Genetika Arménů

Na konferenci o genetice v Paříží se objevilo několik článků o genetice Arménů. 

Začněme nejstarší haplogrupou J. Studie, která se jí zabývá upozorňuje na to, že její podskupina P58, která bývá spojována s rozvojem zemědělství a jejíž původ je kladen do doby před 10-15 tisíci lety v Anatolii, je v Arménii ještě starší a to až téměř 20 tisíc let. Pochopitelně může jít o statistickou chybu způsobenou malým počtem vzorků, nicméně Arménie zřejmě hráli důležitou roli v počátcích zemědělství.

Dalším haplogrupou, která pochází z Anatolie a je spojována s počátkem zemědělství, je R1b1a2-M269. Ta dominuje v západní Evropě, ale jak se ukazuje, nachází se také hojně v Arménii.

Další studie hledá spojitost mezi Balkánem, odkud přišli Frýgové do Arménie, a Armény, kteří jsou považování za potomky Frýgů. Jediná spojitost, s ohledem na chromozomu Y, je v haplogrupě E1b1b1a1-M78. Tato haplogrupa je však v Arménii starší než na Balkáně, takže se nezdá, že by svědčila o migraci z Balkánu do Malé Asie.

Euroasijské jazyky

Objevila se studie, která srovnává změny nejkonzervativnějších slov u Euroasijských jazyků. Studie podle změn navrhla strom vývoje těchto jazyků. Autoři jsou biologové a celá celý přístup je samozřejmě sporný. Nebere se v potaz přejímání slov, změnu významu. Nezohledňuje ani časovou nerovnoměrnost slovních změn (ve stabilních společenských poměrech probíhají změny pomaleji). Celou studii by bylo dobré podrobit historicko-archeologicko-lingvistické analýze. V rámci objektivity by bylo také dobré zahrnout do studie nepříbuzné jazyky... Pouhá podobnost slov je velmi zavádějící, zvláště u malé množiny jednoslabičných slov (což je přesně případ studie) se analýza dostává za "hranice šumu". Osobně si myslím, že výsledky nejsou příliš důvěryhodné.

Podívejme se na výsledky:

• Jako první se od ostatních oddělily drávidské jazyky před 15 tisíci lety. Tato událost může odrážet expanzi kultury Zarzian z íránské vysočiny na sever po skončení doby ledové.
• Další se oddělily kartvelské jazyky před 13 tisíci lety. S tímhle mám osobně velký problém. Kartvelské jazyky byly silně ovlivněny západokavkazským substrátem a zřejmě i s východokavkazskými jazyky. Je pravděpodobné, že kartvelské jazyky mají mnohem blíže k indoevropským, avšak prodělaly řadu změn právě pod vlivem starších kavkazských jazyků. Proto se jeví jako vzdálenější.
• Před 12 tisíci lety se jádro rozpadlo na západní a východní skupinu.
• Vzápětí se západní skupina rozpadá na indoevropské a ugrofinské jazyky. Tato událost bude zřejmě souviset s šířením keramických kutur ve středoasijských stepích a s formováním neolitických kultur v leso-stepních oblastech jižní Sibiře - domovině urgrofinských národů. K tomu však došlo před 9 tisíci, ne před 12 tisíci lety.
• Před 11 tisíci lety se východní skupina rozpadla na altajskou a nejvýchodnější skupiny. K tomu lze těžko přiřadit nějakou archeologockou událost.
• Před 10 tisíci lety se nejvýchodnější skupina rozdělila na čukotsko-kamčatské a eskymo-aleutské jazyky. Tato událost je také velmi těžko ověřitelná.

Zdá se, že druhou půlku evolučního stormu by bylo dobré trochu posunout v čase dopředu. Bylo by také dobré přidat jukagirské a nivchské jazyky.

Evropská mitochondriální DNA

V právě publikované studii byla zveřejněna analýza mitochondriální DNA ostatků z Dolních Věstonic. Dva vzorky mají haplogrupu U5 jeden U8. Všechny vzorky jsou staré přibližně 31 tisíc let. Dnes se U8 vyskytuje nejvíce mezi Basky, U5 je převážně v severovýchodní Evropě, nejvíce mezi Laponci. Je vidět, že Baskové jsou opravdu potomky původních předzemědělských obyvatel. Stejně tak Laponci jsou potomci prvního osídlení Skandinívie po skončení doby ledové.

Nejčastější současnou haplogrupou v Evropě je dnes H, má ji 41% Evropanů. Otázkou je, kdy došlo k rozšíření této haplogrupy. Analýza jednotlivých podskupin ukazuje, že k jejich nárůstu došlo přibližně v době před 6000 lety. Avšak z analýza DNA ostatků lidí z Německa vyšlo najevo, že rozšíření haplogrupy H je třeba spojovat s rozšířením klutury znvoncových pohárů (2800 -1800 B.C.). Lidé této kultury měli 7 z 8 vozrků patřící do mitochondriální DNA z haplogruoy H. Jediný vrozek z 8 patřil haplogrupě J. Zajímavé je, že pozdější Únětická kultura měla mnohem bohatší genetický profil a haplogrupa H zde patřila jenom jednomu vzorku z 16. Ukazuje se, že kultura zvoncových pohárů znamenala skutečný zlom v dějinách Evropy a to nejen kluturní, ale i genetický. Došlo k formování západoevropské populace, jak v ženské linii - haplogrupa H, tak v mužské linii - haplogrupa R1b.

