Původ Arménů

Starořecký historik Hérodotos považoval Armény za příbuzné Frýgů, kteří přišli do své země z Balkánu. Pravdou je, že arménština je velmi starý indoevropský jazyk, který má jisté podobnosti s Frýštinou (o které toho moc nevíme), ale hlavně s řečtinou. Přestože Frýgové žili na západě Anatolie a Arméni až za její východní hranicí, tato teorie byla dlouho považovaná za možnou.

Jenže dnes díky genetické analýze víme, že tak jednoduché to není. Etnogeneze Arménů je velmi složitá a v kritickém období, během příchodu Frýgů, ani jindy, neukazuje žádné náznaky přísunu genů z Balkánu. Během doby bronzové Arméni přijali celou řadu genů z různých oblastí. Které z nich hrály hlavní roli při vytváření jejich jazyka, nedokážeme posoudit.

Více o genetické historii Arménů:

• https://www.nature.com/articles/ejhg2015206
• https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0002929724003914

Podívejme se tedy důkladně na kulturní změny a lingvistické analýzy.

Arménština patří spolu s řečtinou, albánštinou a s již mrtvou, ale zdokumentovanou messapštinou mezi paleo-balkánskou větev indoevropských jazyků. Arménština tvoří nejstarší odštěpený jazyk této větve (Hyllested & Joseph 2022, Olsen & Thorsø 2022). 

Lze tyto jazyky spojit s nějakou kulturou? Bezpochyby. Jedná se o katakombovou kulturu, která se od poloviny třetího tisíciletí rozšiřovala z pontských stepí do jižní Evropy a také na jih Kavkazu. Hroby katakombové kutury se objevují v Řecku (a i jinde na Balkáně) a jsou prakticky stejné jako ty pozdější kultury mykénské, které už bezpochyby patřily Řekům. Není pochyb o tom, že Řekové mají svůj původ v katakombové kultuře.

Katakombová kultura pronikala z pontských stepí až na jih od Kavkazu do dnešní Gruzie a Arménie. Tam koncem 3. tisíciletí vzniká trialetská kultura, která je katakombové velmi podobná. Trialetská kultura se nacházela přibližně v oblasti dnešní Arménie a Chettité v této oblasti zaznamenali kmenový svaz Hayasa-Azzi (Hay je arménsky Armén, -asa je chettitská přípona pro "jejich země").

Na trialetskou kulturu plynule navázala v polovině 2, tisíciletí př. n. l. kultura lchashen–metsamor. Ta byla ukončena až invazí Urartského království v 8. století př. n. l. Po pádu Urartu v 6. století př.n.l. se už na historické scéně objevuje první arménský státní útvar - Arménská strapie (provincie) v Médské říši.

Podívejme se ještě jednou na katakombovou kulturu. Ta vznikla v polovině třetího tisíciletí př. n. l. stejně jako kultura se šňůrovou keramikou severně od ní, která následně zaplavila celou severní Evropu. Obě kultury byly potomky starší jámové kultury.

Když se podíváme na vývojový strom indoevropských jazyků, tak vidíme, že se paleo-balkánská větev skutečně oddělila od ostatních severoevropských jazyků (germánské, balto-slovanské a italo-keltské) zhruba ve stejné době, kdy se také oddělila větev indoárijských jazyků (kultura sintašta na východ od nich). Jámová kultura je tedy kořenem všech indoevropských jazyků kromě anatolské větve.

Izolovaná skupina neandrtálců na jihu Francie

Vědcům se podařilo analyzovat genom ze zubů, které patřily neandrálci žijímu v jeskyni Mandrin na jihu Francie před 50 tisíci lety. Jeho DNA se ale liší od neandrálců žijích ve Francii v té době. Ti patří do skupiny Vindija (podle chorvatské jesyně), která se od ostatních neandrtálců oddělila před 50-70 tisíci lety. Neandrálec z jeskyně Mandrin, přezdívaný Thorin, se ale oddělil před 100 tisíci lety a je více příbuzný neandrtálcům z Altaje nebo z Kavkazu, kteří žili v mnohem starších dobách. Nabízí se otázka, jak je možné, že neandrálci na jihu Francie přežívali 50 tisíc let, když jim podobná populace žila v jejich sousedství? Zdá se to až nemožné. Co když předci Thorina přišli na jih Franice přes Středomoří z východu. I tato hypotéza však přináší více otázek než vysvětlení. Odkaz: https://www.cell.com/cell-genomics/fulltext/S2666-979X(24)00177-0

