Mladý paleolit z Číny před 40-30 tisíci lety

Začátek mladého paleolitu se stále posunuje dále do minulosti. Jako první se složité a specializované nástroje a také kultovní a ozdobné předměty začaly objevovat v jižní Africe před 75 tisíci lety (a nově také zde). Před 60 tisíci lety však začínají mizet. Nedávné objevy z jižní Afriky ukazují, že zde byly stále, ještě před 40 tisíci lety. V té době se však mladý paleolit šíří po celém světě:

• na Blízkém východě před 46-49 tisíc lety
• v Evropě před 41-43 tisíc lety
• na severu Číny před 40-30 tisíci lety

Další před-cloviské osídlení Ameriky

Přípomenu nález z Texasu starý 15 500 let, který by učiněn vloni, a který předchází kultury Clovis o 2 000 let. Nedávno se ve státě Washington objevily lidské nástroje starší o 1000 let než Clovis, pak následoval objev z Oregonu sice stejně starý jako Clovis, ale který s kulturou Clovis nemá nic společného. Vypadá to, že lidé dosáhli Texasu už před více než 15 000 lety a odtud se pak šířili na sever do dnešní USA spolu se vznikem kultury Clovis. Jiná skupina na severozápadě USA se odpojila již dříve a zřejmě dal vzniknout pozdějším Algonkinům, kteří se podle analýzy DNA od ostatních indiánů oddělili hned po příchodu do Ameriky.

Moderní človek z Laosu před 50 tisíci lety

V jeskyni v horách severního Loasu byla objevena lebka moderního člověka. V této oblasti byly již dříve nalezeny lebky lidí z doby před 16 tisíci lety. Nově objevená lebka se však svým stářím ostatním zcela vymyká. Od roku 2009, kdy byla nalezena probíhají pokusy o její přesné datování. Radiokarbonová metoda a fotoluminiscenční metoda dávají stáří 51-46 tisíc let. Datování podle uranu 61 tisíc let. Lebka je dokladem toho, že lidé po svém příchodu do Asii (který zřejmě probíhal podél pobřeží) brzy expandovali do různých prostředí (horský prales).

Nutno poznamenat, že nedaleko od nálezu ještě v té době žili nesapientní lidé z jeskyně Maludong a Longlin. Podobného starý jako nově objevená lebka z Laosu je zřejmě člověk z Liujingu, který není od Laosu příliš daleko. Ordos man, který pochází ze severu Číny, z Vnitřího Mongolska, je také přibližně stejně starý. Avšak jeho původ je jiný, na rozdíl od nálezů z jižní Číny je výrozně mongoloidní, a do severní Číny se velmi pravděpodobně dostal ze střední Asie

http://www.pnas.org/content/early/2012/08/15/1208104109

Původ Neafričanů a genetická přímes

Nedávno se objevila řada článků, které řeší původ neafrické populace a její vztah k neandrtálcům. Jedna studie stanovuje na základě vazebné nerovnováhy Evropanů dobu, kdy došlo k příměsi neandrtálského genomu do genomu Neafričanů na 47-65 tisíc let před současností. To je vcelku v pořádku, ale je třeba zvážit, že neandrtálská příměs se nachází také u Sahulské populace, jejíž příchod do Austrálie je stanoven na 58 +/- 8 tisíc let celkem spolehlivě podle mitochondriální DNA. Stanovení doby příměsi Neandrtálců je zřejmě zatížen genetickým hrdlem, kterým prošla evropská populace zhruba v této době. S tím souvisí jiná studie, která na základě statistiky stanovuje toto hrdlo pro euroasijskou populaci na 52 tisíc let. To opět příliš podhodnocená hodnota, která není příliš v souladu s genetikou Asiatů a také s archeologickými nálezy.

Důvodem, proč genetické studie dávají takovéto rozporuplné výsledky může být zdánlivě nesouvisející jiná studie, která stanovila dobu přechodu mezi středním a mladým paleolitem v izraelské jeskyni Kebara na 49-46 tisíc let. Před 50 tisíci lety se na pomezí Evropy, Afriky a Asie objevují zcela nové, složité technologie, lidé, kteří je používali pronikají do Evropy a částečně do Asie a nastává populační exploze, která maže genetiku předchozího obyvatelstva. Proto se nám dnes jeví počátek právě v této době, i když lidí v Asii žili již dříve.

Zřejmě nejzajímavější je však poslední studie z Cambridge. Podle ní vůbec nedošlo k příměsi neandrtálského genomu do populace Neafričanů. Části DNA, které neafričané a neandrtálci sdílejí, jsou starší a lidé je sdíleli s neandrtálci dříve než opustili Afriku. Afričané takovéto části DNA nemají proto, že populace lidí nebyla nikdy homogenní. Afriku prostě opustili lidé, kteří měli náhodou části DNA neandrtálců, zatímco v ní zůstali ti, kteří takové části neměli.

Nutno přiznat, že je to radikální myšlenka, ale je velmi zajímavá. S tím, že lidé nikdy nebyli zcela homogenní nelze než souhlasit. To, že Afriku náhodou opustili skupina právě s částí neandrtálského genomu, můžeme považovat ze spekulativní, ale musíme uznat, že taková populace měla logicky k Evropě a Asii  (domovu neandrtálců) nejblíže. Stanovení data příměsi Neandrtálců, které můžeme najít všude na webu není nic jiného než stanovení úzkého hrdla (počátku) neafrické populace. Osobně se k této myšlence začínám přiklánět. Přijmeme-li ji, dává smysl i nedávná studie, která potvrzuje příměs záhadného cizího genomu (starého přibližně 700 tisíc let) mezi Sany a Pygmeji. S touto neznámou příměsí to totiž bude velmi podobné jako s příměsí Neandrtálců. Doba, kdy se dostala do genomu Afričanů bylo stanoveno na 35 tisíc let, ale s největší pravděpodobností je to doba úzkého hrdla této populace a tato příměs byla mezi Afričany vždy.