Původ gruzínštiny a karvelské jazykové rodiny

Nově a lépe zpracováno zde: https://pravek-t1.blogspot.com/2024/11/puvod-gruzinstiny-karvelske-jazykove.html

Nástroje paleoindiánů staré 16 tisíc let

Nástroje nalezené v jihozápadním Idaho byly datovány pomocí dvou metod na dobu před 16 tisíci lety. To je o 3 tisíce let straší než nejstarší obecně přijímané nástroje v Americe - technologie Clovis. Nalezené výrobky jsou velmi podobné nástrojům z Hokaida z doby před 20 tisíci lety. První datování bylo provedeno podle aproximací pro dané sídlo. Druhé datování pak podle radiokarbonové metody pro kosti nalezené spolu s vyrobenými nástroji. Obojí dává podobné stáří - 16 tisíc let. Přesto někteří vědci zůstávají skeptičtí a nepřepodkládají, že by lidé překonali několik tisíc kilometrů dlouhou cestu po ledovci, nebo po moři podél něj.

https://www.science.org/content/article/deadly-sharp-points-found-idaho-could-be-first-american-made-tools

Nejstarší doklad používání ohně je 780 tisíc let

Analýza rybích kostí nalezených na lidském sídlišti starém 780 tiscí let v Izraeli prokázala, že byly tepelně zpracovány. Jedná se tak o dosud nejstarší doklad používání ohně pravěkými lidmi. Je to přibližně doba, kdy došlo k rozdělení předků moderních lidí, neandrtálců a denisovanů.

https://www.archaeology.wiki/blog/2022/11/16/oldest-evidence-of-the-controlled-use-of-fire-to-cook-food-found-in-israel/

Analýza nejstarší DNA z Britských ostrovů odhalila dvě vlny počátečního osídlení

Podařilo se analyzovat dva nejstarší vzorky DNA na Britských ostrovech. První je starý téměř 15 tiscí let a pochází z Goughovy jeskyně (místa nálezu slavného Cheddarského muže) v jihozápadní Anglii. Druhý vzorek je o něco mladší (13 600 let) a pochází z Kendrickovy jeskyně na severu Welsu.

Nejzajímavější na celé analýze a studii obou vzorků je, že ačkoli oba dva od sebe dělí jen několik staletí, nejsou si vůbec příbuzní.

Starší vzorek patří lidu kultury Magdalénienu, který osídlil ze severního Španělska západ Evropy krátce po konci doby ledové.

Druhý vzorek patří jiné populaci. Ta pochází z Itálie (kultura Epigravettien), kde přečkala dobu ledovou, a svoji expanzi na sever Evropy zahájila o něco později. Na většině severní Evropy se geneticky promíchala s předchozím lidem Magdalénienu, v Anglii došlo ale k úplné výměně a po předchozích genech nejsou ani stopy. Zajímavé je, že ačkoliv se noví lidé v Západní Evropě výrazně prosadili geneticky, vzdali se své kultury (Epigravettienu) a navázali na Magdalénien starší populace. Vytvářejí na pevnině soubor několika nových kultur, z nichž nejznámější je Azilien a Hamburgien.

K další změně došlo na Britských ostrovech až s příchodem zemědelců před 6000 lety.

https://www.nature.com/articles/s41559-022-01883-z

Negrité na Taiwanu potvrzeni

Lebka stará přes 6000 let nalezená v taiwanské jeskyni Xiaoma vykazuje podobnosti s asijskou populací Negritů. Podle kostí a lebky lze stanovit, že se jednalo o dospělou ženu, která měřila pouhých 130 cm, což odpovídá velikosti Negritů v Asii. Tak další parametry lebky jsou velmi podobné této pravěké asijské populaci.

Několik domorodých kmenů na Taiwanu (potomci prvních Austronésanů, kteří začali přicházet na ostrov před 6000 lety) má ve svých legendách vzpomínky na malé tmavé lidi s kudrnatými vlasy, kteří žili na ostrově před jejich příchodem. Kmen Saisiyat je nazýval Ta'ai.

Nálezem z jeskyně Xiaome se zdá být existence Ta'ai potrvzena.

Na Taiwanu se již dříve našel úlomek lidské lebky starý 20-30 tisíc let. Je ale příliš malý na to, aby se z něj daly vyvodit nějaké závěry.

https://phys.org/news/2022-10-year-old-skull-cave-taiwan-possibly.html

https://www.iflscience.com/skull-confirms-taiwanese-legends-of-ancient-peoples-who-preceded-the-austronesians-65710

Původ Hunů a kmenový svaz Siungnů

Hledání původ Hunů a jejich etnolingvistické identity vždy vypdalo jako problém, u kterého nelze nikdy najít uspokojivou odpověď. Nové poznatky z genetických analýz poskytly informace, o kterých by se nám dříve ani nezdálo. Více informací však neznámená jasnější odpověď. Situace je stále velmi komplikovaná. 

