Rekonstrukce osidlování Euroasie moderními lidmi na základě DNA

V dnešní době už známe celou řadu analyzovaných vzorků DNA z lidských fosílií Euroasie starých až 45 tisíc let. Na základě jejich srovnávání a také srovnáváním se současnými lidmi lze rekonstruovat přibližný scénář osidlování Euroasie.

Před přibližně 40 tisíci lety žili v Euroasii minimálně 4 různé populace: Bazální Euroasiaté (BEA) na Blízkém východě, Evropané v Evropě, Východoasiaté na severu dnešní Číny a populace Ust-Ishim (spolu s Oase 1), která je jakýmsi prvním potomkem bazálních euroasiatů. První se od BEA oddělili Ust-Ishim, pak asiaté s evropany, kteří zřejmě představovali druhou osidlovací vlnu.

V době kdy doba ledoví spěla ke svému vrcholu, před 35-15 tisíci lety došlo k jistým změnám. Evropská populace se rozšířila po Sibiři, na jejím východě se mísila s asijskou populací. Výsledkem byli předci dnešních indiánů.

Po skončení doby ledové došlo k migraci opačným směrem, kdy se obyvatelé Sibiře dostávají do Evropy a ovlivňují zdejší populaci. S příchodem zemědělců z Blízkého východu se do Evropy dostávají také (BEA). Další příchod asijských genů nastal s příchodem indoevropanů ze Střední Asie. V Evropě tak vzniká pozoruhodný mix, který přežilo dodnes.

BEA dnes již nežijí. Podobně druhá nejstarší populace Ust-Ishim + Oase 1, jejíž genom je dodnes nejvíce znát mezi Tibeťany.

http://dx.doi.org/10.1016/j.tig.2017.11.008

Tvar lebky nejstarších Homo sapiens a jeho mozek

Pokud srovnáme nejstarší lebky druhu Homo sapiens s těmi současnými, zjistíme, že velikost je přibližně stejná, tvar se ale liší. Od dob našeho nejstaršího příbuzného, který žil před 300 tisíci lety,  nám lebka poněkud povyrostla do výšky. Vědci předpokládají, že za touto změnou, která je pozorovatelná ještě před 100 tisíci lety, stojí změna tvaru mozku. Při této změně došlo se zvětšení převážně dvou oblastí mozku.

První je zapojena do orientace, pozornosti, vnímání podnětů, senzo-motorických transformací, které jsou základem plánování, vnímání prostoru, představivosti, sebeuvědomění, pracovní a dlouhodobé paměti, numerické zpracování a použití nástroje. Druhá část je spojována nejen s pohybem (koordinace pohybu a rovnováhy), ale také s prostorovým zpracováním, pracovní pamětí, jazykem, sociálním vnímáním a zpracováním emocí.

http://advances.sciencemag.org/content/4/1/eaao5961.full
https://www.mpg.de/11883269/homo-sapiens-brain-evolution

Nejstarší nález moderního člověka mimo Afriku

Archeologické objevy z Izraele nám přinesly v posledních letech řadu překvapení a ukázaly, že lidé expandovali z Afriky v průběhu miliónů let v mnoha vlnách. Nyní se díky izraelskému nálezu z jeskyně Misliya posunul objev moderního člověka mimo Afriku o více než 50 tisíc let na 175-200 000.

Před 200 tisíci lety došlo v Africe k výrazné populační explozi, která mohla znamenat migraci na Blízký východ. K podobné situaci ale došlo také před 250 tisíci lety, z této doby známe nálezy moderních nástrojů z Jordánska. Nelze rozhodnout, ke které z obou migračních vln daný nález patřil ale ta pozdější se zdá pravděpodobnější.

https://www.binghamton.edu/news/story/949/scientists-discover-oldest-known-modern-human-fossil-outside-of-africa

Původ mezolitických skandinávců

Analýza DNA z ostatků mezolitických lidí ze Skandinávie a jejího okolí je vidět, že tamější populace vznikla kombinací západoevropských lovců (reprezentovaných vzorkem z jeskyně Louschbour v Lucembursku) a východoevropských lovců (reprezentovaných vzorkem Mal'ta severně od Bajkalu). To je známo už delší dobu. Podle nových nálezů staré DNA se ale ukazuje, že koncentrace asijských genů roste směrem k severnímu pobřeží dnešního Norska a nejvyšší je téměř až u polárního kruhu. To zřejmě znamená, že asijští lovci, příbuzní s chlapcem od bajkalského jezera, přišli do Skandinávie od severu přes dnešní severní Norsko a ne přes Baltskou oblast, jak se původně předpokládalo.

http://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.2003703

Nalezen potomek původních obyvatel Beringie

Na Aljašce byly nalezeny ostatky dětí staré 11 500 let. Analýzou genomu jednoho z nich bylo zjištěno, že patřilo k předpokládaným předkům všech indiánů. Tato hypotetická skupina měla žít v Beringii před příchodem indiánů do Ameriky. Genetické testy nalezených ostatků dítěte to potvrdily.

Předci indiánů se oddělili od východoasiatů před 36 tisíci lety, ale zůstali s nimi ve styku. Před 25 tisíci lety, kdy nastupoval vrchol poslední doby ledové, se obě populace zcela izolovaly. Ještě před úplným vrcholem doby ledové (před 20 tisíci lety) však získali předci indiánů přísun genů od severních euroasiatů (chlapec kultury Mal'ta). Někdy v době vrcholu doby ledové (před 20 tisíci lety) se pak předci indiánů rozdělili na dvě skupiny. Jedna zůstala na severu v Beringii a druhá se vydala na jih. Při migraci na jih se indiáni rozdělili na severní a jižní populaci před 15,5 tisíci lety. Obyvatelé Beringie zůstali na severu minimálně do doby před 11,5 lety (z této doby pochází právě nález zkoumaného dítěte). Později celá severní skupina zanikla a severoameričtí indiáni přijali geny blízké dnešním čukotsko-kamčatským Korjakům, což zřejmě souvisí s expanzí kultury Saqqaq, která přišla do arktických oblastí Severní Ameriky před 4500 lety.

https://www.nature.com/articles/nature25173

Klepítkatec z Burgesských břidlic

Habelia optata z Burgesských břidlic je velmi pravděpodobně raný chelicerata. Řadí se tím mezi další podezřelé druhy ze středního kambira, které mohly stát u zrodu chelicerata. Patří mezi ně sanctacaris a sidneyia. Nutno poznamenat, že trilobité, sesterská skupina chelicerata, se objevili již o 15 miliónů let dříve a spolu vytvářejí skupinu arachnomorpha. K předkovi všech arachnomorpha (trilobitů a klepítkatců) má zřejmě blízko fuxianhuia z Činy, která svým stářím 520 miliónů let o 5 miliónů předči i trilobity.


https://www.sciencedaily.com/releases/2017/12/171222090334.htm