Co říká analýza DNA z jeskyně Mota v Africe

V jeskyni Mota v horách jižní Etiopie byla nalezena kostra muže stará 4500 let. Později se podařilo analyzovat jeho genom, což je pro tak staré ostatky z vlhké a horké Afriky obdivuhodné. Ze současných Etiopanů se starý genom nejvíce podobá lidem Aari, kteří dnes žijí desítky kilometrů jižně od jeskyně. Ještě více se však podobá lidem Sandawe, z Tanzanie. Lidé Sandawe jsou jedni z posledních lovců a sběračů v Africe s naprosto jedinečným jazykem a vypadá to, že dříve byli rozšířeni více na severu až do Etiopie a do své současné domoviny byli možná vytlačeni zemědělskými Kušity. Lidé Aari mluví omotickým jazykem. Mluvčí této jazykové rodiny přišli do Etiopie ještě před Kušity, asimilovali původní obyvatele, příbuzné kmeni Sandawe a později byli silně ovlivněni Kušity. Nalezený muž z jeskyně Mota je ještě velmi málo ovlivněn omotickými kmeny, i když už žil v jejich době. Podobně jako jsou dnes Aari velmi málo ovlivněni příchodem Kušitů.

http://www.nature.com/news/first-ancient-african-genome-reveals-vast-eurasian-migration-1.18531
http://forwhattheywereweare.blogspot.cz/

Osidlování Sahary v holocénu

Během ledové doby bylo velké sucho a pouště pokrývaly většinu Afriky. Saharská poušť byla mnohonásobně větší než dnes. Čadské i Viktorino jezero byla zcela vyschlá. Toto nepříznivé období skončilo před 11 700 lety, kdy pouště začaly pomalu ustupovat savanám. S novým životem se na Saharu vrátili také lidé. Před 9 tisíci lety už většinu Sahary pokrývala step a na mnoha místech vznikala jezera a močály.

Taková krajina byla rájem pro tehdejší lovce, kteří ji velmi rychle osídlili. Od Mauretánie po Súdán jsou nalézány zbytky keramických nádob, které vyráběli. Nejstarší keramika byla objevena na jihozápadě, ve středním Mali, a pochází z doby před 11 500 lety. Z těchto míst se šířila také technologie výroby hrotů šípů zvaná Ounanian. Její výskyt se přibližně kryje s nálezy zbytků keramiky. Luk a šíp nabízel lovcům savany neuvěřitelné možnosti a není proto divu, že jeho využití znamenalo obrovský populační růst a expanzi.

Současně se z jihozápadu, z jižního Súdánu, rozšířila technologie ostnatých kostěných hrotů, které byly používány k lovu v řekách a jezerech. Lidé s touto technologií brzy osídlili okolí Čadského jezera, které bylo tehdy mnohonásobně větší než dnes, a od něj se dostali až do povodí řeky Niger. Panuje všeobecná shoda, že lidé s technologií ostnatých kostěných hrotů byli předci dnešních Nilo-saharitů. Tato skupina jazyků má nejvyšší diverzitu právě v jižním Súdánu, oblasti odkud pochází technologie ostnatých kostěných hrotů, a dodnes se výskyt jazyků této skupiny celkem kryje s výskytem této technologie. Navíc lingvistický odhad doby expanze nilosaharských jazyků je přibližně stejný jako doba rozšíření hrotů.

S technologií Ounanian je to složitější. V místech jejího výskytu žijí dnes převážně Arabové, kteří vytlačili nebo asimilovali původní Berbery. Sami Berbeři ale také nejsou původními obyvateli a přišli na Saharu později jako pastevci dobytka z východu. Kdo obýval Saharu pře nim? Velmi pravděpodobně to byli předci dnešních mluvčích nigero-konžských jazyků. Nejvyšší diverzita této jazykové rodiny je v západní Africe, ovšem malá skupina velmi starých, takzvaných kordofánských jazyků, se nachází také na východě v jižním Súdánu. Právě kordofánské jazyky se zřejmě, spolu s jazyky Dogon z Mali, oddělil od celé rodiny jako první. Stáří této rodiny je odhadováno na 10 tisíc let a všechny jazyky mají podobné slovo pro luk a šíp.

