Před 300 tisíci lety lidé přijaly 20% genů od neznámého příbuzného

Podle studie zveřejněné v nature, předci moderních lidí před 300 tisíci lety přijaly 20% genů od jíného druhu (zřejmě rodu Homo), který se od nich oddělil před přibližně 1.5 miliónem let. Brzy po tomto opětovném spojení prošel výsledý druh úzkým populačním hrdlem. 

K této událostu muselo dojít v Africe, kde se právě nacházeli naši předci. Z doby před přibližně 300 tisíci lety známe několik různých fosílií. Je to především nejstarší lebka modeníno člověka Homo sapiens z Maroka - lebka z Jebel Irhoud, ale také Homo rhodensisnesis na jihu Afriky. V Evropě žili nenadrtálci a také ještě Homo heidelbergensis. Z Asie známe Homo longi (denisované). 

Všechny tyto nálezy ale pochází z mladých liní rodu Homo, které se oddělily až po době před 1 miliónem let. Ty africké dokonce ještě později. Nepřichází tedy v úvahu, že by se jedalo o druh starý 1,5 miliónu let.

Je tu ale jeden nález, který jsme úmysleně nezmínili - Homo naledi. Ten se nachází v místě činu - v Africe a dokonce v příhodné době. Jeho stáří je 335 -236 tisíc let. Jak je to s jeho oddělením od linie moderních lidí? Jeho DNA neznáme, takže musíme vycházet z morfologie. Jeho lebka je nejpodobnější lebce Homo erecta, který vznikl přibližně před 2 milióny let. Homo naledi, ale mohl pocházet z nějaké jeho ranné formy a být tedy ještě o něco mladší. Tím pádem se blížime inkriminované době 1.5 miliónu let.

Homo naledi je tedy při současných znalostech nejlepším kandidátem na zdroj oněch 20% DNA, které se přidaly do našeho genomu před 300 tisíci lety.

https://www.nature.com/articles/s41588-025-02117-1

Původ Keltských jazyků z pohledu genetiky

Důkladná analýza velkého množství archaické DNA z celé Evropy pomohla odhalit pravděpodobný původ keltských jazyků. Všechny oblasti Evropy, kde se před 2500 až 3000 lety mluvilo keltsky mají jedno společné. Zasáhla je expanze lidu kultury popelnicových polí. Tato kultura vznikla někdy kolem 1300 - 1200 př.n.l. v jihozápadním Německu a navazuje geneticky i kulturně na knovízskou kulturu.

Expanze kultury popelnicových polí zasáhla až do Španělska odkud známe později nejstarší keltské jazyky. Podobně je tomu na severu Itálie, kde se kultura popelnicových polí postupně přeměnila v kulturu Golasecca v oblasti, kde se pak mluvilo keltskou lepontijštinou 

Novější keltské jazkyky, včetně těch, které se dodnes dochovaly na Britských ostrovech a v Bretani, pochází až z pozdější expanze laténské kultury. 

Za tak úspěšnou expanzí lidu popelnicových polí stojí zřejmě nové technologie, jak ve výrově kovů, tak v zemědělství. Keltové zaváděli výrobu železa a také pěstování prosa. 

Zajímavé je, že knovízská kultura, která stojí za vznikem kultury popelnicových polí, měla své centrum v Čechách. Tato kultura zřejmě byla ve stálem konfliktu se svým severovýchodním sousedem lužickou kulturou. Slavná bitva u řeky Tollense kolem roku 1200 př.n.l. zřejmě znamenala vítězství lidu kultury popelnicových polí nad lidem lužické kultury a následné ovládnutí severu Evropy.

https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2025.02.28.640770v1.full

Původ indoevropských jazyků z pohledu genetiky

Formování indoevroských jazyků, nebo spíš populace, která tímto jazykem mluvila, se stále upřesňuje díky rostoucímu počtu vzorků analyzované archaické DNA. Nová studie přináší analýzu několika set vzorků z období před 8400 až 4000 let. Výsledek je následující: 

Mezi Kavkazem a dolním tokem Volhy žila v pátém tisíciletí před naším letopočtem populace Caucasus–lower Volga (CLV). Ta se v okrajových oblastech svého výskytu mísila se dvěma popualcemi. Na severu s východními lovci z Povolží a zvnikala tu chvalinská kultura. Na západě se mísila s populací ukrajinského neolitu a kolem Donu a Dněpru tak vznikala kultura Sredni Stog.

Před 6000 lety (4000 BC) se z kultury Sredni Stog začíná formovat jámová kultura a v době před 5500 (3500 BC) lety se rozrůstá, aby před 5300 až 5000 lety (3300 - 3000 BC) expandovala na rozlehlé území od dnešního Maďarska po Kazachstán. Lidé jámové kulturu jsou bezpochyby předci indoevropanů. V jejich genomu je přibližně 80% genomu populace CLV.

Genom CLV se ale objevuje také v Anatolii v době bronzové. Tvoří zhruba 10% jejich genomu zdejších obyvatel, které lze označit za Chetity a jejich příbuzné. Přičemž na východě je tento podíl větší.

