Genetika stavitelů megalitů

Nedávno byla zveřejněna analýza stáří magalitických staveb v Západní Evropě

http://pravek-t1.blogspot.com/2019/02/spolecny-puvod-megalitickych-staveb-v.html

Nyní byla provedena analýza DNA v některých stavbách (Okrneje, Irsko, Skotsko a Gotland). Celkem 24 vzorků z rozmení 3800 až 2600 let BC. Pod obřími kamenými stavbami jsou pohřbeni převážně muži a většinou se jedná o příbuzné. Příbuzní byli pohřbeni i pod dvěma stavbami vzdálenými od sebe 2 km. Obecně se jednalo o populaci západoevropských zemědělců, kteří se mírně lišili od prvních středoevropských zemědělců mírnou příměsí genů západoevropských lovců. Na ostrově Gotland se stavitelé megalitů objevili mezi lovci a rozdílnost v jejich genech patrná. Nově příchozí zemědělci byli spřízněni s populací ze Skotska a Irska.

Zajímavé je také to, že většina mužů patřila do haploskupiny I, přesněji zjištěné vzorky do I2 a nejpřesněji zjištěné do I2a2a2a marker L1228.

V této souvislosti je zajímavé, že genetická analýza Gruzínců ukazuje drobnou příměs právě západoevropských zemědělců (konkrétně Kultury kulovitých amfor, která má původ v severním Německu) http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/armenians-vs-georgians_12.html

Příčinou této příměsi může být rozšíření magalitické kultury do Středomoří a následně až na východní pobřeží Černého moře. Tam jsou skutečně nacházeny četné magalitické stavby. V stejných  místech se zřejmě formovala gruzínská jazyková rodina, protože na severovýchodní pobřeží Černého moře lidé dodnes mluví nejdříve odděleným jazykem této rodiny - svanštinou. Vznik gruzínštiny tedy může souviset s Kolchidskou kulturou z této doby a z této oblasti. Jádro gruzínské jazykové rodiny má ale podobnosti s indoevropskými jazyky. Genetická analýza skutečně odhaluje vliv střední Asie (domoviny indoevropských jazyků) ve východní části kultury kultury Kura Araxes, která předcházela Kolchidskou kulturu (http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/early-chariot-drivers-of-transcaucasia.html).

https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2810968011013721602#editor/target=post;postID=8964519545608970253

Genetika kultury kulovitých amfor

Kultura kulovitých amfor se objevila v Polsku a jeho okolí 3300 BC. Zasahoval až do západních Čech, Moldavska, či k Jutskému poloostrovu. Dříve se spekulovalo o tom, že se jedná o první vlnu indoevropanů, kteří předcházeli masivní migraci kultury šňůrové keramiky. Důvodem byla hlavně změna v pohřbívání, která na některých nelazištích přopomínala indoevropské kurgany. Jiní tvrdí, že kultura kulovitých amfor pochází ze starší neindoevropské kultury s nálevkovitými poháry.

Genetická analýza z 6 různých horbů kultury kulovitých amfor ukazuje, že pravdě blíže je zřejmě druhá teorie. Lidé této kultry mají totiž velmi blízko k prvním zeměndělcům (kultury s lineární keramikou) a s pozdější invazí indoevropanů z Pontických stepí nemají nic společného.

https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2017.1540

Homo luzonensis - nově popsaný druh člověka

Na hlavním filipínském ostrově Luzon v jeskyni Callao byly nalezeny zuby a několik kostí nohy, které patříli dosud neznámému druho člověka. Výzkumu probíhalu v letech 2007-2015. Do roku 2019 pak trvala analýza nálezů jejichž výsledkem byl nově popsaný druh Homo luzonensis. Z toho málého množství ostatků je zřejmé, že Homo luzonensis byl podobný Australopithékům. Vykazuje také podobnosti s Homo floresiensis z indonéskoho ostrova Flores. Nálezy Homo luzonensis z jeskyně Callao jsou staré 50-67 tisíc let. Homo floresiensis žil před 50 až 200 tisíci lety. Oba druhy jsou zřejmě potomky jednoho předka, který přišel z Afriky do Asie před více než 2 milióny lety. Kdy došlo k jejich rozdělení, nelze podle malého množství nálezů ani odhadnout.

https://www.nature.com/articles/s41586-019-1067-9

Přechod k zemědělství v Anatolii z pohledu DNA

Analýza DNA pravěkých lovců a sběračů z Anatolie potvrdila, že jejich přechod k zemědělství se obešel bez výrazné migrace. Zemědělství se v tu objevilo před přibližně 10 000 lety a dostalo se sem ze Sýrie, Levanty a severního Íráku. Přibližně 90% genomu prvních zemědělců v Anatolii pochází z původních lovců a sběračů. Zbývajících 10% je přakvapivě z Kavkazu a Íránu.

