Genetická mapa českého pravěku

Vynikající práce pod vedením vědců ze Společnosti Maxe Planka analyzovala velké množství genomu z ostatků z doby přechodu od neolitu do doby bronzové na území Čech. Čechy se tak stávají jedním z nejlépe geneticky zmapovaných území v Evropě a na světě (pochopitelně co se týká pravěké DNA).

Co jsem se dozvěděli nového:

- Vzestup genů lovečsko-sběračské populace v neolitu se odehrál ve dvou fázích v průběhu 5 tisíciletí BC. První fáze je spojována s kulturou s nálevkovitými poháry (5079 - 4748 BCE) a komponentou Loschbour, druhá fáze pak kulturou Jordanów/Lengyel (4636 - 4310 BCE) a komponentou Körös.

Kultura kulovitých amfor nesla vůbec nejvyšší podíl lovečsko-sběračských genů (26%). Pochází z dnešního Polska a vznikla míšením anatolských zemědělců a evropských lovců a spěračů (Loschbour). Zatímco dřívější Řivnáčská kultura má podobný původ jako Jordanów/Lengyel. Obě kultury žili na českém území po nějakou dobu současně na stejných místech.

Šňůrová keramika přenesla do Čech severský genom spojovaný s Pobaltím, dolním Polabím a neolitickou Ukrajinou více než se stepními oblastmi východní Evropy. Původní obyvatelé zanechali genetický otisk hlavně v ženských liniích. V mužské lini došlo k velmi úzké profilaci. Dominovala haploskupina chromozomu Y R1a-M417(xZ645).

Zajímavé je, že vesnice Vliněves v době rané Šňůrové keramiku vykazovala větší genetickou roznamitost (díky přítomnosti genomu předchozí populace) než celá současná Evropa.

Příchod Kultury zvoncových pohárů znamenal další redukci mužské genetické diverzity způsobenou zřejmě dominantními náčelníky, kteří ovládali reprodukci celé společnosti. Zpočátků 55%  haploskupin chromozomu Y patří R1b-P312, většina z toho R1b-L2/S116 (R1b1a1a2b1), která má původ v dolním Porýní. Koncem této kultury se zvyšuje podíl před-šňůrového genomu o zhruba 20%, ale podíl R1b-P312 v mužské linii stoupl na 100%.

S počátkem Únětické kultury dochází k výrazné změně v mužské linii, která se opět stává různorodější. Celkový genom je kombinací 3 zdrojů: pozdních zvoncových pohárů, ranné šňůrové keramiky a genomu doby bronzové z Lotyšska (více než 40%). Z Pobaltí pochází také nový chromozom Y R1a-Z645. Přes 80% genomu v mužské linii v Čechách přichází ze severovýchodu. Společnost je nyní opět rovnoprávnější což dokládají podobně bohaté hroby žen i mužů.

Zdroj:https://advances.sciencemag.org/content/7/35/eabi6941

Nejstarší genom za Wallaceovou linií

Podařilo se analyzovat genom z ostatků jedince (mladé dívky) starých 7,3-7,2 tisíce let z jižní části ostrova Sulawesi z jeskyně Leang Panninge. Ostatky patřily jedinci kulturního komplexu Toalean, který se na jižním Sulawesu nacházel před 8 až 1,5 tiscíci lety.

Autosomální DNA je kombinací dvou různých populací. Jedna pochází od nejstraších zemědělců jihovýchodní Asie (referenční vzorek z jižní číny Qihe starý ~8,4 tisíce let)

Druhá polovina má blízko Papuáncům a Austrálcům a tvoří třetí větev, která se oddělila od těchto dvou populací přibližně ve stejné době jako ony od sebe, tedy před 37 tisíci lety.

Příměs Denisovanů se podobá té, jakou známe z Oceánie, ale je nízká -zřejmě v důsledku "ředění" od jihočínských zemědělců.

https://www.nature.com/articles/s41586-021-03823-6

Další informace o genech Denisovanů mezi lidmi

Poměrně často se objevují další a další studie, které více do hloubky analyzují příměs DNA u moderních lidí od Denisovanů. (Například zde: http://pravek-t1.blogspot.com/2020/02/superarchaicky-clovek-se-misil-s.html)

Nyní se objevila studie, která na rozdíl od příchozích přináší také více informací z "terénu". Konkrétně více vzorků z Filipín a zdejší populace Aetů. Ukazuje se totiž, že právě tito původní Filipínci mají největší podíl denisvovanské DNA ze všech moderních lidí na světě. Některé skupiny Aetů, konktrétně Aetové Magbukon na západě centrálního Luzonu, mají téměř dvakrát více DNA od Denisovanů, než Papuánci, kteří byli dosud považováni za rekordmany.

