Dějiny neandrtálců vydolovány z hlíny

Tým vědců z Max Plankova Institutu analyzoval mitochondriální DNA ze 150 vzorků z hlíny v jeskyních v Evropě a na Sibiři. Výsledkem je popis genetické historie neandrtálců. Jejich první skupina se objevila před zhruba 135 tisíci lety, zatímco druhá populace přišla před přibližně 105 tisíci lety jako jedna z větví předchozí skupiny a postupně tu první nahradila. Typicky neandrtálské rysy, jako třeba mohutné krční svalstvo, jsou zřejmě vlastní až druhé skupině, která byla patrně dobře adaptována na přicházející ledovou dobu.

Další studie pak zkoumala podle DNA v půdě dějiny ve slavné sibiřské jeskyni Denisova. Zde se Denisované poprvé objevili před 300 tisíci lety a před 130 tisíci lety zmizeli. Jiná skupina Denisovanů osídlila jeskyni nakrátko před 100 tisíci lety. Neandrtálci se příležitostně objevovali od doby před 170 tisíci lety, kdy se výrazně ochladilo. Moderní lidé osídlili jeskyni před 45 tisíci lety.

Zdroje: 

https://www.sciencedaily.com/releases/2021/04/210415142645.htm

https://www.sciencenews.org/article/neandertal-dna-cave-mud-migration-eurasia

https://www.sciencemag.org/news/2021/06/ancient-siberian-cave-hosted-neanderthals-denisovans-and-modern-humans-possibly-same

Zde se můžete dočíst jiné zajímavosti o DNA neandrtálců.

Nejstarší genom z ostatků Homo sapiens je z koněpruské jeskyně Zlatý kůň

Dvě práce, které analyzovaly nejstarší genom Homo sapiens, vyšly prakticky současně. První se zabývala nálezem z koněpruské jeskyně Zlatý kůň, druhá pak ostatky z bulharské jeskyně Bacho Kiro.

Stáří lebky ze Zlatého koně bylo původně odhadováno na 23 tisíc let, ale odhad byl několikrát měněn podle různých postupů. Genetická analýza nyní zjistila, že je stará minimálně 45 tisíc let. Důvodem k tomuto odhadu je nenadrtálská příměs genů podobná té z nálezu z Ust'Ishm (stáří tohoto nálezu je 45 tisíc let). Fragmenty neandrtálského genomu jsou však delší než ty z Ust'Ishm, a tak je zřejmé, že jedinec ze Zlatého koně měl blíže k události, kdy k míšení mezi neandrtálci a moderními lidmi došlo.

Další zajímavostí je, že genom nepatří do žádného ze známých genetických klastrů. Jedná se tedy o zcela novou populaci, která se zřejmě oddělila od ostatních Euroasiatů brzy po smíšení s neandrtáci a později zcela zanikla.

https://www.nature.com/articles/s41559-021-01443-x

Drouhou prací je analýza DNA z bulharské jeskyně Bacho Kiro. Stáří nejstaršího vzorku je odhadováno na více než 45 tisíc let. Patří do populace, která se od euroasiatů oddělila ještě před Ust'Ishm, avšak geny této populace dodnes přežívají mezi východoasiaty a zřejmě není příbuzný ani s jedincem ze Zlatého koně. 

https://www.nature.com/articles/s41586-021-03335-3 

Jak lebka ze Zlatého koně, tak vzorek z Bacho Kiro měly haploskupinu mitochondriální DNA N a evidentně souvisí s příchodem mladého paleolitu, který se v Evropě začal objevovat před 45 tisíci lety. Jak se ukazuje, migrační vlna z Blízkého východu do Evropy, která mladý paleolit přinesla, nebyla jedná.

 Příbuznost vzorku z Bacho Kiro s ostatními populacemi.

a) haploskupiny mitochondriální DNA pravěkých vzorků (Zlatý kůň - červeně, vzorků starších 40 tisíc let - modře, vzorků 37-24 tisíc let - oranžově, současné populace černě)

b) příbuznost pravěkých vzorků se Zlatým koněm (nalevo) a Ust'Ishm (napravo)

c) grafická příbuznost mezi jednotlivými populacemi

Původ prehistorických populací východní Asie

Nová vědecká práce analyzovala 166 vzorků archaických obyvatel východní Asie, nejstarší vzorky byly z doby před 8000 lety.

Analýza prokázala genetickou příbuznost lidí altajské jazykové rodiny a její pravděpodobný původ u prvních zemědělců, kteří domestikovali proso v povodí řeky Liao na severu Číny. Vazba na Korejce a Japonce je u lidí této starověké civilizace silnější než vazba na mongolské a Turecké národy. Jejich původ sahá až k člověku z jeskyně Tianyuan, který žil v severní Číně před 42 tisíci lety.

Také se ukázalo, že lidé mluvící Tibetočínskými jazyky mají společný původ v civilizacích, které domestikvali proso na horním a středním toku Žluté řeky.

Co se týče domestikace rýže, ta je spojována s lidmi mluvícími jazyky z rodin austroasijské, tajsko-kadajské a austronéské. To bylo také potvrzeno touto studií.

https://www.mpg.de/16470802/0222-evan-genomic-insights-into-the-origin-of-pre-historic-populations-in-east-asia-150495-x

https://www.sciencedaily.com/releases/2021/02/210222124643.htm

https://doi.org/10.1038/s41586-021-03336-2

Pravěké populace Sibiře

Rozsáhlá studie analyzovala DNA 40 jedinců žijících na Sibiři v rozmezí 17 tisíc až 500 let před současností. Zatímco populace na východ od Bajkalu zůstávaly víceméně stabilní od mezolitu až do doby bronzové, obyvatelé západně od Bajkalu prodělávali dynamické změny.

