Nález Pappochelys a věčná otázka nad želvami.

Pappochelys je 240 miliónů let stará fosílie plaza z Německa, která je chybějícím článkem mezi Eunotosaurem a již želvě velmi podobným Odontochelys. Otázka evoluce želv však stále není vyřešena. Je zřejmé, že celá evoluční větev vedoucí od Eunotosaura až k želvám je sesterská k nadřádu Sauropterygia (do kterého patří slavní Plesiosauři) a obě větve vytváří skupinu Pantestudines. Kam ale patří Pantestudines? Genetické testy je řadí ke krokodýlům a ptákům (Archosauromorpha), zatímco analýza morfologie fosílií umisťuje Pantestudines spíše k ještěrům a hadům (Lepidosauromorpha). Těžko říct, kde je pravda. Původně se také na základě morfologie tvrdilo, že želvy patří mezi anapsida. Díky řadě nových nálezů a jejich důkladné analýze dnes víme, že to tak není. Možná se brzy objeví nález, který potvrdí výzkumy genetiků.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature14472.html
http://scienceblogs.com/pharyngula/2015/06/25/a-transitional-turtle-pappochelys/

Tajemství Kennewického člověka odhaleno

Kostra Kennewického muže byla nalezena ve státě Washington v roce 1996 a vzbudila velkou pozornost. Jeho lebka totiž svým tvarem neodpovídala tvaru lebky současných indiánů, je spíše europoidní. Často se mluvilo o tom, že Kennewický člověk není příbuzný dnešních idniánů, rozhořel se spor o tom, jestli ho současní indiáni mají právo považovat za svého předka.

Nyní se podařilo provézt testy DNA z části kosti na ruce. Výsledek je velmi překvapivý, jeho DNA je velmi blízká inidánům Salisha žijící dodnes v této oblasti. Jejich právo na ostatky bylo tedy potvrzeno. Další zajímavostí je, že Kennewický muž má blízko k potenciálním předků všech indiánů severozápadní oblasti (přímořské i vnitrozemní). Jeho stáří, které bylo stanoveno přibližně na 8500 let, je dostatečné na to, aby byl geneticky dostatečně vzdálený od dítěte z Anzick-1 z Montany. Ten, jako jediný nález člověka kultury Clovis, má blízko k předkům středo a jiho amerických indiánům.

Chromozom Y Kennewického muže patřil do haplogrupy Q, která je typická pro indiány. Mitochondriální DNA pařila to haploskupiny X2a, která se nachází pouze u indiánů, ovšem spíš na severovýchod Severní Ameriky.

http://www.nature.com/nature/journal/vnfv/ncurrent/full/nature14625.html

Nový Australopithecus - Australopithecus deyiremeda

Slavný paleoantropolog Yohannes_Haile-Selassie slaví další úspěch. V Hadaru na severu Etiopie popsal nový druh Australopithéka - Australopithecus deyiremeda, který je starý 3,5 miliónu let. Popis tohoto nového druhu je založen na nálezu pouze jedné čelisti. Ta je ovšem tak odlišná od svého současníka Australopithecus afarensis, že si zřejmě právem zaslouží být považována za odlišný druh. Je-li tomu skutečně tak, potom i řada nálezů, které byly dříve přisuzovány k druhu Australopithecus afarensis, mohou být součástí nového druhu Australopithecus deyiremeda. Většinou se jedná o zlomky kostí, takže případná změna klasifikace nepřekvapí.

Stáří 3,5 miliónu let, které bylo stanoveno pro novou fosílii, spadá do období, kdy docházelo k diverzifikaci druhu Australopithecus afarensis. Ten se po Africe pohyboval již téměř půl miliónu let a v této době se začínají objevovat jeho následovníci. Kromě nově objeveného Australopithecus deyiremeda v etiopském Hadaru je to i Australopithecus bahrelghazali v Čadu. Kenyanthropus z Keni žijící také v této době, který je tak odlišný, že byl zcela vyloučen z rodu Australopithecus, je zřejmě potomkem ještě staršího Australopithecus anamensis.

                            Pozice Australopithecus deyiremeda v evolučním stromu Homininů

http://www.nature.com/nature/journal/v521/n7553/full/nature14448.html
http://anthropology.net/2015/05/28/say-hello-to-australopithecus-deyiremeda-a-newly-discovered-3-4-million-year-old-hominid/

Nejstarší evropani byli blízcí příbuzní neandrtálců

Genetický analýza čelisti jednoho z nejstarších evropanů, který byl nalezen v Rumunské jeskyni Peștera cu Oase, prokázala, že tento 40 tisíc let starý Homo sapiens je blízký příbuzný neandrtálců. V jeho DNA bylo nalezeno 5-11% genů neandrtálců včetně celých chromozomů (dnešní neafričané mají kolem 1-4% genů neandrtálců). Předpokládá se, že předek ve 4. až 6. generaci tohoto evropského muže byl neandrtálec. Zajímavé je, že se mezi evropany dodnes nedochovala žádná přímá linie v mužském ani v ženském rodě, která by pocházela z neandrtálců.

http://www.nature.com/news/early-european-may-have-had-neanderthal-great-great-grandparent-1.17534

Neuvěřitelné bohatství tvarů vyšších živočichů - hox geny.