Schéma DNA příměsí mezi jednitlivými populacemi s důrazem na Denisovany a jihovýchodní Asii.

Zdroj:http://dx.doi.org/10.1016/j.cub.2021.07.022

Původ gruzínštiny

Nově a lépe zpracováno zde: https://pravek-t1.blogspot.com/2024/11/puvod-gruzinstiny-karvelske-jazykove.html

Kultura Maykop a Jenisejština

Kultura Maykop rozšířená na západním Kavkazu bývá spojována s indoevrospkými jayzky pro svoje podobnosti se severnější kulturou Jamnaja, ale také s rodinou severozápadních kavkazských jazyků, a to zejména pro svoji lokaci a některé kulturní předměty.

Dnes už se pochopitelně nedozvíme jakým jazykem (či snad jakými jazyky) mluvili lidé této kultury před 5 a půl tisíci lety, ale můžeme se pokusit odhadnout nejpravděpobodnější možnost podle současných znalostí.

Genetická analýza ostatků lidí této kultury odhalila, že se skládala ze dvou odlišných populací. Jižní, horská, populace byla podobná lidem, kteří v této oblasti žili dříve. Severní, stepní, populace kultury Maykop se lišila. Postrádala geny prvních zemedělců z Anatolie a obsahovala geny lidí ze střední Asie přízněné s Americkými idiány. Tato příměs má nejblíže k nálezu Afontova Gora 3 starého 16 tisíc let.

Lze soudit, že tato příměs je příbuzná Jenisejanům, kteří z tého oblasti pochází, a kteří jsou jazykově a geneticky spřízněni s americkými inidány Na-dene.

Při hledání původu kultury Myakop se poukazuje na íránskou vysočinu a střední Asii. To je zřejmě cesta, kudy Jenisejané do severního Kavkazu přišli. V jižní části střední Asie se snad kdysi vyskytoval i jazyk příbuzný dnešnímu jazyku Burušaski, na jehož podobnost s Jenisejštinou je často poukazováno. Stepní lidé kultury Maykop měli velmi často chromozom Y Q1a2, který se vyskytuje u Jenisejanů, Burushaški a také v jižní části střední Asie.

Geny ovšem nemluví. Dokud nenalezneme zapsaný text můžeme pouze spekulovat. Je třeba dodat, že zaznamenané texty existují. Nejedná se o přímý zápis z kultury Maykop, ale lze ho s ní spojit. Vlivy kultury Maykop se rozšířily až do východní Anatolie, odkud máme záznamy v Chatijštině tisíc let po zániku kultury Maykop. Z tohoto jazyka ze dochovalo jen několik slov, ale všechna jsou velmi podobná Jenisejštině nebo Burušaski. 

Odkazy:

https://www.nature.com/articles/s41467-018-08220-8 genetický analýza pravěkých obyvatel Kavkazu 

https://en.wikipedia.org/wiki/Maykop_culture kultura Maykop

https://en.wikipedia.org/wiki/Hattic_language Chattijština

Další nový druh rodu Homo?

Do rukou odborníků se konečně dostala lebka (bez spodní čelisti) nalezená v roce 1933 na severovýchodě Číny ve městě Harbin. Nález byl brzy povýšen na nový druh Homo longi - Dragon man. Po izraelském Homo Nesher Ramla je to další nový Homo během několik dní. Tento je však ještě problematičtější. Jeho charakteristiky poměrně dobře odpovídají nálezu spodní čelisti z Xiahe, u které bylo prokázáno (i díky molekulární analýze), že se jedná o Denisovana. Nově popsaná lebka z Harbinu tak bude velmi pravděpodobně spíše Denisovan než další nový Homo.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Dragon_Man_(archaic_human)

https://www.cell.com/the-innovation/fulltext/S2666-6758(21)00055-2

https://www.cell.com/the-innovation/fulltext/S2666-6758(21)00057-6

Nový druh rodu Homo

 V Izraeli byla nalezena část lebky a spodní čelisti pravěkého člověka, která není ani neandrtálská ani nepatří moderním lidem. Nález byl proto povýšen na nový druh Homo Nesher Ramla, podle místa nálezu. Jeho stáří je přibližně 130 tisíc let. Lze se domnívat, že starší nálezy z tého oblasti by se mohly přiřadit ke stejnému druhu. Jde hlavně o lebku z jeskyně Zuttiyeh, která je dosud považována za Homo heidelbergensis, ale také o spodní čelit z jeskyně Misiya starou 185 tisíc let, která je považována za Homo sapiens.

Odkazy:

https://phys.org/news/2021-06-nesher-ramla-homo-fossil-discovery.html

https://www.sciencedaily.com/releases/2021/06/210624141540.htm