čtvrtek 19. prosince 2013

Chromozom Y Čínského neolitu

Na tomto pěkném souhrnu dvou studií je vidět, co se dělo v Číně během neolitu s mužskou populací.

  • Haplogurpa O3 se přsouvala ze povodí Jang'c, původního místa pěstování rýže, na severovýchod až do dnešní provincie Liaoning.
  • Ze severovýchodu pod mizí starší haplogrupa N.
  • Ze západu proniká haplogrupa R1a a Q.
  • Ze severu se později dostává haplogrupa C.


čtvrtek 5. prosince 2013

Nejstarší lidská DNA

Max Planckův institut je světovým lídrem v sekvencování DNA z antropologických nálezů. Nyní se mu podařilo desetinásobně překonat vlastní rekord ve stáři sekvencované DNA. Z ostatků Homo heidelbergensis ze Španělska se podařilo získat mitochondriální DNA starou 400 tisíc let.

Srovnání výsledků s dosud známými vzorky DNA hominidů přináší řadu překvapení:

  • Homo heidelbergensis ze Španělska byl příbuzný Denisovanů a ne Neandrtálců
  • Společný předek Denisovanů a španěských heidelbergensis žil před 700 tisíci lety.


Co z toho plyne?

Před 700 tisíci lety došlo k oddělení Denisovanů a evropských Homo heidelbergensis v ženské linii (mitochondriální DNA). Přesně na to jsem již dříve upozorňoval, když jsem psal, že velmi pravděpodobně došlo k migraci do Evropy před 700 tisíci lety v době meziledové. Ovšem předpokládal, jsem, že migrovali Homo erectus z Afriky, ne Denisované z Asie. Přihlédneme-li však k podobnosti tehdejších Homo erectus v Africe a následným Homo heidelbergensis v Evropě, je zřejmé, že to mohlo být i tak, že do Evropy přišli muži Afriky (Homo erectus), kteří cestou "nabrali" ženy na Blízkém východě (Denisovany).

Objev Max Planckova institutu dále vyvrací přesvědčení o tom, že Homo heidelbergensis byl předkem Neandrtálce. To ale nemusí být úplně pravda. Neandrtálci totiž vznikli míšením archaických moderních lidí a předchozí populace Homo heidelbergensis, jak jsem popsal zde. Většinu genomu získali od archaických lidí (proto jsou nám geneticky tak blízcí), řada morfologických znaků jim však zůstala po Homo heidelbergensis.

Co bude zřejmě následovat? Zřejmě se ustálí názor, že Denisované jsou vlastně Homo heidelbergensis - což není pravda. Ještě víc se zvětší rozpory mezi těmi, kteří se opírají o morfologické znaky hominidů a těmi, kteří spoléhají na DNA, místo toho, aby všichni společně hledali kompromisní řešení evolučních scénářů.

http://www.sciencedaily.com/releases/2013/12/131204132018.htm
http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature12788.html

středa 27. listopadu 2013

Revize stromu chromozomu Y

Nový přístup sekvencování chromozomu Y provedený na vzorcích z projektu 1000 Genom Project, přinesl řadu nových poznatků a změn v současných znalostech o evolučním stromu chromozomu Y.  Podívejmě se postupně na nejdůležitější.

1. Zřejmě nejvýznamnější je podrobnější popis rozpadu haplorgupy K. Který nejlépe popíše přiložený obrázek

2. Neméně významná je nově objevená skupina X z jižní Indie, která je odvozena od haplogrupy NO. Řekl bych, že tím padá teorie o původu NO ve střední Asii (ta sama o sobě byla postavena na chybných interpretacích dat)  a jihoasijský původ se zdá být mnohem pravděpodobnější.
3. Haplogrupa B by měla být rozšířena o třetí podskupinu B3.
4. Bylo objeveno několik nových podskupin haplogrupy E.



pátek 22. listopadu 2013

Genetika paleosibiřanů

Vědcům z Kodaňské univerzity se podařilo analyzovat DNA z 25 tisíc let starých ostatků chlapce nalezených nedaleko jezera Bajkal. Chlapec patřil v mužské linii k haplogrupě R v ženské k haplogrupě U. Měl tedy velmi blízko k Evropské či západoasijské populaci. Analýza jaderné DNA ukázala, že měl také velmi blízko k populaci amerických indiánů. Současní indiáni mají přibližně 40% DNA blízké tomuto chlapci. Zbytek patří DNA typické pro východoasijskou populaci. Logicky z toho vyplývá, že američtí indiáni "vznikli" míšením těchto paleosibiřanů s východoasiaty.