Hox geny jsou sekvence DNA, které řídí vznik tělních modulů podél osy u osově symetrických živočichů (bilateria) během embryonálního vývoje. Hox geny má člověk i mihule, motýl i paraploštěnka. U všech těchto živočichů došlo v průběhu stovek miliónů let k různé modifikaci (zvětšení počtu nebo smazání některých Hoxgenů), ale v principu fungují stále stejně. Dokonce i hvězdice, která je v larválním stádiu osově symetrická má podobné hox geny jako první strunatci.

Rozvoj prvních strunatců souvisel se zvyšováním počtu hox genů, které řídí koncovou část těla živočicha. Při rozvoji obratlovců pak došlo ke zvyšování počtu centrálních hox genů. Podobný vývoj probíhal i při rozvoji členovců a měkkýšů. Zdá se, že kambrijskou exlozi umožnily právě hox geny. Při tomto pozoruhodném rozrůznění živočichů vznikala celá řada nových tělních forem, to umožňovala právě změna hox genů. Kambrijské exploze se účastnili právě živočichové s hox geny, zatímco ti bez nich (proarticulata, kteří velmi pravděpodobně patří mezi žebernatky) zmizeli.

Otázka je, kde se hox gen vzal a k čemu původně sloužil. Zřejmě nejprimitivnější bilateria je Xenoturbella, která má pouze 5 hox genů. Ještě primitivnější jsou zřejmě paraploštěnky a bezstřevky, které mají pouze základní skupinu hoxgenů, dva centrální a jeden koncový. Dva další geny jsou hox genům zatím jen částečně podobné.

Půjdeme-li ještě dále ke kořenu evolučního stromu živočichů, narazíme na žahavce a vločkovce. Ti mají také systém hox genů, který je ale odlišný od všech výše zmíněných skupin. Hox gen Cnox-2 u žahavců určuje polohu hlavy během embryonálního vývoje. Beztvarý vločkovci mají gen Trox-2, jehož funkce není zcela jasná, ale vypadá to, že je aktivován pouze u hřbetních a břišních buněk. Trox-2 se zdá být nejblíže k původnímu proto-hox genu, který začal určovat stavbu těla, a tím spustil lavinu událostí, na jejímž konci je neuvěřitelné bohatství forem vyšších živočichů.

Čelist nejranějšího zástupce rodu Homo

V etiopském Afaru byla nalezena spodní čelist dosud nejranějšího zástupce rodu Homo. Čelist je stará 2,8 miliónu let a tvoří přechod mezi druhy Australopithecus africanus a Homo habilis.

http://www.sciencedaily.com/releases/2015/03/150304141454.htm
http://www.sciencemag.org/content/early/2015/03/03/science.aaa1343
http://www.livescience.com/50028-homo-habilis-older-than-thought.html

Vývoj evropského genetického profilu

V dnešní době už máme k dispozici desítky vzorků DNA z Evropy od konce doby ledové, přes neolit, až po dobu bronzovou a lze tedy rekonstruovat její evoluci. O to se pokusil tým vědců z několika univerzit a tady je výsledek:

Na konci doby ledové žila v Evropě geneticky velmi stejnorodá populace západoevropských lovců (vzorky La Brana 1, Loschbour a Gamba) od Španělska po Maďarsko. Na východě žili také relativně uniformní avšak od západoevropanů odlišní východoevropští lovci (vzorky z Karelie a Samary).

Před 8 tisíci lety do Evropy z jihovýchodu přicházejí zcela odlišní zemědělci a nahrazují místní lovce hlavně ve Středomoří, ale také v jižní a střední Evropě. Tito zemědělci raného neolitu jsou reprezentováni hlavně kulturou lineární keramiky.

S přechodem do středního neolitu, před 6 tisíci lety, vzniká v Evropě sociálně rozvrstvená společnost a řada místních různě vyspělých kultur. S tímto rozvojem je spojena i změna genetického profilu, který se mírně posunuje od raných zemědělců směrem k původním západoevropským lovcům.

Skutečnou změnou však je až příchod Indoevropanů ze stepí Střední Asie před 5000 lety. Jejich původ sahá ke kultuře Yamna, jejíž nositelé mají blízko k východevropským lovcům. První invazi Indoevropanů do Evropy představuje Kultura se šňůrovou keramikou jejíž nositelé se geneticky velmi podobají lidem kultury Yamna. Lidé pozdějších kultur (Zvoncové poháry, Únětice a další) už jsou geneticky někde mezi lidmi kultury Yamna a lidmi středního neolitu.

Na tomto stavu se dodnes nic výrazného nezměnilo. Obyvatelé Středomoří mají nejblíže k prvním zemědělcům (úplně nejvíc Sardiňané). Původním západoevropským lovcům se nejvíc geneticky podobají lidé severovýchodní Evropy (nejvíce Estonci). Češi, zapadají spíše na sever Evropy, svým současným genetickým profilem se nejvíc podobají pravěkým lidem Kultury zvoncových pohárů. Kultuře, na jejíchž základech později vznikl svět Keltů a celá Západní Evropa.

http://biorxiv.org/content/early/2015/02/10/013433
http://dienekes.blogspot.cz/2015/02/a-story-of-69-ancient-europeans.html