Střední paleolit z indické pouště Thar

V indické poušti Thar byly nalezeny nástroje, které jsou velmi podobné severoafrickému Aterianu, a také těm, které byly nedávno nalezeny v jihoindickém Jwalapuramu. Přidáme-li k těmto hmotným kulturám ještě Nubijský komplex, vyhchází nám ucelený obrázek, který se objevuje před přibližně 100 lety. Počasí tehdy bylo mnohem vlhčí než je dnes. Pouště severní Afriky a Blízkého východu byly savanami plných zvěře, v nich se pohybovali lovci, jejichž hmotná kultura měla společný původ. Z tohoto společného původu postupně vznikl severoafrický Aterien, severovýchodoafrický Nubijský komplex, který pronikal až na Arabský poloostrov a právě objevená kultura z Indického Tharu a Jwalapurmu. S takovým rozvojem jistě přišel i populační růst, který se odrazil ve vzniku nových mitochondriálních haplogrup. Z haplogrupy L2 vznikla nová L3, ale jistě i mnoho dalších. Následná sucha však znamenala výrazný pokles obyvatel, a dodnes přežili jen potomci L2 a L3.

Mladý paleolit v Indii před 45 tisíci lety

Mladý paleolit z Indie je přibližně stejně starý jako ten na západě Euroasijského kontinentu. Nedávné nálezy z Madhya Pradeshe odhalily microlitické čepelky, které byly datovány do doby až před 45 - 48 tisíc lety. Jsou velmi podobné mikrolitickým čepelkám, které jsou dobře známé z indických nálezů starých 35 tisíc let.

Vypadá to, že mladý paleolit se vznikl v jižní Africe před více než 70 tisíci lety (nové technologie a microlit). Téměř před 50 tisíci lety se začíná objevovat na Blízkém východě. Odtud se rychle dostává do Indie (před 45-48 tisíci lety) a do Evropy (před 41-43 tisíci lety). Nakonec se objevuje v Číně (před 30-40 tisíci lety).

Skutečný rozvoj a dominance mladšího paleolitu však nastala až poději. V Indii před 35 tisíci lety, v Evropě před 30 až 20 tisíci lety.

Drúzové

Drúzové jsou zajímavé etnikum Blízkého východu. Jsou považováni za šíitskou sektu, přestože je muslimové mezi sebe nepřijímají. Původ Drúzu je zahalen tajemstvím. Zřejmě se jedná o potomky aramejský horalů z Golanských výšin. Možná přímo o potomky Itreánců. Při formování Drúzů hrál velkou roli i arabský element. Drúzové mají velmi zajímavý genetický profil, který jasně ukazuje na příbuznost s židovskou komunitou. Kromě toho mají však další zvláštnosti. V ženské linii mají velké množství haplogrupy X, která má kavkazský původ. V mužské linii je ještě zajímavější haplogrupa D, kterou lze dnes najít jen v izolovaných oblastech spíše východní Asie (Tibet, Japonsko, Andamany). Stáří této haplogrupy u Drúzů je přibližně 6000 let, jedná se tedy zřejmě o důsledek téměř historické migrace ze severovýchodu. Tu potvrzuje také další haplogrupa chrormozomu Y - haplogrupa L, která se jinak nachází v od severního Pákistánu po střední Turecko a dále pak na pákistánsko-indickém pomezí.

Genetika Arménů

Na konferenci o genetice v Paříží se objevilo několik článků o genetice Arménů. 

Začněme nejstarší haplogrupou J. Studie, která se jí zabývá upozorňuje na to, že její podskupina P58, která bývá spojována s rozvojem zemědělství a jejíž původ je kladen do doby před 10-15 tisíci lety v Anatolii, je v Arménii ještě starší a to až téměř 20 tisíc let. Pochopitelně může jít o statistickou chybu způsobenou malým počtem vzorků, nicméně Arménie zřejmě hráli důležitou roli v počátcích zemědělství.

Dalším haplogrupou, která pochází z Anatolie a je spojována s počátkem zemědělství, je R1b1a2-M269. Ta dominuje v západní Evropě, ale jak se ukazuje, nachází se také hojně v Arménii.

Další studie hledá spojitost mezi Balkánem, odkud přišli Frýgové do Arménie, a Armény, kteří jsou považování za potomky Frýgů. Jediná spojitost, s ohledem na chromozomu Y, je v haplogrupě E1b1b1a1-M78. Tato haplogrupa je však v Arménii starší než na Balkáně, takže se nezdá, že by svědčila o migraci z Balkánu do Malé Asie.