Tento závěr je v naprosté shodě s tím, co jsem uváděl již před několika lety. Psal jsem také, že "mateřská linie indiánů pochází z východní Asie otcovská ze střední". To je v naprostém souladu s analýzou. Mužská haplogrupa R se totiž u indiánů dodnes vyskytuje, zatímco ženská U nikoliv.

Další důležitá poznámka je ohledně původu americké haplogrupy R. Řada lidí se dodnes domnívá, že pochází z Evropy a dostala ze na východ Severní Ameriky (kde jí je nejvíce) přes Atlantik v době ledové. Nebo že byla do Ameriky zavlečena s příchodem evropanů. S tím nesouhlasím. Podle mého názoru americká haplogrupa R pochází ze Střední Asii a do Ameriky se dostala přes Sibiř. Současný nález můj názor podporuje.

http://dienekes.blogspot.cz/2013/11/ancient-dna-from-upper-paleolithic-lake.html
http://www.nature.com/news/americas-natives-have-european-roots-1.14213

úterý 12. listopadu 2013

Domestikace skotu na severovýchodě Číny

Na severovýchodě Číny byly kosti skotu staré 10 000 let, které podle analýzy patřily domestikované formě toho zvířete. Analýza DNA z kostí odhalila, že nalezený jedinec není příbuzný ani blízkovýchodnímu ani indickému domácímu skotu. Na severovýchodě Číny tedy došlo k domestikaci skotu nezávisle na blízkém východě a Indii a to přibližně ve stejné době. Zajímavé je, že první neolitická kultura v této oblasti se objevuje až o 2000 let později. Ta však byla poměrně vyspělá, a tak je zřejmé, že navázala na předchozí vývoj, který, jak se ukazuje, mohl být zcela autonomní.

http://www.york.ac.uk/news-and-events/news/2013/research/chinese-cattle/
http://www.sciencedaily.com/releases/2013/11/131108091027.htm

pátek 13. září 2013

Indiáni Uru

Indiáni Uru mluví jazykem, který se liší od všech okolních kmenů. Již dlouho se spekulovalo o tom, že Uru jsou potomky nejstarších obyvatel altiplana. Uruština používá dlouhé samohlásky, což v Americe dělá pouze několik karibských jazyků. V uruštině jsou palatální retroflexní souhlásky tvořené špičkou jazyka na horním patře, které existují pouze u jazyků Pano-Tacanan. Greenberg přiřadil jazyk Uru k Čibča-Paéské nadrodině, bývá také spojován s macro Majskou. Nutno poznamenat, že předci mluvčích jazyků Čibča byli podle genetických průzkumů nejstaršími obyvately jižní Ameriky.

Nyní jsou k dispozici i detailní genetické analýzy lidí kmene Uru. Nepřekvapilo, že potvrdili to, co se předpokládalo. Uru jsou nejstaršími obyvately Altiplana. Zdá se tedy, že Greenberg měl opět pravdu a předci Uru se oddělili od Čibčů brzy po příchodu do jižní Ameriky a osídlili altiplanu. Později sem ze severu přicházeli Pano-Tacanané a od původních obyvatel Uru přijali palatální retroflexy. Další migrace či invaze Arawaků, Kečuánců, Španělů a Aymarů ovlivnily převážně Uru a vedly téměř k jejich konci.

středa 11. září 2013

Genetika karibských indiánů

Před rokem jsem psal o původu karibských obyvatel, na základě lingvistických a archeologických údajů. Nyní je na čase ověřit informace genetickými testy.

