Nové poznatky o osidlování jihovýchodní Asie

Jihovýchodní Asie je oblastí s převážně tropickým klimatem, které příliš nepřeje konzervaci pravěkých kostí. Přesto se podařilo analyzovat jadernou DNA z několika vzorků starých tisíce let. Nejstarší vzorek měl 8000 let. Jejich srovnáním se současnou populací a jinými pravěkými vzorky DNA lze rekonstruovat scénáře osídlování jihovýchodní Asie.

Hned po příchody prvních lidí do jihovýchodní Asie se populace rozdělila na severní a jižní skupinu.

Nejstarším zástupcem severní skupiny je kostra nalezené nedaleko Pekingu - člověk z Tianyuan, který má ve své DNA 1% neandrtálců. Dnes jeho příbuzní tvoří významný podíl v populaci amerických indiánů, ale jinak jde o slepou větev. Druhá část severní skupiny zůstala zřejmě někde v centru dnešní Číny.

Mnohem úspěšnější je jižní skupina, ta se rozdělila na 3 hlavní migrační proudy. První směřoval přes Indonésii až do Austrálie (dnešní Austrálci a Papuánci), druhá skupina zůstala v Indočíně a jejími potomky jsou Onge z Andamanských ostrovů. Třetí větev se vydala do dnešní Číny, kde narazila na část severní skupiny. Obě populace se vzájemně promísily, ale ve výsledném mixu převažovalo 76% DNA z jižní skupiny. Tuto populaci jižní Číny lze označit za proto-Ami.

Časový horizont těchto událostí není zcela zřejmý, ale vše se zřejmě odehrálo před více než 40 000 lety.

Zřejmě až po konci doby ledové došlo k expanzi proto-Amiů, jeden z migračních proudů došel až na Taiwan, před jeho oddělením od pevniny. Jejich potomci jsou domorodí Taiwanci. Podobně expandovala také skupina z Indočíny. Jedna její číst se vydala na severovýchod smísila se s proto-Amii a výsledná populace osídlila Japonské ostrovy jako kultura Džómon. Lidé, kteří zůstali v Indočíně, pak stáli u vzniku Hoabinhské kultury Na dvou vzorcích lidí této kultury je vidět spojitost s Indií. Mitochondriální DNA patří do halposkupin M2 a M5, chromozomy Y pak do haploskupin C a D.

Zemědělská revoluce v Asii započala před 10000 lety na jihu Číny a lidé, kteří z tohoto ohniska šířili pěstování plodin a chov zvířat byl z větší části spřízněni s proto-Amii, z menší části s Hoabinhiany.

https://www.sciencedaily.com/releases/2018/07/180706105950.htm

Lidí přišli do Číny před 2 milióny lety

Nálezy kamenných nástrojů a kostí zvířat z jižní části čínské sprašové plošiny byly datovány na 2,1 miliónu let. Stáří vrstev s těmito objevy bylo stanoveno podle magnetické orientace. Další nástroje byly nalezeny také v mladších vrstvách až do stáří 1,3 miliónu let.

To je pozoruhodný objev, protože dosud se předpokládalo, že nejstarší lidé přišli z Afriky do Asie (a to jen do Gruzie) před 1,8 milióny lety. Na druhou stranu existují dřívější doklady o více než 2 milióny let starých nástrojích z Pákistánu a také z Číny (i když jejich datování není obecně přijímáno).

Lze tedy předpokládat, že lidé do východní Asie skutečně dorazili už před 2 milióny lety. Otázka ale zní, jestli to vůbec byli lidé. Nejstarší zástupce rodu Homo, který žil před 2 milióny lety, je Homo habilis. Ten by však měl být podle názorů odborníku z rodu Homo vyřazen a přesunut do rodu
Australopithecus.

