Lebka z jeskyně Manot

Nově objevená část vrchní lebky moderního člověka, v izraelské jeskyni Manot, se zřejmě stane učebnicovým nálezem. Její stáří, 55 tisíc let, se totiž nejvíce blíží odhadu migrace na cestě moderních lidí z Afriky do Eurasie. To je odhadováno podle mitochondriální DNA na 70 tisíc let a podle jaderné DNA na zhruba 60 tisíc let. Jedná se tedy o nejbližšího příbuzného předků všech neafričanů.

Na obrázku je vidět srovnání lebky z Manotu s ostatními lebkami nejstarších lidí(šedivě), neandrtálců (červeně) a erektů(oranžově). Podívejme se na souvislosti mezi těmito fosíliemi.

Před 200 tisíci lety se objevuje první fosílie moderního člověka na jihu Etiopie (OM1 vpravo nahoře). Nejstaršímu nálezu moderního člověka je velmi podobný o 80 tisíc let mladší nález LH18 z Tanzanie. V této době se lidstvo rozrůstalo a migrovalo ze své domoviny ve východní Africe do všech směrů, na jih, na západ i na sever. Severní skupina se dostala až do Izraele odkud máme několik nálezů moderních lidí z jeskyní Skhul a Qafzeh (na obrázku Qa a Sk). Odtud pokračovali až do Indie, kde po sobě zanechali nástroje. Před 80 tisíci z oblasti Blízkého východu zřejmě zmizeli, kvůli nastupujícímu suchu.

Velkým otazníkem je, co se dělo pak. Není jasné, jestli moderní lidé, kteří osídlili celou Eurasii pochází ze zbytků populace z jeskyně Skhul a Qafzeh a nebo se jednalo o novou migraci z Afriky. Lebka z Manotu zapadá spíše mezi africké fosílie, a tak zřejmě potvrzuje druhou možnost.

Africkým nálezům ovšem odpovídá i ženská lebka z jeskyně Qafzeh - Qa9. To by mohlo naznačovat, co se v Africe odehrálo. Došlo ke zženštění mužů, to vedlo ke zvýšení spolupráce z snížení konfliktů (link), taková společnost pak evolučně uspěla a osídlila celý zbytek světa.