Důkladná lingvistická a archeologická analýza ukázala, že Sibonejové mají původ jak ve Střední Americe (jsou spřízněni s Tolany), tak v povodí Orinoka (spřízněni s Waroa). To bylo potvrzeno analýzou DNA.

Genetický výzkum z roku 2003 ukazuje, že původ Sibonejů je v Jižní Americe v povodí Orinoka. Nedávno se objevila nová studie, která ukazuje, že obyvatelé karibské oblasti mají nejstarší větve mitochondriální DNA A2 a C1d,  které se dodnes nachází ve Střední Americe a v Andské oblasti.


úterý 3. září 2013

Nejstarší osídlení v Amazonii

Na severu Bolívie byly odhaleny odpadní hromady vytvoření lidmi staré až 10000 let. Malé kopce byly dříve považovány za přírodní výtvor. Nyní je zřejmé, že se jedná o výtvor lidí, který vznikal od doby před 10 600 lety do doby před 4 300 lety.

Analýza DNA domorodých indiánů napovídá, že horkými kandidáty na první obyvatele Amazonie jsou předci indiánů patřících do jazykové rodiny Čibča.

http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0072746

pátek 26. července 2013

Před-malgašské osídlení Madagaskaru je skutečností

Tak je to tady. Něco čemu nikdo nevěřil, se ukázalo být skutečností. Ještě včera jsme se mohli všude dočíst, že Malgašové, kteří připluli na Madagaskar z Kalimantanu (Bornea) před 1500 lety byli skutečně prvními obyvateli Madagaskaru a pověsti o tajemných lidech Vazimba jsou v horším případě pohádky, v lepším potomci první vlny Malgašů.

Dnes se všechno změnilo. Byla publikována zpráva o nálezu lidských nástrojů z Madagaskaru starých 4000 let. Vyvstává otázka, kdo byli tito skutečně první obyvatelé Madagaskaru, kteří zřejmě připluli z východní Afriky přes Komorské ostrovyBantuové zřejmě ne, ti se v téhle době formovali někde v západní Africe. Mohlo jít snad o předbantuské obyvatelstvo východní Afriky z něhož dnes zbyli je Hadzabové a Sandaweové.

úterý 16. července 2013

Střední paleolit z indické pouště Thar

V indické poušti Thar byly nalezeny nástroje, které jsou velmi podobné severoafrickému Aterianu, a také těm, které byly nedávno nalezeny v jihoindickém Jwalapuramu. Přidáme-li k těmto hmotným kulturám ještě Nubijský komplex, vyhchází nám ucelený obrázek, který se objevuje před přibližně 100 lety. Počasí tehdy bylo mnohem vlhčí než je dnes. Pouště severní Afriky a Blízkého východu byly savanami plných zvěře, v nich se pohybovali lovci, jejichž hmotná kultura měla společný původ. Z tohoto společného původu postupně vznikl severoafrický Aterien, severovýchodoafrický Nubijský komplex, který pronikal až na Arabský poloostrov a právě objevená kultura z Indického Tharu a Jwalapurmu. S takovým rozvojem jistě přišel i populační růst, který se odrazil ve vzniku nových mitochondriálních haplogrup. Z haplogrupy L2 vznikla nová L3, ale jistě i mnoho dalších. Následná sucha však znamenala výrazný pokles obyvatel, a dodnes přežili jen potomci L2 a L3.

úterý 9. července 2013

Mladý paleolit v Indii před 45 tisíci lety

Mladý paleolit z Indie je přibližně stejně starý jako ten na západě Euroasijského kontinentu. Nedávné nálezy z Madhya Pradeshe odhalily microlitické čepelky, které byly datovány do doby až před 45 - 48 tisíc lety. Jsou velmi podobné mikrolitickým čepelkám, které jsou dobře známé z indických nálezů starých 35 tisíc let.

