Praotec všech mužů žil před 340 tisíci lety

V roce 2011 publikoval Fluvio Cruciani revoluční práci, ve které zrevidoval vývojový strom mužského chromozomu Y a stanovil nový kořen tohoto stromu na 140 tisíc let. Do té doby se předpokládalo stáří 80-120 tisíc let a za nejstarší části stromy byly považovány "větve" z jižní Afriky od Sanů. Po Crucianově objevu se nejstarší větví stala dřívější podvětev A1b ze západní Afriky a dostala nový název A0 (je definována mutací P305).

Vědci začali přezkoumávat starší vzorky novými a přesnějšími metodami, jak zapadnou do nově definovaného stromu. Narazili na vzorek z Kamerunu od kmene Mbo, který vypadal ještě starší než nově definovaná větev A0. Tento předpoklad se potvrdil po objevení podobného vzorku u jednoho Afroameričana. Nově objevená větev byla nazvána A00. Její stáří bylo stanoveno na neuvěřitelných 340 tisíc let (s 95% spolehlivostí 237-581 tisíc let). Oddělení haplogrupy A0 od ostatních haplogrup pak bylo posunuto ze 140 tisíce let na 220 tisíc (s 95% spolehlivostí 125-382 tisíc let).

Společný předek všech mužů tedy žil 140 tisíc let před nejstarší fosílií moderního člověka a 100 tisíc let před podobným kořenem stromu u ženské části populace. V této době (před 350 tisíci lety) jsou známy projevy moderních lidí z Blízkého východu (co se týče ostatků byly zde nalezeny jen lidské zuby). O něco pozdější je nález téměř moderního člověka z Indie a z Číny. Avšak Afrika zatím nenabídla žádný nález podobný moderním lidem z této doby.

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0002929713000736
http://www.sciencedaily.com/releases/2013/03/130305145821.htm

Hominid ze srbské jeskyně Balanica

Kanadsko-srbský tým datoval čelist hominida ze srbské jeskyně Balanica. Čelist je určitě starší než 397-525 tisíc let. Jinými slovy: je zřejmě starší než 525 let. Teď je otázka kam čelist zařadit. Autoři uvádí, že čelist patřila Homo heidelbergensis bez neandrtálských znaků, který nezapadá mezi evropské heidelbergy. Vzorem pro Homo heidelbergis je lebka z Maueru, podle nejnovějších měření stará 600 tisíc let. Podíváme-li se na okolní nálezy staré podobně jako srbská čelist, nabízí lebka z italského Ceprana, stará 500 tisíc let. Je to heidelbergensis s rysy Homo erecta. Podobně starý je nález ze slovinsko-italského Visogliana, který bývá řazen jak mezi heidelbergy, tak mezi erecty. Třetím, stejně starým nálezem je velmi zajímavá lebka ze západního Turecka. Ta tvoří přechod mezi asijskými erecty, africkými erecty typy Bodo a evropskými Homo heidelbergensis.

Z toho všeho si lze učinit závěr, že někdy v době před 500 tisíci lety (možná dřív), zažila Evropa migraci erectů z Blízkého východu. Ti zřejmě tvořili populaci smíšenou z afrických bodo a asijských erectů. Tato migrace zřejmě souvisí s meziledovou dobou Afton II (520-470 k BP), možná i Afton I(620-550 k BP).

DNA Tianyuanského člověka a DNA Indonésie

Byla anlayzována DNA Tianyuanského člověka (stáří 40 000 let). Mitochondriální DNA patří do haplogrupy B, jak jsem správně předpokládal. Haplogrupa B se tedy rychle rozšířila i na sever Číny, možná zde byla jako vůbec první ještě před příchodem lidí s haplogrupou M, kteří snad přišli do Číny ze západu.

Masivní analýza DNA Indonésie odhalila zajímavé informace. První migrační vlna do Indonésie osídlila souostroví haplogrupami M17a, M73, M47, N21, N22, R21, R22 a R23 před 50 tisíci lety. Tato migrační vlna osídlila také Novou Guineu a Austrálii (haplogroupy S, P, Q, ...).