Autoři studie tedy navrhují, že lidé CLV mluvili proto-indo-anatolskýma jazykem. Část z nich migrovala, zřejmě přes Kavkaz do Anatolie - ti mluvili proto-anatolským jazykem. Další část na západě pak zformovala populaci mluvící proto-indoevropštinou (jámová kultura) bez anatolských jazyků.

Je to velmi důležitý posun ve vývoji znalostí o vzniku indoevropských jazyků. Dosud se vedly spory o to, za první proto-indoevropskou populací (rozumějme i s anatolskými jazyky) byl lid chvalinské kultury nebo Sredni Stog. Nyní se ukazuje, že to nebyla ani jedna, ale dosud neznámá populace, která stojí u vzniku obou dvou.

Také se dlouhoy vedly spory o to, odkud přišli mluvčí anatolských jazyků do Anatolie, jestli z východu přes Kavkaz, nebo ze západu přes Balkán. Nyní se zdá, že první varianta je blíže pravdě, i když na východě Anatolie se žádné anatolské jazyky nedochovaly. Je možné, že byly později, v druhé polovině 4. tisíciletí před naším letopočtem, nahrazeny churijsko-uratejskými jazyky při jejich expanzi do této oblasti s nástupem kura-arakské kultury.

https://www.nature.com/articles/s41586-024-08531-5

formování proto-indoevropštiny z pohledu genů

Nejstarší Homo v Evropě byl v rumunském Grăunceanu

V archeologickém nalezišti Grăunceanu v jižním Rumunsku byly idetifikovány řezy na kostech, které jasně vypovídají o lidské činnosti. Jejich stáří bylo pomocí biostratigrafie a isotopů U-Pb stanoveno na 1,95 miliónu let. Jedná se tedy o nejstarší doklad přítomnosti lidí v Evropě.

zdroj: https://www.nature.com/articles/s41467-025-56154-9

Za dosud nejstarší doklady přítomnosti lidí byly považovány nástroje nalezené na západní Ukajině (více zde) staré 1,4 miliónu let. Nejstarší lidské ostatky pak pochází ze Španělska a jedná se o část mléčné stoličky staré 1,4 miliónu let (zde).

Zajímavé je, že na východním pobřeží Černého moře, které je od jižního Rumunska vzdálené přibližně 1000 kilometrů, byla nalezena oldovanské industrie stará přibližně 2 milóny let (více zde a zde). Ale tyto oblasti nejsou obecně považovány za evropské. Je vidět, že lidé, zřejmě spříznění s nálezy z Dmanisi, v době před 2 milióny lety skutečně pronikali mnohem dále na sever Euroasie, než jsme si dříve mysleli.

Původ Arménů

Starořecký historik Hérodotos považoval Armény za příbuzné Frýgů, kteří přišli do své země z Balkánu. Pravdou je, že arménština je velmi starý indoevropský jazyk, který má jisté podobnosti s Frýštinou (o které toho moc nevíme), ale hlavně s řečtinou. Přestože Frýgové žili na západě Anatolie a Arméni až za její východní hranicí, tato teorie byla dlouho považovaná za možnou.

Jenže dnes díky genetické analýze víme, že tak jednoduché to není. Etnogeneze Arménů je velmi složitá a v kritickém období, během příchodu Frýgů, ani jindy, neukazuje žádné náznaky přísunu genů z Balkánu. Během doby bronzové Arméni přijali celou řadu genů z různých oblastí. Které z nich hrály hlavní roli při vytváření jejich jazyka, nedokážeme posoudit.

Více o genetické historii Arménů:

• https://www.nature.com/articles/ejhg2015206
• https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0002929724003914

Podívejme se tedy důkladně na kulturní změny a lingvistické analýzy.

Arménština patří spolu s řečtinou, albánštinou a s již mrtvou, ale zdokumentovanou messapštinou mezi paleo-balkánskou větev indoevropských jazyků. Arménština tvoří nejstarší odštěpený jazyk této větve (Hyllested & Joseph 2022, Olsen & Thorsø 2022). 

Lze tyto jazyky spojit s nějakou kulturou? Bezpochyby. Jedná se o katakombovou kulturu, která se od poloviny třetího tisíciletí rozšiřovala z pontských stepí do jižní Evropy a také na jih Kavkazu. Hroby katakombové kutury se objevují v Řecku (a i jinde na Balkáně) a jsou prakticky stejné jako ty pozdější kultury mykénské, které už bezpochyby patřily Řekům. Není pochyb o tom, že Řekové mají svůj původ v katakombové kultuře.

Katakombová kultura pronikala z pontských stepí až na jih od Kavkazu do dnešní Gruzie a Arménie. Tam koncem 3. tisíciletí vzniká trialetská kultura, která je katakombové velmi podobná. Trialetská kultura se nacházela přibližně v oblasti dnešní Arménie a Chettité v této oblasti zaznamenali kmenový svaz Hayasa-Azzi (Hay je arménsky Armén, -asa je chettitská přípona pro "jejich země").