První lidé, kteří do Asie přišli byli tedy jakási přechodná forma mezi rodem Australopithecus a rodem Homo. Zřejmě hodně podobní a příbuzní zmiňovanému Homo habilis. Jejich potomci zůstali v Asii až do "nedávna". Na ostrově Flores v Indonésii žil ještě před 50 tisíci lety Homo floresiensis, který vykazuje nejvyšší podobnost s Australopithecus sediba a Homo habilis.

https://www.nature.com/articles/s41586-018-0299-4

Osidlování Ameriky

Objevily se dvě zajímavé práce, které poodhalují jak došlo k osídlení Ameriky indiánskou populací.

První z nich říká že, migrační cesta podél jižního pobřeží Aljašky se otevřela (odtály ledovce) před 17 tisíci lety. A to byla velmi pravděpodobně doba, kdy se předci indiánů sledující mořské savce dostaly na nový kontinent.

Druhá studie ukazuje, co se dělo pak. Populace se rozdělila na pobřežní indiány, kteří směřovali na jih podél západního pobřeží a na vnitrozemské, kteří osidlovali území jižně od pevninského ledovce (tedy dnešní Spojené státy americké). Obě populace se pak zase spojily (zřejmě kdesi v dnešním Mexiku) a jejich mix osídlil Jižní Ameriku. K tomu ale muselo dojít už před 15 tisíci lety, kdy se objevuje nejstarší nález lidí v Jižní Americe.

http://advances.sciencemag.org/content/4/5/eaar5040
https://news.illinois.edu/view/6367/655834

Analýza pravěké DNA z jihovýchodní Asie

Podle 18 vzorků DNA od lidí, kteří žili ve Vietnamu, Thajsku, Myanmaru a Kambodži před 4100 až 1700 lety lze rekonstruovat formování současných obyvatel těchto oblastí. Lovci a sběrači zde žili zřejmě již před 45000 lety. Před 4500 lety začali z Číny přicházet první zemědělci, kteří se postupně mísili s místními lovci. Velmi pravděpodobně se jednalo o lid mluvící austroasijskými jazyky. V době bronzové započala další migrace z Číny. Před 3000 lety přišli do Myanmaru lidé mluvící Tibetobarmskými jazyky, před 2000 lety přišli do Vietnamu lidé Tai. O tisíc let se objevili v Thajsku, kde dominují dodnes. Ve Vietnamu stejně jako v Kambodži dodnes dominuje austroasijské jazyky: vietnamština a kambodžština(kmérština).

https://hms.harvard.edu/news/window-past

Homo naledi uměl mluvit

Pozoruhodný lidský druh Homo naledi, který žil v jižní Africe před 300 tisíci lety, nepřestává překvapovat. Homo naledi měl velmi malý mozek, kapacita jeho mozkovny byla pouze 0,5 litru, tedy méně než poloviční ve srovnání se současnými lidmi, ovšem také jeho celková hmotnost byla zhruba poloviční. Antropologové si dlouho lámali hlavu nad pohřbem mnoha jedinců tohoto druhu, který jasně vypovídá o tom, že musel umět plánovat a vytvářet složité rituály a pracovní postupy. Takové schopnosti mu nechtějí přiznat, když měl tak malý mozek.

Jenže nedávná studie mozkovny Homo naledi odhalila, že jeho mozek se tvarově velmi podobal našim mozkům, měl vyvinuté operculum frontale a další části podobně jako má současný člověk. Zajímavé je, že právě tyto části mozku se podílí na řeči. Je  tedy velmi pravděpodobné, že Homo naledi uměl mluvit.

https://anthropology.net/2018/05/15/the-presence-of-the-frontal-opercula-in-homo-naledi/

Detaily o původ Indoevropanů

Důkladná analýza DNA ze 74 archeologických vzorků z Asie poodhalila další detaily úspěšného vzestupu Indoevropanů. Existuje několik překvapivých zjištění:

1. Zatím se zdá, že první lidé, kteří domestikovali koně patřili do kultury Botai v dnešním Kazachstánu. Nejsou geneticky spřízněni se slavnou Jámovou kulturou. Ta se objevuje o 400 let později více na západě (na Ukrajině) a celkem jednoznačně je spojována s Indoevropany. Zatímco lidé Botai mají blízko k severoasiatům (pravěkým obyvatelům Sibiře), lidé Jámové kultury jsou příbuzní Kavkazanů. Botai jako první domestikovali koně, nebyli to ale předci dnešních koní, patřili do jiného plemene. O něco později lidé Jámové kultury na západě také domestikovali koně (nevíme jestli pod vlivem Botai), tentokrát už toho správného, který postupně začal dominovat celému Euroasijskému kontinentu. Koně lidí Botai zcela vymřeli, stejně jako jejich jazyk, který byl pravděpodobně spřízněn s Ugrofinskou jazykovou rodinou (jak naznačují materiální prvky této kultury).

2. Expanze Jámové kultury, která probíhala na východ, zcela obešla kulturu Botai a skončila zformováním jihosibiřské kultury Afanasevo, o které se předpokládá, že ji tvořili předci Tocharů. Lidé jámové kultury a kultury Afanasevo jsou geneticky stejní.

3. Expanze Indoevropanů do Anatolie skoro vůbec neproběhla. DNA lidí z chetitského státu je prakticky shodná jako z předchozích období. K jazykové změně muselo dojít více kulturním vlivem, než migrací lidí. Podle záznamů z Ebly víme, že Indoevropské jazyky se objevují v Anatolii už ve 25. století BC, ještě před expanzí jámové kultury.

http://science.sciencemag.org/content/early/2018/05/08/science.aar7711.full

Nejstarší lidské ostatky mimo Afriku nalezeny v Saúdské Arábii. Nikoliv...

Médii se prohnala zpráva o nálezech prstních článků moderních lidí ze Saúdské Arábie starých přibližně 90 tisíc let. Jedná se prý o nejstarší doklad migrace moderních lidí z Afriky (https://www.nytimes.com/2018/04/09/science/a-fossilized-finger-bone-may-be-from-the-earliest-humans-on-the-arabian-peninsula.html , https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-saudske-arabii-objevili-90-tisic-let-stare-fosilie-lidskeh/r~7f18cd3e3c9a11e8a79a0cc47ab5f122/).

Tak to samozřejmě není. Je těžké odlišit neandrtálce od moderních lidí pouze podle článků prstů. Z Blízkého východu, z Izraele, známe kompletní lebky (z jeskyně Skhul a Qafzeh), které jsou přibližně stejně staré a patří moderním lidem. Pravdou je, že tyto lebky mají výrazní neandrtálské rysy, a byly zřejmě hybridem nebo předkem obou, s tím že blíže měli k nám než k neandrtálcům. Jak ale poznat něco takové u článků prstů? To je zcela nemožné.

Dalším podobně starým nálezem jsou zuby a spodní čelist z Číny, jejich stáří je přibližně 100 tisíc let. (mimochodem, ta spodní čelist se velmi podobá čelistem z lebek nalezených v Izraeli). Je pozoruhodné, že nejstarší ostatky moderních lidí, kteří se vydali z Afriky nacházíme až v daleké Číně.

To ale není vše. Stáří 100 tisíc let přesahují také nástroje, které bezpochyby patřily moderním lidem, a byly nalezeni na jihu Arabského poloostrova. Jedná se o kamennou industrii zvanou nubijský komplex.

Mnohem starší jsou však kamenné nástroje z Jordánska. Jejich stáří bylo stanoveno na 250 tisíc let a vzhledem k tomu, že jsou velmi podobné moderním nástrojům vyráběným v této době v Africe, kde s právě pohybovali nejstarší moderní lidé, je velmi pravděpodobné, že byli autory těchto nálezů z Blízkého východu.

https://www.sciencedaily.com/releases/2018/04/180409112551.htm