Genetická příměs Denisovanů u moderních lidí

Příměs denisovanů v lidské DNA pochází ze dvou různých populací. Altajských denisovanů, jejichž genom obohatil východoasiaty, a druhé skupiny, která dodala genetickou příměs Papuáncům. O původu druhé skupiny toho moc nevíme. Nyní se ukazuje, že s příměsí u Papuánců to není tak jednoduché. I zde jsou totiž dvě různé genetické linie denisvovanské DNA, které jsou od sebe vzdáleny přibližně 350 tisíc let. Jedna z nich se dostával do genomu Papuánců až na konci Pleistocénu, tedy v době, kdy už dávno žili za Wallecovo linií.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/30981557

Jak je to s rozdělením populace moderních lidí a neandrtálců

Nedávno vyšel článek, který tvrdí, že podle analýzy morfologie zubů se neandrtálci a lidé rozešli před 800 tisíci lety. V článku se dále uvádí, že to je v rozporu s analýzou DNA, která tuto dobu stanovuje na přibližně 400 tisíc let.

Rozdělení neandrtálců a moderních lidí je složitější a nejde vyjádřit jedním číslem. Obě populace mají společného předka staršího než 800 tisíc let. Od tét doby se různě separovaly ale také mísily. Výsledkem je to, že existují 3 naprosto odlišné časové odhady pro rozdělení jaderné DNA, mitochondriální DNA (dědí se pouze v linii matky) a DNA chromozomu Y (dědí se pouze v linii otce) a to sice 765-550 tisíc, 470-220 tisíc a přibližně 600 tisíc let. I kdyby náhododu všechny tyto odhady padly do stejného rozmezí, nic to nemění na faktu, že k finálnímu rozdělení došlo na vrcholu doby ledové před 350 tisíci lety. Tehdy žili předci neandrtálců v Evropě a předci lidí na jihu Afriky. Obě popualce prošli úzkým hrdlem a jejich DNA dostala víceméně jednotnou formu, takovou jakou dnes známe. Odráží se v ní statisíce let různých rozdělení a sblížení, která už nejdou analyzovat právě kvůli onomu úzkému hrdlu na konci.

Se zuby je to jinak. Jejich tvar podléhá evolučnímu tlaku a ten mohl být vytvale různý pro obě populace už od prvního rozdělení. Nahrává tomu skutečnost, že předci obou populací žili v tom svém prostředí už od doby před 800 tisíci lety a nic na tom neměnila skutečnost občasných křížení.

https://www.shh.mpg.de/464174/neandertaler-dna-posth
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4833433/

Sinotibetské jazyky

Sineotibetské jazyky patří mezi nejzajímavější jayzkové rodiny. Dosud není zřejmé, jaké je její vnitřní členení a o původu se vedou vleklé spory. Komplexní analýza sinotobeských jazyků, při které se spojily týmy lingvistů, matematiků a dalších vedců, přinesla možná řešení totoho lignistického rébusu.

Původ všech sinotibetských jazyků je kladen do doby před 7200 lety na sever Číny a je spojován s kulturou Cishan, která začala s pěstováním prosa a chovem prasat, ale také s kulturou Yangshao, která zemědělství rozšířila v povodí Žluté řeky. Obě slova prase i proso jsou na rozdíl od ostatních zemědělských komodit v sinotibetských jazycích podobné.

Matematický model rozlišil 7 základních skupin sinotibetských jazyků, jsou to:

• Sal ve východní Iniii a Bangladéši
• Čínské jazyky
• Kuki-Čin a Karbi - severovýchodní Indie a přilehlé oblasti
• Tani a Yidu(Digaro) - severovýchdo Indie a přilehlé oblasti
• Kiranti - v Nepáplu a Sikkimu
• Západohimalájské jazyky - západní Nepál a okolí
• Tibetobarmské - rozsáhlá skupina v Tibetu, Burmě, východní Číně a okolí

Lze také zařadit problematické skupiny:
Derung - jazyk na východě Číny má nejblíže k Tibetobarmským a lze je spojit do Tibeto-dulong skupiny.
Čangla - jazyky východního Bhútánu mají nejblíže k Tani a Yidu(Digaro)
Čepang - jazyk z Nepálu má pak blízko k celé předchozí skupině

K primárnímu rozdělení sinotibetských jazyků došlo poměrně záhy po rozšíření zemědělství na východní a západní skupinu. Z východní skupiny vznkly Čínské jazyky a jazyky Sal, ze západní skupiny pak všechny ostatní. K rozdělení na dalších 7 skupin pak došlo před 5 až 6 tisíci lety.

https://www.pnas.org/content/early/2019/04/30/1817972116
https://www.shh.mpg.de/1285923/sino-tibetan-origin
https://www.sciencedaily.com/releases/2019/05/190506151822.htm

Spodní čelist ze severovýchodního Tibetu patřila Denisovanovi

Spodní čelist stará 160 tisíc let, která byla nalezena v jeskyni v severovýchodním Tibetu, patřila Denosovanovi. To prokázala molekulární analýza. Jedná se o nejstarší osídlení Tibetu, takže Denosované byli zřejmě prvními byvateli tohoto regionu a s nimi se zřejmě setkali i první lidí, kteří od nich získali geny potřebné k přežití v velkých nadmořských výškách.

