Gruzínština patří do jihokavkazské jazykové rodiny (lépe kartvelské rodiny). Tato skupina 4 jazyků, kde co do počtu mluvčích jasně dominuje gruzínština, je silně ovlivněna okolními jazyky hlavně ze severozápadní kavkazské rodiny, které zřejmě tvoří substrát kartvelské rodiny, nebo tuto jazykovou rodinu hned při svých počátcích silně ovlivnily. Základ kartvelského porotojazyka má však blízko i k indoevropským jazykům a zcela se liší od svých kavkazských sousedů.
Mapa výskytu současných kartvelských jazyků
Na otázku kdy a jak se předci Gruzínců, nebo lépe kartvelské jazykové rodiny, dostali do oblasti dnešní Gruzie, může odpovědět analýza pravěkých kultur, genetická, a také lingvistická analýza.
Začněme lingvistikou. Nejstarší větví evolučního vývoje kartvelských jazyků je svanština. Ta se podle odhadů od ostatních jazyků oddělila někdy mezi polovinou třetího tisíciletí a začátkem druhého tisíciletí př.n.l, tedy zhruba kolem 2000 př.n.l. To znamená, že předci mluvčích celé rodiny byli na Kavkaze nebo v jeho okolí před touto dobou a pak začala jejich expanze a růst. Svanové žijí v horské oblasti severozápadní Gruzie a sousedí s ještě západnějšími Abcházci, kteří patří do severozápadní kavkazské rodiny. Na východě sousedí s Osetinci, kteří do horských oblastí přišli relativně nedávno, ve 13. a 14. století. Mají ale ke Svanům geneticky velmi blízko, zřejmě tedy přejali do svého genomu geny od předchozích domorodců příbuzených Svanům. Můžeme tedy hypoteticky předpokládat, že oblasti osídlené dnes Osetinci byli před nimi obývány Svany.
V polovině prvního tisíciletí, se zbylé kartvelské jazyky bez svanštiny rozdělily na další 2 skupiny: vlastní gruzínština na východě dnešní Gruzie a zanské jazyky na západě.
Podívejme se nyní, co se odehrálo ve zmiňovaném období na Kavkaze z pohledu archeologů. Na severu ve stepích od poloviny 3. tisíciletí dominuje Katakombová kultura zatímco na jihu se již ke konci blíží Kura-arakská kultura. Ta není dobrý kandidát na původ kartvelských jazyků. Víme totiž, že byla zdrojem Chujištiny a snad i nachských jazyků. Na západním úpatí Kavkazu je ještě tou dobou Dolmenová kultura, která se nacházela přesně v místech odkud vzešly severozápadní kavkazské jazyky a je velmi dobrým kandidátem na jejich původ, ne na původ kartevelských jazyků.
Podívejme se tedy blíže na Katakombovou kulturu. Ta se rozprostírá po celých stepích severně do Kavkazu a vznikla pod silným vlivem Jámové kultury a ostatních kultur prvních indoevropanů. Podobně jako si kartvelské jazyky nesou od svého vzniku silný vliv indoevropských jazyků. Nejedná se však o kulturu indoevropanů, protože genom lidu Katakombové kultury je tvořen ze 70% genomem lidu žijícího ve stepích severně od kavkazu v eneolitu. Vypadá to tedy, že Katakombová kultury by mohl být dobrý kandidát na populaci mluvící proto-kartvelským jazykem. Jak se ale tito lidé dostali na jih od kavkazského hřebene?
Koncem 3. tisíciletí se na severu Kavkazu objevuje nová kultura Lola - ta střídá Katkombovou kulturu velmi agresivním způsobem. Není tedy divu, že lidé Katakombové kultury před lidmi kultury Lola utíkali (podobně jako Osetinci ve 13. století utíkali před Tatary) do hor a přes Mamisonský průsmyk. Nejprve do dnešní Svanetie a jižní Osetie, kde se jich část usídlila - to jsou předci dnešních Svanů. Další skupina pak pokračovala až do dnešní východní Gruzie. To jsou předci populace mluvící ostatními kartvelskými jazyky. Poznamenejme ještě, že lidé kultury Lola mají polovinu genů původem ze Střední Asie a z druhou polovinu z lidu Katakombové kultury.
V Kartli tou dobou žili lidé proto-kolchidské kultury, ta získala s příchodem nového obyvatelstva zcela nový impuls a kolem roku 1600 př.n.l se objevuje nová fáze Kolchidská kultura. Ta se rozprostírala až k pobřeží Černého moře, kde by kartvelské jazyky podle lingvistické analýzy ještě neměly být. Od 13. století se tu (na pobřeží) formuje státní útvar, který je v kontaktu s okolním světem, jenž nám zanechal písemné doklady. Z nich víme, že stát Kolchida byl národnostně velmi pestrý. Dokládají to i jména na hrobech, která jsou řecká, anatolská, íránská a abcházská.
Od 6. století Kolchida razila svoje mince a známe jména jejich vládců. Tou dobou se na západě, při pobřeží začali šířit kartvelské jazyky z lázské skupiny odtržené od gruzínštiny na východě. Jména králů na mincích skutečně už vypadají gruzínsky, ale jsou mezi nimi i takové podbné snad abcházským.
Pojďme se ještě podívat na původ populace Katakombové kultury. Jak již bylo řečeno, tito lidé mají 70% genomu od eneolitických obyvatel stepí severně od Kavkazu, kteří tu žili v 5 tisíciletí př.n.l. Ti pochází ze dvou různých populací. První jsou Kavkazští lovci a sběrači žijící na většina Kavkazu v mezolitu před příchodem neolitu. Ti jsou obecně a velmi pravděpodobně považováni za předky severozápadních kavkazských jazyků. Druhá složka jejich genů je zajímavější - je shodná s nálezem lidských ostatků v jeskyně Satanaj na severozápadním podhůří Kavkazu z doby před 8100 lety, která má výhradně komponentu EHG (východní lovci a sběrači, nebo také východoevropští lovci a sběrači).
Kartvelská jazyková rodina je řazena mezi nostratické jazyky podobně jako indoevropské a uralské jazykové rodiny. Pro obě tyto skupiny je právě typická genetická komponenta EHG. Ta se rozšířila po východní Evropě (mezi Černým a Baltským mořem na západě a pohořím Ural na východě) před 14 až 9 tisíci lety. Vypadá to tedy, že s jejím rozšířením v mezolitu se po východní Evropě rozšířily i nostratické jazyky. Později zůstaly jen tři větve v této oblasti: proto-uralský jazyk v uralské oblasti, indoevropský jazyk v dolním Povolží a proto-kartvelský jazyk v severozápadním podhůří Kavkazu.
Odkazy: https://www.nature.com/articles/s41586-024-08113-5 - The rise and transformation of Bronze Age pastoralists in the Caucasus