Původ prehistorických populací východní Asie

Nová vědecká práce analyzovala 166 vzorků archaických obyvatel východní Asie, nejstarší vzorky byly z doby před 8000 lety.

Analýza prokázala genetickou příbuznost lidí altajské jazykové rodiny a její pravděpodobný původ u prvních zemědělců, kteří domestikovali proso v povodí řeky Liao na severu Číny. Vazba na Korejce a Japonce je u lidí této starověké civilizace silnější než vazba na mongolské a Turecké národy. Jejich původ sahá až k člověku z jeskyně Tianyuan, který žil v severní Číně před 42 tisíci lety.

Také se ukázalo, že lidé mluvící Tibetočínskými jazyky mají společný původ v civilizacích, které domestikvali proso na horním a středním toku Žluté řeky.

Co se týče domestikace rýže, ta je spojována s lidmi mluvícími jazyky z rodin austroasijské, tajsko-kadajské a austronéské. To bylo také potvrzeno touto studií.

https://www.mpg.de/16470802/0222-evan-genomic-insights-into-the-origin-of-pre-historic-populations-in-east-asia-150495-x

https://www.sciencedaily.com/releases/2021/02/210222124643.htm

https://doi.org/10.1038/s41586-021-03336-2

Pravěké populace Sibiře

Rozsáhlá studie analyzovala DNA 40 jedinců žijících na Sibiři v rozmezí 17 tisíc až 500 let před současností. Zatímco populace na východ od Bajkalu zůstávaly víceméně stabilní od mezolitu až do doby bronzové, obyvatelé západně od Bajkalu prodělávali dynamické změny.

Mezi nejzajímavější vzorky patří Dzyhlinda-1, východně od Bajkalu, který je starý 8500 let. Je příbuzný dnešním Itelmenům, Čukčům a Inuitům, ale také již nežijícím paleoinuitům kultury Saqqaq. Má také blízko ke vzorkům z Jakutské oblasti, které jsou o 2000 let mladší. 

Další vzorek, který vzbudil pozornost, je kra001 z Krasnojarské oblasti, starý více než 4000 let. Je totiž bazální haploskupinou N1c1 - L1026, která je typická pro mluvčí ugrofinských jazyků. Může tak doplnit naše znalosti o vzniku této jazykové rodiny.

https://advances.sciencemag.org/content/7/2/eabc4587

Osdlování Karibiku podle DNA

Analýza 174 vzorků DNA z ostatků původnch obyvatel Karibiku potvrdila scénáře osidlování, které byly navrženy na základě kulturních nálezů - https://pravek-t1.blogspot.com/2012/10/osidlovani-karibske-oblasti.html. 

Před 6 tisíci lety byl Karibik osídlen lidmi ze Střední Ameriky (příbuzní Tolateků). Další migrační vlna přišla před 2500 lety z Jižní Ameriky a šířila se přes Malé Antily. Tito noví obyvatelé - aravakové, kteří se živili zemědělstvím a vyráběli keramiku, v Malých Antilách prakticky zcela nahradili původní obyvatele.

Před 1000 lety aravakové z Malých Antil začali migrovat i na velké Antily a postupně nahradili původní obyvatele až v západní Kubě.

https://www.nature.com/articles/s41586-020-03053-2

https://www.floridamuseum.ufl.edu/science/ancient-dna-retells-story-of-caribbeans-first-people/

Nová studie archaické DNA upřesňuje formování amerických indiánů

Lidé v povodí Amuru (ARB) jsou známí tím, že začali jako první na světě vyrábět keramické nádoby. Analýza DNA 22 jejich ostatků starých 13 - 2 tisíce let, prokázala, že tito lidé, označovaní také jako paleosibiřané (PS), měli nejblíže k současným Nivchům.

To není celkem nijak překvapivé. Zajímavější je, jak se mění pohled na formování amerických indiánů. Dosud se předpokládalo, že předky indiánů byli takzvaní "beringiané" (AB). Ukazuje se však, že AB nebyli přímímy předky všech indiánů, ale měli blíže k severní populaci severoamerických indiánů (Na-dené, NNA). Co je důležitější, na rozdíl od souřasných inidánů obsahovali berngiané 38% DNA paleosibiřanů.

Paleosibiřané zřejmě před přibližně 12 tisíci lety ovládli východní Sibiř a zřejmě měli i vliv na formování indiánů mluvící algickými jazyky, u nichž ze poukazuj na podobnost s nivchštinou.