Přibližně před 9-8 tisíci lety dochází ke změně, zdejší populace přijímá zhruba 20% genomu z Levanty. To je přesně doba, kdy se v Levantě rozvíjel předkeramický neolit B, jehož kontakty s Anatolií jsou dobře doloženy.

https://www.shh.mpg.de/1236845/anatolia-neolithic-transition

Archaická DNA z Iberského poloostrova

Poměrně rozsáhlá studie archaické DNA analyzovala téměř 300 vzorků z období více než 12 tisíc let. Zde jsou zajímavé závěry:

- Vzorek starý 12 tisíc let je velmi podobný přibližně stejně starému vrozku ze severovýchodní Itálie (Villabruna) a jedná se o lid, který nahradil lovce Magdalenienu v Západaní Evropě.

Zajímavé je, že starší baskický vzorek (El Miron), který je z vrcholu doby ledové, má od lidu Magdalenienu poměrně dost daleko. Je geneticky přibližně stejně vzdálený od lidu Magralenienu jako od Villabruna. Co přesně se dělo po době ledové a jaké jsou vztahy mezi těmito 3 populacemi je nejasné. Scénářů se nabízí několik a žádný nelze jasně falsifikovat.

- Zemědělská populace, která dorazila na poloostrov před více než 7 tisíci lety neměla tak výrazný vliv na genetickou strukturu domorodců, tak jako v jiných částech Evropy.

- Před 4000 až 4500 lety došlo k náhlé změně. Přibližně 40% genetického profilu obyvatel nově pochází z Pontických stepí. V mužské linii došlo k téměř úplné výměně.

To je poměrně překvapivé, protože doba přesně odpovídá expanzi kultury zvoncových pohárů, která ale pochází z dolního povodí Rýna a ještě dříve ze západního Iberského poloostrova. Je tedy velmi pravděpodobné, že lidé kultury zvoncových pohárů, kteří se šířili podél Atlantského pobřeží, předali svoji kulturu v dolním Porýní lidem pocházejícím z Pontických stepí. Ti se pak šířili celou západní a střední Evropou. Zřejmě přijali i jazyk, protože z oblastí, kde žili lidé zvoncových pohárů máme doklady o baskických jménech, ale lidé pontických stepí mluvili indoevropským jazykem.

- V době římanů získal poloostrov hlavně příměs ze severní Afriky a Středomoří.

https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(19)30145-9?_returnURL=https%3A%2F%2Flinkinghub.elsevier.com%2Fretrieve%2Fpii%2FS0960982219301459%3Fshowall%3Dtrue

Společný původ megalitických staveb v Evropě

Radiokarbonové datovíní a beyesovský model prokázaly, že megalitické stavby v Evropě z neolitu mají skutečně společný původ. Ten se nacházel na západním pobřeží Evropy před téměř před 7000 lety. Nejstarší stavby pochází z Bretaně a šířily se podél pobřeží na jih a dále do Středomoří.

https://www.pnas.org/content/early/2019/02/05/1813268116

Hisotrie jeskyně Denisova

Důkladné datování předmětů nalezených v jeskyni Denisova odhalila, že její obyvatelé - denisované přišli zřejmě už před 300 tisíci lety. (V té době se svět začínal nořit do doby ledové, která vrcholila před 270 tisíci lety) Před 200 tisíci lety se v jeskyni objevují neandrtálci a ti v ní vydrželi až do doby před 100 lety, kdy zřejmě vymřeli. Přečkaly tedy nejsilnější dobu ledovou před 150 tisíci lety i následující oteplění před 130 tisíci lety.

Před 90 tisíci lety v jeskyni žila dívka (pojmenovaná Denny), jejíž otec by denisovan a matka neandrtálka. Otec však nebyl čistý denisovan, měl ve své DNA neandrtálskou příměs. Neandrtálská matka měla blízko k neandrtálcům žijícím v Evropě a ne k těm, kteří žili v jeskyni před 200-100 tisíci lety. Byla zřejmě dokladem migrace evropských neandrtálců na Sibiř. Nejmladší denisované pak pochází z období před 52-76 tisíci lety, opět z doby ledové.

Před 43-49 tisíci lety se v jeskyni obejvují přívěšky a výrobky z kostí. To jsou s nejvyšší pravděpodobností už výrobky moderních lidí.

https://www.nature.com/articles/s41586-018-0870-z