pátek 21. března 2025

Před 300 tisíci lety lidé přijaly 20% genů od neznámého příbuzného

Podle studie zveřejněné v nature, předci moderních lidí před 300 tisíci lety přijaly 20% genů od jíného druhu (zřejmě rodu Homo), který se od nich oddělil před přibližně 1.5 miliónem let. Brzy po tomto opětovném spojení prošel výsledý druh úzkým populačním hrdlem. 

K této událostu muselo dojít v Africe, kde se právě nacházeli naši předci. Z doby před přibližně 300 tisíci lety známe několik různých fosílií. Je to především nejstarší lebka modeníno člověka Homo sapiens z Maroka - lebka z Jebel Irhoud, ale také Homo rhodensisnesis na jihu Afriky. V Evropě žili nenadrtálci a také ještě Homo heidelbergensis. Z Asie známe Homo longi (denisované). 

Všechny tyto nálezy ale pochází z mladých liní rodu Homo, které se oddělily až po době před 1 miliónem let. Ty africké dokonce ještě později. Nepřichází tedy v úvahu, že by se jedalo o druh starý 1,5 miliónu let.

Je tu ale jeden nález, který jsme úmysleně nezmínili - Homo naledi. Ten se nachází v místě činu - v Africe a dokonce v příhodné době. Jeho stáří je 335 -236 tisíc let. Jak je to s jeho oddělením od linie moderních lidí? Jeho DNA neznáme, takže musíme vycházet z morfologie. Jeho lebka je nejpodobnější lebce Homo erecta, který vznikl přibližně před 2 milióny let. Homo naledi, ale mohl pocházet z nějaké jeho ranné formy a být tedy ještě o něco mladší. Tím pádem se blížime inkriminované době 1.5 miliónu let.

Homo naledi je tedy při současných znalostech nejlepším kandidátem na zdroj oněch 20% DNA, které se přidaly do našeho genomu před 300 tisíci lety.

https://www.nature.com/articles/s41588-025-02117-1


úterý 11. března 2025

Původ Keltských jazyků z pohledu genetiky

Důkladná analýza velkého množství archaické DNA z celé Evropy pomohla odhalit pravděpodobný původ keltských jazyků. Všechny oblasti Evropy, kde se před 2500 až 3000 lety mluvilo keltsky mají jedno společné. Zasáhla je expanze lidu kultury popelnicových polí. Tato kultura vznikla někdy kolem 1300 - 1200 př.n.l. v jihozápadním Německu a navazuje geneticky i kulturně na knovízskou kulturu.

Expanze kultury popelnicových polí zasáhla až do Španělska odkud známe později nejstarší keltské jazyky. Podobně je tomu na severu Itálie, kde se kultura popelnicových polí postupně přeměnila v kulturu Golasecca v oblasti, kde se pak mluvilo keltskou lepontijštinou 

Novější keltské jazkyky, včetně těch, které se dodnes dochovaly na Britských ostrovech a v Bretani, pochází až z pozdější expanze laténské kultury

Za tak úspěšnou expanzí lidu popelnicových polí stojí zřejmě nové technologie, jak ve výrově kovů, tak v zemědělství. Keltové zaváděli výrobu železa a také pěstování prosa. 

Zajímavé je, že knovízská kultura, která stojí za vznikem kultury popelnicových polí, měla své centrum v Čechách. Tato kultura zřejmě byla ve stálem konfliktu se svým severovýchodním sousedem lužickou kulturou. Slavná bitva u řeky Tollense kolem roku 1200 př.n.l. zřejmě znamenala vítězství lidu kultury popelnicových polí nad lidem lužické kultury a následné ovládnutí severu Evropy.

https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2025.02.28.640770v1.full