Před 5 tisíci lety začali východní Sibiř obsazovat novosibiřané (NS) předci dnešních populací mluvících čukotsko-kamčatskými jazyky. U některých těchto jazyků je dosud poznat vliv přechozího jazyka příbuzného nivchštině, či algickým jazykům. Novosibiřané osídlili arktické oblasti Ameriky. Později byli nahrazeni Eskymáky.

 https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2020.10.12.336628v1

Nová srovnávací studie genomu neandrtálců přináší celou řadu překvapivých závěrů.

Studie, která vyšla v březnu 2020 analyzovala chromozom Y několika nenadrtálských populací (ze Španělské jeskyně El Sidrón staré 48 tiscíc let, z jeskyně Mezmaiskaja na západě Kavkazu steté 43 tisíc let, z jeskyně Spy v Belgii staré 38 tisíc let) a z Denisovanů.

Výsledkem, je že chromozom Y všech neandrtálců se oddělil od lidského před 350 tisíci lety, zatímco ten denisovanský se oddělil od lidského před 750 tisíci lety.

To je výsledek velmi podobný analýze mitochondriální DNA neandrtálců.

Závěr je zřejmý. Mezi neandrtálci se prosadila mužská a ženská linie, která pochází z populace moderních lidí, kteří se oddělili od té Africké před 350 tisíci lety.  Tato populace se vmísila mezi předky neandrtálců, neovlivnila sice výrazně jejich genom, ale prosadila se v obou rodových liniích. Vzhledem k tomu, že 350 tisíc let je i doba, kdy neandrtálci v Evropě vznikli, je také velmi pravděpodobné, že na jejich formování se podíleli moderní lidé. Neandrtálci by mohli být mixem Homo heidenbergensis s archaickými moderními lidmi. 
 
Lze namítnout, že před 350 tisíci lety nežili moderní lidé. To je sice pravda, ale máme doklad o tom, že moderní lidé žili před 300 tisíci lety a nejstarší větev lidského chromozomu Y se odddělila už před 275 tisíci lety. O několik tisíc let před tim, tedy zřejmě zaznamenali moderní lidé populační expanzi, jejímž výsledkem je cesta do Evropy a vznik neandrtálců  a pozdější lebka z Maroka známá jako nejstarší doklad existence Homo sapiens. 

Evoluce chrozomomu Y denisovanů, neandrtálců, a moderních lidí

Paleogenetická rekonsturkce pravěké populace jihoamerických And

Mezinárodní tým vědců provedl rozsáhlou genetickou analýzu 25 ostatků indiánů z horských oblastí And, jejichž stáří se pohybovalo mezi 4500 a 9000 lety. Dalších 64 vzorků patřilo do doby před 500 až 4500 lety.

Výsledek nijak nevybočuje z obecných představ o vývoji zdejších domorodých populací. Před 9000 už byli obyvatelé vysokohorských oblastí jasně rozděleni na severní (v centrálním Peru) a jižní (jižně od jezera Titicaca) populaci.

Před 5800 lety začalo postupné míšení těchto skupin se sousedními kmeny. Před 2000 lety byl tento proces dokončen a jihoameričtí indiáni měli již stejný genetický profil, jaký jim zůstal dodnes.

struktura vývoje jihoamerických populac podle genetických analýz

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0092867420304773

https://www.cell.com/cell/pdf/S0092-8674(20)30477-3.pdf?_returnURL=https%3A%2F%2Flinkinghub.elsevier.com%2Fretrieve%2Fpii%2FS0092867420304773%3Fshowall%3Dtrue

Nejstarší Homo sapeins v Evropě je z Bulharska

V bulharské jeskyni Bacho Kiro byl již dřive nalezen jenen z nejstarších aurignacienských pohřbů a také nejstarší provrtané zvířecí zuby v Evropě, sloužicí zřejmě jako ozdoba. Nyní byla analyzována DNA z lidskéch zubů z této jeskyně a bylo tak potvrzeno, že patřily moderním lidem - Homo sapiens. Jejich stáří bylo stanoveno na 41-46 tisíc let. Tím se stávají nejstarším dokladem o přítomností moderních lidí v Evropě. (Nepočítáme-li nález z řecké jeskyně Apidama starý 210 tisíc let, který patřil k neúspěšné migrační vlně archaických lidí).

Analyzovaná mitochondriální DNA a její pozice mezi současnými populaceni.

https://www.bbc.com/news/science-environment-52614870
https://www.nature.com/articles/s41586-020-2259-z