Původ všech sinotibetských jazyků je kladen do doby před 7200 lety na sever Číny a je spojován s kulturou Cishan, která začala s pěstováním prosa a chovem prasat, ale také s kulturou Yangshao, která zemědělství rozšířila v povodí Žluté řeky. Obě slova prase i proso jsou na rozdíl od ostatních zemědělských komodit v sinotibetských jazycích podobné.
Matematický model rozlišil 7 základních skupin sinotibetských jazyků, jsou to:
- Sal ve východní Iniii a Bangladéši
- Čínské jazyky
- Kuki-Čin a Karbi - severovýchodní Indie a přilehlé oblasti
- Tani a Yidu(Digaro) - severovýchdo Indie a přilehlé oblasti
- Kiranti - v Nepáplu a Sikkimu
- Západohimalájské jazyky - západní Nepál a okolí
- Tibetobarmské - rozsáhlá skupina v Tibetu, Burmě, východní Číně a okolí
Lze také zařadit problematické skupiny:
Derung - jazyk na východě Číny má nejblíže k Tibetobarmským a lze je spojit do Tibeto-dulong skupiny.
Čangla - jazyky východního Bhútánu mají nejblíže k Tani a Yidu(Digaro)
Čepang - jazyk z Nepálu má pak blízko k celé předchozí skupině
K primárnímu rozdělení sinotibetských jazyků došlo poměrně záhy po rozšíření zemědělství na východní a západní skupinu. Z východní skupiny vznkly Čínské jazyky a jazyky Sal, ze západní skupiny pak všechny ostatní. K rozdělení na dalších 7 skupin pak došlo před 5 až 6 tisíci lety.
https://www.pnas.org/content/early/2019/04/30/1817972116
https://www.shh.mpg.de/1285923/sino-tibetan-origin
https://www.sciencedaily.com/releases/2019/05/190506151822.htm
Žádné komentáře:
Okomentovat