Nový hominid z jižní Afriky

Po nedávných objevech Australopithecus deyiremeda v Etiopii, Homo gautengensis a Homo naledi z jižní Afriky, přichází na scénu zřejmě další nový hominid opět z jižní Afriky. Žádný návrh na nové jméno zatím nebyl zveřejněn.

Problém je v tom, že jak přibývají nové nálezy, tyto fosílie nezaplňují prázdná místa mezi lidmi a šimpanzem, ale naopak spíš tenhle prostor rozšiřují do stran. Během posledních několika miliónů let došlo k velkému rozvoji hominidů a domnívat se, že cesta od šimpanze k lidem byla přímá, je naivní. Naopak. Vznikala celá řada různých druhů, které si vzájemně více či méně konkurovaly. Jednou za čas se stalo, že jeden z nich dosáhl velkého úspěchu a ostatní tento úspěch nepřežili, až na výjimky v odlehlých místech. Jedním z takových míst je právě jižní Afrika. Homo naledi představuje zřejmě relikt z doby, kdy se rod Australopithecus měnil na rod Homo. Homo gautengensis je pak pozůstatek z dob, kdy vznikal Homo erectus.

Nově objevené fosílie jsou na tom podobně. Jedná se pouze o zub a článek prstu, ale i z nich je patrné, že máme před sebou jedince, který má blízko jak k dobře známým Australopithecům, tak k Homo habilis.

http://www.wits.ac.za/news/latest-news/research-news/2016/2016-02/sterkfontein-caves-produce-two-new-hominin-fossils.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2016/02/160211104759.htm

Pozoruhodné výsledky genetické analýzy Evropanů z předledové doby

Na začátku roku se objevila nová zásadní studie, která shrnuje analýzu mitochondriální DNA u obyvatel Evropy z několika období před a po ledové době. Velmi zajímavý výsledek je objev mitochondriální DNA haploskupiny M, která se dnes nachází výhradně v jižní a jihovýchodní Asii (i ve svých bazálních formách) a jejíž přítomnost v Evropě se neočekávala. Dosud jsme si mysleli, že první lovci, kteří přišli do Evropy před 45 tisíci lety (a snad i dříve) měli jen haploskupiny U a R (a také bazální N, která byla nalezena u jednoho vzorku z Rumunska). Nyní se ukazuje, že mezi prvními evropany byli i lidé s haploskupinou M. Lze spekulovat, že se mohlo jednat o nejstarší migrační vlnu, protože všechny vzorky patřící této skupině pochází ze západní Evropy.

Další zajímavostí je bazální haploskupina U z rumunské jeskyně, stará 33 tisíc let. Zdá se, že doba ledová, která silně zredukovala evropskou populaci, smazala veškeré haploskupiny M a také několik linií haploskupin U a N.

Lidské nástroje ze Sulawsi staré 118 tisíc let

Ostrov Sulawesi leží za Wallaceovou linií, přístup k němu tedy se Sundalenadu nikdy nebyl jednoduchý i když ho v dobách ledových, při nižším stavu hladiny oceánu, oddělovalo jen nějakých 30 kilometrů. Dosud se za nejstarší obyvatele ostrova považovali první moderní lidé, kteří sem dorazili před 40 nebo snad až 50 tisíci lety a zanechali tu svoje nástroje. Nyní došlo k překvapivému objevu lidských nástrojů starých minimálně 118 tisíc let. Vyvstává zásadní otázka: "Kdo byli tvůrci těchto nástrojů?" Nástroje nejsou opracované jednotou kulturou, která by mohla napovědět více o jejich autorech. Na moderní lidi je doba 118 tisíc let příliš brzy, na Homo erectus, jejichž zástupci zmizeli snad už v době před 300 tisíci lety příliš pozdě. Jedna teorie říká, že to může být reliktní populace Homo erectus, která na ostrově přežila podobně jako Homo floresiensis na ostrově Flores. Osobně se přikláním k jinému vysvětlení: V době před 150 tisíci lety se podle analýzy jaderné DNA rozděluje populace Denisovanů na severní a jižní. Severní skupina byla později nalezen a v Altaji, zatímco o jižní skupině máme doklady z genů domorodců na Nové Guinei, žijících za Wallaceovou linií, Nově objevené nástroje by tedy mohly patřit jižním Denisovanům. Odpovídalo by to poměrně dobře časově - brzy po oddělení populace od severních příbuzných, i místem nálezu - za Wallaceovou linií.

