Původ gruzínštiny a karvelské jazykové rodiny

Gruzínština patří do jihokavkazské jazykové rodiny (lépe kartvelské rodiny). Tato skupina 4 jazyků, kde co do počtu mluvčích jasně dominuje gruzínština, je silně ovlivněna okolními jazyky hlavně ze severozápadní kavkazské rodiny, které zřejmě tvoří substrát kartvelské rodiny, nebo tuto jazykovou rodinu hned při svých počátcích silně ovlivnily. Základ kartvelského porotojazyka má však blízko k indoevropským jazykům a zcela se liší od svých kavkazských sousedů.

Mapa výskytu současných kartvelských jazyků

Na otázku kdy a jak se předci Gruzínců, nebo lépe kartvelské jazykové rodiny, dostali do oblasti dnešní Gruzie, může odpovědět analýza pravěkých kultur, genetická, a také lingvistická analýza.

Začněme linvgistikou. Nejstarš větví evolučního vývoje kartvelských jazyků je svanština. Ta se od ostatních jazyků oddělila v polovině třetího tisíciletí př.n.l (1). To znamená, že předci mluvčích celé rodiny přišli na Kavkaz ve třetím tisícíletí př.n.l nebo dříve. Zajímavý ja také fakt, že Svanové žijí v horské oblasti severozápadní Gruzie a sousedí s ještě západnějšími Abcházci, kteří patří do severozápadní kavkazské rodiny. K další změně došlo v polovině prvního tisíciletí, kdy se rozděly další 2 skupiny: vlastní gruzínština na východě Gruzie a zanské jazyky na západě. Vypadá to, jako by došlo ke skutečnému osídlení celé dnešní Gruzie, jako by předci obou těchto skupin sestoupili na jih ze severních hor a osídlili nížíny řek Rioni a Kura.

Podívejme se ale, co se odehrálo ve zmiňovaném 3 tisíciletí před naším letopočtem nebo před tím na západě Kavkazu. V druhé polovině 4. tisíciletí v celé oblasti dominuje Majkopská kultura. Ta má však svoje jádro na sever od Velkého Kavkazu a je většinou spojována s původem severozápadní kavkazské rodiny, nezdá se že by to byl zhodný kandidát na předky mluvčích kartvelských jazyků. Bližší pohled ukazuje, že Majkopská kultura nebyla sama a koncem 4. tisíciletí, ale hlavně v průběhu 3. tisíciletí se na západě Kavkazu objevuje také kultura megalitických horbů. Ta je rozšířena v malé oblasti podél pobřeží Černého moře od Azovskéh moře až do Abcházie. To vypadá jako náš hledaný kandidát, protože jižní část oblasti výskytu této kultury se téměř kryje s nejstarší větví kartvelské jazykové rodiny.

Mapa rozšíření majkopské kultury a megalitických hrobů

Jaký je původ této kultury? Nebyla příliš intenzivně studována, ale souhrn, který se obejvuje v této studii (2) naznačuje 3 možnosti původu této kultury.

1. Podbnosti keramiky a pohřebního ritu, ukazují na spojitost s kulturou kulovitých amfor
2. Existence dolmenů naznačuje středomořský původ
3. Původ na sever od Kavkazu podle podobnosti ve stavbě pohřebních komor

Podívejme se nyní na třetí nejexaktnější zroj informací o pohybu pravěkých populací  - genetiku (3). Podle ní se současní Gruzínci příliš neliší od svých jižních sousedů - Arménů. Oba národy zdědily většinu genů od populace kultury Kura-Araxes, která se nacházela ve 4. tisíciletí před naším letopočtem na úzmí dnešní Gruzie a Arménie. Lidé této kultury, ale rozhodně nemluvili ani kartvelským ani arménským jazykem. Každý z těchto dvou moderních národů později přijal další geny, které měli zřejmě vliv na to jakým jazykem dnes mluví. Arméni získali přímes genů, které se podobají mínojským řekům. Gruzínci přijaly geny, které se překvapivě nejvíce podobají genům lidu kultury kulovitých amfor. Tato kultura má ze 70% genetický profil prvních evropských zemedělců a z 30% profil západoevropských lovců.

Genetika tedy potvrdia hypotézu 1 o původu kultury megalitických hrobů a ukázala, že původ kartvelské jazykové rodiny musíme hledat překvapivě až v dnešním Polsku v polovině 4. tisícileté před naším letopočtem, kde v té době vazniká kultura kulovitých amfor. Ta se rozšířili až na Ukrajinu a odtud před zhruba 3 tisíci lety na západní pobřeží Černého moře, kde zřejmě pod vlivem majkopské kultury začali lidé stavět megalitické stavby. Postupně osídlili hory jihozápadního Kavkazu a odtud se v průběhu prvního tisíciletí (už bez Svanů) vydali dále na jih do dnešní Gruzie.

Existuje několik slov, které má proto-kratvelský a proto-indo-evropský jazyk podobné. Indo-evropská jazyková rodina má původ ve středoasijských stepích před 5500 lety a je spojována se specifickou genetickou komponentou západních stepních pastevců. Tato komponenta se ve velmi malé míře objevuje také u lidu kultury kulovitých amfor. Pravdou je, že i jejich hmotná kultura je ovlivněna kulturami ze stepí z východu. Pokud byla ovlivněna hmotná kultura, mohl být ovlivněj i jejich jazyk. Lid kultury kulovitých amfor mluvící proto-kartvelštinou mohl tedy převzít některá slova z východních stepí, kde se mluvilo proto-indoevropštinou, po přesunu na Kavkaz však byl více ovivněn místními kavkazskými jazyky.

Kartvelská jazyková rodina je řazena mezi nostratické jazyky a patří mezi jeho nejstarší větve (4). Pokud je původ nostratických jazyků kladen někam do oblasti íránské vysočiny a Střední Asie, pak by odtržení kartvelské větve a příchod pre-proto-ketrvelských jazyků do Evropy mohlo znamenat objevení se keramiky u mezolitických lovců východní Evropy. Keramika se totiž začala objevovat v 7 tisíciletí př. n. l ve střední Asii a v 5. tisíciletí př. n. l. ji začala vyrábět němenská kultura, která dominovala oblasti východního Polska a ovládala obchod s pazourkem v širokém okolí. Také mezolitická janislawická kultura přetrvala na východě Polska až do doby kulovitých amfor.

Je možné že přechod lidí mezolitických kultur ke kultuře kulovitých amfor a přechod na zemědělství se obešel bez změny jazyka. Respektive proto-kartvelština mohla být ovlivněna jazykem podobným baskičtině (ta se předpokládá u prvních zemědělců v Evropě) (5). Je ale těžké odlišit tento hypotetický vliv od pozdějšího vlivu kavkazských jazyků, které mají s baskičtinou teké blízký vztah.

Každopádně není bez zajímavosti, že v rekonstruované proto-kartvelštině se "voda" řekne "cqa". V Polsku a na Ukrajině je několik řek začínající předponou "sk". Například  Skaronynka,  Skla, Skawa, Skrwa, Skora. Všechny bez zřejmé indoevropské etymologie.