Nově definovaný druh člověka Homo juluensis je pravděpodobně Denisovan

Professor Christopher J. Bae z Hawajské Univerzity se rozhodl udělat pořáděk v řadě východoasijkých fosílií pleistoceních lidí. Po definici Homo longi, o kterém jsme referovali zde, zavedl další nový druh - Homo juluensis (člověk velkohlavý). Ten žil před 300 až 50 tisíci lety ve východní Asii a spojuje tyto fosílie:

• čelist Xiahe z Tibetu (160 tisíc let)
• čelist Penghu od Taiwanu (70-190 tisíc let)
• horní část lebky Xujiayao (70-130 tisíc let)
• část lebky Xuchang (100-130 tisíc let)
• zub z laoské Kobří jeskyně - Tam Ngu Hao 2 (150 tisíc let)
• a konečně nález zubů jeskyně Denisova, podle kterých byl na základě DNA definován Denisovan (200-50 tisíc let)

Je zřejmé, že Homo juluensis je Denisovan. Rozdíl je v tom, že Homo juluensis je definovaný na základě morfologie a Denisovan na základě analýzy DNA. Další otázkou je, jaký je vztah mezi Homo juluensis a v roce 2019 vytvořeným Homo longi. Tomu náleží fosílie:

• lebka Jinniushan (250 tisíc let)
• Dalijský člověk (260 tisíc let)
• nálezy z Hualongdong (300 tisíc let)
• a konečne lebka Harbin, která definuje Homo longi (150 tisíc let)

Na první pohled je zřejmé, že Homo longi je starší. Morfologicky navazuje na předchozího Pekingského člověka, ale má řadu modernějších rysů podbných s moderními lidmi či neandrtálci. Není ale zřejmé, jak Homo longi vznikl. Jestli pouze lokálním nazávislým vývojem (což je nepravděpodobné) nebo vlivem nově příchozích hominidů, a jakých? A jaký je vztah mezi Homo longi a Homo juluensis (Denisovany)?

Můj skronmý názor je, že Homo longi vznikl míšením starších erektů s první migrační vlnou Denisovanů, která se odehrála někdy před 350 tisíci lety (vrchol doby ledové a ústup ldí ze Sibiře do východní Asie). Podle genetiků se Denisované od Neandrtálců oddělili před 400 tisíci lety, což by odpovídalo. Homo juluensis je pak výsledkem druhé migrační vlny Denisovanů do východní Asie. V době před 220 nebo 180 tisíci lety, kdy vrcholila doba ledová a Denisované ustupovali ze Sibiře do východní Asie. Kompletnější scénář celého vývoje ještě před definicí Homo juluensis je popsán zde.

Homo juluensis

https://phys.org/news/2024-11-homo-juluensis-ancient-human-species.html

Neafričané a neandrtálci se mísíli před 50 tisíci lety, trvalo jim to 6 tisíc let

Vědecký tým analyzoval DNA řady starých nálzů modernách lidí, a také různé současní populace, aby zjisitil, jak je to s přímeší neandrtálců v genech neafrických populací. Ty totiž obsahují 1-2% DNA od neandrtálců a dosud nebylo zcela jasné, kdy přesně je získaly.

Výsledkem je, že k této události došlo před 50 500 lety a trvala zhruba 6 až 7 tisíc let. Trvalo zhruba 100 generací než nové geny poršly selekcí a některé se ujaly, jiné zanikly.

Jedním ze skoumaných genomů byl také ten z lebky Zlatý kůň z Českého krasu. Tato lebka potří populaci, která přišla do Evropy před přibližně 45 tisíci lety. Zdá se tedy, že se dopojila od populace (žijící zřejmě na Blízkém východě), u která právě probíhala výměna genů s neandrtálci.

Odkazy:

https://www.sciencedaily.com/releases/2024/12/241212145726.htm

https://www.science.org/doi/10.1126/science.adq3010

Nejstarší evropský Homo Sapiens je z Čech a z Německa

Již dříve jsme psali o tom, že lebka z Českého krasu zvaná Zlatý kůň, je stará více než 45 tisíc let a podle genetické analýzy patří k nejstarší migrační vlně moderních lidí do Evropy (zde a zde).