Rypečka z jižní Číny stará 530 miliónů let

V jižní Číně byla nalezena fosílie rypečky stará 530 miliónů let. To je pozoruhodné, protože dosud se žádná fosílie rypečky nenašla a teď tady máme rypečku, jako jeden z nejsatrších přesně doložených kmenů ze všech bilateria.

Jestliže stopy z úplného počátku kambria přisoudíme hlavatcům, pak to vypadá, že počátek kambria fortunian, který trval  zhruba 10 miliónů let, patřil nejen prvním měkkýšům - tedy spiralia/lophotrochozoa, ale také rypečkám a hlavatcům, kteří jsou bazálními ecdysozoa.

http://www.vtnews.vt.edu/articles/2015/12/121015-science-kinofossilgeosci.html

Stoličky Denisovanů

V roce 2010 byl proveden test DNA části článku malíčku starého 40 tisíc let, z jeskyně Děnisova v jižní Sibiři. Překvapující výsledek dal vzniknout novém druhu člověka Homo denisovan. K popsání nové druhu je ovšem třeba znát morfologii, DNA nestačí. Naštěstí další nález na sebe nenechal dlouho čekat, genetika potvrdila, že zuby (stoličky) nalezené v jeskyni patří také Denisovanům. Jejich stoličky byly velmi masivní, podobné velikosti měl běžně několik miliónů let starý australopithecus z Afriky. Dalším homininem s podobně velkou stoličkou byl nález ze severní Číny, starý přibližně 100 tisíc let, který bývá označován jako člověk Xujiayao. Ten se zdá být hybridem mezi nově příchozími lidmi a staršími pekingskými erekty. Ovšem objevují se spekulace, že člověk Xujiayao by mohl být Denisovan. Nový nález stoličky přidává na váze druhé hypotéze.

http://johnhawks.net/weblog/reviews/denisova/sawyer-2015-denisova-8.html

Populace bazálních Euroasiatů konečně nalezena

Genetický profil obyvatel Evropy se formoval v poledové době. Žili zde dvě hlavní skupiny západní (vzorky ze Španělska, Lucemburska a Skandinávie) a východní lovci (vzorky z Ruska). Situace se výrazně změnila s příchodem zemědělců z Blízkého východu před 8-7 tisíci lety. Ti ve většině Evropy (kromě severní a východní) prakticky nahradili původní obyvatele. Další změna nastala s příchodem indoevropanů před 5 tisíci lety. Současní Evropané jsou mixem zemědělské populace a indoevropských pastevců ze středoasijských stepí, přičemž různě odlehlé oblasti si uchovali různé množství původního genomu. U všech zmiňovaných populací existují vzorky archeologických nálezů. Při detailním pohledu na indoevropany a blízkovýchodní zemědělce se ukazuje, že obě dvě skupiny mají společný genetický základ, který byl označen jako bazální Euroasiaté, ale nebyl dosud odhalen v žádném archeologickém nálezu.

To se nyní podařilo. Kostra stará 10 000 let ze západní Gruzie patřila právě do populace bazálních Euroasiatů. Ti se rozešli s ostatními populacemi před 45 tisíci lety, tedy zhruba v době, kdy začalo osidlování Euroasie. Před 25 tisíci lety, tedy během doby ledové, se od bazálních Euroasiatů oddělila jižní skupina, která po spojení s afričany vytvořila populaci blízkovýchodních zemědělců. Indoevropani pak vznikli smíšením bazálních Euroasiatů s východoevropskými lovci.

Pro doplnění: Analyzovaný jedinec z Gruzie patřil do haploskupiny J2a chromozmu Y a H13c mitochondriální DNA. Druhá kostra z Gruzie, stará 13 tisíc let, měla s první velmi podobný genetický profil, její mitochondriální DNA však patřila do haploskupiny K3, chromozom Y do J.

http://www.nature.com/ncomms/2015/151116/ncomms9912/full/ncomms9912.html

Namacalathus je Lophotrochozoa

Namacalathus, nalezený v pozdním Ediakarnu v Namibi, byl záhadou od svého objevení v roce 2000. Nyní, po důkladné analýze, se zjistilo, že jeho tělo je tvořeno z vápenité kostry, která vykazuje podobnosti s růstovým vzorem ramenonožců a mechovců. Namacalathus je zřejmě příbuzným jejich společného předka. Patří tedy do skupiny Lophotrochozoa (nebo také Spiralia). Pokud je tomu skutečně tak, jedná se o nejstarší nález Lophotrochozoa vůbec. Vznik této skupiny živočichů se tím posouvá před kambrijskou explozi.

http://www.sciencedaily.com/releases/2015/11/151106091139.htm