Druhá migrační vlna přišla z Asie v mladším paleolitu a přinesla haplogrupy B4a, B4b, B4c, B4c1b3, B5a, B5b, B5b1, D a E. Stáří těchto podskupin haplogrupy B se pohybuje mezi 30 a 25 tisíci lety, podskupiny D mají podobné stáří a haplogrupa E je stará přibližně 27 tiscí let. Zhruba v této době tady došlo k této druhé  migraci.

Je vidět, že haplogrupa B, byla v té době velmi rozšířena po celé východní a jihovýchodní Asii. Její původ lze hledat tedy v Číně (odtud pochází právě zmíněná 40 tisíc let stará haplogrupa B z Tainyuanského člověka) a zřejmě v této době se dostala také na Nikobary.

Třetí migrační vlna je invaze Austronésanů před 4 tiscíci lety a přinesla haplogrupy M7b3, E1a1a, M7c3c a Y2 (stáří 5 tisíc let).

Poslední, čtvrtou migrací je přísun čínských obchodníků z východu a arabských a indických ze západu. Je poznat hlavně na mužské části polulace a nejvíce na ostrově Bali, který zasáhla silná migrační vlna z Indie.

Osídlení Eurasie moderními lidmi

K finálnímu a rozhodujícímu osídlení Eurasie moderními lidmi došlo po výbuchu Toby tedy před přibližně 70 tisíci lety. Podrobný scénář celého procesu lze velmi dobře rekonstruovat na základě důkladné analýzy mitochondriální DNA. Pozdější migrace totiž z velké části mění mužskou část populace zatímco ženská část (mitochondriální DNA) zůstává, eventuálně se pouze přidávají další skupiny. Scénář je tedy následující:

• Před 70 tisíci lety se v Indii objevuje haplogrupa N, která je přímým potomkem africké L3. Lidé z afrického rohu se podél pobřeží dostaly do Indie a pokračovali dále na východ. Hladina moře byla mnohem níže, a tak dnes nemáme žádné archeologické doklady.
• Před 67 tisíci lety se v Indii z haplogrupy N vzniká R a z L3  M.
• Před 65 tisíci lidé pravděpodobně podél Indu pronikají na íránskou vysočinu (haplogrupy N, R a M). Na vysočině vzniká z R haplogrupa U.
• Před 60 tisíci lety část íránské skupiny proniká na západ a osidluje Blízký východ haplogrupami N, R a U (později (před 45 tisíci lety) se dostanou až do Evropy).
• Před 58 tisíci lety pobřežní skupina dorazila do Austrálie, tehdy spojené s Novou Guineou v jeden kontintnent Sahul (haplogrupy N, M a R).
• Před 55 tisíci lety skupina z iránské vysočiny pronikla pravděpodobně přes východní Afganistán do západního Tibetu a brzy osídlí celý sever Číny až po Koreu. Tam vznikají nové haplogrupy M7, M9, M16, R9, B a N9. Haplogrupy M7 a M16 se dochovaly v Tibetu ostatní v Japonsku a na Dálném východě.

Tým vědců z Max Plankova institutu zveřejnil informaci, že se jim podařilo analyzovat DNA z kostí nejstaršího nálezu moderního člověka v Číně. Bohužel zpráva neuvádí haplogrupu mitochondriální DNA, říká pouze, že tento člověk byl předkem východoasiatů (včetně amerických indiámů) a již byl oddělen od Evropanů. To je vzhledem ke stáří (40 000 let) a místu (okolí Pekingu) nálezu samozřejmě v souladu s uvedeným scénářem.

Pro úplnost je třeba dodat, že výše popsané skupiny se na své cestě setkávali jak s předchozími nemoderními lidmy (minimálně neandrtálci, denisovany, florensiensis a red-deer-cave lidmi), tak velmi pravděpodobně i s archaickými moderními lidmi (člověk z Dali, člověk z Narmady, člověk z Jiniushan).