Na trialetskou kulturu plynule navázala v polovině 2, tisíciletí př. n. l. kultura lchashen–metsamor. Ta byla ukončena až invazí Urartského království v 8. století př. n. l. Po pádu Urartu v 6. století př.n.l. se už na historické scéně objevuje první arménský státní útvar - Arménská strapie (provincie) v Médské říši.

Podívejme se ještě jednou na katakombovou kulturu. Ta vznikla v polovině třetího tisíciletí př. n. l. stejně jako kultura se šňůrovou keramikou severně od ní, která následně zaplavila celou severní Evropu. Obě kultury byly potomky starší jámové kultury.

Když se podíváme na vývojový strom indoevropských jazyků, tak vidíme, že se paleo-balkánská větev skutečně oddělila od ostatních severoevropských jazyků (germánské, balto-slovanské a italo-keltské) zhruba ve stejné době, kdy se také oddělila větev indoárijských jazyků (kultura sintašta na východ od nich). Jámová kultura je tedy kořenem všech indoevropských jazyků kromě anatolské větve.

Izolovaná skupina neandrtálců na jihu Francie

Vědcům se podařilo analyzovat genom ze zubů, které patřily neandrálci žijímu v jeskyni Mandrin na jihu Francie před 50 tisíci lety. Jeho DNA se ale liší od neandrálců žijích ve Francii v té době. Ti patří do skupiny Vindija (podle chorvatské jesyně), která se od ostatních neandrtálců oddělila před 50-70 tisíci lety. Neandrálec z jeskyně Mandrin, přezdívaný Thorin, se ale oddělil před 100 tisíci lety a je více příbuzný neandrtálcům z Altaje nebo z Kavkazu, kteří žili v mnohem starších dobách. Nabízí se otázka, jak je možné, že neandrálci na jihu Francie přežívali 50 tisíc let, když jim podobná populace žila v jejich sousedství? Zdá se to až nemožné. Co když předci Thorina přišli na jih Franice přes Středomoří z východu. I tato hypotéza však přináší více otázek než vysvětlení. Odkaz: https://www.cell.com/cell-genomics/fulltext/S2666-979X(24)00177-0

Nově definovaný druh člověka - Homo juluensis

Professor Christopher J. Bae z Hawajské Univerzity se rozhodl udělat pořáděk v řadě východoasijkých fosílií pleistoceních lidí. Po definici Homo longi, o kterém jsme referovali zde, zavedl další nový druh - Homo juluensis (člověk velkohlavý). Ten žil před 300 až 50 tisíci lety ve východní Asii a spojuje tyto fosílie:

• čelist Xiahe z Tibetu (160 tisíc let)
• čelist Penghu od Taiwanu (70-190 tisíc let)
• horní část lebky Xujiayao (70-130 tisíc let)
• část lebky Xuchang (100-130 tisíc let)
• zub z laoské Kobří jeskyně - Tam Ngu Hao 2 (150 tisíc let)
• a konečně nález zubů jeskyně Denisova, podle kterých byl na základě DNA definován Denisovan (200-50 tisíc let)

Je zřejmé, že Homo juluensis je Denisovan. Rozdíl je v tom, že Homo juluensis je definovaný na základě morfologie a Denisovan na základě analýzy DNA. Další otázkou je, jaký je vztah mezi Homo juluensis a v roce 2019 vytvořeným Homo longi. Tomu náleží fosílie:

• lebka Jinniushan (250 tisíc let)
• Dalijský člověk (260 tisíc let)
• nálezy z Hualongdong (300 tisíc let)
• a konečne lebka Harbin, která definuje Homo longi (150 tisíc let)

Na první pohled je zřejmé, že Homo longi je starší. Morfologicky navazuje na předchozího Pekingského člověka, ale má řadu modernějších rysů podbných s moderními lidmi či neandrtálci. Není ale zřejmé, jak Homo longi vznikl. Jestli pouze lokálním nazávislým vývojem (což je nepravděpodobné) nebo vlivem nově příchozích hominidů, a jakých? A jaký je vztah mezi Homo longi a Homo juluensis (Denisovany)?

Můj skronmý názor je, že Homo longi vznikl míšením starších erektů s první migrační vlnou Denisovanů, která se odehrála někdy před 350 tisíci lety (vrchol doby ledové a ústup ldí ze Sibiře do východní Asie). Podle genetiků se Denisované od Neandrtálců oddělili před 400 tisíci lety, což by odpovídalo. Homo juluensis je pak výsledkem druhé migrační vlny Denisovanů do východní Asie. V době před 220 nebo 180 tisíci lety, kdy vrcholila doba ledová a Denisované ustupovali ze Sibiře do východní Asie. Kompletnější scénář celého vývoje ještě před definicí Homo juluensis je popsán zde.

Homo juluensis

https://phys.org/news/2024-11-homo-juluensis-ancient-human-species.html