Původ indoevropských jazyků a ještě něco navíc

Původ indoevropských jazyků souvisí s Jámovou kulturou, která se rozprostírala ve eurasijských stepích od řeky Prut až po řeku Ural na přelomu 4. a 3. tisíciletí před naším letopočtem. Z Invaze této kultury do Evropy a Asie pochází všechny dnes známé indoevropské jazyky.  

Jenže mezi indoevropské jazyky patřila dnes již mrtvá jazyková rodina anatolských jazyků. Tato skupina má starší původ než je stáří Jámové kultury. Nejstarší zápis v anatolském jazyce (chetitštině) pochází z 18 století před naším letopočtem (je to vůbec nejstarší indoevropský text).

Archeologické doklady o přítomnosti společnosti, která tento text vytvořila (chetité) máme z přelomu 3. a 2. tisíciletí. Celá jazyková rodina je však ještě starší, podle odhadu lingvistů lze klást původ proto-anatolského jazyka do doby přibližně 3000 let před naším letopočtem.

Přibližně o dalších tisíc let dříve musel tedy existovat společný předek proto-anatolštiny a ostatních proto-idnoevropských jazyků, někdy označovaný jako proto-indo-chetitština. Poroto-indo-chetitština tedy pochází z nějaké starší kultury než je Jámová, ale ta z ní musela vzniknout.

Má se za to, že původ anatolských jazyků souvisí s kulturou Cernavoda (4000 - 3200 BC) nebo s následnou kultury Ezero (3300 – 2700 BC). Obě tyto kultury sídlily na západním pobřeží Černého moře, ale druhá z nich má prokazatelný vliv v Anatolii. Ostatně i doba rozdělení anatolských jazyků odpovídá spíše druhé kultuře - Ezero.

Předpokládejme tedy, že proto-anatolské jazyky souvisí s kulturou Ezero. Její původ je v předchozí kultuře Cernavoda, která zase navazuje na ukrajinskou kulturu Sredny Stog  (4500 – 3500 BC).

Anatolské jazyky se tedy odtrhly od proto-indo-evropských 4000 BC (v té době vznikla kultura Cernavoda na západním pobřeží Černého moře) a expandovaly do Anatolie v průběhu existence kultury Ezero (cca 3000 BC). To celkem dobře odpovídá také jazykovým analýzám.

Také z toho celkem logicky vychází, že proto-indoevropštinou (nebo také proto-indo-chetitštinou) mluvili lidé kultury Sredy Stog rozprostírající se podél spodního Dněpru v letech 4500 - 3500 BC. Na Stredny Stog navazuje o něco východnější kultura Repin (3900–3300 BCE), která je označována jako první fáze Jámové kultury - indoevropani bez anatolských jazyku.

Když si to shrneme, je to celkem jednoduché:

• 4500-3500 BC: proto-indoevropština (Sredny stog)
• 4000 BC: rozpad proto-indoevropanů na anatolské (kultura Cernavoda) a ostatní Indoevropské jazyky (kultura Repin a následná Jámová)
• 3000 BC: expanze anatolských jazyků do Anatolie a současně expanze Jámové kultury (současných indoevropských jazyků) do Eurasie.

Genetický profil expanze indoevropanů známý z analýz archaických DNA také odpovídá genetickému profilu nálezů ostatků lidí kultury Sredny Stog. Tohle všechno je víceméně dobře známé a obecně přijímané (některé teorie se drobně liší). My ale budeme pokračovat hlouběji do minulosti. Narazíme tak na předka kultury Sredny Stog - kulturu Chvalynsk (c. 4900 – 3500 BC), která se nacházela v okolí Samarského ohybu řeky Volhy.

Lidem této kultury chyběla v genetickém profilu příměs prvních evropských zemědělců, kterou mají všichni první indoevropané i kultura Sredny Stog. Co je však ještě zajímavější, koncem 5. tisíciletí se lidé kultury Chvalynsk (podle testů archaické DNA) objevují na Balkáně na několika různých místech a zřejmě zde fungují jako elita.

Pokud bychom neměli lingvistické odhady expanze Indoevropských jazyků, vypadalo by to, že právě lidé kultury Chvalynsk stojí za jejich rozšířením. Ale expanze lidu kultury Chvalynsk je starší o více než 1000 let než expanze indoevropských jazyků.

Nicméně lidé kultury Chvalynsk byli příbuznými proto-indoevropanů z kultury Sredny Stog, dokonce byli jejich předky a zřejmě mluvili jazykem který se proto-indoevropštině podobal. Známe jazyk, který je na tom podobně. Je to jakýsi sestereský jazyk proto-indoevropštiny. Jedná se o dnes již vymřelou etruštinu. Etruština má většinu slov podobných proto-indoevropštině. Dokonce 90% jejích slov je podobných anatolským jazykům. (Zatímco indoevropské jazyky mají 3 rody, anatolské mají pouze 2: pohyblivý (živý) a nepohyblivý. Etruština má 2 rody stejné jako anatolské jazyky.)

Jsem přesvědčen, že expanze kultury Chvalynsk do Evropy před více než 6000 lety znamenala příchod proto-etruštiny (tyrhénské jazykové rodiny), která reprezentuje jakousi sesterskou jazykovou rodinu k proto-indoevropštině.

Rozpad živého rodu na ženský a mužský je jasnou ukázkou vlivu severovýchodní kavkazské jazykové rodiny bohaté na rody, jejímiž jazyky mluvili první zemědělci v Evropě, jejichž geny proto-indoevropané přijali v době po odtržení anatolských jazyků (4000 BC), u kterých se ještě zachovaly původní 2 rody (tak jako u etruštiny).

Pohled na osobní zájmena v etruštině odhaluje větší podobnost s uralskou jazykovou rodinou. Není divu. U indoevropských jazyku se předpokládá dávná příbuznost s uralskými. Etruština a indoevropské jazyky se oddělily zřejmě ještě v době (4500 BC), kdy podobnost s uralskými jazyky byla zřejmější a u etruštiny se zachovala.

Scénář je tedy (podle mne) následující:

• 7. tisíciletí BC: kultura Elshanka na střední Volze (první keramika v Evropě) - proto-indo-uralština, genetický profil EHG.
• 6. tisíciletí BC: rozpad Elshanka na kulturu Kama (severně) - proto-uralština a kulturu střední Volhy (proto-indo-etruština)
• 5. tisíciletí BC: na kulturu střední Volhy navazuje Samarská a následně Chvalynská kultura, lidé Chvalynské kultury přijaly geny z jihu příchozích kavkazanů (CHG) pak expandují na západ do Evropy a tím se odděluje etruština (kultura Varna) od proto-indo-chetistštiny (kultura Sredny Stog)
• 4. tisíciletí BC, rozpad proto-indo-chetitština (Sredny stog) na anatolské jazyky (Cerna voda) a proto-indoevropany (kultura Repin) - přijetí genů od prvních zemědělců (přijali profil EEF a tím byl dokončen vznik profilu WSH typických indoevrpanů, současně vznikly 3 gramatické rody). Proto-etruskové se z pobřeží Eejského moře vydávají do Itálie za nalezišti mědi, v Itálii vzniká kultura Rinaldone, jejímiž nositely jsou předci Etrusků.
• 3. tisíciletí BC, expanze indoevropských jazyků do Evropy, Střední Asie a Jižní Sibiře (řada kultur)