Vypadá to, že mladý paleolit se vznikl v jižní Africe před více než 70 tisíci lety (nové technologie a microlit). Téměř před 50 tisíci lety se začíná objevovat na Blízkém východě. Odtud se rychle dostává do Indie (před 45-48 tisíci lety) a do Evropy (před 41-43 tisíci lety). Nakonec se objevuje v Číně (před 30-40 tisíci lety).

Skutečný rozvoj a dominance mladšího paleolitu však nastala až poději. V Indii před 35 tisíci lety, v Evropě před 30 až 20 tisíci lety.


pátek 31. května 2013

Drúzové

Drúzové jsou zajímavé etnikum Blízkého východu. Jsou považováni za šíitskou sektu, přestože je muslimové mezi sebe nepřijímají. Původ Drúzu je zahalen tajemstvím. Zřejmě se jedná o potomky aramejský horalů z Golanských výšin. Možná přímo o potomky Itreánců. Při formování Drúzů hrál velkou roli i arabský element. Drúzové mají velmi zajímavý genetický profil, který jasně ukazuje na příbuznost s židovskou komunitou. Kromě toho mají však další zvláštnosti. V ženské linii mají velké množství haplogrupy X, která má kavkazský původ. V mužské linii je ještě zajímavější haplogrupa D, kterou lze dnes najít jen v izolovaných oblastech spíše východní Asie (Tibet, Japonsko, Andamany). Stáří této haplogrupy u Drúzů je přibližně 6000 let, jedná se tedy zřejmě o důsledek téměř historické migrace ze severovýchodu. Tu potvrzuje také další haplogrupa chrormozomu Y - haplogrupa L, která se jinak nachází v od severního Pákistánu po střední Turecko a dále pak na pákistánsko-indickém pomezí.

Genetika Arménů

Na konferenci o genetice v Paříží se objevilo několik článků o genetice Arménů. 

Začněme nejstarší haplogrupou J. Studie, která se jí zabývá upozorňuje na to, že její podskupina P58, která bývá spojována s rozvojem zemědělství a jejíž původ je kladen do doby před 10-15 tisíci lety v Anatolii, je v Arménii ještě starší a to až téměř 20 tisíc let. Pochopitelně může jít o statistickou chybu způsobenou malým počtem vzorků, nicméně Arménie zřejmě hráli důležitou roli v počátcích zemědělství.


Dalším haplogrupou, která pochází z Anatolie a je spojována s počátkem zemědělství, je R1b1a2-M269. Ta dominuje v západní Evropě, ale jak se ukazuje, nachází se také hojně v Arménii.


Další studie hledá spojitost mezi Balkánem, odkud přišli Frýgové do Arménie, a Armény, kteří jsou považování za potomky Frýgů. Jediná spojitost, s ohledem na chromozomu Y, je v haplogrupě E1b1b1a1-M78. Tato haplogrupa je však v Arménii starší než na Balkáně, takže se nezdá, že by svědčila o migraci z Balkánu do Malé Asie.

úterý 7. května 2013

Euroasijské jazyky


Objevila se studie, která srovnává změny nejkonzervativnějších slov u Euroasijských jazyků. Studie podle změn navrhla strom vývoje těchto jazyků. Autoři jsou biologové a celá celý přístup je samozřejmě sporný. Nebere se v potaz přejímání slov, změnu významu. Nezohledňuje ani časovou nerovnoměrnost slovních změn (ve stabilních společenských poměrech probíhají změny pomaleji). Celou studii by bylo dobré podrobit historicko-archeologicko-lingvistické analýze. V rámci objektivity by bylo také dobré zahrnout do studie nepříbuzné jazyky... Pouhá podobnost slov je velmi zavádějící, zvláště u malé množiny jednoslabičných slov (což je přesně případ studie) se analýza dostává za "hranice šumu". Osobně si myslím, že výsledky nejsou příliš důvěryhodné.

