtvých jazycích na severozápadním pobřeží, které zanikly nebo byly velmi silně ovlivněny jazykovými rodinami Nadene a Eskymo.

2. Lidé mluvící na Sibiři jenisejskými jazyky, které jsou příbuzné americkým jazykům Nadene přišli z Ameriky a ne naopak (k rozdělení těchto dvou jazykových rodin došlo až v Americe a ne na Sibiři).

3. Nadene jazyky se rozšířili z Aljašky jak vnitrozemím, tak podél pobřeží.

4. Aleutsko-eskymácké jazyky a izolovaný jazyk Haida spolu souvisí. Jazyk Haida byl silně ovlivněn jazyky Nadene v době jejich nejstarší historie.


https://phys.org/news/2017-02-linguist-big-migration-americas.html

Jak vývoj klimatu ovlivnil čínské dějiny

Příchod sucha znamená většinou kolaps civilizace. Tak tomu bylo prakticky u všech známých historických i prehistorických kultur. To samé se dělo i v Číně. Výzkumy sedimentů jezera Dali ve Vnitřním Mongolsku ukázaly, že jezero dosahovalo největší rozlohy před 11 až 5,5 tisíci lety. V té době vznikly velké neolitické kultury Hongshan a Yangshao. Během následujících 500 let ale srážky poklesly na polovinu, jezero se výrazně zmenšilo a obě kultury zanikly. Na jejich místo nastoupily nové kultury, které byly společensky více rozvrstvené, jako například kultura Longshan, a neolit se posunul dále na východ, až na okraj Tibetské náhorní plošiny.

http://www.ldeo.columbia.edu/news-events/east-asia-monsoon

Tři paleontologické objevy z období před půl miliardou let

Dnes (31.1.2017) se objevily tři velmi zajímavé paleontologické nálezy z období před půl miliardou let.

Prvním, a zřejmě nejzajímavějším, je nález nejstaršího druhoústého organismu z Číny. Dostal název 
Saccorhytus coronarius a je starý 540 miliónů let a veliký přibližně 1 mm. Pochází tedy ze samého počátku kambria. Předpokládá se, že druhoústí se od prvoústých oddělili nedlouho před tím, asi tak před 550 milióny lety. Nově nalezený organismus se tedy opravdu může velmi podobat předkovi všech druhoústých. 
http://www.joh.cam.ac.uk/bag-sea-creature-was-humans%E2%80%99-oldest-known-ancestor

Na obrázku je umělecká představa Saccorhyta

Druhým objevem je fosílie korzetky (Loricifera) staré přibližně 500 miliónů let. Nikdo dosud nepředpokládal, že by podařilo najít fosílii živočicha z tohoto kmenu, který nemá pevnou schránku. O to překvapivější je jeho nález z dob nedlouho po té, co korzetky vznikly.
http://www2.le.ac.uk/news/blog/2017-archive/january/discovery-of-new-fossil-from-half-billion-years-ago-sheds-light-on-life-on-earth

Posledním nálezem je nově objevená Lobopodia z burguských břidlic. Lobopodia není monofyletická skupina živočichů. Jedna skupina má blíže k drápkovcům, druhá k ostatním obratlovcům, most mezi nimi tvoří želvušky. Nová, velmi dobře zachovalá fosílie může změnit představu o vzniku obratlovců před 520 milióny lety. Nejaktuálnější strom vývoje je spojen právě s  Lobopodia a vypadá zhruba takto:

Předci Indiánů byli na Severu Ameriky před 24 000 lety

Genetická analýza amerických indiánů a sibiřských domorodců naznačuje, že předci indiánů žili před svým příchodem do Ameriky na sever od ní, v zemi, která je dnes pod vodou, a dostala název Beringie. Nyní se podařilo najít po nich stopy. V jeskyni Bluefish na hranici Aljašky a Kanady bylo nalezeno tisíce kostí různých zvířat, které jsou staré 20-30 tisíc let. Nyní se na některých z nich podařilo najít stopy po opracování, které udělaly s největší pravděpodobností právě předci Indiánů z Beringie. Stáří opracovaných kostí je 24 tisíc let.

http://nouvelles.umontreal.ca/en/article/2017/01/13/the-first-humans-arrived-in-north-america-much-earlier-than-thought/

Rozsáhlý výzkum archaické DNA Iberského poloostrova

Rozsáhlý výzkum archaické DNA z Iberského poloostrova průzkum přinesl tyto poznatky:

• Předneolitičtí lovci byli velmi odlišní do lovců střední a severní Evropy.
• První zemědělci přišli na Iberský poloostrov ze severovýchodu a postupně se odtud rozšiřovali dál. Čím dále se nacházejí neolitické vzorky od tohoto ohniska, tím je v nich menší genetický vliv těchto průkopníků ze Středomoří, kteří mají velmi blízko k prvním zemědělcům ze střední Evropy.
• Přechod do pozdního neolitu neprobíhal všude stejně. V povodí Ebro například téměř nedošlo k žádné změně. Na většině území se posunul směrem k neolitickým lidem, nikoliv tak silně  jako ve střední Evropě.
• Během Chalkolitu byla jihovýchodní část poloostrova geneticky jednotná, severozápad zůstával podobný neolitu.
• Lidé kultury zvoncových pohárů byli odlišní od těch evropských. Všichni vykazovali výraznou podobnost s neolitickým středním Portugalskem, až na ty ze středního Španělska, kteří byli zcela odlišní. To naznačuje, že minimálně druhá migrační vlna zvoncových pohárů z dolního Porýní se geneticky lišila od té úplně první z Portugalska.

https://publications.ub.uni-mainz.de/theses/frontdoor.php?source_opus=100000815&la=en
https://publications.ub.uni-mainz.de/theses/volltexte/2016/100000815/pdf/100000815.pdf

Původ chimér

Současné 3 rody chimér vznikly někdy mezi Jurou a Křídou před 170-120 milióny lety. Ovšem CT sken zkamenělé lebky paryby Dwykaselachus z Jižní Afriky ukázal, že tento druh, starý 280 miliónů let by mohl být zařazen mezi chiméry, protože jeho lebka má všechny znaky současných rodů.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature20806.html