Jaderná DNA stará 300 tisíc let

Zatím nejstarší jaderná DNA analyzovaná z lidských ostatků pochází ze Sibiře a je stará 45 tisíc let. Nyní se podařilo tento rekord překonat několikanásobně na neuvěřitelných 350 tisíc let. Jednalo se o kosti ze španělské jeskyně Sima de los Huesos (díra kostí), odkud pochází řada zachovalých koster Homo heidelbergensis s rysy neandrtálců. Z kostí z této jeskyně se nedávno podařilo analyzovat mitochondriální DNA, ta byla blízká Denisovanům. Jaderná DNA je na tom však jinak, nejblíž má k neandrtálcům. Ovšem je třeba si ještě počkat na podrobnější informace.

http://news.sciencemag.org/archaeology/2015/09/dna-neandertal-relative-may-shake-human-family-tree#disqus_thread

Homo naledi - je to skutečně Homo?

National geogrphic publikoval zprávu o tom, že v jižní Africe byl nalezen nový druh člověka. Dostal název Homo naledi. Jeho stáří se pohybuje mezi 2 a 3 milióny lety. Vzhledem k uvedené charakteristice je pozoruhodné, že se někdo odvážil zařadit ho do rodu Homo. Jeho mozek je totiž menší než mozek australopitheca, stejně tak lebka je velmi primitivní a celé tělo se podobá australopithekům. To, čím si údajně zasloužil zařazení mezi lidské druhy, jsou ruce a chodila, které se velmi podobají lidským. To je podle mého názoru velmi slabé, protože může jít o konvergentní vývoj (tak jako třeba nohy u Orrorina) a při posuzování hominidů je vždy stěžejní tvar lebky a objem mozkovny.

Vzhledem k tomu, že o novém druhu dosud nevyšla ani zmínka v žádném prestižním časopise, bylo by dobré si počkat. U National geographic by to nebylo poprvé, kdy se mírně řečeno "unáhlil".

http://www.iflscience.com/editors-blog/newly-discovered-human-ancestor-likely-ritualistically-disposed-its-dead

DNA prvního zemědělce Středomoří

Zemědělci se do Středomoří rozšířili z Řecka, jejich typická keramik s otisky mušlí srdcovek se poprvé objevila před 8 a půl tisíci lety na Korfu, o tisíc let později už tito lidé vstoupili na území dnešního Španělska. Právě odsud pochází kostra jedince patřícího k této zemědělské kultuře, jehož jadernou DNA se podařilo analyzovat. Výsledek není nijak překvapivý. Byli velmi podobní zemědělcům, kteří tou dobou osidlovali Evropu z Balkánu (obě skupiny mají stejný původ v Sýrii) a jsou prakticky totožní s pozdější populací středního neolitu na Iberském poloostrově, jejichž vzorky se podařilo analyzovat dříve. Pozdější migrace indoevropanů z východu, proměnila celou Evropu včetně současného Španělska. Pouze lidé na Sardinii zůstali izolováni do těchto změn a uchovali si svoji genetickou jedinečnost. Ze současných populací se jsou Sardiňané jedineční právě svojí velkou podobností k prvním zemědělcům.

Lidé kultury s oticky mušlí měli tmavé oči a světlou pleť a vystřídali lovce Iberského poloostrova, kteří měli naopak tmavou pleť a modré oči. Mitochondriální DNA se podařilo analyzovat u více vzorků, patřily do haploskupin: K1a2a, X2c, H4a1a, H3, H4a1a a K1a4a1


http://dx.doi.org/10.1093/molbev/msv181

http://mbe.oxfordjournals.org/content/suppl/2015/09/02/msv181.DC1/cardial_supplementary_MBE_submission.pdf

Pelištejci přinesli do Palestiny zemědělskou revoluci

Příchod jednoho z mořských národů, indoevropských Palištejců, na konci 13 století B.C. do Palestiny, neznamenal jen plenění a zkázu, jak je prezentováno v učebnicích, ale také zemědělskou revoluci. Pelištějci přinesli mnoho nových plodin, které se tu pěstují dodnes a zavedli pěstování několika místních divokých druhů. S příchodem Palištějců se tak v Palestině objevuje mimo jiné mák, kmín a fíkovník smokvoň.