Současně jsem se konečně dozvěděli, jak přibližně Denisované mohli vypadat. Čelist je podobná  lidské, ale má výrazní neandrtálské rysy.

https://www.mpg.de/13386452/first-hominins-on-the-tibetan-plateau-were-denisovans

Genetika stavitelů megalitů

Nedávno byla zveřejněna analýza stáří magalitických staveb v Západní Evropě

http://pravek-t1.blogspot.com/2019/02/spolecny-puvod-megalitickych-staveb-v.html

Nyní byla provedena analýza DNA v některých stavbách (Okrneje, Irsko, Skotsko a Gotland). Celkem 24 vzorků z rozmení 3800 až 2600 let BC. Pod obřími kamenými stavbami jsou pohřbeni převážně muži a většinou se jedná o příbuzné. Příbuzní byli pohřbeni i pod dvěma stavbami vzdálenými od sebe 2 km. Obecně se jednalo o populaci západoevropských zemědělců, kteří se mírně lišili od prvních středoevropských zemědělců mírnou příměsí genů západoevropských lovců. Na ostrově Gotland se stavitelé megalitů objevili mezi lovci a rozdílnost v jejich genech patrná. Nově příchozí zemědělci byli spřízněni s populací ze Skotska a Irska.

Zajímavé je také to, že většina mužů patřila do haploskupiny I, přesněji zjištěné vzorky do I2 a nejpřesněji zjištěné do I2a2a2a marker L1228.

V této souvislosti je zajímavé, že genetická analýza Gruzínců ukazuje drobnou příměs právě západoevropských zemědělců (konkrétně Kultury kulovitých amfor, která má původ v severním Německu) http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/armenians-vs-georgians_12.html

Příčinou této příměsi může být rozšíření magalitické kultury do Středomoří a následně až na východní pobřeží Černého moře. Tam jsou skutečně nacházeny četné magalitické stavby. V stejných  místech se zřejmě formovala gruzínská jazyková rodina, protože na severovýchodní pobřeží Černého moře lidé dodnes mluví nejdříve odděleným jazykem této rodiny - svanštinou. Vznik gruzínštiny tedy může souviset s Kolchidskou kulturou z této doby a z této oblasti. Jádro gruzínské jazykové rodiny má ale podobnosti s indoevropskými jazyky. Genetická analýza skutečně odhaluje vliv střední Asie (domoviny indoevropských jazyků) ve východní části kultury kultury Kura Araxes, která předcházela Kolchidskou kulturu (http://eurogenes.blogspot.com/2019/04/early-chariot-drivers-of-transcaucasia.html).

https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2810968011013721602#editor/target=post;postID=8964519545608970253

Genetika kultury kulovitých amfor

Kultura kulovitých amfor se objevila v Polsku a jeho okolí 3300 BC. Zasahoval až do západních Čech, Moldavska, či k Jutskému poloostrovu. Dříve se spekulovalo o tom, že se jedná o první vlnu indoevropanů, kteří předcházeli masivní migraci kultury šňůrové keramiky. Důvodem byla hlavně změna v pohřbívání, která na některých nelazištích přopomínala indoevropské kurgany. Jiní tvrdí, že kultura kulovitých amfor pochází ze starší neindoevropské kultury s nálevkovitými poháry.

Genetická analýza z 6 různých horbů kultury kulovitých amfor ukazuje, že pravdě blíže je zřejmě druhá teorie. Lidé této kultry mají totiž velmi blízko k prvním zeměndělcům (kultury s lineární keramikou) a s pozdější invazí indoevropanů z Pontických stepí nemají nic společného.

https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2017.1540

Homo luzonensis - nově popsaný druh člověka

Na hlavním filipínském ostrově Luzon v jeskyni Callao byly nalezeny zuby a několik kostí nohy, které patříli dosud neznámému druho člověka. Výzkumu probíhalu v letech 2007-2015. Do roku 2019 pak trvala analýza nálezů jejichž výsledkem byl nově popsaný druh Homo luzonensis. Z toho málého množství ostatků je zřejmé, že Homo luzonensis byl podobný Australopithékům. Vykazuje také podobnosti s Homo floresiensis z indonéskoho ostrova Flores. Nálezy Homo luzonensis z jeskyně Callao jsou staré 50-67 tisíc let. Homo floresiensis žil před 50 až 200 tisíci lety. Oba druhy jsou zřejmě potomky jednoho předka, který přišel z Afriky do Asie před více než 2 milióny lety. Kdy došlo k jejich rozdělení, nelze podle malého množství nálezů ani odhadnout.

https://www.nature.com/articles/s41586-019-1067-9