Migrace z Indie do Austrálie před 4000 lety

V roce 2002 byla publikována studie, která na základě analýzy chromozomu Y zjistila, že před 4000 lety došlo k migraci z Indie do Austrálie. Výsledky však nevzešly do obecného povědomí a až nyní se ukazuje, že tomu tak zřejmě opravdu bylo. Nová studie z respektovaného Max-Plankova institutu ukazuje že, tato migrace skutečně proběhla. Uvádí se zde, že migrace byla odhalena na základě analýzy genů, neuvádí se však jakých genů (zřejmě jaderní DNA).

Závěry, že pes Dingo se do Austrálie dostal s touto migrací je asi chybný, protože Dingo zřejmě pochází z jihovýchodní Asie.

V této době (před 4000 lety) došlo také k rozšíření Pama-Nuyngan jazyků v Austrálii, u kterých odborník na australské jazyky R.M.W.Dixon ukazuje na fonetickou podobnost na drávidské jazyky z Indie.

Před 4000 lety dochází v Austrálii také ke změně technologie, objevují se mikrolitické nástroje.

Ketové

Ketové jsou známým Sibiřským kmenem, jediný přeživší z Jenisejské jazykové rodiny. Historii Ketů lze přibližně analyzovat na základě jazykové analýzy. Z ní je vidět, že někdy v začátkem prvního tisíciletí se tato rodina rozpadla, respektive její členové expandovali. Otázkou je, odkud. Část odpovědi se našla v čínských análech, kde byla zaznamenána věta v proto-jenisejštině, kterou pronesl velitel lidu Jie. Jie, ze skupiny kmenů Xiongu, tedy velmi pravděpodobně byli Jenisejané. Jestli patřili všechny kmeny Xiongu mezi Jenisajany není jasné. Xiongu totiž podle čínských pramenů žili na mongolských pláních minimálně od 3 století před Kristem. Přišli tedy Jie do Mongolska z východu? Potom tedy Jenisejané pochází z Altaje. Nebo Jenisejané sídlili původně v Mongolsku a do povodí Jeniseje se dostali až později? Napovědět by opět mohla lingivstická analýza. Jenisejské jazyky jsou ovlivněny samojedskými a tureckými jazyky. Se samojedskými se dostaly do kontaktu až v povodí Jeniseje. Vlivy tureckých jazyků skutečně napovídají tomu, že Jenisejané byly před příchodem do povodí Jeniseje v úzkém kontaktu s tureckými kmeny, které pocházejí z Mongolska. Jenisejané tedy zřejmě pocházejí z východního Mongolska.

Původ Indoevropských jazyků

Před nedávnem se objevila studie, která se snaží dokázat, že Indoevropské jazyky pochází z Anatolie a jejich společný původ sahá do doby před 8 až 9,5 tisíci lety. Pochopitelně je to naprostý a ignorantský nesmysl. Autoři z Aucklandské univerzity zcela ignorují veškeré lingvistické znalosti, ale co je ještě horší, ve svém modelu zcela účelově manipulují s daty, tak aby jim vyšla jako mateřská země IE jazyků Analotie. Nejvíce šokující ovšem je, jak se tento vědecký brak dostal do popředí všech světových médií zabývajících se vědou.

Tento paskvil jsem kritizoval hned po jeho vydání, s nadšením jsem pak shlédl přednášku předních odborníků na historickou lingvistiku (Stanford), kteří studii podrobili drtivé, až výsměšné kritice.

Pro zajímavost, ještě přikládám velmi pěknou přednášku, ve které se J.P.Mallory snaží vyvrátit anatolskou hypotézu jako takovou (nepochopitelně stále přežívající).

Bohužel tohle není ojedinělý příklad a takových "odborníků" se v poslední době objevuje čím dál více a co je nejsmutnější, získávají stále více nejen veřejného prostoru, ale bohužel i důvěry. Netýká se to jen historické lingvistiky, ale naneštěstí i přírodních věd. Do nového roku 2013 tedy přeji méně takových vědeckých zvrhlostí.