Podívejme se na výsledky:

  • Jako první se od ostatních oddělily drávidské jazyky před 15 tisíci lety. Tato událost může odrážet expanzi kultury Zarzian z íránské vysočiny na sever po skončení doby ledové.
  • Další se oddělily kartvelské jazyky před 13 tisíci lety. S tímhle mám osobně velký problém. Kartvelské jazyky byly silně ovlivněny západokavkazským substrátem a zřejmě i s východokavkazskými jazyky. Je pravděpodobné, že kartvelské jazyky mají mnohem blíže k indoevropským, avšak prodělaly řadu změn právě pod vlivem starších kavkazských jazyků. Proto se jeví jako vzdálenější.
  • Před 12 tisíci lety se jádro rozpadlo na západní a východní skupinu.
  • Vzápětí se západní skupina rozpadá na indoevropské a ugrofinské jazyky. Tato událost bude zřejmě souviset s šířením keramických kutur ve středoasijských stepích a s formováním neolitických kultur v leso-stepních oblastech jižní Sibiře - domovině urgrofinských národů. K tomu však došlo před 9 tisíci, ne před 12 tisíci lety.
  • Před 11 tisíci lety se východní skupina rozpadla na altajskou a nejvýchodnější skupiny. K tomu lze těžko přiřadit nějakou archeologockou událost.
  • Před 10 tisíci lety se nejvýchodnější skupina rozdělila na čukotsko-kamčatské a eskymo-aleutské jazyky. Tato událost je také velmi těžko ověřitelná.


Zdá se, že druhou půlku evolučního stormu by bylo dobré trochu posunout v čase dopředu. Bylo by také dobré přidat jukagirské a nivchské jazyky.



čtvrtek 25. dubna 2013

Evropská mitochondriální DNA

V právě publikované studii byla zveřejněna analýza mitochondriální DNA ostatků z Dolních Věstonic. Dva vzorky mají haplogrupu U5 jeden U8. Všechny vzorky jsou staré přibližně 31 tisíc let. Dnes se U8 vyskytuje nejvíce mezi Basky, U5 je převážně v severovýchodní Evropě, nejvíce mezi Laponci. Je vidět, že Baskové jsou opravdu potomky původních předzemědělských obyvatel. Stejně tak Laponci jsou potomci prvního osídlení Skandinívie po skončení doby ledové.

Nejčastější současnou haplogrupou v Evropě je dnes H, má ji 41% Evropanů. Otázkou je, kdy došlo k rozšíření této haplogrupy. Analýza jednotlivých podskupin ukazuje, že k jejich nárůstu došlo přibližně v době před 6000 lety. Avšak z analýza DNA ostatků lidí z Německa vyšlo najevo, že rozšíření haplogrupy H je třeba spojovat s rozšířením klutury znvoncových pohárů (2800 -1800 B.C.). Lidé této kultury měli 7 z 8 vozrků patřící do mitochondriální DNA z haplogruoy H. Jediný vrozek z 8 patřil haplogrupě J. Zajímavé je, že pozdější Únětická kultura měla mnohem bohatší genetický profil a haplogrupa H zde patřila jenom jednomu vzorku z 16. Ukazuje se, že kultura zvoncových pohárů znamenala skutečný zlom v dějinách Evropy a to nejen kluturní, ale i genetický. Došlo k formování západoevropské populace, jak v ženské linii - haplogrupa H, tak v mužské linii - haplogrupa R1b.

Pro zajímavost, tohle jsem o genetice zvoncových pohárů napsal před rokem a půl.

úterý 23. dubna 2013

Další před-cloviský nález z Ameriky

Existuje řada nálezů dokládající lidskou přítomnost v Americe před kulturou Clovis. Ty, které jsou starší než 20 tisíc let jsou považovány za sporné. Nově objevený nález ze severovýchodní Brazílie má nesperně přesné datování 22 tisíc let. Zdá se, že před současnými Indiány byla Amerika osídlena nějakou starší přistěhovaleckou vlnou..

