Původ Neafričanů a genetická přímes

Nedávno se objevila řada článků, které řeší původ neafrické populace a její vztah k neandrtálcům. Jedna studie stanovuje na základě vazebné nerovnováhy Evropanů dobu, kdy došlo k příměsi neandrtálského genomu do genomu Neafričanů na 47-65 tisíc let před současností. To je vcelku v pořádku, ale je třeba zvážit, že neandrtálská příměs se nachází také u Sahulské populace, jejíž příchod do Austrálie je stanoven na 58 +/- 8 tisíc let celkem spolehlivě podle mitochondriální DNA. Stanovení doby příměsi Neandrtálců je zřejmě zatížen genetickým hrdlem, kterým prošla evropská populace zhruba v této době. S tím souvisí jiná studie, která na základě statistiky stanovuje toto hrdlo pro euroasijskou populaci na 52 tisíc let. To opět příliš podhodnocená hodnota, která není příliš v souladu s genetikou Asiatů a také s archeologickými nálezy.

Důvodem, proč genetické studie dávají takovéto rozporuplné výsledky může být zdánlivě nesouvisející jiná studie, která stanovila dobu přechodu mezi středním a mladým paleolitem v izraelské jeskyni Kebara na 49-46 tisíc let. Před 50 tisíci lety se na pomezí Evropy, Afriky a Asie objevují zcela nové, složité technologie, lidé, kteří je používali pronikají do Evropy a částečně do Asie a nastává populační exploze, která maže genetiku předchozího obyvatelstva. Proto se nám dnes jeví počátek právě v této době, i když lidí v Asii žili již dříve.

Zřejmě nejzajímavější je však poslední studie z Cambridge. Podle ní vůbec nedošlo k příměsi neandrtálského genomu do populace Neafričanů. Části DNA, které neafričané a neandrtálci sdílejí, jsou starší a lidé je sdíleli s neandrtálci dříve než opustili Afriku. Afričané takovéto části DNA nemají proto, že populace lidí nebyla nikdy homogenní. Afriku prostě opustili lidé, kteří měli náhodou části DNA neandrtálců, zatímco v ní zůstali ti, kteří takové části neměli.

Nutno přiznat, že je to radikální myšlenka, ale je velmi zajímavá. S tím, že lidé nikdy nebyli zcela homogenní nelze než souhlasit. To, že Afriku náhodou opustili skupina právě s částí neandrtálského genomu, můžeme považovat ze spekulativní, ale musíme uznat, že taková populace měla logicky k Evropě a Asii  (domovu neandrtálců) nejblíže. Stanovení data příměsi Neandrtálců, které můžeme najít všude na webu není nic jiného než stanovení úzkého hrdla (počátku) neafrické populace. Osobně se k této myšlence začínám přiklánět. Přijmeme-li ji, dává smysl i nedávná studie, která potvrzuje příměs záhadného cizího genomu (starého přibližně 700 tisíc let) mezi Sany a Pygmeji. S touto neznámou příměsí to totiž bude velmi podobné jako s příměsí Neandrtálců. Doba, kdy se dostala do genomu Afričanů bylo stanoveno na 35 tisíc let, ale s největší pravděpodobností je to doba úzkého hrdla této populace a tato příměs byla mezi Afričany vždy.

Přechod z mezolitu na neolit na dolním Dněpru

Zhruba před 75000-8000 lety se na dolním Dněpru začínají objevovat lebky s odlišnou kraniometrií. Analýza mitochondriální DNA z ostatků z jedné z prvních neolitických osad v této oblasti ukazuje, že zde byly promíchány haplogrupy z východní Eurasie (haplogrupa C), a z Blízkého východu (T a U3).

http://www.degruyter.com/view/books/9783110266306/9783110266306.77/9783110266306.77.xml

Genetika neolitu západní Sibiře

Objevila se studie, které zkoumala mitochondriální DNA ostatků z neolitu v západní Sibiři (lesostepní oblast mezi Obem a Irtyšem) . Výsledky lze shrnout do následujících bodů:

• Do lesostepní oblasti západní Sibiře lidé přišli před 13-14 itsíci lety.
• První ostatky jsou z doby před 6000 lety (Ust-Tartas, Odinova a Krotovo kultura), byly zde nalezeny východní haplogrupy A, C, D, Z a západní U2e, U4, U5a.
• Před 4000 lety nastává změna od západu přicházejí noví lidé (Andronovo kultura) a mají dopad i na místní pozdní kulturu Krotovo. Objevují se haplogrupy T, U5a.
• Před 3000 lety přichází další migrační vlna, Begazy-Dandybay kultura z Kazachstánu proniká až do západní Sibiře a přináší haplogrupy H, J, U1a, U3, U5b a W, vzniká zde kultura Irmen.

http://www.degruyter.com/view/books/9783110266306/9783110266306.93/9783110266306.93.xml

Genetika Kojsanů

Z poměrně důkladné genetické analýzy Sanů lze vyčíst následující informace: 

• Před více než 30 tisíci lety se část genetického profilu od Sanů (Tuu a Kx'a) dostala do kmene Hadza.