Nyní byl její genom zkoumán ještě důkladněji a navíc byly analyzovány další ostatky z německé jeskyně Ranis. Bylo zjištěno, že jedinci z Ranisu jsou moderní lidé a mají příbuznost pátého až šestého stupně s jedincem Zlatý kůň.

Protože lidé z jeskyně Ranis používali technologii Lincombian-Ranisian-Jerzmanowician (LRJ), lze tuto velmi specifickou industrii, která se nacházela od Polska po Anglii, zcela jistě přiřadit k moderním lidem. Můžeme také mluvit o populaci Zlatý kůň/Ranis, které tvořila zřejmě druhou migrační vlnu moderních lidí do Evropy. Tato populace měla v sobě neandrtálský genom, který získala před 45-49 tisíci lety.

Odkazy:

https://www.nature.com/articles/s41586-024-08420-x

https://www.sciencedaily.com/releases/2024/12/241212145718.htm

Původ jazykové rodiny tupí-guaraní

Důkladná analýza genetického stromu jazykové rodiny tupí-guaraní spojená s archeologickými poznatky naznačuje, že její původ je třeba hledat v povodí řek Tapajós a Xingu na východě Amazonie před 2600 lety a ne v povodí řeky Madeira v západní Amazinii, jak se dříve soudilo.

Důvodů je několik:

• Dva jazyky nejvíce odlišné od ostatních jazyků v této rodině (Mawé a Awetí), které zřejmě patří k nejdříve odděleným jazykům, se nacházejí právě na východě Amazonie. 
• Polychromovaná keramika typická pro kmeny tupí-guaraní se vyskytuje v archeolických nálezech tam, kde se dodnes mluví těmito jazyky. Nejstarší nálezy pochází právě z oblasti jiho-východní Amazonie (jsou staré přibližně 2500 let)
• Fylogenetická analýza ukazuje, že Awetí se oddělilo od ostatních jazyklů před 2600 lety.
• Modelové propojení lokalit výskytu jednotlivých jazyků naznačuje ohnisko původu právě v této oblasti.

Je zajímavé zmínit, že úplně nejstarší polychromovaná keramika byla nalezena v oblasti Rio de Janeira a je stará přibližně 3000 let. Avšak jazyky, které mají k rodině tupí-guaraní nejblíže (arikem, tuparí, monde a další) se nachází v západní Amazonii v oblasti Rondonia. To může znamenat, že předci proto-tupí-guaraní přišli skutečně ze západní Amazonie, ve východní se naučili vyrábět polychromovanou keramiku od jiného etnika, a teprve potom expandovali jako tupí-guaraní jazyková rodina.

https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0272226

https://phys.org/news/2023-06-indigenous-languages-south-america.html

Původ gruzínštiny a karvelské jazykové rodiny

Gruzínština patří do jihokavkazské (kartvelské) jazykové rodiny. Je to skupina 4 jazyků, mezi nimiž, co do počtu mluvčích, jasně dominuje gruzínština. Dalšími jazyky jsou svanština, a dva sobě blízké jazyky nacházející se na pobřeží Černého moře: lazština a megrelština.

Mapa výskytu současných kartvelských jazyků

Na otázku kdy a jak se předci Gruzínců, nebo lépe kartvelské jazyky, dostali do oblasti dnešní Gruzie, může odpovědět analýza pravěkých kultur, genetická, a také lingvistická analýza. Nejstarší větev genetického stromu kartvelských jazyků je svanština, která se podle lingvistů oddělila od ostatních před 4000 lety, zhruba v dnešní střední Gruzii. Společný proto-kartvelský jazyk je tedy starší, ale jeho původ je nejasný. Důkladná práce na toto téma vyšla v roce 2023 a její výsledek, který vychází hlavně z analýzy společného kulturního slovníku je ten, že proto-kartvelský jazyk pochází od lovců a sběračů, kteří v této oblasti žili minimálně před 12 500 lety, možná snad už od konce doby ledové. Bylo to zřejmě jejich útočiště před nepříznivým klimatem.

Genetický profil lidí žijících na Kavkazu před příchodem zemědělců se nazývá CHG (Cuacasus hunter-getherers) a jsou mu dnes nejblíže právě obyvatelé Gruzie. Téměř se od něj neliší. Nejstarší vzorek tohoto profilu je z gruzínské jeskyně Satsurblia a je starý 13 tisíc let. Je tedy vidět, že lidé velmi blízcí současným gruzíncům žili v této oblasti skutečně téměř od doby ledové.