Nově definovaný druh člověka - Homo juluensis

Professor Christopher J. Bae z Hawajské Univerzity se rozhodl udělat pořáděk v řadě východoasijkých fosílií pleistoceních lidí. Po definici Homo longi, o kterém jsme referovali zde, zavedl další nový druh - Homo juluensis (člověk velkohlavý). Ten žil před 300 až 50 tisíci lety ve východní Asii a spojuje tyto fosílie:

• čelist Xiahe z Tibetu (160 tisíc let)
• čelist Penghu od Taiwanu (70-190 tisíc let)
• horní část lebky Xujiayao (70-130 tisíc let)
• část lebky Xuchang (100-130 tisíc let)
• zub z laoské Kobří jeskyně - Tam Ngu Hao 2 (150 tisíc let)
• a konečně nález zubů jeskyně Denisova, podle kterých byl na základě DNA definován Denisovan (200-50 tisíc let)

Je zřejmé, že Homo juluensis je Denisovan. Rozdíl je v tom, že Homo juluensis je definovaný na základě morfologie a Denisovan na základě analýzy DNA. Další otázkou je, jaký je vztah mezi Homo juluensis a v roce 2019 vytvořeným Homo longi. Tomu náleží fosílie:

• lebka Jinniushan (250 tisíc let)
• Dalijský člověk (260 tisíc let)
• nálezy z Hualongdong (300 tisíc let)
• a konečne lebka Harbin, která definuje Homo longi (150 tisíc let)

Na první pohled je zřejmé, že Homo longi je starší. Morfologicky navazuje na předchozího Pekingského člověka, ale má řadu modernějších rysů podbných s moderními lidmi či neandrtálci. Není ale zřejmé, jak Homo longi vznikl. Jestli pouze lokálním nazávislým vývojem (což je nepravděpodobné) nebo vlivem nově příchozích hominidů, a jakých? A jaký je vztah mezi Homo longi a Homo juluensis (Denisovany)?

Můj skronmý názor je, že Homo longi vznikl míšením starších erektů s první migrační vlnou Denisovanů, která se odehrála někdy před 350 tisíci lety (vrchol doby ledové a ústup ldí ze Sibiře do východní Asie). Podle genetiků se Denisované od Neandrtálců oddělili před 400 tisíci lety, což by odpovídalo. Homo juluensis je pak výsledkem druhé migrační vlny Denisovanů do východní Asie. V době před 220 nebo 180 tisíci lety, kdy vrcholila doba ledová a Denisované ustupovali ze Sibiře do východní Asie. Kompletnější scénář celého vývoje ještě před definicí Homo juluensis je popsán zde.

Homo juluensis

https://phys.org/news/2024-11-homo-juluensis-ancient-human-species.html

Neafričané a neandrtálci se mísíli před 50 tisíci lety, trvalo jim to 6 tisíc let

Vědecký tým analyzoval DNA řady starých nálzů modernách lidí, a také různé současní populace, aby zjisitil, jak je to s přímeší neandrtálců v genech neafrických populací. Ty totiž obsahují 1-2% DNA od neandrtálců a dosud nebylo zcela jasné, kdy přesně je získaly.

Výsledkem je, že k této události došlo před 50 500 lety a trvala zhruba 6 až 7 tisíc let. Trvalo zhruba 100 generací než nové geny poršly selekcí a některé se ujaly, jiné zanikly.

Jedním ze skoumaných genomů byl také ten z lebky Zlatý kůň z Českého krasu. Tato lebka potří populaci, která přišla do Evropy před přibližně 45 tisíci lety. Zdá se tedy, že se dopojila od populace (žijící zřejmě na Blízkém východě), u která právě probíhala výměna genů s neandrtálci.

Odkazy:

https://www.sciencedaily.com/releases/2024/12/241212145726.htm

https://www.science.org/doi/10.1126/science.adq3010

Nejstarší evropský Homo Sapiens je z Čech a z Německa

Již dříve jsme psali o tom, že lebka z Českého krasu zvaná Zlatý kůň, je stará více než 45 tisíc let a podle genetické analýzy patří k nejstarší migrační vlně moderních lidí do Evropy (zde a zde).

Nyní byl její genom zkoumán ještě důkladněji a navíc byly analyzovány další ostatky z německé jeskyně Ranis. Bylo zjištěno, že jedinci z Ranisu jsou moderní lidé a mají příbuznost pátého až šestého stupně s jedincem Zlatý kůň.

Protože lidé z jeskyně Ranis používali technologii Lincombian-Ranisian-Jerzmanowician (LRJ), lze tuto velmi specifickou industrii, která se nacházela od Polska po Anglii, zcela jistě přiřadit k moderním lidem. Můžeme také mluvit o populaci Zlatý kůň/Ranis, které tvořila zřejmě druhou migrační vlnu moderních lidí do Evropy. Tato populace měla v sobě neandrtálský genom, který získala před 45-49 tisíci lety.

Odkazy:

https://www.nature.com/articles/s41586-024-08420-x

https://www.sciencedaily.com/releases/2024/12/241212145718.htm

Původ jazykové rodiny tupí-guaraní

Důkladná analýza genetického stromu jazykové rodiny tupí-guaraní spojená s archeologickými poznatky naznačuje, že její původ je třeba hledat v povodí řek Tapajós a Xingu na východě Amazonie před 2600 lety a ne v povodí řeky Madeira v západní Amazinii, jak se dříve soudilo.

Důvodů je několik:

• Dva jazyky nejvíce odlišné od ostatních jazyků v této rodině (Mawé a Awetí), které zřejmě patří k nejdříve odděleným jazykům, se nacházejí právě na východě Amazonie. 
• Polychromovaná keramika typická pro kmeny tupí-guaraní se vyskytuje v archeolických nálezech tam, kde se dodnes mluví těmito jazyky. Nejstarší nálezy pochází právě z oblasti jiho-východní Amazonie (jsou staré přibližně 2500 let)
• Fylogenetická analýza ukazuje, že Awetí se oddělilo od ostatních jazyklů před 2600 lety.
• Modelové propojení lokalit výskytu jednotlivých jazyků naznačuje ohnisko původu právě v této oblasti.

Je zajímavé zmínit, že úplně nejstarší polychromovaná keramika byla nalezena v oblasti Rio de Janeira a je stará přibližně 3000 let. Avšak jazyky, které mají k rodině tupí-guaraní nejblíže (arikem, tuparí, monde a další) se nachází v západní Amazonii v oblasti Rondonia. To může znamenat, že předci proto-tupí-guaraní přišli skutečně ze západní Amazonie, ve východní se naučili vyrábět polychromovanou keramiku od jiného etnika, a teprve potom expandovali jako tupí-guaraní jazyková rodina.

https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0272226

https://phys.org/news/2023-06-indigenous-languages-south-america.html