• Tuu a Kx'a se rozdělili před 30 tisíci lety, mají nejméně cizí genetické příměsi.

• Kmen Hoan sice jazykově patří mezi Kx'a, ale geograficky i jazykově mezi Tuu .

• KwadiKhoe byli původně pastevci ve východní Africe a Bantuové je vytlačili na jihozápad, ze všech KwadiKhoe má nejméně bantuské příměsi Nama.

• Gǁana a Naro mají také málo bantuské příměsi, geneticky leží někde mezi Tuu a Kx'a.

• Ostatní KwadiKhoe mají geneticky velmi blízko k bantuským Tswana.

• Sandawe, Hadza a Nama mají evropskou příměs, která je přítomna ve východní Africe.

• Damara jsou geneticky zcela schodní s Bantu, ale mluví  KwadiKhoe jazykem.

Nová analýza chromozomu Y z Íránu

Nová analýza bezmála tisíce vzorků mužského chromozmu Y z Íránu přináší řadu nových poznatků. Zřejmě nejzajímavějším je objev haplogrupy IJ, ta dosud nebyla nalezena. Její původ byl kladen do íránské vysočiny. Jeden vzorek pochází od Peršana, druhý do Mazandarana (Kaspický národ, dnes hovořící severoperským jazykem, zřejmě původem z jižního Kavkazu).

Haplogrupa J1-M267 má původ v dnešním Kurdistánu před 25 tisíci lety. expandovala před zhruba 6 tisíci lety do jižního Evropy (Středomoří), Arábie a Etiopie. (Evidentně expanze semitských jazyků).

J2a3h-M530 má původ v Íránu, po skončení doby ledové se dostala do Turecka a do Kavkazu a s nástupem zemědělství do Evropy.

J2a3b-M67 má původ kdesi na Blízkém východě, expandovala před 15 tisíci lety a postupně se přes Kypr a  Krétu dostala do jižní Evropy (před 13 tisíci lety).

Do Íránu se v nedávné době dostala řada cizích haplogrup. Ze střední Asie H, O, Q a R2, spolu s Araby J2-55. Hlavně do severozápadního Íránu proniky ze západní Euroasie převážně R1b-L23, v menší míře I1-M423 a J2b2-M241, možná i R1a-M198.

Překážkou v migracích bylo pohoří Zargos, na obou stranách jsou odlišné populace.

http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0041252

Genetika Indiánů

Nové genetické analýzy Indiánů odhalují další tajemství jejich příchodu na Americký kontinent. Na americký kontinent vstoupili předci dnešních Indiánů někdy 15 000 lety. Brzy poté se tito první příchozí rozdělují na 2 skupiny: Algonokiny a ostatní Amerindiány. Následně se současně (zřejmě řed více než 10 tisíci lety) odehrálo několik událostí:

• Část Amerindiánů putovala zpět na Sibiř a spolu s místními východoasiaty vytvořili populaci Eskymáků (Inuitů), v ní jsou obě genetické složky (od amerindiánů a východoasiatů) zastoupeny přibližně stejně. 
• Současně jiná skupina východoasiatů doputovala do Ameriky a smísila se s Algonkiny. Vznikla tím populace Na-Dene, ve které tvoří původní genom Algonkinů 90% avšak všichni mluví novým Na-Dene paleosibiřským jazykem. 
• Amerindiáni postupují dále na jih a rozdělují se na severní a jižní. 
• Od Eskymáků se oddělují Aleuťané. 

Eskymáci na Sibiřské straně se rozdělili na Čukči a Kamčatany a Eskymáky, kteří později (před 3000 lety) migrovali na sever Ameriky.

Genetický strom jednotlivých skupin Indiánů není nijak překvapivý, čím je skupina jižnější, tím se oddělila později. Osídlení pralesů Jižní Ameriky proběhlo ze dvou míst, ze severu skupinou Čibča-Paéz. A ze středu, ze Andské populace, z které se oddělila rovníková (Equatorial) a Tucan skupinu.Od té se později oddělila skupina Ge-Pano-Karib.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature11258.html

Ochlazení před 12 000 lety způsobeno meteoritem

Ochlazení, známí jako mladší dryas, které začalo před 12 800 lety a skončilo před 11 500 lety a které na 1300 let zvrátilo nástup současné doby meziledové, bylo zřejmě způsobeno dopadem meteoritu. Tato domněnka byla představena již dříve, později však byla několikrát zpochybněna. Nyní se zdá, že dopad dopad mimozemského tělesa byl definitivně potvrzen.

Důsledkem mladšího dryasu je zánik severoamerické kultury Clovis. Katastrofický dopad meteoritu tento zánik vysvětluje lépe než "obyčejná" změna teploty.