Pro zajímavost, tohle jsem o genetice zvoncových pohárů napsal před rokem a půl.

Další před-cloviský nález z Ameriky

Existuje řada nálezů dokládající lidskou přítomnost v Americe před kulturou Clovis. Ty, které jsou starší než 20 tisíc let jsou považovány za sporné. Nově objevený nález ze severovýchodní Brazílie má nesperně přesné datování 22 tisíc let. Zdá se, že před současnými Indiány byla Amerika osídlena nějakou starší přistěhovaleckou vlnou..

Nové, neočekávané haplogrupy DNA v Americe

Jak známo, všichni domorodí Indiáni mají haplogrupu Q (M3) pouze v Severní Americe se vyskytují C MP39 a R 173. (Jinou kapitolou jsou Eskymáci, kteří se podobají východosiřanům). Domorodá populace Jižní Ameriky byla v mužské linii povážována až doposud za zcela homogení. Mitochondriální DNA amerických indiánů patří do skupin A, B, C, D a X2. Nedávno se však objevily 2 studuie, které představily zcela neočekávané haplogrupy chromozomu Y i mitochondriální DNA v Jižní Americe.

První práce je poněkud záhadná, protože ve skutečnosti nezveřejnila, o jakou haplogrupu se jedná. Uvádí se v ní, že z předkolumbovských ostatků východbrazilského kmene Botocudo je mitochondriální DNA typická pro Polynésany (že by B4?), což naznačuje poměrně starou migraci z Polynésie do Jižní Ameriky. Je ovšem třeba počkat na detailnější informace. Dnes již vymřelý kmen Botocudo je považován za potomky paleoindiánů Laguídů, jejichž neznámější fosílií je brazilská Luzia. Druhá práce je sdílnější. Upozorňuje na haplogrupu chromozomu Y C3*, která se vyskytuje u jihoamerických kmenů Kichwa a Waorani. Jejich blízkost k Tichému oceánu, také svádí k myšlence, že se sem tato haplogrupa dostala z moře. Ovšem důkladnější analýza ukazuje, že její původ je velmi pravděpodobně vnitrozemský a poměrně starý.

Praotec všech mužů žil před 340 tisíci lety

V roce 2011 publikoval Fluvio Cruciani revoluční práci, ve které zrevidoval vývojový strom mužského chromozomu Y a stanovil nový kořen tohoto stromu na 140 tisíc let. Do té doby se předpokládalo stáří 80-120 tisíc let a za nejstarší části stromy byly považovány "větve" z jižní Afriky od Sanů. Po Crucianově objevu se nejstarší větví stala dřívější podvětev A1b ze západní Afriky a dostala nový název A0 (je definována mutací P305).

Vědci začali přezkoumávat starší vzorky novými a přesnějšími metodami, jak zapadnou do nově definovaného stromu. Narazili na vzorek z Kamerunu od kmene Mbo, který vypadal ještě starší než nově definovaná větev A0. Tento předpoklad se potvrdil po objevení podobného vzorku u jednoho Afroameričana. Nově objevená větev byla nazvána A00. Její stáří bylo stanoveno na neuvěřitelných 340 tisíc let (s 95% spolehlivostí 237-581 tisíc let). Oddělení haplogrupy A0 od ostatních haplogrup pak bylo posunuto ze 140 tisíce let na 220 tisíc (s 95% spolehlivostí 125-382 tisíc let).

Společný předek všech mužů tedy žil 140 tisíc let před nejstarší fosílií moderního člověka a 100 tisíc let před podobným kořenem stromu u ženské části populace. V této době (před 350 tisíci lety) jsou známy projevy moderních lidí z Blízkého východu (co se týče ostatků byly zde nalezeny jen lidské zuby). O něco pozdější je nález téměř moderního člověka z Indie a z Číny. Avšak Afrika zatím nenabídla žádný nález podobný moderním lidem z této doby.

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0002929713000736
http://www.sciencedaily.com/releases/2013/03/130305145821.htm

Hominid ze srbské jeskyně Balanica

Kanadsko-srbský tým datoval čelist hominida ze srbské jeskyně Balanica. Čelist je určitě starší než 397-525 tisíc let. Jinými slovy: je zřejmě starší než 525 let. Teď je otázka kam čelist zařadit. Autoři uvádí, že čelist patřila Homo heidelbergensis bez neandrtálských znaků, který nezapadá mezi evropské heidelbergy. Vzorem pro Homo heidelbergis je lebka z Maueru, podle nejnovějších měření stará 600 tisíc let. Podíváme-li se na okolní nálezy staré podobně jako srbská čelist, nabízí lebka z italského Ceprana, stará 500 tisíc let. Je to heidelbergensis s rysy Homo erecta. Podobně starý je nález ze slovinsko-italského Visogliana, který bývá řazen jak mezi heidelbergy, tak mezi erecty. Třetím, stejně starým nálezem je velmi zajímavá lebka ze západního Turecka. Ta tvoří přechod mezi asijskými erecty, africkými erecty typy Bodo a evropskými Homo heidelbergensis.

Z toho všeho si lze učinit závěr, že někdy v době před 500 tisíci lety (možná dřív), zažila Evropa migraci erectů z Blízkého východu. Ti zřejmě tvořili populaci smíšenou z afrických bodo a asijských erectů. Tato migrace zřejmě souvisí s meziledovou dobou Afton II (520-470 k BP), možná i Afton I(620-550 k BP).