Podle kulturních a historických souvislostí se zdálo být pravděpodobné, že Hunové pochází z kemnového svazu Siungnu, který se objevují ve třetím století př.n.l. Vytvořili mocný stát na hranici s Čínou a rychle se s ní dostali do mocenského střetu. V roce 127 BC byli poraženi a vytěsněni z Ordosu. Následoval upadek a vnitřní rozkoly. Kmenový svaz se rozpadl a jeho část (snad i jádro) se přesunula na západ, kde, jak se předpokládá, vystořila základ pro zformování Hunů a později Avarů.

Celý příběh má slabinu v tom, že Hunové po sobě nezanechali žádné jazykové pomátky, a tak nevíme jakou řečí mluvili. U vládců svazu Siungnu se předpokládá, že mluvili jazykem příbuzným para-mongolštině podobně jako kmeny Sianbei, které se nacházely blíže k čínskému státu. Jisté to však není.

Genetické analýzy hunských hrobů zcela jasně ukázaly, že evropští Hunové skutečně byli potomky Siungnů, ale cestou na západ přibrali řadu genů ze Střední Asie a východní Evropy (https://www.cell.com/current-biology/pdf/S0960-9822(22)00732-1.pdf).

Otázka jejich jazyka zůstává nezpodpovězena. Pravděpodobnost, že patřili mezi para-mongolské jazyky je vysoká, ale cestou na západ mohli přjmout jazyk jiný.

Nedávno se objevil zajímavý poznatek. Byl přečten krátký text kmene Jie ze svazu Siungnu. Jeho jazyk totiž patží mezi jenisejské. Byli tedy Siungnu a potažno Hunové také jenisejané, jak se nekteří domnívají? 

To je velmi nepravděpodobné. Kmen Jie se objevuje až ve druhém století našeho letopočtu, když vrací Siungnu jeich původné slávu. Navíc jazyk, kterým byl text zapsán se velmi podobá jazyku Pumpokol, který se jasně odlišuje od severních jenisejských jazyků, od kterých se oddělil určitě až po zlomu letopočtu a nemohl se tak uplatnit v první fázi exitence Siungnu (2. století př.n.l.), kdy došlo k migraci na západ. Cestou na západ se pochopitelně předci Hunů mohli setkat s jenisejany a začít používat jejich řeč, ale to samé se mohlo stát s celou řadou jiných jazyků a etnik. 

Kulturní výraz Hunů byl tak podobný Siungnům, že je velmi pravděpodobné, že si kromě něj uchovali i svoji řeč a ta pravděpodobně patří mezi para-mongolské jazyky podobně jako celá řada dalších nomádů útočících ze severních stepí na Čínu v tomto období.

Genetický vývoj Blízkého východu od raného neolitu

Nově analyzované vzorky starověké DNA přinesly další střípky do poznání populačního vývoje centra vzniku zemědělství. Z analýzy vyplývá několik zajímavých závěrů:

• Lidé předkaramického neolitu na Kypru mají blíže k Anatolii než k Levantě.
• Během keramického neolitu došlo k přísunu genů z Levanty do Anatolie, nemuselo nutně jít o migraci, ale o propojení obou regionů. Přesun genů byl totiž obousměrný. Geny z Levanty se pak objevují také na jižním Kavkazu.
• Zhruba před 6 tisíci lety, během chalkolitu, došlo k výraznému přísunu genů z Kavkazu do Levanty, podíl těchto genů později vzrostl až na 40%. 
• Neolitičtí lidé střední Anatolie mají příměs genů kavkazských lovců a sběračů (CHG), zatímco severozápadní Anatolie jí postrádá.
• Zemědělci severní Mezopotámie mají nejblíže zemědělcům Íránského Zargosu. Nic však nevíme o jejich předchůdcích v této oblasti.

Z těchto nových poznatků a z toho, co již víme, lze sestavit přibližný scénář vývoje na Blízkém východě.

Zemědělství vzniklo na jihu Anatolie. První zemědělci se šířili převážně na západ (předkeramický neolit), ale částečně i na jih, kde byli v kontaktu s vyspělým obyvatelstvem Levanty - tam začíná fáze B předkeramického Neolitu.

Levanta se pak stala dalším centrem vývojem. První keramická kultura Mezopotámie Halafan, má zřejmě původ právě zde. Každopádně v této době se geny z Levaty šírily na sever i na východ.

V následujím období převzali iniciativu lidé původem z Kavkazu, jejichž geny se šířily po celém Blízkém východě. Odrazem těchto změn je zřejmě kultura Samarra, která se objevuje na severu Mezpotámie. Lze spekulovat, že se jednalo o předky Churritů (jeiichž jazyk patří do kavkazské jazykové rodiny). Přibližně v této době (před 5 tisíci lety) se kavkazské geny objevují také v Řecku (přibližně 20%). Zajímavé je, že mnozí lingvisté poukazují na to, že substrátem řečtiny mohl být jazyk podobný churritštině.

https://www.science.org/doi/10.1126/science.abm4247