Denisované, neandrtálci a další. Jak to celé bylo?

Archeogenetika v posledních letech znacně pokoročila a vpodstatě zastínila vlastní archeologii při výzkumu vývoje člověka. Je tedy na čase si udělat krátký přehled o tom, co dnes víme o vývoji člověka za poslední 1 milión let.

Podle analýzy DNA víme, že zhruba pred 1 miliónem let žil předek moderních lidí, neandrtálcu a denisovanů. Ten prožíval celkem úspešné obodbí, jeho populace rostla a expandoval i mimo Afriku. Předpokládáme, že žil v Africe, protože se dotud šíří nová technologie výroby nástrojů Acheuléen.Ta se v Evropě poprvé objevuje před 900 lety. Z pozdější doby, před 800 tiscí let, pak známe ze Španělska dokonce lebku, která byla příhodně pojemenována jako Homo antecessor. Analýza bílkovin jeho zubní skloviny prokázala, že má skutečně nejblíže k předkům neandrtálců, moderních lidí a denisovanů.

Ze zbytku světa známe z této doby pouze staršího Homo erekta. 

situace před 1 miliónem let

Před 750 tisíci lety se oddělil chromozm Y moderních lidi (Homo sapiens) a neandrosovanů (předků nenandrtálců a denisovanů). To znamená, že populace rostla a potomci tohoto růstu v mužské linii se dochovali až do doby, ze které je dokážeme analyzovat.

Před 630 tisíci lety vrcholila doba ledová, bylo chladno a sucho. Nepříznivé podmínky nutily naše předky v Africe k inovacím. V této době byl vynalezen oštěp. Jeho hroty (technologie acheuleén mod 3) se začínají objevovat po celé Africe. S nástupem příznivého klimatu v době meziledové před 620 tisíci lety migrují z Afrika do Eurasie předci neandrtálců a denisovanů representovaní druhem Homo heidelbergensis. Nejstarší lebka je z Německa a je stará 600 tisíc let. Z Etiopie pochází podobně stará lebka s názvem Bodo, která je Homo heidelbergensis podobná. Může klidně patřit předkům moderních lidí nebo jim příbuzné populaci. 

Neandrosované (Homo heidelbergensis) se na své cestě z Afriky setkali se staršími Homo erekty a došlo ke vzájemnému křížení. Neandrosované tak přijali část genomu starších erektů (nevíme jistě jestli to byli erektové, ale je to populace, která se odddělila od moderních lidí před zhruba 2 milióny let). Ale nezůstalo jen u toho. Neandrosované získali totiž mitochondriální DNA (která se dědí puze od matky) od populace, která se oddělila od moderních lidí před 1 milónem let. Jasným kandidátem na tuto populaci je výše zmíněný Homo antecessor.

Situace před 600 tisíci lety

Před 400 tisíci lety (tedy v holsteinské meziledové době) došlo k rozdělení neandrosovanů na neandrtálce a denisovany. Nabízí se souvislost právě s příznivým klimatem meziledové doby a populačním růstem neandrosovanů, kterým bylo toto rozdělení způsobeno.

Protože většina nálezů Homo heidelbergensis pochází z Evropy, zdá se že právě odtud migrovala skupinka raných denisovanů do Asie, kde podruhé během svého vývoje přijali genom erektů.

Situace před 400 tisíci lety

Mezitím se v Africe rozrůstá populace předků moderních lidí. Na severu Afriky, v Maroku, byla nalezena lebka, která se hodně podobá moderním lidem, lze ji označit za archaického moderního člověka. Její stáří je 300 tisíc let. 

Před 300 tisíci lety se denisované objevují na jižní Sibiři. Víme to pouze ze sebrané DNA. Jiná část denisovanů směřuje do jihovýchodní Asie, kde se později (před 25 tisíci lety) smísí s moderními lidmi.

Je zajímavé, že se následně v Číně (zhruba na cestě ze střední Sibiře do jihovýchodní Asie) objevuje řada nových moderních lebek (jedna také v Indii), které jsou podobné jak dřívějším erektům, tak nesou některé moderní znaky. Jedná se o tyto nálezy: 

• Dali stáří 260 tisíc let, Shaanxi, střední Čina
• Homo longi dračí muž, 150-300 tisíc let, severovýchodní Čína
• Xiahe čelist stará přibližně 160 tisíc let, severovýchdoní Tibet
• Hualong 300 tisíc let, střed Číny 
• Jinniushan 260 tisíc let, Liaoning, asi žena, podobné Dali
• Penghu čelist vylovená z moře uTaiwanu, 70-190 tisíc let, podobná čelisti Xiahe
• Narmada Indie, část horní lebky stará 150-300 tisíc let

S jistotou víme, že čelist Xiahe patřila denisovanovi ze sibiřské skupiny (to prokázala analýza proteinů) a čelist Penghu je jí velmi podobná. Homo longi a ostatní lebky, či jejich části, jsou si vzájemně podobné. Je tedy velmi pravděpodobné, že se jedná o Denisovany. Dokud ale nemáme molekulární analýzu, nemůžeme to říct s jistotou (kromě čelisti Xiahe), protože denisovany známe pouze podle DNA a zubů.

Analýza morfologie zubů ukázala, že zuby ze tří výše zmíněných lebek se svou morfologií podobají zubu denisovana starého 150 tisíc let nalezeného v Laosu.

situace před 200 tisíci lety

Před 250-200 tisíci lety pronikají moderní lidé z Afriky do Asie a mezi nenadrtálce se tak dostává DNA moderních lidí (zde a zde).

Dokonce dochází k zajímavé situaci, kdy se obě pohlavně specifické genetické linie (chromozm Y a mitochondrální DNA) od moderních lidí prosazují mezi nenadrtálci a ti postupně ztrácí svoje vlastní (naposledy doložené u Homo heidelbergensis sterého 430 let). To se ovšem netýká automosální DNA, ta zůstává většinově nenadrtálská.

Známe dokonce dva nálezy těchto moderních lidí, kteří migrovali před 200 tisíci lety z Afriky. Jeden by mohla být lebka Apidima I z Řecka (zde) a druhý nález je z Izraele (zde). Ukazuje se také, že Levalloiská technika, která se v té době na Blízkém východě objevuje může pocházet prívě od moderních lidí.