Nález Denisovana v jihovýchodní Asii

Denisované byli poprvé popsáni v roce 2010 podle mitochondtiální DNA z článku prstu nalezeného v altajské jaskyni Denisova. Od té doby bylo na Sibiři nalezeno několik jejich zubů. V letch 2018-2019 pak byla popsána celá spodní čelist patřící denisovanovi. Tento nález pochází ze severovýchodu tibetské náhorní plošiny.

Nejvíce denisovanské krve dnes koluje překvapivě mezi Papuánci, kteří žijí tisíce kilometrů jižně od popsaných nálezů denisovanů. Proto se předpokládalo, že denisované nežili jen na Sibiři a v Tibetu, ale také jižněji v pralesích jižní a jihovýchdoní Asie. To se nyní se konečně potvrdilo nálezem zubů denisovanů v jeskyni v severním Laosu. Jejich stáří je přibližně 160-130 tisíc let.

Více zde: https://www.nature.com/articles/s41467-022-29923-z

Zajímavé je, že Papuánci mají dvě různé genetické příměsi od dvou různých populací denisovanů. Východoasiaté mají také dvě různé příměsi, jendu sdílejí s Papuánci, ale druhá patří ještě zcela jiní populaci denisovanů. Včetně té sibiřské existovaly tedy celkem 4 různé populace denisovanů, které se různě mísily s různými populacemi moderních lidí, jak je vidět na obrázku:

Více zde: https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2020803118

Původ prvních evropských zemědělců

Švýcarská studie zkoumala archaickou DNA populací, které se podílely na formování prvních evropských zemědělců v Anatolii. Ve studii bylo zveřejněno 15 nových vzorků z mezolitu a neolitu.

Výsledek srovnávání jednotlivých vzorků pomohl vytvářit možný scénář vzniku neolitické populace. Ta sice vznikla ve střední Anatolii, ale v průběhů tisíciletí (od doby před 14 tisíci lety) získala několikrát příměs evropských mezolitických lovců z Balkánu. Během migrace do Evropy pak zemědělci postupně získávali geny evropských obyvatel znovu.

Zajímavé je také to, že evropská a blízko-východní populace se rozdělily před zhruba 25 tisíci lety. Před přibližně 16 tisíci lety se rozdělili lidé žijící na íránské vysočině od obyvatel Anatolie. V době, kdy lidé z Anatolie získali první příměs z Balkánu se od nich oddělili obyvatelé Kavkazu.

genetický strom populací spřízněných s prvními zemědělci

historie změn osídlení jednotlivých populací

https://www.sciencedaily.com/releases/2022/05/220512121823.htm

https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(22)00455-X

Homo sapeins v Evropě o 10 tisíc let dříve než se soudilo

Za nejstraší nálezy Homo sapiens v Evropě jsou považovány dvě lebky. První je z Bulharské jeskyně Bacho Kiro a je stará 44 - 46 tisíc let. Druhá je z českého krasu z jeskyně Zlatý kůň a její stáří je 45 tisíc let. U obou nálezů byla analyzována DNA a na základě této analýzy je zřejmé, že lebka ze Zlatého koně je straší.

Ve francouzké jeskyni Mandrin byly nalezeny velmi jemně opracované nástroje ve vrstvě staré 56,8 - 51,7 tisíce let. Tyto nástroje se svojí jemností a detailem velmi liší od ostatních neandrtálských a velmi se podobají nástrojům moderních lidí, kteří žili v té době na Blízkém východě. Bylo mezi nimi nalezeno i nekolik mléčných zubů. Jejich analýza povrdila, že se skutečně jednalo o příslušníky druhu Homo sapiens.

To je skutečně velké překvapení, ale to, že se objevili právě v této době není náhoda. Zrovna totiž vrcholilo klimaticky příznivé období a na Blízkém východě mderní lidé právě zažívali růst (to víme podle analýzy DNA současných obyvatel). Otázkou zůstává, kudy migrati do Evropy přišli, zda přes Anatolii a Balkán, nebo přes Střední Asii. 

https://www.nature.com/articles/d41586-022-00389-9 

Homo ergaster starý 1.5 miliónu let z Izraele

Na izraelském archeologickém nalezišti Ubeidiya byl nalezen lidský obratel starý 1.5 miliónu let. Na rozdíl do starších nálezů z Gruzie (Dmanisi 1.8 miliónu let) se nejedná o Homo erecta, ale o něco vyššího Homo ergastera. Také nástoje v Izraeli (acheluléen) se liší od těch v Gruzii (straší Oldovan). Při srovnávání těchto dvou lokalit je také třeba připomenout, že izraelské naleziště se nachází v mnohem vlhčím klimatu než to gruzínské. Oba druhy (nebo chcete-li poddruhy) se lišili nejen používanými nástroji a velikostí, ale také prostředím, ve kterém žili.

https://www.sciencedaily.com/releases/2022/02/220202080314.htm 

Sochy velbloudů na severu Arábie jsou staré 7-8 tisíc let

Na severu Saúdské Arábie byly v roce 2018 nalezeny skulptury velbloudů v životní velikosti vysekané do skal. Teprve po 3 letech se podařilo stanovit jejich stáří pomocí několika různých metod. Nejpřesnější datování poskytly kamenné nástroje, kterými byly skulptury vytvořeny. Ty byly používány před 7200-7600 lety. Ostatní metody toto datování víceméně potvrzují.

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S2352409X21003771?via%3Dihub

Lebky z řecké jeskyně Apidima nepatřili moderním lidem ale anteneandrtálcům

Lebky nalezené v řecké jeskyni Apidima nepatřili moderním lidem, jak vyplývalo z práce zvěřejněné v roce 2019 (psali jsme o tome zde).

Podle novější práce z roku 2020 to vypadá spíše na podobnost s ostatními před-neandrtálskými (anteneanderthalensis) lebkami v Evropě a na Blízkém východě. Do rodiny "antenandrtálců" tady patří: španělské nálezy ze Sima de los Huesos (stáří 500-400 tisíc let), anglická lebka Swanscombe (stáří 400 tisíc let), a francouzké nálezy Lazaret a Biache-Saint-Vaast staré přibližně 170 tisíc let, tedy podobně jako lebky z Apidima.

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0003552119300974?via%3Dihub

Lebka Omo je starší než se soudilo - 233 tisíc let

Slavná lebka Omo, která byla po dlouho dobu několik desítek let považována za nejstarší lebku Homo sapiens na světě je ještě o něco starší. Nová důkladnější analýza místa nálezu a nové datování vulkanických událostí stanovily nové minimální stáří na 233 +/-22 let. Předchozí datování udávalo stáří okolo 197 tisíci let.

Tato změn však nepomůže k návratu na první místo nejstarší lidské lebky. To stále drží Jebel-Irhoud-1 z Maroka stará 286 tisíc let.

https://www.nature.com/articles/s41586-021-04275-8