Mezi nejzajímavější vzorky patří Dzyhlinda-1, východně od Bajkalu, který je starý 8500 let. Je příbuzný dnešním Itelmenům, Čukčům a Inuitům, ale také již nežijícím paleoinuitům kultury Saqqaq. Má také blízko ke vzorkům z Jakutské oblasti, které jsou o 2000 let mladší. 

Další vzorek, který vzbudil pozornost, je kra001 z Krasnojarské oblasti, starý více než 4000 let. Je totiž bazální haploskupinou N1c1 - L1026, která je typická pro mluvčí ugrofinských jazyků. Může tak doplnit naše znalosti o vzniku této jazykové rodiny.

https://advances.sciencemag.org/content/7/2/eabc4587

Osdlování Karibiku podle DNA

Analýza 174 vzorků DNA z ostatků původnch obyvatel Karibiku potvrdila scénáře osidlování, které byly navrženy na základě kulturních nálezů - https://pravek-t1.blogspot.com/2012/10/osidlovani-karibske-oblasti.html. 

Před 6 tisíci lety byl Karibik osídlen lidmi ze Střední Ameriky (příbuzní Tolateků). Další migrační vlna přišla před 2500 lety z Jižní Ameriky a šířila se přes Malé Antily. Tito noví obyvatelé - aravakové, kteří se živili zemědělstvím a vyráběli keramiku, v Malých Antilách prakticky zcela nahradili původní obyvatele.

Před 1000 lety aravakové z Malých Antil začali migrovat i na velké Antily a postupně nahradili původní obyvatele až v západní Kubě.

https://www.nature.com/articles/s41586-020-03053-2

https://www.floridamuseum.ufl.edu/science/ancient-dna-retells-story-of-caribbeans-first-people/

Nová studie archaické DNA upřesňuje formování amerických indiánů

Lidé v povodí Amuru (ARB) jsou známí tím, že začali jako první na světě vyrábět keramické nádoby. Analýza DNA 22 jejich ostatků starých 13 - 2 tisíce let, prokázala, že tito lidé, označovaní také jako paleosibiřané (PS), měli nejblíže k současným Nivchům.

To není celkem nijak překvapivé. Zajímavější je, jak se mění pohled na formování amerických indiánů. Dosud se předpokládalo, že předky indiánů byli takzvaní "beringiané" (AB). Ukazuje se však, že AB nebyli přímímy předky všech indiánů, ale měli blíže k severní populaci severoamerických indiánů (Na-dené, NNA). Co je důležitější, na rozdíl od souřasných inidánů obsahovali berngiané 38% DNA paleosibiřanů.

Paleosibiřané zřejmě před přibližně 12 tisíci lety ovládli východní Sibiř a zřejmě měli i vliv na formování indiánů mluvící algickými jazyky, u nichž ze poukazuj na podobnost s nivchštinou.

Před 5 tisíci lety začali východní Sibiř obsazovat novosibiřané (NS) předci dnešních populací mluvících čukotsko-kamčatskými jazyky. U některých těchto jazyků je dosud poznat vliv přechozího jazyka příbuzného nivchštině, či algickým jazykům. Novosibiřané osídlili arktické oblasti Ameriky. Později byli nahrazeni Eskymáky.

 https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2020.10.12.336628v1

Nová srovnávací studie genomu neandrtálců přináší celou řadu překvapivých závěrů.

Studie, která vyšla v březnu 2020 analyzovala chromozom Y několika nenadrtálských populací (ze Španělské jeskyně El Sidrón staré 48 tiscíc let, z jeskyně Mezmaiskaja na západě Kavkazu steté 43 tisíc let, z jeskyně Spy v Belgii staré 38 tisíc let) a z Denisovanů.

Výsledkem, je že chromozom Y všech neandrtálců se oddělil od lidského před 350 tisíci lety, zatímco ten denisovanský se oddělil od lidského před 750 tisíci lety.

To je výsledek velmi podobný analýze mitochondriální DNA neandrtálců.

Závěr je zřejmý. Mezi neandrtálci se prosadila mužská a ženská linie, která pochází z populace moderních lidí, kteří se oddělili od té Africké před 350 tisíci lety.  Tato populace se vmísila mezi předky neandrtálců, neovlivnila sice výrazně jejich genom, ale prosadila se v obou rodových liniích. Vzhledem k tomu, že 350 tisíc let je i doba, kdy neandrtálci v Evropě vznikli, je také velmi pravděpodobné, že na jejich formování se podíleli moderní lidé. Neandrtálci by mohli být mixem Homo heidenbergensis s archaickými moderními lidmi. 
 
Lze namítnout, že před 350 tisíci lety nežili moderní lidé. To je sice pravda, ale máme doklad o tom, že moderní lidé žili před 300 tisíci lety a nejstarší větev lidského chromozomu Y se odddělila už před 275 tisíci lety. O několik tisíc let před tim, tedy zřejmě zaznamenali moderní lidé populační expanzi, jejímž výsledkem je cesta do Evropy a vznik neandrtálců  a pozdější lebka z Maroka známá jako nejstarší doklad existence Homo sapiens. 

Evoluce chrozomomu Y denisovanů, neandrtálců, a moderních lidí