čtvrtek 18. dubna 2013

Nové, neočekávané haplogrupy DNA v Americe

Jak známo, všichni domorodí Indiáni mají haplogrupu Q (M3) pouze v Severní Americe se vyskytují C MP39 a R 173. (Jinou kapitolou jsou Eskymáci, kteří se podobají východosiřanům). Domorodá populace Jižní Ameriky byla v mužské linii povážována až doposud za zcela homogení. Mitochondriální DNA amerických indiánů patří do skupin A, B, C, D a X2. Nedávno se však objevily 2 studuie, které představily zcela neočekávané haplogrupy chromozomu Y i mitochondriální DNA v Jižní Americe.

První práce je poněkud záhadná, protože ve skutečnosti nezveřejnila, o jakou haplogrupu se jedná. Uvádí se v ní, že z předkolumbovských ostatků východbrazilského kmene Botocudo je mitochondriální DNA typická pro Polynésany (že by B4?), což naznačuje poměrně starou migraci z Polynésie do Jižní Ameriky. Je ovšem třeba počkat na detailnější informace. Dnes již vymřelý kmen Botocudo je považován za potomky paleoindiánů Laguídů, jejichž neznámější fosílií je brazilská LuziaDruhá práce je sdílnější. Upozorňuje na haplogrupu chromozomu Y C3*, která se vyskytuje u jihoamerických kmenů Kichwa a Waorani. Jejich blízkost k Tichému oceánu, také svádí k myšlence, že se sem tato haplogrupa dostala z moře. Ovšem důkladnější analýza ukazuje, že její původ je velmi pravděpodobně vnitrozemský a poměrně starý.

pátek 1. března 2013

Praotec všech mužů žil před 340 tisíci lety

V roce 2011 publikoval Fluvio Cruciani revoluční práci, ve které zrevidoval vývojový strom mužského chromozomu Y a stanovil nový kořen tohoto stromu na 140 tisíc let. Do té doby se předpokládalo stáří 80-120 tisíc let a za nejstarší části stromy byly považovány "větve" z jižní Afriky od Sanů. Po Crucianově objevu se nejstarší větví stala dřívější podvětev A1b ze západní Afriky a dostala nový název A0 (je definována mutací P305).

Vědci začali přezkoumávat starší vzorky novými a přesnějšími metodami, jak zapadnou do nově definovaného stromu. Narazili na vzorek z Kamerunu od kmene Mbo, který vypadal ještě starší než nově definovaná větev A0. Tento předpoklad se potvrdil po objevení podobného vzorku u jednoho Afroameričana. Nově objevená větev byla nazvána A00. Její stáří bylo stanoveno na neuvěřitelných 340 tisíc let (s 95% spolehlivostí 237-581 tisíc let). Oddělení haplogrupy A0 od ostatních haplogrup pak bylo posunuto ze 140 tisíce let na 220 tisíc (s 95% spolehlivostí 125-382 tisíc let).

Společný předek všech mužů tedy žil 140 tisíc let před nejstarší fosílií moderního člověka a 100 tisíc let před podobným kořenem stromu u ženské části populace. V této době (před 350 tisíci lety) jsou známy projevy moderních lidí z Blízkého východu (co se týče ostatků byly zde nalezeny jen lidské zuby). O něco pozdější je nález téměř moderního člověka z Indie a z Číny. Avšak Afrika zatím nenabídla žádný nález podobný moderním lidem z této doby.

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0002929713000736
http://www.sciencedaily.com/releases/2013/03/130305145821.htm

pátek 8. února 2013

Hominid ze srbské jeskyně Balanica

Kanadsko-srbský tým datoval čelist hominida ze srbské jeskyně Balanica. Čelist je určitě starší než 397-525 tisíc let. Jinými slovy: je zřejmě starší než 525 let. Teď je otázka kam čelist zařadit. Autoři uvádí, že čelist patřila Homo heidelbergensis bez neandrtálských znaků, který nezapadá mezi evropské heidelbergy. Vzorem pro Homo heidelbergis je lebka z Maueru, podle nejnovějších měření stará 600 tisíc let. Podíváme-li se na okolní nálezy staré podobně jako srbská čelist, nabízí lebka z italského Ceprana, stará 500 tisíc let. Je to heidelbergensis s rysy Homo erecta. Podobně starý je nález ze slovinsko-italského Visogliana, který bývá řazen jak mezi heidelbergy, tak mezi erecty. Třetím, stejně starým nálezem je velmi zajímavá lebka ze západního Turecka. Ta tvoří přechod mezi asijskými erecty, africkými erecty typy Bodo a evropskými Homo heidelbergensis.