Euroasijské jazyky

Objevila se studie, která srovnává změny nejkonzervativnějších slov u Euroasijských jazyků. Studie podle změn navrhla strom vývoje těchto jazyků. Autoři jsou biologové a celá celý přístup je samozřejmě sporný. Nebere se v potaz přejímání slov, změnu významu. Nezohledňuje ani časovou nerovnoměrnost slovních změn (ve stabilních společenských poměrech probíhají změny pomaleji). Celou studii by bylo dobré podrobit historicko-archeologicko-lingvistické analýze. V rámci objektivity by bylo také dobré zahrnout do studie nepříbuzné jazyky... Pouhá podobnost slov je velmi zavádějící, zvláště u malé množiny jednoslabičných slov (což je přesně případ studie) se analýza dostává za "hranice šumu". Osobně si myslím, že výsledky nejsou příliš důvěryhodné.

Podívejme se na výsledky:

• Jako první se od ostatních oddělily drávidské jazyky před 15 tisíci lety. Tato událost může odrážet expanzi kultury Zarzian z íránské vysočiny na sever po skončení doby ledové.
• Další se oddělily kartvelské jazyky před 13 tisíci lety. S tímhle mám osobně velký problém. Kartvelské jazyky byly silně ovlivněny západokavkazským substrátem a zřejmě i s východokavkazskými jazyky. Je pravděpodobné, že kartvelské jazyky mají mnohem blíže k indoevropským, avšak prodělaly řadu změn právě pod vlivem starších kavkazských jazyků. Proto se jeví jako vzdálenější.
• Před 12 tisíci lety se jádro rozpadlo na západní a východní skupinu.
• Vzápětí se západní skupina rozpadá na indoevropské a ugrofinské jazyky. Tato událost bude zřejmě souviset s šířením keramických kutur ve středoasijských stepích a s formováním neolitických kultur v leso-stepních oblastech jižní Sibiře - domovině urgrofinských národů. K tomu však došlo před 9 tisíci, ne před 12 tisíci lety.
• Před 11 tisíci lety se východní skupina rozpadla na altajskou a nejvýchodnější skupiny. K tomu lze těžko přiřadit nějakou archeologockou událost.
• Před 10 tisíci lety se nejvýchodnější skupina rozdělila na čukotsko-kamčatské a eskymo-aleutské jazyky. Tato událost je také velmi těžko ověřitelná.

Zdá se, že druhou půlku evolučního stormu by bylo dobré trochu posunout v čase dopředu. Bylo by také dobré přidat jukagirské a nivchské jazyky.

Evropská mitochondriální DNA

V právě publikované studii byla zveřejněna analýza mitochondriální DNA ostatků z Dolních Věstonic. Dva vzorky mají haplogrupu U5 jeden U8. Všechny vzorky jsou staré přibližně 31 tisíc let. Dnes se U8 vyskytuje nejvíce mezi Basky, U5 je převážně v severovýchodní Evropě, nejvíce mezi Laponci. Je vidět, že Baskové jsou opravdu potomky původních předzemědělských obyvatel. Stejně tak Laponci jsou potomci prvního osídlení Skandinívie po skončení doby ledové.

Nejčastější současnou haplogrupou v Evropě je dnes H, má ji 41% Evropanů. Otázkou je, kdy došlo k rozšíření této haplogrupy. Analýza jednotlivých podskupin ukazuje, že k jejich nárůstu došlo přibližně v době před 6000 lety. Avšak z analýza DNA ostatků lidí z Německa vyšlo najevo, že rozšíření haplogrupy H je třeba spojovat s rozšířením klutury znvoncových pohárů (2800 -1800 B.C.). Lidé této kultury měli 7 z 8 vozrků patřící do mitochondriální DNA z haplogruoy H. Jediný vrozek z 8 patřil haplogrupě J. Zajímavé je, že pozdější Únětická kultura měla mnohem bohatší genetický profil a haplogrupa H zde patřila jenom jednomu vzorku z 16. Ukazuje se, že kultura zvoncových pohárů znamenala skutečný zlom v dějinách Evropy a to nejen kluturní, ale i genetický. Došlo k formování západoevropské populace, jak v ženské linii - haplogrupa H, tak v mužské linii - haplogrupa R1b.

Pro zajímavost, tohle jsem o genetice zvoncových pohárů napsal před rokem a půl.

Další před-cloviský nález z Ameriky

Existuje řada nálezů dokládající lidskou přítomnost v Americe před kulturou Clovis. Ty, které jsou starší než 20 tisíc let jsou považovány za sporné. Nově objevený nález ze severovýchodní Brazílie má nesperně přesné datování 22 tisíc let. Zdá se, že před současnými Indiány byla Amerika osídlena nějakou starší přistěhovaleckou vlnou..