Původ Pelištějců, kteří celé oblasti dali jméno, není zcela úplně jasný. Jedná se Pelesty z mořských národů, je téměř jisté, že to byli indoevropané, praděpodobně mykénští Řekové. Jak naznačuje keramika a také jméno, Pelištějci mohli přijít z poloostrova Peloponnes.

http://www.eurekalert.org/pub_releases/2015-08/bu-pis082815.php

Záhadná populace Y v Amazonii

Je všeobecně známo, že všichni Američtí Indiáni, od Kanady po Ohňovou zemi, jsou potomky malé skupiny lovců, která přišla ze Sibiře před 18 tisíci lety. To je výsledek dlouholetých genetických testů na mnoha tisících domorodých obyvatel. Ovšem archeologové občas nesouhlasí a hlásí stopy po lidském osídlení Ameriky, staré snad až 50 tisíc let. Ty jsou většinou zpochybňovány.

Důkladné genetické testy však naznačují, že s osídlením Ameriky to tak jednoduché nebylo. Nejprve byly mezi jihoamerickými indiány nalezeny stopy genů, z populace Denisovanů, shodné s těmi, které jsou rozšířeny u Austrolidní populace. Indiáni Amazonie tedy museli být v nějakém kontaktu s oblastí Oceánie. Nyní se objevila studie, která to potvrzuje a přináší další podrobnější informace.

Několik kmenů z Amazonie má geneticky blízko k populaci blízké kmenu Onge z Andamanských ostrovů. Nejedná se o přímé rodové line, ale o části jaderného genomu, které lze detekovat pouze pečlivou statistickou analýzou, proto vyšly tyto výsledky najevo až nyní. Každopádně situace vypadá tak, že v jižní Americe žila populace Y, spřízněná s obyvateli Oceánie ještě před příchodem Indiánů ze Sibiře. Tato populace byla zřejmě malá a byla výrazně "naředěna" hned dvakrát, při první populační explozi Indiánů před 13 tisíci lety a podruhé při masivním osidlování Amazonie před 4 tisíci lety.

http://www.nature.com/nature/journal/vnfv/ncurrent/full/nature14895.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2015/07/150721134827.htm

Nález Pappochelys a věčná otázka nad želvami.

Pappochelys je 240 miliónů let stará fosílie plaza z Německa, která je chybějícím článkem mezi Eunotosaurem a již želvě velmi podobným Odontochelys. Otázka evoluce želv však stále není vyřešena. Je zřejmé, že celá evoluční větev vedoucí od Eunotosaura až k želvám je sesterská k nadřádu Sauropterygia (do kterého patří slavní Plesiosauři) a obě větve vytváří skupinu Pantestudines. Kam ale patří Pantestudines? Genetické testy je řadí ke krokodýlům a ptákům (Archosauromorpha), zatímco analýza morfologie fosílií umisťuje Pantestudines spíše k ještěrům a hadům (Lepidosauromorpha). Těžko říct, kde je pravda. Původně se také na základě morfologie tvrdilo, že želvy patří mezi anapsida. Díky řadě nových nálezů a jejich důkladné analýze dnes víme, že to tak není. Možná se brzy objeví nález, který potvrdí výzkumy genetiků.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature14472.html
http://scienceblogs.com/pharyngula/2015/06/25/a-transitional-turtle-pappochelys/

Tajemství Kennewického člověka odhaleno

Kostra Kennewického muže byla nalezena ve státě Washington v roce 1996 a vzbudila velkou pozornost. Jeho lebka totiž svým tvarem neodpovídala tvaru lebky současných indiánů, je spíše europoidní. Často se mluvilo o tom, že Kennewický člověk není příbuzný dnešních idniánů, rozhořel se spor o tom, jestli ho současní indiáni mají právo považovat za svého předka.

Nyní se podařilo provézt testy DNA z části kosti na ruce. Výsledek je velmi překvapivý, jeho DNA je velmi blízká inidánům Salisha žijící dodnes v této oblasti. Jejich právo na ostatky bylo tedy potvrzeno. Další zajímavostí je, že Kennewický muž má blízko k potenciálním předků všech indiánů severozápadní oblasti (přímořské i vnitrozemní). Jeho stáří, které bylo stanoveno přibližně na 8500 let, je dostatečné na to, aby byl geneticky dostatečně vzdálený od dítěte z Anzick-1 z Montany. Ten, jako jediný nález člověka kultury Clovis, má blízko k předkům středo a jiho amerických indiánům.

Chromozom Y Kennewického muže patřil do haplogrupy Q, která je typická pro indiány. Mitochondriální DNA pařila to haploskupiny X2a, která se nachází pouze u indiánů, ovšem spíš na severovýchod Severní Ameriky.

http://www.nature.com/nature/journal/vnfv/ncurrent/full/nature14625.html