V Kanadě, v Mackenziovo pohoří, byla nalezeny ediakarské zkameněliny (bílo-mořská fauna), staré až 567 miliónů let. Tím se stáří těchto prvních pohybujících se živočichů posouvá o 10 miliónů let do minulosti. Mnohem důležitější je ale potvrzení přechozího podezření, že tito raní živočichové vznikli na dně hlubokého moře a až 10 miliónů let později se přesunuli na šelf k pobřeží.
Urokodia aequalis je známá z maotchienšanských břidlic z 15 vzorků. Její stáří je 518 milionů let.
Původně byla řazena mezi Mollisoniidae, kteří byli v roce 2019 označeni za bazální cheliceráty. V roce 2024 však byla Urokodia aequalis přeřazena z Mollisoniidae do Artiopoda (kam patří trilobiti). V roce 2026 byla ale znovu překlasifikována.
Po důkladné analýze spojené s CT skenováním byla z Artiopoda vyjmuta. Byla totiž odhalena klepítka se dvěma segmenty, podobně jako je mají klepítkatci. Její hlava má také za očima 6 segmentů, podobně jako u chelicerátů. Urokodia aequalis však nebyla vrácena mezi Mollisoniidae; stojí nyní vývojově ještě před nimi, a je tedy nejstarším známým klepítkatcem (Chelicerata).
https://www.sci.news/paleontology/urokodia-aequalis-14887.html
Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo analyzovat proteom (bílkoviny v zubní sklovině) 20 jedinců druhu Homo naledi. Získaná data poskytla překvapivé, byť interpretovatelné výsledky:
Všechny analyzované ostatky ze systému jeskyní Rising Star byly biologické ženy. Analýza se zaměřila na přítomnost proteinu amelogeninu (AMELX a AMELY). Absence markeru AMELY (který je typický pro Y chromozom) u všech 23 testovaných vzorků naznačuje, že jde výhradně o samice. Vědci spekulují, že by se mohlo jednat o doklad rituálního pohřbívání rozděleného podle pohlaví, případně o jiný zatím neznámý sociální fenomén.
Výzkum identifikoval specifické aminokyselinové variace v proteinech (např. v genu COL17A1), které sdílejí Homo naledi s některými jinými primáty, nikoli s neandrtálci, Homo sapiens nebo denisovany. Zdá se tedy, že Homo naledi se oddělil od rodu Homo ještě před společným předkem těchto tří.
V Egyptě byla nalezena fosilie, stará 17–18 miliónů let, z nadčledi Hominoidea, která má velmi blízko k čeledi Hominidae. Dostala název Masripithecus moghraensis a je to velmi zajímavý nález z několika důvodů.
Dosud byli všichni takto staří Homonoidea z Afriky nacházeni na východě Afriky, jako například slavný Proconsul z Keni. Modernější nálezy Homonoidea, které se více blíží Hominidům pocházely výlučně z Asie nebo z Evropy.
Předpokládalo se tedy, že Homonoidea vznikli v Africe. Část se jich, zhrubasce před 20 milióny lety, přesunula do Asie, kde došlo k jejich modernizaci směrem k Hominidům (giboni, orangutani). Část asijských hominidů se před zhruba 10 milióny lety vrátila do Afriky jako Homininae (gorily, šimpanzi a lidé). V Africe pak další vývoje vedl až ke vzniku člověka.
Nález Masripithecus moghraensis tento scénář narušuje a vrací do hry Afriku. V její severní části, propojené s Eurasií se mohl odehrát onen stěžejní přechod z Hominoidů na Hominidy, který byl dosud kladen do Asie.
https://www.science.org/doi/10.1126/science.adz4102
https://www.youtube.com/watch?v=37Gf9PCVpk0
Důkladná a komplexní analýza přibližně dvou a půl tisíce vzorků mitochondriální DNA z migračních cest do Austrálie, doplněná ještě vzorky chromozomu Y, odhalila odpověď na dlouho hledanou otázku: Kdy přesně lidé přišli do Austrálie?
Ukazuje se, že jejich příchod lze stanovit na 60 000 let zpět. Zajímavé je, že příchod se zřejmě odehrál v minimálně dvou migračních vlnách. Severní cesta směřovala ze Severních Moluk přes Novou Guineu. Jižní migrační vlna pak šla z Malých Sund přes Timor. Obě migrace se setkaly v Austrálii přibližně ve stejné době.
Zdroj: https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.ady9493
V čínských ediakarských nalezištích v Ťiang-čchuanu v provincii Jün-nan byly objeveny pozůstatky druhoústých (Deuterostomia) staré přibližně 550 milionů let. Jedná se téměř jistě o živočichy patřící do skupiny Ambulacraria (zřejmě příbuzné či podobné skupině Cambroernida). Ti tvoří jednu ze dvou hlavních větví druhoústých; druhou hlavní skupinou jsou strunatci.
Pomineme-li nález druhu Saccorhytus coronarius z Číny, starý 550 milionů let, který bývá sporně řazen mezi druhoústé (novější studie ho řadí spíše k prvoústým), byl dosud nejstarším potvrzeným zástupcem této skupiny strunatec Yunnanozoon lividum, rovněž z Číny. Ten ale pochází ze spodního (raného) kambria a je starý „jen“ 525 milionů let.
Oblast dolního toku Rýna a Mázy se v neolitu vyvíjela jinak než většina Evropy. Zřejmě díky bohatství zdrojů potravy zdejší lovci a sběrači nepřešli plně na zemědělskou produkci a po několik tisíciletí si na rozdíl od okolí udrželi svůj styl života. Přijímali sice některé zvyky a také geny zemědělců (zejména prostřednictvím žen z farmářských komunit), ale k úplné genetické a kulturní výměně nedošlo.
Výjimečná situace pokračovala i v době, kdy místní populace přijaly kulturu se šňůrovou keramikou. Zatímco ve zbytku Evropy je tato kultura spojena s masivním přílivem stepních genů z východu, obyvatelé nížin v povodí Rýna a Mázy si udrželi svůj původní genetický profil téměř bez stepní příměsi, a to i přes přijetí nového stylu keramiky a pohřebních rituálů.
Změna nastala až s rozšiřováním kultury zvoncových pohárů. Přestože tento kulturní fenomén pochází z povodí iberské řeky Tajo, právě v oblasti dolního Rýna a Mázy došlo k jeho zásadní transformaci. Zde se totiž kultura zvoncových pohárů propojila se stepními geny (původně vlastními lidu šňůrové keramiky) a s geny původních lovců a sběračů, kterých se v této populaci dochovalo 13–18 %.
Právě tato specificky zformovaná populace z dolního povodí Rýna a Mázy se následně stala motorem expanze po velké části západní a střední Evropy. Na Britských ostrovech tito nově příchozí dokonce nahradili tamější neolitickou populaci z 90 až 100 %.
https://www.nature.com/articles/s41586-026-10111-8
