Genetické stopy mezolitických Sardiňanů

Několik haploskupin mitochondriální DNA, které se nacházejí pouze v Sardinii, vykazuje stáří, které odpovídá mezolitickému období a předchází příchod zemědělců před 8 tisíci lety. Haploskupiny K1a2d a U5B1i1 mají velmi podobné stáří 15 tisíc let a obě vznikly spolu s příbuznými haploskupinami v době, kdy docházelo k expanzi mezolitických evropanů. Je velmi pravděpodobné, že tyto haploskupiny představují populaci, která osídlila Sardinii před příchodem zemědělců.

https://academic.oup.com/mbe/article/2977388/Mitogenome-Diversity-in-Sardinians-a-Genetic?searchresult=1

Šuká Káa byla testována na jadernou DNA

Šuká Káa, v jazyce Tlingitů "člověk před námi", je název indiána, který žil před 10 300 lety na ostrově Prince z Welsu na jižním cípu Aljašky. Byla nalezena pouze jeho stolička. To však stačí na to, aby byla provedena analýza DNA a srovnána s jinými ostatky dávných indiánů i se současnými indiány.

Výsledkem je, že všechny zkoumané vzorky mají velmi blízko k současným indiánům. Tři vzorky ze sledované oblasti o stáří 6000, 2500 a 1750 jsou prakticky totožné s indiány, kteří zde žijí dodnes. Šuká Káa je ale v něčem jiný, má ještě výraznou komponentu jihoamerických indiánů a také obsahuje složku lidí z východní Sibiře. V tom se liší od DNA, o něco mladšího, ale slavnějšího, člověka Kennewick, který má výraznou služku středoamerickou.

Co z toho vyvodit? Nabízí se hypotéza, že Šuká Káa je pozůstatek nejstarší osidlovací vlny z doby před 15 tisíci lety, která dospěla až do jižní Ameriky. Současní indiáni severozápadního pobřeží jsou jimi také, ale před 10-6 tisíci lety prodělali nějakou menší populační změnu. Prošli úzkým hrdlem, nebo přijali jinou menší migrační událost.

Přímá ženská ani mužská linie se nedochovala ani u jednoho ze 4 vzorků, pozoruhodné ovšem je, že spoluautorkou práce je dr. Rosit Worl původem indiánka z kmene Tlingitů.

https://www.sciencedaily.com/releases/2017/04/170404160034.htm

Výrazná změna v evolučním stromu dinosaurů

Více než 100 let je uspořádání dinosaurů jasné, vychází z tvaru pánevních kostí a rozděluje dinosaury na dvě skupiny Ornithischia (ptákopánví) a Saurischia (plazopánví). Koncem 19. století se přidala skupina Theropoda (Teropodi), která je ale tradičně řazena mezi plazopánví. To, že se ptáci (kteří mají pánev jistě ptačí) vyvinuli ze skupiny plazopánví nikoho příliš nezenpokojovalo, vypadalo to, jako by se ptačí pánev vytvořila dvakrát.

Nyní se ale skupina vědců z Cambridge podíval na kostry dinosaurů komplexněji, porovnávali tisíce různých vzorů na desítkách dinosauřích rodů. Výsledkem je změna dosavadního evolučního stromu přímo v základech. Pánevní znaky ptáků se skutečně vytvořili dvakrát, ale v obou případech mají tyto dvě události k sobě evolučně blíže než se dosud myslelo.

Změna evolučního stromu je dobře patrná na přiloženém obrázku. Je zde nově zavedena skupina Ornithoscelida, která je vlastně obnovením Huxleyho návrhu z 19. století. Pokud se bude dále uvažovat o skupině palzopánví, jedná se o parafyletickou skupiny, obsahující i ptákopánví, ale lépe by bylo od takové skupiny zcela opustit a vyhnou se tak paradoxu, že ptáci patří mezi palzopánví.

http://www.cam.ac.uk/research/news/new-study-shakes-the-roots-of-the-dinosaur-family-tree

Nejstarší nález člověka v Portugalsku

Ve středním Portugalsku, v jeskyni Aroeira, byla nalezena lebka člověka stará 400 tisíc let. Je to nejstarší nález lidských ostatků v Portugalsku, ale nejen to. Lebku je zvláštní tím, že ji nelze jednoznačně přiřadit k žádnému známému druhu člověka.

