Jak je všeobecně známo, Sahara byla před mnoha tisíci lety savanou s bohatým ekosystémem protkaným řekami a jezery. Její vysychání v největší poušť světa začalo před 4200 lety.
Nyní se podařilo analyzovat genom lidí (dvou žen), kteří v "sahraské" savaně žili. Jejich ostatky se našly přímo v jejím centru, v dešní jihozápadní Lybi, pod skalním převisem Takarkori. Stáří zdejší polulace je odhadováno na 7000 let. Jednalo se o pastevce, kteří jsou z pohledu geneticky nejbližší příbuzní populace, která před 70 tisíci lety opustila Afriku a začala osidlovat euroasijský kontinent. Přibližně 7% jejich DNA, ale pocházelo od blízkovýchodního lidu natúfienské kultury.
Zajímavé je srovnání se strašími nálazy z marocké jeskyně Taforalt na severozápadě Afriky. Přestože se jedná o starší ostatky (14 - 15 tisíc let) množství genů od lidu natúfienské kultury je u nich vyšší (62%). Zbytek (38%) tvoří právě geny od "takarkorijské" populace.
Je tedy vidět, že sesterská populace všech afroasiatů osídlila před více než 15 tisíci lety, tedy v době, kdy se Sahara začala zelenat, celý sever Afriky. Nebyla tu ale zřejmě první, setkala se tu s lidem natúfienské kultury, který se šířil z Blízkého východu podél pobřeží Afirky na západ přibližně ve stejné době.