Zajímavá je ještě skupina lovců na severozápadě Sahary, zvaná Mechtioté, která pochází z Evropy (z ní utekla před chladnou ledovou dobou). Ti zřejmě patří také mezi první obyvatele Sahary a byli později asimilováni Berbery. Berberští Tuaregové mají skutečně dodnes genom blízký Evropanům.

Jak již bylo napsáno, první obyvatelé Sahary, Nigerokonžané, byli později vytlačeni Berbery z východu. Berberští pastevci se na severu Sahary rozšířili přibližně před 6000 lety, kdy už Sahara začala zase pomalu vysychat. Podobně se ve stejné době na jihu Sahary rozšiřovali jejich příbuzní, pastevci mluvící čadskými jazyky a vytlačili či asimilovali jak Nilosaharity na jihu, tak Nigerokonžany na severu. Z nejstarších obyvatel Sahary se dodnes udržela saharská skupina nilo-saharských jazyků vklíněná mezi čadské a berberské jazyky. Songhajové, příbuzní Saharanů, kteří pronikli až k řece Niger, byli silně ovlivněni zdejšími Nigerokonžany a dnes bývá jejich jazyková skupina řazena do obou rodin.

Malé skupiny velmi rozdílných kordofanských jazyků z nigerokonžské rodiny dodnes přežívají na jihu Súdánů v odlehlém pohoří Nuba. Vzhledem k řadě konfliktů a genocid v této oblasti nevypadá jejich budoucnost příliš dobře.

Odkazy:

• https://books.google.cz/books?id=uVc2AAAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false:
• http://www.jstor.org/stable/40380107
• http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3021035/
• http://www.livescience.com/10944-fish-swam-sahara-bolstering-africa-theory.html
• https://mathildasanthropologyblog.wordpress.com/2008/06/25/early-african-ceramics/

Jaderná DNA stará 300 tisíc let

Zatím nejstarší jaderná DNA analyzovaná z lidských ostatků pochází ze Sibiře a je stará 45 tisíc let. Nyní se podařilo tento rekord překonat několikanásobně na neuvěřitelných 350 tisíc let. Jednalo se o kosti ze španělské jeskyně Sima de los Huesos (díra kostí), odkud pochází řada zachovalých koster Homo heidelbergensis s rysy neandrtálců. Z kostí z této jeskyně se nedávno podařilo analyzovat mitochondriální DNA, ta byla blízká Denisovanům. Jaderná DNA je na tom však jinak, nejblíž má k neandrtálcům. Ovšem je třeba si ještě počkat na podrobnější informace.

http://news.sciencemag.org/archaeology/2015/09/dna-neandertal-relative-may-shake-human-family-tree#disqus_thread

Homo naledi - je to skutečně Homo?

National geogrphic publikoval zprávu o tom, že v jižní Africe byl nalezen nový druh člověka. Dostal název Homo naledi. Jeho stáří se pohybuje mezi 2 a 3 milióny lety. Vzhledem k uvedené charakteristice je pozoruhodné, že se někdo odvážil zařadit ho do rodu Homo. Jeho mozek je totiž menší než mozek australopitheca, stejně tak lebka je velmi primitivní a celé tělo se podobá australopithekům. To, čím si údajně zasloužil zařazení mezi lidské druhy, jsou ruce a chodila, které se velmi podobají lidským. To je podle mého názoru velmi slabé, protože může jít o konvergentní vývoj (tak jako třeba nohy u Orrorina) a při posuzování hominidů je vždy stěžejní tvar lebky a objem mozkovny.

