Oblast dolního toku Rýna a Mázy se v neolitu vyvíjela jinak než většina Evropy. Zřejmě díky bohatství zdrojů potravy zdejší lovci a sběrači nepřešli plně na zemědělskou produkci a po několik tisíciletí si na rozdíl od okolí udrželi svůj styl života. Přijímali sice některé zvyky a také geny zemědělců (zejména prostřednictvím žen z farmářských komunit), ale k úplné genetické a kulturní výměně nedošlo.
Výjimečná situace pokračovala i v době, kdy místní populace přijaly kulturu se šňůrovou keramikou. Zatímco ve zbytku Evropy je tato kultura spojena s masivním přílivem stepních genů z východu, obyvatelé nížin v povodí Rýna a Mázy si udrželi svůj původní genetický profil téměř bez stepní příměsi, a to i přes přijetí nového stylu keramiky a pohřebních rituálů.
Změna nastala až s rozšiřováním kultury zvoncových pohárů. Přestože tento kulturní fenomén pochází z povodí iberské řeky Tajo, právě v oblasti dolního Rýna a Mázy došlo k jeho zásadní transformaci. Zde se totiž kultura zvoncových pohárů propojila se stepními geny (původně vlastními lidu šňůrové keramiky) a s geny původních lovců a sběračů, kterých se v této populaci dochovalo 13–18 %.
Právě tato specificky zformovaná populace z dolního povodí Rýna a Mázy se následně stala motorem expanze po velké části západní a střední Evropy. Na Britských ostrovech tito nově příchozí dokonce nahradili tamější neolitickou populaci z 90 až 100 %.
https://www.nature.com/articles/s41586-026-10111-8
Žádné komentáře:
Okomentovat