Hledání původ Hunů a jejich etnolingvistické identity vždy vypdalo jako problém, u kterého nelze nikdy najít uspokojivou odpověď. Nové poznatky z genetických analýz poskytly informace, o kterých by se nám dříve ani nezdálo. Více informací však neznámená jasnější odpověď. Situace je stále velmi komplikovaná.
Podle kulturních a historických souvislostí se zdálo být pravděpodobné, že Hunové pochází z kemnového svazu Siungnu, který se objevují ve třetím století př.n.l. Vytvořili mocný stát na hranici s Čínou a rychle se s ní dostali do mocenského střetu. V roce 127 BC byli poraženi a vytěsněni z Ordosu. Následoval upadek a vnitřní rozkoly. Kmenový svaz se rozpadl a jeho část (snad i jádro) se přesunula na západ, kde, jak se předpokládá, vystořila základ pro zformování Hunů a později Avarů.
Celý příběh má slabinu v tom, že Hunové po sobě nezanechali žádné jazykové pomátky, a tak nevíme jakou řečí mluvili. U vládců svazu Siungnu se předpokládá, že mluvili jazykem příbuzným para-mongolštině podobně jako kmeny Sianbei, které se nacházely blíže k čínskému státu. Jisté to však není.
Genetické analýzy hunských hrobů zcela jasně ukázaly, že evropští Hunové skutečně byli potomky Siungnů, ale cestou na západ přibrali řadu genů ze Střední Asie a východní Evropy (https://www.cell.com/current-biology/pdf/S0960-9822(22)00732-1.pdf).
Otázka jejich jazyka zůstává nezpodpovězena. Pravděpodobnost, že patřili mezi para-mongolské jazyky je vysoká, ale cestou na západ mohli přjmout jazyk jiný.
Nedávno se objevil zajímavý poznatek. Byl přečten krátký text kmene Jie ze svazu Siungnu. Jeho jazyk totiž patží mezi jenisejské. Byli tedy Siungnu a potažno Hunové také jenisejané, jak se nekteří domnívají?
To je velmi nepravděpodobné. Kmen Jie se objevuje až ve druhém století našeho letopočtu, když vrací Siungnu jeich původné slávu. Navíc jazyk, kterým byl text zapsán se velmi podobá jazyku Pumpokol, který se jasně odlišuje od severních jenisejských jazyků, od kterých se oddělil určitě až po zlomu letopočtu a nemohl se tak uplatnit v první fázi exitence Siungnu (2. století př.n.l.), kdy došlo k migraci na západ. Cestou na západ se pochopitelně předci Hunů mohli setkat s jenisejany a začít používat jejich řeč, ale to samé se mohlo stát s celou řadou jiných jazyků a etnik.
Kulturní výraz Hunů byl tak podobný Siungnům, že je velmi pravděpodobné, že si kromě něj uchovali i svoji řeč a ta pravděpodobně patří mezi para-mongolské jazyky podobně jako celá řada dalších nomádů útočících ze severních stepí na Čínu v tomto období.