Vzhledem k tomu, že o novém druhu dosud nevyšla ani zmínka v žádném prestižním časopise, bylo by dobré si počkat. U National geographic by to nebylo poprvé, kdy se mírně řečeno "unáhlil".

http://www.iflscience.com/editors-blog/newly-discovered-human-ancestor-likely-ritualistically-disposed-its-dead

DNA prvního zemědělce Středomoří

Zemědělci se do Středomoří rozšířili z Řecka, jejich typická keramik s otisky mušlí srdcovek se poprvé objevila před 8 a půl tisíci lety na Korfu, o tisíc let později už tito lidé vstoupili na území dnešního Španělska. Právě odsud pochází kostra jedince patřícího k této zemědělské kultuře, jehož jadernou DNA se podařilo analyzovat. Výsledek není nijak překvapivý. Byli velmi podobní zemědělcům, kteří tou dobou osidlovali Evropu z Balkánu (obě skupiny mají stejný původ v Sýrii) a jsou prakticky totožní s pozdější populací středního neolitu na Iberském poloostrově, jejichž vzorky se podařilo analyzovat dříve. Pozdější migrace indoevropanů z východu, proměnila celou Evropu včetně současného Španělska. Pouze lidé na Sardinii zůstali izolováni do těchto změn a uchovali si svoji genetickou jedinečnost. Ze současných populací se jsou Sardiňané jedineční právě svojí velkou podobností k prvním zemědělcům.

Lidé kultury s oticky mušlí měli tmavé oči a světlou pleť a vystřídali lovce Iberského poloostrova, kteří měli naopak tmavou pleť a modré oči. Mitochondriální DNA se podařilo analyzovat u více vzorků, patřily do haploskupin: K1a2a, X2c, H4a1a, H3, H4a1a a K1a4a1


http://dx.doi.org/10.1093/molbev/msv181

http://mbe.oxfordjournals.org/content/suppl/2015/09/02/msv181.DC1/cardial_supplementary_MBE_submission.pdf

Pelištejci přinesli do Palestiny zemědělskou revoluci

Příchod jednoho z mořských národů, indoevropských Palištejců, na konci 13 století B.C. do Palestiny, neznamenal jen plenění a zkázu, jak je prezentováno v učebnicích, ale také zemědělskou revoluci. Pelištějci přinesli mnoho nových plodin, které se tu pěstují dodnes a zavedli pěstování několika místních divokých druhů. S příchodem Palištějců se tak v Palestině objevuje mimo jiné mák, kmín a fíkovník smokvoň.

Původ Pelištějců, kteří celé oblasti dali jméno, není zcela úplně jasný. Jedná se Pelesty z mořských národů, je téměř jisté, že to byli indoevropané, praděpodobně mykénští Řekové. Jak naznačuje keramika a také jméno, Pelištějci mohli přijít z poloostrova Peloponnes.

http://www.eurekalert.org/pub_releases/2015-08/bu-pis082815.php

Záhadná populace Y v Amazonii

Je všeobecně známo, že všichni Američtí Indiáni, od Kanady po Ohňovou zemi, jsou potomky malé skupiny lovců, která přišla ze Sibiře před 18 tisíci lety. To je výsledek dlouholetých genetických testů na mnoha tisících domorodých obyvatel. Ovšem archeologové občas nesouhlasí a hlásí stopy po lidském osídlení Ameriky, staré snad až 50 tisíc let. Ty jsou většinou zpochybňovány.

Důkladné genetické testy však naznačují, že s osídlením Ameriky to tak jednoduché nebylo. Nejprve byly mezi jihoamerickými indiány nalezeny stopy genů, z populace Denisovanů, shodné s těmi, které jsou rozšířeny u Austrolidní populace. Indiáni Amazonie tedy museli být v nějakém kontaktu s oblastí Oceánie. Nyní se objevila studie, která to potvrzuje a přináší další podrobnější informace.

Několik kmenů z Amazonie má geneticky blízko k populaci blízké kmenu Onge z Andamanských ostrovů. Nejedná se o přímé rodové line, ale o části jaderného genomu, které lze detekovat pouze pečlivou statistickou analýzou, proto vyšly tyto výsledky najevo až nyní. Každopádně situace vypadá tak, že v jižní Americe žila populace Y, spřízněná s obyvateli Oceánie ještě před příchodem Indiánů ze Sibiře. Tato populace byla zřejmě malá a byla výrazně "naředěna" hned dvakrát, při první populační explozi Indiánů před 13 tisíci lety a podruhé při masivním osidlování Amazonie před 4 tisíci lety.

http://www.nature.com/nature/journal/vnfv/ncurrent/full/nature14895.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2015/07/150721134827.htm