Z toho všeho si lze učinit závěr, že někdy v době před 500 tisíci lety (možná dřív), zažila Evropa migraci erectů z Blízkého východu. Ti zřejmě tvořili populaci smíšenou z afrických bodo a asijských erectů. Tato migrace zřejmě souvisí s meziledovou dobou Afton II (520-470 k BP), možná i Afton I(620-550 k BP).


pondělí 28. ledna 2013

DNA Tianyuanského člověka a DNA Indonésie

Byla anlayzována DNA Tianyuanského člověka (stáří 40 000 let). Mitochondriální DNA patří do haplogrupy B, jak jsem správně předpokládal. Haplogrupa B se tedy rychle rozšířila i na sever Číny, možná zde byla jako vůbec první ještě před příchodem lidí s haplogrupou M, kteří snad přišli do Číny ze západu.

Masivní analýza DNA Indonésie odhalila zajímavé informace. První migrační vlna do Indonésie osídlila souostroví haplogrupami M17a, M73, M47, N21, N22, R21, R22 a R23 před 50 tisíci lety. Tato migrační vlna osídlila také Novou Guineu a Austrálii (haplogroupy S, P, Q, ...).

Druhá migrační vlna přišla z Asie v mladším paleolitu a přinesla haplogrupy B4a, B4b, B4c, B4c1b3, B5a, B5b, B5b1, D a E. Stáří těchto podskupin haplogrupy B se pohybuje mezi 30 a 25 tisíci lety, podskupiny D mají podobné stáří a haplogrupa E je stará přibližně 27 tiscí let. Zhruba v této době tady došlo k této druhé  migraci.

Je vidět, že haplogrupa B, byla v té době velmi rozšířena po celé východní a jihovýchodní Asii. Její původ lze hledat tedy v Číně (odtud pochází právě zmíněná 40 tisíc let stará haplogrupa B z Tainyuanského člověka) a zřejmě v této době se dostala také na Nikobary.

Třetí migrační vlna je invaze Austronésanů před 4 tiscíci lety a přinesla haplogrupy M7b3, E1a1a, M7c3c a Y2 (stáří 5 tisíc let).

Poslední, čtvrtou migrací je přísun čínských obchodníků z východu a arabských a indických ze západu. Je poznat hlavně na mužské části polulace a nejvíce na ostrově Bali, který zasáhla silná migrační vlna z Indie.

úterý 22. ledna 2013

Osídlení Eurasie moderními lidmi

K finálnímu a rozhodujícímu osídlení Eurasie moderními lidmi došlo po výbuchu Toby tedy před přibližně 70 tisíci lety. Podrobný scénář celého procesu lze velmi dobře rekonstruovat na základě důkladné analýzy mitochondriální DNA. Pozdější migrace totiž z velké části mění mužskou část populace zatímco ženská část (mitochondriální DNA) zůstává, eventuálně se pouze přidávají další skupiny. Scénář je tedy následující:


  • Před 70 tisíci lety se v Indii objevuje haplogrupa N, která je přímým potomkem africké L3. Lidé z afrického rohu se podél pobřeží dostaly do Indie a pokračovali dále na východ. Hladina moře byla mnohem níže, a tak dnes nemáme žádné archeologické doklady.
  • Před 67 tisíci lety se v Indii z haplogrupy N vzniká R a z L3  M.
  • Před 65 tisíci lidé pravděpodobně podél Indu pronikají na íránskou vysočinu (haplogrupy N, R a M). Na vysočině vzniká z R haplogrupa U.
  • Před 60 tisíci lety část íránské skupiny proniká na západ a osidluje Blízký východ haplogrupami N, R a U (později (před 45 tisíci lety) se dostanou až do Evropy).
  • Před 58 tisíci lety pobřežní skupina dorazila do Austrálie, tehdy spojené s Novou Guineou v jeden kontintnent Sahul (haplogrupy N, M a R).
  • Před 55 tisíci lety skupina z iránské vysočiny pronikla pravděpodobně přes východní Afganistán do západního Tibetu a brzy osídlí celý sever Číny až po Koreu. Tam vznikají nové haplogrupy M7, M9, M16, R9, B a N9. Haplogrupy M7 a M16 se dochovaly v Tibetu ostatní v Japonsku a na Dálném východě.


