Dvě práce, které analyzovaly nejstarší genom Homo sapiens, vyšly prakticky současně. První se zabývala nálezem z koněpruské jeskyně Zlatý kůň, druhá pak ostatky z bulharské jeskyně Bacho Kiro.
Stáří lebky ze Zlatého koně bylo původně odhadováno na 23 tisíc let, ale odhad byl několikrát měněn podle různých postupů. Genetická analýza nyní zjistila, že je stará minimálně 45 tisíc let. Důvodem k tomuto odhadu je nenadrtálská příměs genů podobná té z nálezu z Ust'Ishm (stáří tohoto nálezu je 45 tisíc let). Fragmenty neandrtálského genomu jsou však delší než ty z Ust'Ishm, a tak je zřejmé, že jedinec ze Zlatého koně měl blíže k události, kdy k míšení mezi neandrtálci a moderními lidmi došlo.
Další zajímavostí je, že genom nepatří do žádného ze známých genetických klastrů. Jedná se tedy o zcela novou populaci, která se zřejmě oddělila od ostatních Euroasiatů brzy po smíšení s neandrtáci a později zcela zanikla.
https://www.nature.com/articles/s41559-021-01443-x
Drouhou prací je analýza DNA z bulharské jeskyně Bacho Kiro. Stáří nejstaršího vzorku je odhadováno na více než 45 tisíc let. Patří do populace, která se od euroasiatů oddělila ještě před Ust'Ishm, avšak geny této populace dodnes přežívají mezi východoasiaty a zřejmě není příbuzný ani s jedincem ze Zlatého koně.
https://www.nature.com/articles/s41586-021-03335-3
Jak lebka ze Zlatého koně, tak vzorek z Bacho Kiro měly haploskupinu mitochondriální DNA N a evidentně souvisí s příchodem mladého paleolitu, který se v Evropě začal objevovat před 45 tisíci lety. Jak se ukazuje, migrační vlna z Blízkého východu do Evropy, která mladý paleolit přinesla, nebyla jedná.
Příbuznost vzorku z Bacho Kiro s ostatními populacemi.
a) haploskupiny mitochondriální DNA pravěkých vzorků (Zlatý kůň - červeně, vzorků starších 40 tisíc let - modře, vzorků 37-24 tisíc let - oranžově, současné populace černě)
b) příbuznost pravěkých vzorků se Zlatým koněm (nalevo) a Ust'Ishm (napravo)
c) grafická příbuznost mezi jednotlivými populacemi