Nadočnicový oblouk je podobný jako u Homo erectus, výběžek bradavkový (procesus mastoideus) je ale krátký jako u Homo heidelbergensis, jamka spodní čelisti se v něčem podobá neandrtálcům, v něčem je ale odlišná. Evidentně tady máme lebku, která tvoří přechod od erektů k Heidelbergensis, S něčím podobným jsme se ale už dříve setkali.

Turecký Kacabaş je starý 500 tisíc let a tvoří spojnici mezi asijským Homo erectus a africkými hominidy té doby, Bh-1 ze srbské Balanice je starý 400 tisíc let a připomíná jak asijské erekty, tak Homo heidelbergensis. podobně je na tom také stejně starý italský nález povýšený na nový druh - Homo cepranensis.

Zdá se, že rodina těchto přechodných druhů mezi Homo erectus a Homo heidelbergensis se rozrůstá. Můžeme jim říkat Homo cepranensis, ale nový portugalský přírůstek se liší, může se, na rozdíl od ostatních, jednat o ženu (krátký výběžek bradavkový)?

Před 420 tisíci lety skončila jedna z nejsilnějších ledových dob, která byla následována mimořádně teplou dobou meziledovou. Zajisté docházelo k velkým migracím a promíchávání homindů. Zmiňované nálezy jsou pak jejich důsledkem.

http://www.pnas.org/content/early/2017/03/07/1619040114.full

https://anthropology.net/2017/03/14/a-new-400000-year-old-portuguese-skull-may-be-an-early-neanderthal-relative/#comment-42816

Nejstarší fosílie mnohobuněčného organismu

Za nejstarší fosílie mnohobuněčného organismu byla dosud považována červená řasa z Kanady stará 1,2 miliardy let. Nyní se toto datum posunulo o 400 miliónů na dobu 1,6 miliónu let - to je stáří červené řasy z Indie. Tím se ale výrazně zvyšuje stáří všech Archaeplastida
(neboli rostlin v širším slova smyslu) a pochopitelně i eukaryot, které musely vzniknou pěkně dlouho před existencí červených řas.

http://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.2000735

Australští domorodci 50 tisíc let beze změny

Podle analýzy mitochondriální DNA ze 111 vzorků vlasů australských domorodců, které byly nasbírány od roku 1928 bylo zjištěno, že současní australští domorodci jsou přímými potomky prvních imigrantů, kteří na kontinent přišli před 50 tisíci lety. Ale nejen to. S příchodem do Austrálie ze severu se domorodci rozdělili do svou skupin, které rychle (během 2000 let) osídlily západní a východní pobřeží a setkali se na jihu kontinentu. Nejzajímavější na tom je skutečnost, že současný genetický profil domorodých obyvatel v podstatě odpovídá tomuto 50 tisíc let starému rozložení. Aboridžinci jsou tak nejpůvodnějším etnikem světa, protože zůstali stejní po neuvěřitelných 50 tisíc let.

http://www.adelaide.edu.au/news/news91042.html
https://youtu.be/R6LzbKszKhQ?t=1m11s

Našla se lebka Denisovana?

V čínské provincii Henan byla v roce 2007 nalezena lebka, stará 100-125 tisíc let, která velmi připomíná moderní lidi (jemná lebeční klenba, velká kapacita mozkovny a malé nadočnicové oblouky). Částečně však připomíná starší lebky erektů z Asie (nízká a široká mozkovna), ale také neandrtálce (tvar zadní části lebky a polokruhového kanálu).

Spojení s neandrtálci a časové zařazení přivedlo některé vědce k domněnce, že tato lebka představuje dlouho hledaného Denisovana. Denisovany známe totiž jen podle DNA z jednoho článku prstu a části zubů, které byly nalezeny na jižní Sibiři spolu s neandrtálci. Později se ale zjistilo, že DNA Denisovanů se objevuje mezi Polynésany a v jihovýchodní Asii. Rozdělení sibiřské a polynéské DNA denisovanů spadá do období před 125 tisíci lety. V té době musela tedy populace Denisovanů prodělat nějakou expanzi, jejíž centrum by mohlo být právě v Číně. Lebka z Číny z tohoto období je tedy logicky horkým kandidátem na Denisovana. Skutečné potvrzení této domněnky přinesou až testy DNA, které se zatím kvůli velkému stáří nálezu nezdařily.

http://www.sciencemag.org/news/2017/03/ancient-skulls-may-belong-elusive-humans-called-denisovans

https://anthropology.net/2017/03/04/just-what-hominid-species-are-the-two-100000-year-old-lingjing-crania/