Tým vědců z Max Plankova institutu zveřejnil informaci, že se jim podařilo analyzovat DNA z kostí nejstaršího nálezu moderního člověka v Číně. Bohužel zpráva neuvádí haplogrupu mitochondriální DNA, říká pouze, že tento člověk byl předkem východoasiatů (včetně amerických indiámů) a již byl oddělen od Evropanů. To je vzhledem ke stáří (40 000 let) a místu (okolí Pekingu) nálezu samozřejmě v souladu s uvedeným scénářem.

Pro úplnost je třeba dodat, že výše popsané skupiny se na své cestě setkávali jak s předchozími nemoderními lidmy (minimálně neandrtálci, denisovany, florensiensis a red-deer-cave lidmi), tak velmi pravděpodobně i s archaickými moderními lidmi (člověk z Dali, člověk z Narmady, člověk z Jiniushan).

středa 16. ledna 2013

Migrace z Indie do Austrálie před 4000 lety

V roce 2002 byla publikována studie, která na základě analýzy chromozomu Y zjistila, že před 4000 lety došlo k migraci z Indie do Austrálie. Výsledky však nevzešly do obecného povědomí a až nyní se ukazuje, že tomu tak zřejmě opravdu bylo. Nová studie z respektovaného Max-Plankova institutu ukazuje že, tato migrace skutečně proběhla. Uvádí se zde, že migrace byla odhalena na základě analýzy genů, neuvádí se však jakých genů (zřejmě jaderní DNA).

Závěry, že pes Dingo se do Austrálie dostal s touto migrací je asi chybný, protože Dingo zřejmě pochází z jihovýchodní Asie.

V této době (před 4000 lety) došlo také k rozšíření Pama-Nuyngan jazyků v Austrálii, u kterých odborník na australské jazyky R.M.W.Dixon ukazuje na fonetickou podobnost na drávidské jazyky z Indie.

Před 4000 lety dochází v Austrálii také ke změně technologie, objevují se mikrolitické nástroje.

středa 9. ledna 2013

Ketové

Ketové jsou známým Sibiřským kmenem, jediný přeživší z Jenisejské jazykové rodiny. Historii Ketů lze přibližně analyzovat na základě jazykové analýzy. Z ní je vidět, že někdy v začátkem prvního tisíciletí se tato rodina rozpadla, respektive její členové expandovali. Otázkou je, odkud. Část odpovědi se našla v čínských análech, kde byla zaznamenána věta v proto-jenisejštině, kterou pronesl velitel lidu Jie. Jie, ze skupiny kmenů Xiongu, tedy velmi pravděpodobně byli Jenisejané. Jestli patřili všechny kmeny Xiongu mezi Jenisajany není jasné. Xiongu totiž podle čínských pramenů žili na mongolských pláních minimálně od 3 století před Kristem. Přišli tedy Jie do Mongolska z východu? Potom tedy Jenisejané pochází z Altaje. Nebo Jenisejané sídlili původně v Mongolsku a do povodí Jeniseje se dostali až později? Napovědět by opět mohla lingivstická analýza. Jenisejské jazyky jsou ovlivněny samojedskými a tureckými jazyky. Se samojedskými se dostaly do kontaktu až v povodí Jeniseje. Vlivy tureckých jazyků skutečně napovídají tomu, že Jenisejané byly před příchodem do povodí Jeniseje v úzkém kontaktu s tureckými kmeny, které pocházejí z Mongolska. Jenisejané tedy zřejmě pocházejí z východního Mongolska.